Článek
Česká vědecká scéna vyprodukovala za svá staletí existence mnoho významných a úspěšných jedinců. Přes to, že se v těchto textech častěji sám zaobírám státníky a událostmi, připadá mi dobré připomenout některé z opravdových velikánů českých vědeckých dějin. Bedřich Hrozný, objevitel chetitského písma, mezi ně rozhodně patří.
Zachráněn krátkozrakostí
Bedřich Hrozný se narodil 6. května 1879 do rodiny evangelického faráře v Lysé nad Labem. Jeho otec byl ve výchově velmi přísný, ale také u mladého Bedřicha položil základy jeho budoucích zájmů a proslavení. Od raného věku ho díky zaměření na biblický starý zákon vedl k zájmu o Blízký východ a jeho jazyky, především o hebrejštinu. Již na gymnáziu v Kolíně se sám naučil základům hebrejštiny a staré aramejštiny (jazyk, jímž mluvil sám Ježíš Kristus). Po úspěšné maturitě roku 1897 se Bedřich Hrozný rozhodl pro studium v bijícím srdci Rakousko-Uherska, ve Vídni.
Císařská a královská univerzita ve Vídni byla pro Bedřicha splněný sen. Po krátkém pobytu na teologické fakultě se rozhodl vydat, kam ho táhlo srdce a přestoupil na orientalistiku. Tam mohl studovat tolik starověkých jazyků, kolik jich mohl zvládnout. Staroperština, staroarbština, aramejština a mnoho dalších. Také se mohl věnovat v té době se rychle rozrůstajícím nejstarším dějinám Blízkého východu. Zaměřením se zaobíral hlavně klínovým písmem, které bylo používáno od dob starověkého Sumeru (kolem roku 3500 před Kristem), až do 1. století po Kristu. Roku 1901 se také díky své dizertační práci na téma Jihoarabských skalních reliéfů stal doktorem filozofie.
Bedřich Hrozný se neomezoval na univerzity podunajské monarchie a na studijní pobyty zamířil v první dekádě 20. století například do Berlína a Londýna, světových center orientalistické vědní komunity. Následovaly roky práce v univerzitní knihovně ve Vídni a první návštěva Blízkého východu v roce 1905, kdy byl doktor Hrozný součástí vykopávek v osmanské Palestině. Také navázal kontakty s mnoha významnými osobnostmi české a rakouské sociální scény včetně tehdejšího poslance říšské rady, Tomáše G. Masaryka. Roku 1914 ještě stihl krátce zavítat do Istanbulu, než ho vypuknutí války přimělo k návratu do Rakouska.
Válečné roky byly pro většinu Evropy dobou strádání a neštěstí, ale pro doktora Hrozného se staly jedněmi z nejúspěšnějších v jeho životě. Za prvé se mu narodily dvě dcery, Olga a Helena a za druhé nemusel rukovat na rozdíl od mnoha spolupracovníků do zákopů. V únoru 1915 do armády narukoval, ale rychle byl kvůli krátkozrakosti poslán na domácí umístění. Pár měsíců strávil v evidenci ruských válečných zajatců, než byl jmenován písařem jednoho z vídeňských pěších pluků. Tam díky chápavému nadřízenému mohl většinu času věnovat bádání, které mu zajistilo historickou nesmrtelnost.
Chetité, triumfy a omyly
Více než 12 století před Kristem se na území dnešního Turecka a Sýrie rozprostírala mohutná říše. Byli to rivalové nejmocnějších egyptských faraonů a přemožitelé mocností jako Asýrie a Babylon. Dnes jim říkáme Chetité (Hittites v angličtině), ale sami by spíše použili slovo Néšité, podle názvu svého jazyka. Jejich civilizace zkolabovala v apokalyptickém zhroucení pozdní doby bronzové a její poslední zbytky smetla v následujících stoletích Asýrie. V 19. století toto však nikdo nevěděl. Chetité byli zmíněni v bibli, ale pouze jako malý národ. Rozluštění hieroglyfů odhalilo více, silně motivované existující nepřátelství mezi oběma státy. Samotná chetitština zůstávala pro vědeckou obci záhadou.
Bedřich Hrozný nebyl zdaleka prvním, kdo se o rozluštění jazyka pokusil, ale díky svému až fanatickému zájmu o danou tématiku a nedávným novým nálezům chetitských tabulek, které byly převezeny do Vídně, měl roku 1915 ideální příležitost tuto záhadu rozluštit. Dost možná nejdůležitější částí procesu luštění tohoto jazyka byla jeho identifikace. Naprostá většina vědců považovala chetitštinu za součást semitské jazykové rodiny (např: hebrejština, aramejština, stará a moderní arabština). Ale Bedřich Hrozný jako první dokázal prosadit a prokázat, že se ve skutečnosti jednalo o indoevropský jazyk, příbuzný s většinou jazyků moderní Evropy včetně češtiny, a díky tomu mohl problematiku zkoumat ze správného úhlu pohledu. To mu umožnilo dosáhnout průlomů, které vedly roku 1915 k vydání jeho předběžné správy o rozluštění chetitštiny. Do konce války stihl vydat první publikaci s rozluštěnými starověkými nápisy Chetitů a na sjezdu v německé Jeně roku 1922 byly jeho nálezy oficiálně uznány širší vědeckou komunitou. Bedřich Hrozný vstoupil do historie.
Autorita získána díky tomuto objevu byla nesmírná. Obzvlášť Hroznému pomohla po pádu Rakousko-Uherska, kdy byl díky ní a svým známostem rychle přijat na Karlovu univerzitu. Tam také byl jedním ze zakladatelů československé orientalistiky. Té propůjčil své jméno, které rychle pomohlo při získání silné veřejné podpory. Pouze jako příklad by se dali uvést finanční podporovatelé jeho vykopávek roku 1924. Patřili mezi ně prezident Masaryk, ministr Beneš, podnikatel Tomáš Baťa, půl tucet dalších ministerstev a třeba i Vítkovické železárny. Jeho objevy obzvlášť v Turecku byly velmi impozantní. Našel několik významných chetitských vykopávek, a především zdroj dlouho prodávaných chetitských tabulek, město Kaneš. To jsou dodnes jedny z nejvýznamnějších archeologických objevů, co se Chetitů týče.
Musí být řečeno, že ne všechny objevy a postoje doktora Hrozného obstály vůči pozdějšímu zkoumání. Dlouhodobě podporoval východní teorii původu záhadných Etrusků (před-římská civilizace v Itálii), která byla brzy po jeho smrti opuštěna většinou vědecké komunity. Jeho pokus o rozluštění Chetitských (ve skutečnosti luwijských) hieroglyfů skončila mnoha závěry, které však byly vyvráceny. Z tohoto objevu se pak pokoušel vyvodit překlad starověké krétštiny, který se kvůli tomu a nedostatku materiálů projevil jako fakticky nesprávný. To je však poměrně normální součást historického bádání a těžko lze nalézt vědce bez jediné chybné teorie.
Tíže starších vědců
Třicátá léta byla ze začátku pokračováním dobrého období doktorova života. Jako profesor klínopisu a dějin starého Orientu na Karlově univerzitě byl celoevropsky žádanou figurou. Zúčastnil se mnoha vědeckých kongresů na prakticky každý starověký jazyk. Přednášel v Baltských státech, Sovětském svazu a tuctu dalších zemí. Ale stejně jako se stíny shromažďovaly nad Evropou, stahovaly se nad Bedřicha Hrozného. Především šlo o čím dál větší zdravotní obtíže, které ho od konce 30. let trápili, ale také o obavy nad vyvíjející se světovou situací.
Přes několik lukrativních nabídek odmítl Bedřich Hrozný přednášet v nacistickém Německu. Po okupaci zbytků českých zemí roku 1939, ale odmítl navrhovaný exil a rozhodl se zůstat v zemi. To mělo důležité následky při uzavření českých vysokých škol. Když do budovy, kde právě pobýval Hrozný, v té době už rektor Karlovy univerzity, dorazili němečtí vojáci tak si profesor nebral servítky. Překvapeným Němcům oznámil, že ke vstupu do budovy má právo je vyzvat jedině on a tím pádem mají okamžitě opustit prostory univerzity. Ať už kvůli respektu k známému vědci či kvůli celkovému šoku se vojáci opravdu stáhli a ve vzniklém zmatku jim uteklo několik zadržených studentů.
Válečné a poválečné roky nebyly vůbec dobré. Jídla bylo velmi málo a rektor Hrozný musel často spoléhat na dobročinnost svých známých. K tomu utrpěl roku 1944 mrtvici, která ještě zhoršila jeho už tak chatrné zdraví. I po nástupu komunismu zůstával Bedřich Hrozný váženou osobou a od Klementa Gottwalda se mu dostalo několik ocenění. I přes svůj vážný zdravotní stav zůstával vědec stále činný ve svém bádání, ale konec se už bohužel blížil. Bedřich Hrozný zemřel 12. prosince roku 1952 a dostalo se mu nejprve státního a poté evangelického pohřbu.
Bedřich Hrozný zůstává dodnes jedním z velkých titánů české vědy a otcem Orientálních studií (dnes spíše nazývány jako Blízkovýchodní studia). Jeho rozluštění chetitštiny a jeho archeologické objevy nám umožnily reálně poznat jednu z velkých civilizací starověku. Poznávání Chetitů sice stále pokračuje, ale již dnes nám jejich zdroje dodaly moře informací o starověkém Blízkém východu. Tento článek by se dlouhým popsání této civilizace stal značně nečitelný, a tak v pátek vyjde speciální text polozapomenutých dějin zaměřený na samotnou chetitskou říši. To by nebylo možné bez práce Bedřicha Hrozného. Archeolog, lingvista a odvážný muž, který si zaslouží respekt nás všech. Nechť se na něj navždy usmívá slunce poslední spravedlnosti.
Zdroje a další četba:
ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Za tajemstvím říše Chetitů. 2. vyd. Praha: Mladá fronta, 1964. 300, [2] s. Kolumbus; Sv. 7.
KOPECKÝ, René. Bedřich Hrozný: život a dílo. Brandýs nad Labem: Dar Ibn Rushd, 2011. 152 s. ISBN 978-80-86149-74-5.
JŮNOVÁ MACKOVÁ, Adéla, ed. a JŮN, Libor, ed. Československo v Orientu, Orient v Československu = Czechoslovakia in the Orient, the Orient in Czechoslovakia: 1918-1938. Překlad Sean Mark Miller a Anna Pavlíčková Wilińska.: Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v.v.i., , ©2022. 207 stran. ISBN 978-80-88304-84-5.
VELHARTICKÁ, Šárka. Justin Václav Prášek a Bedřich Hrozný: počátky české staroorientalistiky a klínopisného bádání. Vydání první. Praha: Academia, 2019. 462 stran. ISBN 978-80-200-2938-6.
