Článek
Velká Morava je v českých učebnicích dějepisu daleko více přítomná než většina témat, která obvykle v těchto článcích probírám. Její konec však přichází rychle a jakoby ze dne na den. To není pro jednou nedostatek české výuky dějin, ale skutečný historický problém. Velká Morava se doslova vypařila ze světových dějin. Máme samozřejmě teorie o jejím zmizení a můžeme ho datovat mezi několika roky, ale přesné datum a okolnosti nám zůstávají zahaleny písky času. Co doopravdy víme o pádu tohoto státu a kdo všechno ve skutečnosti mohl za jeho konec?
Vzestup a nejasný pád
Zhroucením státu kupce Sáma kolem roku 660 po Kristu byla zahájena éra více než 140 let historické nejistoty. Až expanze říše Karla Velikého, který proti slovanským kmenům na území Čech a Moravy vedl vojenskou kampaň, znovu vehnala naše země do záběrů známých dějin. Na Moravě se jako první začal z místních kmenů formovat jednotný stát, který do dějin vstoupil jako Velkomoravská říše nebo jako Moravské knížectví. První známý historický kníže, Mojmír I., pravděpodobně založil Mojmírovskou dynastii, která po jeho svržení Franky roku 846 pokračovala jeho synovcem Rostislavem. Ten prohloubil začínající pokřesťanštění Moravy, ale je možné, že stále přetrvávala silná menšina vyznavačů starých slovanských bohů.
Z původně malého knížectví s pravděpodobným centrem nedaleko dnešních Mikulčic učinil pravou mocnost až Svatopluk I. Ten si původně získal moc v Nitransku (dnešní západní Slovensko), které bylo autonomní součástí Moravy a následně svrhl a oslepil Rostislava. Po konsolidaci své moci zahájil vysoce agresivní a obratnou zahraniční politiku, která pod jeho vládu dostala rozsáhlá území včetně dnešních Čech a Maďarska. Moravská vláda mimo jejich původní území nebyla příliš silná a většinou se opírala o místní vladaře, kteří Svatoplukovi platili vysoké poplatky, aby proti nim znovu nevytáhl. Tak tomu bylo s českým knížetem Bořivojem, který je některými vědci dokonce podezříván za člena Mojmírovců, kterého Svatopluk nově dosadil do Čech a přinejmenším byl Svatoplukovým vazalem. Svatopluk si udržoval také kvalitní vztahy s papeži a jeden z nich ho dokonce tituloval jako krále Slovanů.
Vrchol moci však dlouho nevydržel. Existuje stará pověst o tom, jak se Svatopluk snažil svým synům přinutit mírové nástupnictví. Vzal tři pruhy a ohnul je: dohromady nešly zlomit, ale po jednom se zlomily okamžitě. Odděleni všichni padnou, ale společně nevydrží. Brzy se ukázalo, že metafory byly pro Svatoplukovi syny příliš složitý koncept. Mladší Svatopluk II. se inspiroval jiným otcovým činem a vzbouřil se proti bratrovi Mojmírovi II. v Nitransku. Přes podporu Bavorů nakonec v boji se starším bratrem prohrál a Svatopluk mladší pravděpodobně skončil v exilu. Mezitím ovšem vypověděli poslušnost mnozí vazalové včetně českého knížete Spytihněva. A do toho přicházela nová hrozba.
Maďaři byli dlouho kočovným národem. Po odchodu ze své uralské vlasti se usídlili na sever od Kavkazu a později u řeky Dněpr. Několik dekád se nechali najímat do válek mezi nedalekými státy, ale postupně převládla chuť získat si novou domovinu. Karpatská nížina (dnešní Maďarsko, Transylvánie a Slovensko), se jevila jako ideální i kvůli častým bojům mezi tamními kmeny. Od roku 900 osidlovali oblast ve velkém množství. S Moravany původně vycházeli dobře a dle některých teorií podpořili Mojmíra II. v nástupnických bojí, ale brzy začali plánovat novou expanzi, a to především do Nitranska.
Mojmír II. ještě stihl uzavřít novou mírovou (901) a obchodní (904) smlouvu s Bavory a pak zmizel i s celým svým státem. To není přehánění. S výjimkou dvou poznámek o maďarských nájezdech na Moravu v roce 906 se kníže i jeho země vytrácí na několik dekád z dějin. Když se do ní vrátí, je to kvůli přemyslovské expanzi na východ a vysílání zástupců na říšské sněmy. Kvůli historicky známým bitvám mezi Bavory a Maďary roku 907, které nijak nezmiňují Moravany, se všeobecně předpokládá, že mezi roky 904 a 907 došlo k nějaké rozhodné bitvě (dle některých maďarských tradic v Nitransku), při které Mojmír II. padl a stát se zhroutil. Což je samo o sobě divné. Moravský stát existoval už 80 let a zažil několik násilných pádů svých monarchů. Opravdu by jedna prohraná válka s Maďary stačila na zničení celého státu, a to za pouhé tři roky?
Důkazy, ach důkazy
Začněme nejprve pátráním po opravdových stopách. Máme vůbec důkazy o násilném zániku Velké Moravy? Mikulčické hradiště je nám v tomto velmi nápomocné. Tato moravská pevnost se stala jedním z hlavních archeologických zdrojů pro poslední roky Velké Moravy a je většinou historiků považována za hlavní město Mojmírovců. A zde byly nalezeny hlavice šípů ze začátku 10. století. Nebyly to ledajaké šípy, ale typ, který byl používán prakticky pouze Maďary a dalšími kočovnými národy. Spolu s ním byly nalezeny důkazy o konfliktu a násilném zničení pevnosti. To by sloužilo jako dobrý důkaz pro ničivou válku.
Teoretickou bitvu v Nitransku zatím prokázat nejde, ale zničení Mikulčic a dalších moravských osad by pravděpodobně stačilo pro válečné vítězství Maďarů. Ale ne všechna moravská sídliště byla zničena a mnohá brzy získala silnou pozici (např. Olomouc). A samotná Morava nebyla Maďary dobyta. Jak to, že se zbývající Mojmírovci nepokusili znovu sjednotit stát? Byla to definitivně velká dynastie, a navíc máme záznamy o jistém Mojmírovi a Svatoplukovi z roku 925, kteří byli ctěnými hosty a později vazaly arcibiskupa ve Salzburgu. Ti nejsou potvrzení členové rodu, ale ukazují na možnost přežití a útěku části moravské šlechty.
Je potřeba se vrátit ke Svatoplukovi. Jeho expanze byla, jak jsem výše psal, založená na vybírání poplatků, ale ne na integraci území. To dovolilo mnoha oblastem odtržení během nástupnické války knížecích synů. A najednou se moravská pokladnice nacházela před vážným finančním problémem. Svatopluk významně posílil svou poměrně malou armádu a ta nemohla být plně vydržována ze stále celkem nerozvinuté Moravy. Platby vazalů byly nutnou součástí vydržování válečníků, kteří navíc právě bojovali za Mojmíra II. proti jeho bratrovi. A finanční problémy ještě zhoršili Maďaři.
Maďarské nájezdy byly pro Moravany určitě problém, ale ne ten hlavní. Maďarská migrace totiž rozrušila prastarou Jantarovou obchodní stesku, která po století proudila střední Evropou až k středomoří. Pro Moravany byla jedním z hlavních zdrojů příjmů a najednou bylo po ní. To byla dost možná ještě větší katastrofa než ztráta vazalů a vysvětluje Mojmírovu snahu co nejrychleji dosáhnout obchodní smlouvy s Bavory. Ne pouze jako posílení vzájemných vztahů, ale jako náhrada za brutální ztrátu příjmů. Obchod se po několika dekádách vrátil, ale tentokrát spíše vedl přes severní Moravu a dnešní Olomouc, kterou silně obohatil. Opět to ukazuje, že části Moravy přežily a byly schopné se stát centry obchodu a komunikace a to pouze 20-30 let po pádu hlavních osídlení. Finanční krize nás k jasnému obrazu dovádí, ale ještě je potřeba jeden díl skládanky.
Nejen maďarská vina
Morava byla velmi unikátní především kvůli své dynastii. Všichni známí vládci byli z rodu Mojmírovců a všichni kdo se trůnu pokusili zmocnit byli rovněž Mojmírovci. To ukazuje dynastickou sílu, ale také upozadění starých kmenových elit. O nich víme nejvíc díky jejich rozdělení při občanské válce po smrti Svatopluka, kdy mnozí podpořili Svatopluka mladšího proti Mojmírovi II. U nás v Čechách se Přemyslovci se dlouho a často krvavě potýkali se starou šlechtou a oslabení knížecí autority na přelomu století pravděpodobně vedlo k posílení starých moravských rodin proti centrální autoritě. A pak přišli Maďaři a zničili hlavní centrum mojmírovské moci. Ale více odlehlé oblasti, kde knížecí autorita za tolik nestála, tam nyní mohli místní elity převzít moc. A přežívající Mojmírovci už neměli ani autoritu a ani finance na to, aby jim oponovali.
Je samozřejmě možné, že se části kolapsu Moravy staly jinak a nebo měly i jiné důvody. Někteří vědci zmiňují klimatickou změnu jako důležitý důvod a jiní pochybují o vážnosti moci kmenové šlechty. Také je zajímavé, že i o 40 let později zmiňovali maďarští otroci ve Španělsku existenci Moravanů jako jejich sousedů. Tyto možnosti snad vysvětlí budoucí výzkum. Přesto by bylo dle mého názoru dobré předložit alespoň jednu souvislou teorii, kterou bych přejal z dostupných faktů. Co se tedy dle mého názoru stalo?
V mnoha ohledech to byl kolaps celého systému. Perfektní shoda okolností. Svatoplukova říše neměla čas na to, aby se mohla stabilizovat a hlouběji integrovat své vazaly. Místo toho byla rychle vržena do následnického sporu, který oslabil autoritu dynastie a posílil pozici staré šlechty. Toho využili vnější vazalové k rychlému ukončení plateb knížatům, což spolu s ránou pro obchodní stezky znamenalo katastrofu pro moravskou ekonomiku. Mojmír II. se k jeho cti pokusil rychle reagovat a uzavřel smlouvy s Bavory, ale bylo pozdě. Došlo buď k několika obléháním nebo k bitvám a obléháním, ale výsledek byl stejný. Vojenská a mocenská základna Mojmírovské dynastie byla kolem roku 906 zničena. Samotná dynastie bud skončila v exilu nebo splynula s místní šlechtou, která následně převzala lokální vládu nad různými osadami. Je možné, že platili poplatky Maďarům, kteří roku 907 nedaleko dnešní Bratislavy rozdrtili Bavory a zabrali dnešní severní Rakousko. Tyto osady by také byly sousedy, které později zmínili maďarští otroci. A tak skončila Velká Morava.
Kolaps Velké Moravy je jednou z mnoha událostí, kde bohužel trpíme zaujetím zdrojů. Pro kronikáře v Řeznu či Římě byl daleko důležitější boj Bavorů s Maďary, který nájezdníkům dovolil útoky hluboko do dnešního Německa a Itálie. Osud Mojmírovců byl proti tomu vedlejší. Je to velká škoda vzhledem k významu, který Velká Morava měla. Rozšířila v českých zemích křesťanství a položila základy budoucích států a dynastického principu. Podporovala či přímo zplodila Přemyslovskou dynastii, která Čechám a později i Moravě vládla až do 14. století a jejíž krev měli prakticky všichni čeští králové. Snad nás v budoucnu čekají další odhalení, která nám řeknou více o vzestupu a pádu tohoto významného státu.
Zdroje a další četba:
BETTI, Maddalena. The making of Christian Moravia (858-882): papal power and political reality. Leiden: Brill, 2014. xiii, 251 s. East Central and Eastern Europe in the Middle Ages, 450-1450, v. 24. ISBN 978-90-04-21187-2.
MACHÁČEK, Jiří, ed. a WIHODA, Martin, ed. The fall of Great Moravia: who was buried in grave H153 at Pohansko near Břeclav?. Leiden: Brill, [2019], ©2019. xvii, 253 stran. East Central and Eastern Europe in the Middle Ages, 450-1450, volume 54. ISBN 978-90-04-38313-5.
HAVLÍK, Lubomír Emil. Kronika o Velké Moravě. 2., dopl. a upr. vyd. (dotisk) [i.e. 4. vyd.]. V Brně: Jota, 2013. 398 s. ISBN 978-80-7462-281-6.
