Benefity kojení: co opravdu víme

I když je kojení skvělé, tenhle přístup není podle mě fér a je pak akorát zdrojem nekonečných výčitek svědomí u těch maminek, které kojit nemohou, nechtějí nebo třeba nečekají s ukončením do samoodstavu.

Možná už se k vám také dostalo, že mateřské mléko je kouzelné a mění své složení na základě aktuálních potřeb dítěte - ze slin zjistí, co je potřeba dítěti dodat. Kojení také udělá z vašeho dítěte v podstatě superčlověka. V dětství by mělo snížit četnost všech infekčních onemocnění, alergií a astmatu a do budoucna jim zvyšovat IQ, zajistit lepší školní výsledky a plat, snižovat riziko obezity, cukrovky, rakoviny nebo infarktu, zlepšovat citovou vazbu k rodiči a budoucí vztahy. Tyhle benefity se dokola zmiňují nikdo je nijak nezpochybňuje. Zdroj se neocituje vůbec nebo je to takový, který se dané organizaci „hodí“ bez kritického zhodnocení kvality a metodiky, což je ještě větší podpásovka. U takovýchto zdrojů je tu totiž jeden společný problém: vyvozovat příčinný vztah z observačních studií je trochu „skok“.

Jako u většiny studií tohoto typu, i tady je problém se srovnáváním různých souborů. Kojící matky v rozvinutých zemích bývají bohatší, vzdělanější a spíše bílé rasy než ty, jejichž děti jsou na umělé výživě. To je všechno spojeno se značnými zdravotními benefity a tím pádem zdrojem zkreslení při hodnocení vlivu kojení. Třeba autoři téhle studie ukazují, že už pouhý záměr kojit, charakteristický pro „privilegovanější“ matky (tzn. informovanější o výhodách, mohou nejspíše zůstat déle doma apod.), je spojen se stejnými benefity, jako kojení samotné, i když jsou pak děti krmené umělým mlékem.

Jak píšu tady, velké randomizované studie jsou v určování kauzality, tj. příčinné souvislosti mezi dvěma jevy, zlatým standardem. Observační studie můžou ukázat jen to, že jsou nějaké jevy mezi sebou spojené (korelují), ale už ne to, jestli jeden způsobujedruhý. Jediná randomizovaná studie na tohle téma (PROBIT) proběhla na 17 tis. párů matek s dětmi v 90. letech v Bělorusku (ano, o žádnou novinku nejde) a zkoumala vliv podpory a edukace na kojení a následně na různé benefity pro děti. Samozřejmě nějaké maminky ve skupině bez podpory i tak kojily a naopak, výsledky jsou tak tímhle trochu zkreslené (ukazují falešně menší rozdíly).

Autoři našli dva hlavní rozdíly mezi skupinami: v „kojící“ skupině bylo v prvním roce života dětí méně infekcí trávicího traktu (průjmů a zvracení), konkrétně 9 % vs. 13 %, a méně vyrážek (3 % vs. 6 %). Na respirační infekce (rýmičky a kašlíky) kojení vliv nemělo. Stejně tak se žádný nenašel ani u alergií a astmatu,problémy s chováním, emočními projevy, fungováním v kolektivu nebo vztahem matka-dítě. Výskyt obezity a hodnoty krevního tlaku byly v obou skupinách také stejné.

Efekty byly hodnoceny v 6,5 a některé pak znovu v 11,5 letech (obezita, tlak) a 16 letech.

Ten neexistující efekt na respirační infekce vás asi překvapil, obzvlášť méně zánětů středního ucha se opakuje jako údajný benefit kojení často. Nelze ho úplně vyloučit, pořád může někdo tvrdit, že na ještě větším vzorku by se určitě ukázal. Nicméně skepticismus ve mně vyvolává třeba i tahle studie, kde méně průjmů způsobilo mateřské mléko bez ohledu na to, zda bylo podáváno odstříkané z lahve nebo nakojeno, ale na záněty středního ucha fungovalo jen mléko z prsu (taky už vám v hlavě cinká zvoneček s nápisem “zavádějící faktory na pozadí”?🔔).

Možná si říkáte, že to je jen pár studií a přece jen na základě toho nezměníme svá přesvědčení o benefitech kojení, proklamovaných lokálními i světovými organizacemi. Samozřejmě i PROBIT má své mouchy, šlo ale o 17tis. matek a dětí, které byly v mnohém podobnější nám než ty z jiných zemí (třeba délkou mateřské). Kojení ve skupině s podporou nebylo zdaleka 100%, ale významně vyšší ano a na takto velkém vzorku bychom alespoň nějaký efekt způsobený kojením viděli. Třeba vliv na obezitu nenašla ani tato novější studie z 6 evropských zemí po důkladném zohlednění zkreslujících faktorů. Podíváme se ale na další studie, které se snaží problém se srovnáváním kojících a nekojících matek z různých zázemí nějak obejít.

Existují studie srovnávající výsledky kojených vs. nekojených sourozenců - tedy dětí z naprosto stejného prostředí, vyrůstajících se stejnými rodiči, zdroji, sousedy atd. Obezita, astma, hyperaktivita a problémy s chováním, citová vazba k rodičům - to všechno jsou oblasti, kde vědci efekt nenašli. Jedinou spornou kategorií je vliv na IQ a kognitivní funkce, protože tam se v jedné malý vliv kojení mezi sourozenci našel.

Je to asi ten hlavní benefit, o kterém všechny maminky vědí - díky kojení bude jejich dítě chytřejší. Dat, ze kterých to vyplývá, je hodně, jejich kvalita pro nějakou generalizaci je ale opět otázkou. Tato studie se například podívala i na interakce rodičů s dětmi a spíše než s kojením našla souvislost s předčítáním knih, tahle zas našla souvislost s kojením i po částečném zohlednění interakcí a zázemí rodičů. Jak už jsem zmínila výše, ani sourozenecké studie se v tomhle úplně neshodují. Je ale ještě jeden způsob, jak trochu obejít zavádějící faktory - porovnat výsledky z rozvinutých a méně rozvinutých zemí, kde kojení se statusem nesouvisí vůbec nebo je tam opačný vztah (Brazílie, Filipíny). Pokud nějaký efekt přetrvá i tam, nejspíš není způsoben socioekonomickým statusem. A takové studie vyšší IQ kojených dětí naznačují.

Necháme to asi nevyřešené. O kolik bodíků ale myslíte, že se podle těch „optimističtějších“ dat IQ kojením zvedne? Jde o 2-4 IQ body.

Co nám z těch benefitů kojení teda po kritickém zhodnocení dat zbývá?

Ještě poznámka k délce kojení. Všechny výhody a studie, které jsem v tomhle článku zmínila, vychází ze srovnání dětí kojených méně než 3 měsíce nebo vůbec s těmi kojenými 6 měsíců a déle. Pro jakékoli tlačení maminek do samoodstavu nejsou důkazy, i když ty, které to tak udělat chtějí, si samozřejmě zaslouží veškerou podporu. Mléko se ve vodu po roce rozhodně nemění, naopak „hodnotné látky“ nakoncentruje s tím, jak dítě pije méně dávek během dne. Jak ale vyplývá ze všech těch studií výše, zas takový efekt na zdraví dětí, jako se často proklamuje, to nemá.

V hodně aspektech mateřství se navzájem soudíme, v žádném ale ne tolik jako právě ve způsobu krmení našich dětí. Je zarážející, kolik zraňujících mýtů a poškozujících polopravd kolem kojení stále koluje. Jsem naštvaná, jak nedostatečná je podpora kojení v začátku a u těch maminek, které chtějí v kojení pokračovat po roce nebo dvou. Ale jsem taky naštvaná, že se v řadě pro-kojících skupin nesmí zmínit, že má být i máma spokojená (wtf prostě?) a benefity kojení se tam až komicky přefukují nebo úplně překrucují. Přesně tenhle nátlak přitom prokazatelně psychickému stavu maminek škodí.

Sama jsem si prošla těžkými kojícími začátky, pročetla snad všechny diskuze a kojící profily na instagramu ve snaze najít pomoc a cítila se z toho víc zlomená a ztracená než cokoli jiného. Po třech měsících se to ale srovnalo a dceru v jejích 16 měsících stále kojím, i když už nastavuju celkem pevné hranice. Kojím, protože chci, ale do samoodstavu kojit nebudu, protože nechci.

Co takhle říct ženám po pravdě, že kojení stojí za to zkusit, protože představuje optimální start pro miminko. Pomoci jim s problémy v začátcích místo „kojení je nejkrásnější pocit na světě, jestli to bolí, tak to neděláte dobře“. Podpořit je, pokud se kolem roku necítí na nějaké násilné ukončovaní vztahu, který funguje, ale všichni kolem se ptají „proč ještě kojíš“ a “není to už jenom závislost”? Ale pojďme taky respektovat, že to není pro všechny. Kojení je intimní a soukromá věc každé z nás a krom poskytnutí pravdivých informací do toho nikdo nemá právo kecat. Zachraňuje životy tam, kde není dostupná čistá voda pro přípravu umělého mléka. V našich končinách ale opravdu věřím, že prostě všechny děti být kojené nemusí, aby byly zdravé a cítily se milované. A už vůbec nemusí být kojené až do samoodstavu, pokud by to mělo být se sebezapřením na straně mámy „protože mu to přece nemůže vzít“. Myslím, že názorná lekce o tom, že svoje hranice je dobré respektovat, moje tělo je moje a já určuju, co mi je a není příjemné, je hodnotnější.

Tipy na závěr tentokrát nemám, už tak je to dlouhý jak tejden. Prostě poslouchejme víc sebe než cizí lidi a samozvané odborníky a buďme tolerantnější mámy k sobě navzájem.

Děkuju vám za přečtení a že budete článek šířit nebo se rozhodnete PoroPravdy odebírat jako newsletter.

zdroje článku zde