Mohou sociální sítě za krizi duševního zdraví u mladistvých?

V žalobě ze září loňského roku většina států USA viní společnost Meta, že vědomě poškozuje dospívající a ještě na tom vydělává. Pravdou je, že sociální sítě zásadně ovlivnily kulturu, komunikaci, chování a s velkou pravděpodobností ovlivňují i duševní zdraví svých uživatelů. Jak moc je ale tento vliv přímočarý a co o tom reálně víme, zkusíme dnes rozkrýt pomocí některých dostupných studií.

Nazývá se to pandemií duševních onemocnění mezi adolescenty. V posledních letech skutečně došlo ke znatelnému nárůstu problémů s duševním zdravím u dospívajících - vzrůstají pocity osamělosti i depresivní symptomy, úzkosti a sebepoškozování, a to zejména u dívek. Tento trend začal v anglicky mluvících zemích, na které se zaměřuje většina výzkumů, ani u nás ale nejsme pozadu. Podle Národního monitoringu duševního zdraví žáků na základních školách v České republice od NÚDZ víc jak 50 % žáků devátých tříd v ČR projevuje známky zhoršeného well-beingu.

Z výzkumů je také zřejmé, že tento raketový růst psychických problémů dospívajících začal kolem roku 2012 (graf níže se týká dívek):

Dle mnohých výzkumníků [1] rozhodně není náhoda, že ve stejné době začaly být rozšířené a dospívajícím dostupné právě sociální sítě a chytré telefony. Navíc máme k dispozici opravdu hodně observačních studií konzistentně naznačujích, že čas strávený na sociálních sítích s problémy s psychickým zdravím dospívajících souvisí [2]. Viník je tedy nasnadě.

Pokud se na poli výzkumů orientujete (nebo jste přečetli alespoň 1 díl PoroPravd), víte, že korelace není kauzalita. Nás, hrdé hnidopíšky, proto zajímá, co říkají studie s trochu lepším designem?

V této randomizované studii se náhodně vybrali studenti vysoké školy, kteří měli čas na sociálních sítích redukovat (cíl měli 10 min denně, reálně tam ale trávili spíše 30 min). Kontrolní skupina je dál užívala bez omezení. Po 3 týdnech došlo v experimentální skupině k výraznému snížení pocitů osmělosti a deprese oproti té kontrolní. Podobně pozitivní dopady nejen na náladu mladých dospělých, ale třeba i politickou polarizaci, měla v další studii deaktivace facebookového účtu na 4 týdny.

Z mnohých studií je také zřejmé, že roli hraje to, jak mladí čas na sociálních sítích stráví. V jedné práci náctiletým dívkám náhodně přiřadili zobrazení buď „vylepšených“ instagramových selfies nebo těch neupravených. Vystavení upraveným fotografiím vedlo ke znatelnému zhoršení vnímání sebe sama (tzv. body image). Obzvlášť byl pak tento negativní efekt patrný u dívek s vyššími tendencemi k sociálnímu srovnávání [3].

Bezprostřední pocity dívek po strávení 7 minut na Instagramu, Facebooku nebo hraním her hodnotila tato studie - a Instagram (ale nikoli Facebook) v nich vyvolal nižší spokojenost se sebou (body image) i více negativních pocitů celkově. Dle autorů za to může nepoměr mezi vizuálním vs. textovým obsahem na obou platformách. Prázdné prohlížení profilů i na Facebooku se jeví jako generátor negativních pocitů. Ať už kvůli sociálnímu srovnávání, tak i proto, že je to prostě „žrout času“ a dotyční se pak cítí trochu provinile.

Ne všechny randomizované studie ovšem dospěly ke stejným závěrům. Některé nenašly pozitivní efekt redukce času na sociálních sítích na well-being mladých, a to ani krátkodobě (po týdnu), ani z dlouhodobého hlediska, kdy by teoreticky měly odeznít „abstineční“ příznaky (např. po 7 týdnech).

Ty nejzajímavější důkazy nicméně nemusí přinést pouze randomizované experimenty. Pamatujete na studii zmíněnou v díle o obrazovkách, která chytře využila toho, že byly televize v různých státech USA dostupné v různém čase? Tato udělala něco podobného. Facebook se totiž mezi lety 2004-2006 implementoval po kampusech amerických vysokých škol postupně. Dostupná data o mentálním zdraví studentů tak mohli autoři porovnat před a po představení Facebooku studentům. Známky zhoršeného psychického zdraví, hlavně deprese, se opravdu celkem konzistentně ukázaly napříč univerzitami. Navíc jich u studentů bylo tím více, čím déle Facebook používali.

Dnes náctiletí tráví více času socializováním se právě na sociálních sítích než ve skutečném životě. Protože jsou ale vrstevnické vztahy pro dospívající velmi důležité, pokud by se jednotliví rodiče rozhodli své děti před negativy sociálních médií chránit tak, že jim je zcela zakážou, může to jejich psychickému zdraví naopak uškodit. Proto například tato randomizovaná studie ukazuje, že náctiletým, kterým byla přidělena facebooková abstinence, sice po 5 dnech klesly hladiny stresového hormonu kortizolu, ale klesly u nich i pocity spokojenosti. A v téhle studii z roku 2017 analyzující digitální návyky 120 tisíc britských adolescentů v kontextu jejich mentálního zdraví se ukázalo, že ti, kteří používali digitální technologie nejméně, by z o něco více času s nimi profitovali. Nejspíše právě proto, že by jim to usnadnilo udržování sociálních vazeb. Naopak pocity psychické pohody u teenagerů, kteří obrazovky používali nejvíce, s každý časem navíc u obrazovky klesaly.

Ve většině publikovaných studií vědci nepracují s potvrzenými diagnózami depresí nebo úzkostí, ale spíše s dotazníky. Zahrnutých náctiletých se tedy např. zeptají, jestli někdy cítí smutek nebo beznaděj natolik, že přestanou dělat běžné aktivity. A i když odpověď „ano“ s vyšším rizikem diagnózy deprese samozřejmě souvisí, není to totéž. Kromě toho se o psychických problémech „dnešní mládeže“ mluví čím dál více a mladí poruchy duševního zdraví mnohem lépe přijímají. Také jsou v této oblasti vzdělanější a spíše příznaky odhalí. To všechno je samozřejmě dobře, může to ale způsobit nárůst reportovaných příznaků i případů deprese a úzkostí, aniž by nutně ke skutečnému nárůstu došlo.

V tom by nám měly pomoci čísla sebevražd u dospívajících (protože pokud tennageři trpěli vždycky stejně, jen o tom tolik nemluvili, měly by počty sebevražd zůstat víceméně stejné). A podle dat ČSZÚ k nějakému bezprecedentnímu nárůstu v ČR skutečně nedochází (ačkoli neznáme rozdíly mezi pohlavími ani statistiky neúspěšných pokusů o sebevraždy).

(Pozn.: Data z tabulek ČSZÚ mi pomohl zpracovat Data Visualization Expert od ChatGPT)

V USA je to poněkud méně jasný obrázek - třeba u 15-18letých chlapců byla čísla sebevražd mnohem vyšší v 80. letech. Pro 10-14leté chlapce i dívky významný nárůst vidíme, bavíme se ale (naštěstí) o tak nízkých číslech, že je to vzestup z 1 na 2:100 tis. pro dívky a ze 2 na 3,5:100 tis. pro chlapce. I když o významný nárůst jde, vzorstly počty sebevražd i v jiných věkových skupinách a těžko ho označit za katastrofický nebo jednoznačně přisoudit sociálním sítím.

Jakkoli se k nim často přirovnávají (nejspíše proto, že na nich lze vyvinout závislost), sociální sítě ve skutečnosti nefungují jako chemické látky ovlivňující všechny dospívající mozky víceméně stejným způsobem. Nezáleží jen na dávce (= čase), ale i na tom, jak, k čemu a kdo je používá.

To ilustruje jedna skvělá práce zahrnující celkem 3 dílčí studie s prvky randomizace. Autoři vzali více než 600 žáků devátých tříd a nechali je používat sociálních síť vytvořenou jen pro účely studie. Náhodně jim bylo přiděleno, kolik kdo dostal „lajků“. Právě lajky jsou na sociálních sítích měřitelné a veřejně dostupné ukazatele sociálního statutu, pro dospívající a jejich psychiku tak mají značný význam.

Asi nepřekvapí, že ti, kteří obdrželi málo lajků, se cítili obecně hůře než ti, kteří jich dostali hodně (ačkoli v kontextu předchozích studií trochu překvapivé je, že se zde nenašel žádný rozdíl mezi pohlavími). I tady ale můžeme najít nuance - někteří se cítili odmítnutí silněji než jiní se stejným počtem lajků. Část studentů s málo lajky pak autoři studie sledovali dalších 8 měsíců. Ukázalo se, že u těch, kteří menší počet lajků vnímali více negativně, se časem objevily známky deprese s větší pravděpodobností. Tzn. u dospívajících, kteří jsou na sociální odmítnutí citlivější, může mít negativní zkušenost ze sociální sítě horší dopady. Silnější pocity odmítnutí a negativnější vnímání (včetně horšího sebehodnocení) v reakci na málo lajků měli i ti studenti, kteří se s odmítnutím nebo šikanou setkali v reálném životě.

Loni vyšel report organizace Common Sense Media o používání sociálních médií dospívajícími dívkami v USA (zahrnuto bylo 1,4 tis. dívek ve věku 11-15 let). Výsledky poskytují smíšený obraz. Mezi benefity uváděly: interakce s přáteli, možnost potkávat podobně smýšlející vrstevníky, prozkoumávat své zájmy, dozvídat se nové věci, učit se, kreativně se vyjádřit. Více než polovina respondentek také uvedla, že alespoň jednou měsíčně narazí na užitečné informace o duševním zdraví na YouTube (54 %), Instagramu (57 %), Snapchatu (52 %) nebo TikToku (60 %).

Jenže se také skoro polovina dívek cítila být „závislá“ na TikToku. 25 % uvedlo, že kvůli němu méně spí. Podstatná část dívek, které používají Instagram (41 %) nebo TikTok (39 %) alespoň jednou měsíčně vidí obsah související se sebevraždami. A z dívek se symptomy deprese to bylo alarmujících 70 % ! (což ukazuje, že je algoritmy rozeznat umí, jen jim zatím cpou ten nejhorší možný obsah). Také většinu na Instagramu (58 %) a Snapchatu (57 %) kontaktoval někdo cizí způsobem, který jim byl nepříjemný.

Už jsem také zmínila, že vylepšené fotky zaměřené na dokonalost a krásu dívkám zhoršují vlastní body image, negativně ho ale dále ovlivňují i na vzhled zaměřené komentáře pod fotkami (což jsou vůbec nejčastější komentáře na Instagramu).

Na druhou stranu, během pandemie COVID-19 vzájemná přátelství, sociální interakce, sdílení a humor na sociálních sítích snížily u adolescentů stres a pocity osamělosti. Podle dalších zdrojů mohou sociální média dokonce poskytovat příležitosti ke zlepšení duševního zdraví uživatelů tím, že usnadňují sociální vazby a vzájemnou podporu stejně smýšlejících mladistvých nebo těch, kteří se potýkají se stejnými problémy.

Sociální média hrají zásadní roli v našem každodenním životě: je to platforma pro spojení s rodinou a přáteli, přijímání pozvánek na soukromé i veřejné události, zapojení do virtuálních komunit s podobně smýšlejícími lidmi. Jen málo vynálezů v historii lidstva tak dramaticky změnilo způsob, jakým lidé tráví svůj čas a komunikují s ostatními. Jejich všudypřítomnost ale znamená, že se z nich stala taková dvousečná zbraň. Mohou propojovat, vést ke vzájemné podpoře, posilovat pocit komunity, stejně tak ale mohou být nástrojem ke kyberšikaně, podněcovat sociální úzkost, pocity nedostatečnosti a dlouhodobě negativně působit na náladu a duševní zdraví dospívajících.

Je zřejmé, že sociální média ke zhoršujícímu se duševnímu zdraví mladých nějak přispívají. Obecně ale jejich vliv nejspíše není ani univerzálně pozitivní, ani negativní. Online aktivity dospívajících odrážejí a ovlivňují reálné zkušenosti. Záleží tak na individuálních vlastnostech, psychologických atributech jednotlivců i na sociálním prostředí, ve kterém vyrůstají. Což ovšem neznamená, že by nebylo naprosto jasné, že se tyto platformy musí výrazně zlepšit v bezpečnosti. A jakkoli se to může zdát jako těžký úkol, když se v Common Sense Media zeptali přímo náctiletých, padlo mnoho solidních návrhů - ověřovat lépe věk; nedovolit, aby si dospělí přidávali a kontaktovali děti; lépe filtrovat poškozující obsah a propagovat naopak ten pozitivní (pomáhající, edukativní).

Tipy na závěr

Zdroje článku zde

Poznámky:

1 Zástupcem této skupiny je Jonathan Haidt, který o tom jednak píše na Substacku a jednak s kolegy vypracoval velký Google soubor s přehledem dostupných studií na toto téma, čímž mi ušetřil spoustu práce.

2 Reálně jsou tyto souvislosti spíše slabé. Číslo vyjadřující sílu asociace (r) mezi mírou používání sociálních sítí a psychickými problémy ve studiích pohybuje od 0,05 po max 0,20 (pro dívky). Obě značí spíše slabé souvislosti. Síla asociace r=0,20 znamená, že tím, jak moc času adolescentní dívky tráví na sociálních sítích můžeme vysvětlit jen 4 % variability ve výskytu jejich psychických problémů (r^2=0.20^2=0.04). Protože se ale bavíme o populacích a ne jednotlivcích, nelze ani takhle malou asociaci smést ze stolu.

3 Mimochodem právě tím, že dívky obecně k sociálnímu srovnávání inklinují více, se vysvětluje ten často zjištěný rozdíl v dopadech sociálních médií mezi pohlavími. Jak ale zas poukazují obhájci sociálních médií, ne všechny studie tento rozdíl zaznamenaly.