Článek
Je dobře známo a přijímáno, že nástup puberty ovlivňuje dědičnost, celkové zdraví a stav výživy dítěte. Poměrně málo se ale mluví o tom, jakou roli v tom hrají faktory psychosociální. Protože to je fascinující důkaz toho, jak (mimo jiné) rodičovství ovlivňuje nejen psychiku, ale i biologický vývoj dětí, bude dnešní článek právě o tom. Podíváme se do teorií evoluční antropologie a vývojové psychologie a zkusíme z toho vyvodit důsledky pro každodenní rodičovství.
💬 SHRNUTÍ: Nepříznivé podmínky, jako je stresující a nestabilní prostředí, tvrdá výchova a nejistá vazba s rodiči, mohou urychlit nástup puberty. Teorie psychosociální akcelerace naznačuje, že tyto faktory vedou k upřednostnění reprodukce před osobním růstem a vývojem. Role matek při ovlivňování načasování puberty u dcer spočívá hlavně v nastavení bezpečné vazby. U otců může jejich aktivní zapojení do života dcer přispět k jejich celkovému zdraví. Naopak jejich nepřítomnost (fyzická i mentální) u dívek pohlavní zrání a začátky sexuálního života urychluje.
Teorie strategie života a psychosociální akcelerace
Teorie psychosociální akcelerace byla vyslovena poprvé v roce 1991 a ve zkratce říká, že prostředí, ve kterém dítě vyrůstá, nastavuje jeho biologické hodiny a určuje rychlost dalšího vývoje. Vychází přímo z evolučních teorií (proto je docela pragmatická). Jde o to, že příroda, resp. naše geny, si vždycky umí zařídit, aby se přenesly dále. Proto když jedinec nemá v dětství optimální podmínky, jeho vývoj se urychlí. Prvních 5-7 let podle autorů teorie nastavuje biologická očekávání pro další život. Pokud jsou nepříznivé, plné stresu a nejistot, geny jakoby předpokládají, že bude i celková délka života kratší. Je tedy třeba před růstem a vývojem prioritizovat rozmnožování. Proto jedinec dříve pohlavně dozrává a je nastaven na kvantitu spíše než kvalitu potomků, tj. na „dělání dětí“ spíše než rodičovství.
Zajímavé ale je, co všechno do těchto neoptimálních podmínek, které k urychlení dozrávání vedou, patří: krom nedostatku materiálních zdrojů je to nestabilní prostředí s hádkami rodičů, tvrdá výchova s křikem a tresty, necitlivé odpovídání na potřeby dítěte, nestabilní vazba s rodičem, jeho nepředvídatelnost. Pokud děti vyrůstají v těchto stresových podmínkách, z evolučního pohledu tím dostávají informace ve smyslu, že je budoucnost nejistá, lidem se nedá důvěřovat a vztahy jsou pomíjivé. Nejen že pak po zbytek života očekávají více nebezpečí, jsou nastaveni na vyšší obezřetnost a mají díky tomu sklony k depresím a úzkostem, mění je to i hormonálně. Biologicky se nastaví na rychlejší vývoj, který prioritizuje rozmnožování spíše než jejich vlastní růst, zdraví a vztahy.
Co se děje v mozku?
Nástup puberty je řízen hormonálně, osou hypotalamus-hypofýza-nadledviny. To znamená, že hypotalamus v mozku vyšle signál hypofýze, která uvolní řídící hormony vysílající zas signál dál nadledvinám, že mají začít tvořit pohlavní hormony a nastartovat pubertu. Děje se tak ale v průběhu let, nepředstavujte si, že si jednoho rána řekne hypotalamus „tak třeba teď“. Je to evolucí precizně vyladěný systém, kdy se jednotlivé etáže osy navzájem regulují. A právě do tohoto systému zasahuje dlouhodobý stres vnímaný v dětství prostřednictvím kortizolu, dalšího hormonu vylučovaného nadledvinami.
Role matky
Matky a hlavně bezpečnost vazby s nimi hrají (nejen) v načasování puberty dcer velmi důležitou roli. Bylo už opakovaně popsáno, že blízký vztah s matkou je spojen se zodpovědnějším přístupem k sexu obecně. V téhle dlouhodobé studii měly dívky ze znevýhodněného prostředí a s nejistou vazbou s matkou menstruaci skutečně dříve než jejich vrstevnice s vyšším socioekonomickým statutem. Pokud ale měly s matkami bezpečnou vazbu, negativní dopad nedostatku zdrojů se tím vlastně vyrušil - menstruace přišla v normálním časovém rozmezí. V jiné studii se pak vědci nedívali specificky na bezpečnost vazby, ale hodnotili dopady „tvrdé“ mateřské výchovy u 4,5letých holčiček. Tato tvrdost byla hodnocena pomocí dotazníků a patřily tam mimo jiné: fyzické tresty za neuposlechnutí nebo porušení pravidel, očekávání poslušnosti bez otázek, očekávání, že bude dítě mlčet a chovat se slušně v přítomnosti dospělých, názor, že respekt k autoritám je u dětí jedna z nejdůležitějších věcí nebo že je pochvaly rozmazlují. Také měly tyto matky s dětmi méně fyzického kontaktu. Jejich dcery pak začínaly menstruovat dříve. Zároveň v 15 letech vykazovaly rizikovější sexuální chování (t.j. promiskuitnější, méně používaly ochranu). Zajímavostí je, že ostatní rizikové chování (jako je třeba experimentování s návykovými látkami) bylo ovlivněno přímo tvrdostí výchovy (viz článek o výchovných stylech a dopadech na děti), nesouviselo to však s rychlostí pohlavního zrání.
Vliv otců
Pokud jste dosud u prezentovaných dat přemýšleli ve smyslu „hmm, zajímavý, ale to se nás netýká - k dětem se takhle hnusně nechováme, výrazně se nehádáme, ve stresu nežijeme“, možná teď zpozorníte. Když přijde na efekt otců, záleží hlavně na tom, jestli a jak moc jsou ve výchově dcer přítomní.
Evoluční teorie za tímhle faktem se jmenuje Teorie paternální investice a je dokonce už z roku 1982. Vlastně říká, že fyzická nepřítomnost otce dívkám vysílá podvědomě signál, že se ani jejich budoucí partneři do výchovy nezapojí. Opět je to biologicky naorientuje na upřednostnění kvantity potomků před kvalitou (děti nebudou mít otce → z evolučního pohledu budou mít těžší podmínky pro přežití → je potřeba jich mít co nejvíc). Maximalizují tedy svůj reprodukční úspěch tím, že dříve projdou pubertou, dříve začínají se sexem, vztahy nemají trvalé, mají více dětí. Dívky z domácností s oběma rodiči oproti tomu očekávají, že jejich budoucí partner bude do výchovy dětí investován a stráví proto dost času hledáním takového vhodného partnera (děti budou mít otce → spíše přežijí → budeme se soustředit na to, aby byly individuálně co nejlepší investováním do výchovy a budování vztahů).
(Jen tady připomenu, že jde o volný výklad teorie, pro kterou sice existuje mnoho podkladů v observačních studiích, rozhodně tato tvrzení ale neberte nějak dogmaticky. Nejdůležitější pro vývoj dětí je, když mají jednu primární pečující osobu, která jim pomáhá překonávat nepřízně osudu. Pokud otec nemůže být přítomen, další vztahy mohou mít děti s prarodiči a jinými blízkými dospělými, rozhodně není „vše ztraceno“.)
Metaanalýza 33 studií (zahrnující celkem přes 70 tis. dívek) pak opravdu ukazuje, že nepřítomnost otců (většinou kvůli rozvodu/rozchodu rodičů a nedostatečnému zájmu udržovat kontakt ze strany otců) pohlavní zrání dcer urychluje, a to přibližně o 2-8 měsíců.
Nejde ale jen o pouhou fyzickou nepřítomnost způsobenou rozchodem rodičů. V některých studiích, kde například zohlednili genetiku (věk matek při první menstruaci totiž hraje na její nástup u dcer velký vliv), byl vliv nepřítomnosti otce najednou minimální. Efekt kvality vztahu mezi otcem a dcerou však i tak přetrval. Třeba v téhle studii (kde vliv genetiky obešli zkoumáním sesterských dvojic) byly větší zahrnutí otců do výchovy dcer a jejich blízký vztah spojeny s méně rizikovým sexuálním chováním dívek v dospívání. Jinde měly dcery rozvedených rodičů děti o 9,2 měsíce dříve než ty z rodin s oběma rodiči. Dívek, jejichž otcové zemřeli, se však takto výrazné urychlení netýkalo. A pokud jsou otcové nepřítomni kvůli práci, opět není fyzická (ne)přítomnost jediným faktorem. Nižší frekvence kontaktu s otcem byla u dcer spojena s dřívějším nástupem menstruace, vnímaná kvalita jejich vztahu ale hrála roli větší.
A co kluci?
Protože se díky nástupu menstruace dívky mezi sebou srovnávají velmi snadno, desítky studií a článků se věnují v podstatě jen hodnocení vlivu rodičů na pohlavní zrání dcer. U chlapců se někteří autoři ptali třeba na začátek změn hlasu nebo ochlupení, na rozdíl od první menstruace je ale nižší pravděpodobnost, že si to muži s odstupem let spolehlivě vybaví. Přesto náznaky pro dopady výchovy a vlivu rodičů u chlapců jsou a ukazují velmi podobný efekt tvrdého přístupu i nepřítomnosti otce na urychlení puberty. Proto pokud jste rodiče synů, není sice dat pro nějaké sebevědomé závěry dostatek, nemyslete si však, že je u nich váš vliv nulový.
Závěr
Oba rodiče hrají důležitou roli ve vývoji svých dětí.
Na tatínky se ale častěji zapomíná. Někteří lidé v sobě mají stále zakořeněnou historickou představu přísného otce, kterého děti hlavně nesmí rušit, a který s nimi interaguje jen pokud je třeba přikročit k trestu či nějaké lekci. Přitom už máme řadu důkazů pro pozitivní dopady jejich aktivního zapojení. Otcové přináší do výchovy jinou perspektivu, jiný typ hry, a přispívají k celkovému blahu celé rodiny. Dokonce díky jejich zapojení děti lépe spí. Výzkumy naznačují, že podporující a angažovaný otec hraje zásadní roli už ve vývoji batolat. V dceřině životě pak jeho fyzická a mentální přítomnost může ovlivnit načasování sexuálního vývoje. Data ukazují, že kvalita vztahu mezi otcem a dcerou a emoční klima v rodině ovlivňují prostřednictvím hormonální regulace načasování puberty. Proto mohou otcové, kteří jsou aktivně zapojeni do života svých dcer, značně přispět k jejich psychickému, emočnímu, fyzickému i sexuálnímu zdraví.
Tipy na závěr:
- Snažte se malým dětem vytvářet bezpečné a předvídatelné prostředí. Nehádejte se před nimi, nepoužívejte tvrdé autoritářské praktiky jako křik a fyzické tresty, neklaďte na ně nepřiměřené nároky.
- Prioritizujte vztah se svými dětmi před ostatními povinnostmi, buďte vnímaví a citliví.
- Pokud jste otcem dcery a nechcete její pohlavní dozrávání a začátek sexuálního života urychlovat, dostupné studie naznačují, že to opravdu ovlivnit můžete. Budujte s ní už od raného dětství kvalitní vztah, nastavte si společné dny jen pro vás dva, zajímejte se o ni, její koníčky a kamarády. Prvních 5-7 let života se zdá být kritických. (Ale úplně ideálně to tak dělejte po celou dobu jejího života a ne jen s tímhle cílem 🙃)
