Článek
Nedávno jsem obdržela dotaz ohledně vlivu školek na imunitu dětí. Následná rychlá rešerše ve mně ale probudila zvědavost a téma jsem z imunity rozšířila na… všechno. Zaujalo mě, kolik proměnných musíme vzít při hodnocení vlivu školky v potaz. Cílem tohoto článku tedy bude poskytnout ucelený přehled o vědeckých poznatcích týkajících se výhod a nevýhod předškolní docházky ve srovnání s dětmi, které zůstávají déle doma.
💬 SHRNUTÍ: Studie naznačují, že předškolní zařízení ovlivňují pozitivně kognitivní vývoj a negativně chování dětí. Je důležité brát ale v úvahu věk dítěte, míru docházky, socioekonomický status rodiny, domácí prostředí a kvalitu školky - tyhle všechny faktory dopady školky mění. Imunita je křehká v prvním roce docházky, později z toho ale děti benefitují.
📖 Ze slovníčku: Kognitivní funkce = poznávací funkce, inteligence v běžném slova smyslu (ale i paměť, koncentrace, pozornost, řeč, rychlost myšlení, schopnost pochopení informací a posuzování a řešení problémů, plánování, organizování)
Obecné benefity
Existují dvě starší klíčové studie, které se otázkou dopadů předškolního vzdělávání zabývaly první: Perry Preschool a Abecedarian Project. Ukázaly velmi pozitivní vliv školky na vývoj dětí z rizikových a nízkopříjmových rodin (lepší akademické výsledky, později vyšší platy, stabilnější vztahy, méně let ve vězení, lepší psychické zdraví).
Novější a největší dlouhodobou studií na téma předškolního vzdělávání je ale SECCYD (Study of Early Child Care and Youth Development). Je z 90. let a čítá přes 1,3 tis. dětí z 10 různých lokalit USA. I z ní vyplývá, že kvalitní předškolní zařízení jsou spojena s lepšími kognitivními a akademickými dovednostmi ve 4,5 letech (vyšší IQ, pokročilejší rozvoj jazyka). Pozitivní souvislost se školkou a akademickými výsledky dokonce přetrvala i ve školním věku a v adolescenci.
Jsou tedy školky vždy a pro všechny přínosné?
Vypadá to velmi pozitivně. Všimněte si, že jsem ale nenápadně zmínila pár podmínek (finance, kvalitu školky) a ukázala pouze vliv školek na kognitivní vývoj dětí. Dopady na chování mají totiž úplně opačný trend - když v nich stráví hodně času, je to spojeno s problémovým chováním v pozdějších letech. Shrnout proto obecně vliv školek je složité. Musíme se nejdříve ptát pro jaké děti, v jakých zařízeních a vliv na co máme na mysli.
1️⃣ Záleží na věku
Děti nad 2-3 roky ze školek a dětských skupin profitují nejvíce. Pro ty mladší 2 let ale nepřináší školka zas takové kognitivní benefity (nebo může mít dokonce negativní vliv), zato má asociace s problémovým chováním a agresivními projevy do budoucna. Platí to obzvlášť pro děti, které začaly chodit do jeslí před 1. rokem.
Podrobnější analýzy některých studií však naznačují, že negativa plynoucí z příliš brzkého začátku možná nejsou silnější než efekt celkový kumulativní čas strávený v předškolním zařízení. Tím se dostáváme k další podmínce.
2️⃣ Záleží na míře
Pravdou je, že děti, které strávily nejen v SECCYD studii, ale i jiných ve školce více času (konkrétně > 30 h týdně) později vykazovaly i více problémového chování. Pod tím si můžeme představit agresivitu, „zlobení“, odmítání spolupráce, nežádoucí chování ve skupině. Zdá se navíc, že nad těch 30 h za týden už pro děti ze střední a vyšší třídy navíc nerostou ani ty kognitivní přínosy školky.
Důvodem negativních vlivů na chování je nejspíše stres plynoucí z agresivního chování dětí ve velkých skupinách. Jedna studie popsala dokonce průměrně 1 případ fyzické agrese za 9 minut (!) na 1 dítě (agresi při hře nepočítali). Nepřekvapivě lze proto u dětí chodících do školky pozorovat stoupající hladiny kortizolu během dne (oproti tomu u těch doma má kortizol fyziologický charakter - tedy během dne klesá). Nejvíce vyjádřeno to je při plné docházce dětí pod 3 roky.
Spojitost mezi časem stráveném ve skupinové péči a problémy s chováním do budoucna ukazuje krom SECCYD studie mnoho zdrojů nejen z USA, ale i studie z Evropy nebo Kanady. Přetrvává i po zohlednění domácího prostředí, citlivosti matek a kvality školky (i když s těmito kontrolami slábne). Míra se zdá tedy být ve vlivu na problematické chování nejzásadnější.
Navzdory obecnému názoru, že se děti ve školce učí socializaci, je navíc vysoká míra docházky spojena s pozdějším horším fungováním v kolektivu a horšími sociálními dovednostmi - obzvlášť v méně kvalitních školkách. Vysvětlit to můžeme opět mírou agrese - v méně kvalitní školce bývá vyšší. Děti se tak (v závislosti na míře docházky i kvalitě prostředí) naučí nežádoucí mechanismy chování a po nástupu do školy tím mnoho potenciálních kamarádů „odradí“.
3️⃣ Záleží na socioekonomickém statusu
Socioekonomické zázemí rodiny mění vliv školek - obecně v tom smyslu, že pro děti z chudších rodin je jejich vliv pozitivnější. Děti z nízkopříjmových rodin více profitují dokonce i z té docházky nad 30h. Oproti tomu děti z rodin s vyššími příjmy při prodloužení míry docházky nezískávají významné výhody ve vývoji, ale vykazují zhoršující se chování.
4️⃣ Záleží na tom, co se děje doma
Podle dat je vliv domácího prostředí a rodičovství značný. Pokud jsou matky k dětem citlivější, více stimulující a podporující, vykazují děti lepší jazykové i sociální dovednosti a méně problémů s chováním než děti, kterým se dostává méně „kvalitního“ rodičovství. Rodičovské faktory (kam patří ale krom stylu výchovy i geny) mají na kognitivní funkce dokonce nejsilnější vliv ze všech pozorovaných proměnných, napříč mnoha studiemi.
Co se týče problémů s chováním, výchova a přístup rodičů větší vliv než míra docházky bohužel nemají. Některé studie ale ukazují, že pokud jsou rodiče schopni snížit úroveň stresu, který jejich děti zažívají v zařízeních (prostřednictvím pozitivních vztahů a interakcí), jsou negativní dopady na chování menší.
Přístup a výchova rodičů dokonce zmírňuje negativní dopady nízkého socioekonomického statusu. Z jedné zajímavé studie vyplývá, že většina rozdílů mezi dětmi z bohatších vs. chudších rodin není dána financemi jako takovými, ale právě rodičovstvím. Jinými slovy, co rodiče reálně dělají, je důležitější.
5️⃣ Záleží na kvalitě školky
Tady je ten vztah celkem intuitivní. Kvalitnější školka děti více rozvíjí a zároveň nevede k tak významnému zhoršení chování. Snižuje i efekt míry - negativní vliv vyššího počtu hodin v kvalitní školce je menší. Také je spojena s větším rozvojem prosociálního chování v kolektivu.
Co znamená “kvalitní školka”?
Jak ale kvalitní školku poznáte? Obecně studie rozlišují dvě oblasti hodnocení kvality školek: procesní a strukturální kvalitu.
Strukturální kvalita se lépe měří, proto se o ní dočtete víc. Zahrnuje odbornost vychovatelů, poměr dětí a dospělých, velikost skupiny, charakteristiky programu, zapojení rodičů a sledování pokroku dětí.
Procesní faktory ale více odráží, jak se dítě v zařízení reálně má. Zahrnují charakter interakcí mezi pečující osobou a dítětem, úroveň podpory, citlivosti péče, nastavování jasných a přiměřených hranic, naslouchání pocitům a jejich uznání. Má se za to, že právě tyto procesní faktory mají přímý dopad na vývoj dětí, ty strukturální pro ně ale tvoří základ.
Při hodnocení školky byste se měli nejprve zaměřit na poměr dospělých a dětí a velikost skupiny, protože oba tyto faktory mají významný vliv na výsledky dětí. Například Americká Akademie Pediatrie doporučuje ideální poměr 1:7 u tříletých dětí a 1:4 u dvouletých dětí, s maximálním počtem 8 a 14 dětí. Mnoho školek tyto parametry ale není schopno splnit.
Zhodnoťte také čistotu a jak stimulující je prostředí a program, doptejte se na vzdělání pečujících osob. To všechno je s kvalitou zařízení spojeno. Na procesní kvalitu se ale budete muset zaměřit trochu méně analyticky - jaký ve vás vyvolávají pečovatelé pocit? Když mluví s dětmi, sednou si k nim na bobek/na zem? Jsou pečující a orientovaní na dítě nebo spíše autoritářští, vyžadující řád a poslušnost? Procesní kvalitu musíte „navnímat“. Otázky, které ale můžete v rámci jejího hodnocení personálu položit, jsou například:
- Říkáte dětem dopředu, co se bude dít?
- Co když dvě děti chtějí stejnou hračku? Co když jedno dítě jinému ublíží?
- Co děláte, když dítě pláče steskem nebo se nechce v šatně rozloučit?
- Co když dítě nechce jíst oběd nebo spát?
- Dostávají děti alespoň někdy na výběr?
- Vědí děti, za kterým dospělým jít, když potřebují pomoc?
Dopady na imunitu
Jak je to s imunitou? Prospívá jí kolektiv nebo ji nadměrně zatěžuje? Zkušenost říká, že jakmile začne dítě chodit do školky, je pořád nemocné (což by doma nebylo). Tato tvrzení podporují i závěry vědeckých studií. Negativní vliv školky na nemocnost lze ale ve srovnání s dětmi zůstávajícími doma pozorovat asi do 2 let věku (když začali se školkou v průběhu prvního roku), ev. do 3 let, ale jen pokud dítě nemá staršího sourozence. Podle velké studie s téměř 1 tis. dětí se zhruba od 3 let začne trend otáčet a děti, které chodily do školky, jsou mezi 6-11 lety nachlazené nejméně často. Ve 13 letech byla nemocnost všech skupin srovnatelná. Pozn.: U nás většina dětí se školkou začíná kolem 3. roku, dá se tedy očekávat, že první rok docházky bude nejhorší, potom by se ale měla imunita uklidnit.
Pokud by nám šlo o celkový výskyt „rýmiček“ za celé dětství, je pravdou, že jich měly děti ve školkách, hlavně těch velkých, nejvíce. Otázka ale je, jestli je to špatně.
Podle některých teorií totiž imunitní systém, který se s běžnými infekcemi nesetkal včas, na ně později reaguje přehnaně. To by mohlo způsobovat změny v imunitním systému vedoucí k dlouhodobým problémům. Už před lety byla vyslovena tzv. hygienická hypotéza o vzniku alergií a autoimunitních onemocnění - a i když vztah mezi školkami a nižším výskytem alergií nefunguje, důležitost časného vystavení imunitního systému patogenům ani kritici hypotézy nezpochybňují. Další teorie naznačují souvislost s rizikem rozvoje akutní lymfoblastické leukémie (ALL). Časná expozice dětskému kolektivu by podle této teorie měla riziko ALL snižovat - a opravdu tady mnohé studie ukazují na tuto asociaci. A i když korelace není kauzalita (a pro potvrzení jsou třeba další výzkumy), riziko ALL s větší mírou docházky i více klesá.
Co to pro nás znamená?
Je to hodně informací a hodně proměnných, které se vzájemně prolínají. Jak to ale vzít za správný konec? Tady bych chtěla zdůraznit dvě věci.
Za prvé, to, jak na školku reagují děti průměrně, vám nutně neříká, jaký vliv to bude mít na vaše konkrétní dítě. Do velké míry si myslím, že to záleží na něm samotném - jeho povaze, společenskosti, citlivosti, touze po rozmanitosti prostředí, osobnosti.
A za druhé si zaslouží trochu kontextu „jazyk“ používaný ve studiích. Pozorované změny na vývoj nebo chování dětí totiž sice byly významné statisticky, v žádném případě ale nebyly významné co do velikosti efektu. Ta byla většinou nízká. Pro představu měly dopad asi jako kdyby vám nějaká intervence změnila IQ o 3 - 7 bodů nebo výšku o 2,5 cm. Poznáte to, ale život vám to od základu nezmění.
Závěr
S čím tedy data o prospěšnosti školek uzavřít? Zůstat první dva roky s dítětem doma se zdá být nejlepší. Pokud to nejde, snažit se zajistit jinou péči 1:1 (příbuzný, chůva) alespoň po ten první rok je lepší, než dát dítě do jeslí. Kolem toho druhého roku začínají být ale dopady méně přehledné, studie se často neshodují a dělání obecně platných doporučení je téměř nemožné. Nicméně pro průměrné 2-3leté dítě ze střední až vyšší třídy z dat vyplývá tohle:
- částečná docházka do 30 h týdně je pravděpodobně lepší než plná
- v kvalitní školce s menší skupinou, dobrým poměrem dospělých a dětí a hlavně citlivým přístupem budou benefity vyšší a negativa menší
- nezapomínejte, že máte pořád významný vliv vy a váš přístup k dítěti
- zpočátku bude sice dítě hodně nemocné, není to ale na škodu a přinese mu to lepší imunitu do prvních školních let
Jako všechno v našich každodenních rozhodnutích nese předškolní vzdělávání pozitiva i negativa. Jakkoli se to ale teď může zdát zásadní a nezvratné, v celkovém životě jednotlivých dětí má spíše skromný vliv.
Tipy na závěr
- Zvažte individuální potřeby dítěte. Každé dítě je jiné, a proto je důležité brát v úvahu jeho temperament, sociální dovednosti a osobnost.
- Sledujte chování a potřeby dítěte. Pokud si všimnete, že dítě na školku reaguje změnou chování (nejen ve smyslu zlobení, ale i uzavření se do sebe, větší úzkostlivostí), otevřeně komunikujte s personálem a společně zvažte další kroky.
- Během adaptace si dopřejte dostatek času. Zdá se, že děti, které nejvíc při nástupu do školky plakaly, měly s matkou jistější vazbu a zažívaly i nižší vzestup kortizolu. Nenechte se proto pláčem rozhodit. Nejvíce pomohlo, když bylo adaptaci věnováno více dní, je tedy lepší na dítě nespěchat.
- Ukazujte dítěti podporu a lásku. Bez ohledu na to, zda navštěvuje školku nebo zůstává doma, má na jeho vývoj styl vašeho rodičovství největší vliv.
Zdroje článku zde
Díky za přečtení. Podpořit mě můžete odběrem newsletteru a sdílením.
