Pravda o jedináčcích: opravdu jsou to chudáci?

Diskuse o výhodách a nevýhodách jedináčků a sourozenců se vedou již po několik generací. Zatímco společenské mýty často vykreslují jedináčky jako osamělé, rozmazlené a sociálně neschopné, výzkumy naznačují poněkud odlišný pohled. Tento článek založený na důkazech se tedy podívá na dopady jedináčkovství a také (věřím) rozbourá řadu mýtů, které se s tímto tématem pojí.

V této starší studii vědci zjistili, že narození prvního dítěte je spojeno se zvýšením vnímaného štěstí u obou rodičů. Narození druhého dítěte ale už mělo jen malý vliv na štěstí otce a snížilo štěstí matky. Každé další dítě pak bylo spojeno s poklesem štěstí u matek, přičemž tři další děti (celkem tedy čtyři děti) měly tak negativní dopad, že pozitivní efekt prvního dítěte úplně vyrušily. Tato studie tedy zjistila, že mít jen jedno dítě může být z hlediska štěstí rodičů ideální počet.

Další starší studie toto tvrzení potvrzuje a přidává i fakt, že mají jedináčci lepší vztahy s rodiči. Studie také zdůrazňuje, že kvalita vztahu mezi rodiči a dětmi je důležitější než počet sourozenců.

Podle novějších dat je narození prvního dítěte spojeno s nárůstem štěstí rodičů v době kolem porodu, u dalšího dítěte už ale v mnohem menší míře. Porod třetího dítěte už byl spojen s poklesem štěstí rodičů v čase.

Závěr: Důkazy naznačují, že mít pouze jedno dítě neznamená snížení rodičovského štěstí a může dokonce vést ke zvýšení životní spokojenosti.

Mýtus: Jedináčci jsou studijně znevýhodnění kvůli nedostatku soutěživosti a sociálních interakcí se sourozenci.

Již zmíněná studie, která analyzovala 141 dílčích článků o jedináčcích, došla k opačným závěrům. Jedináčci překonali všechny ostatní kromě prvorozených a dětí s jen jedním sourozencem ve školním prospěchu i inteligenci. I podle jiných autorů dosahují jedináčci lepších výsledků v různých testech, hlavně pokud jde o verbální schopnosti, a dosahují vyššího vzdělání. Další data konzistentně ukazují, že pro kognitivní schopnosti dětí nepředstavuje sourozenec žádnou výhodu. A pokud se zaměříme na větší rodiny (se dvěma, třemi nebo čtyřmi sourozenci), jsou dopady trvale negativní. Opět v souladu s předchozími pracemi dosahují děti s žádným nebo jedním sourozencem lepších výsledků než jejich vrstevníci se dvěma a více sourozenci, a to ve standardizovaných testech z matematiky i čtení. Další studie na toto téma naznačuje, že vysvětlením může být individuálnější pozornost ze strany rodičů, které se jedináčkům častěji dostává. To potenciálně přispívá k lepším studijním výsledkům.

Podle studií věnujícím se velkému počtu jedináčků v Číně mají nejen lepší akademické výsledky a vztahy s rodiči, jsou i více motivovaní dosahovat úspěchů.

Tato studie se podívala na vztah mezi pořadím při narození (tj. prvorozený, prostřední, poslední) nebo absenci sourozenců a motivací studentů medicíny v Thajsku. Výsledky ukázaly, že jedináčci a studenti narození jako poslední měli více pozitivních osobnostních rysů pro akademický úspěch než ostatní skupiny. Patřila k nim ctižádostivost, šíře zájmů, všestrannost, sebedůvěra, jasné myšlení, inteligence a nezávislost.

Závěr: Studijní úspěchy nejsou určeny nepřítomností sourozenců a jedináčci mohou v této oblasti ze zvýšené pozornosti a podpory rodičů benefitovat.

Mýtus: Děti vyrůstající bez sourozenců mají problémy se sociálními dovednostmi a obtížně navazují vztahy.

Z největší dostupné souhrnné studie na téma jedináčků nevyplývá žádná souvislost mezi počtem sourozenců a oblíbeností mezi spolužáky. Na ní staví i další přehled, který uvádí, že počet sourozenců nejspíše nemá vliv na sociální dovednosti a to jak u dětí, tak i dospělých.

Jedináčci jsou podle studie z roku 2021 sice ve společnosti vnímáni jako sobečtější, ve skutečnosti se ale v altruistickém chování od lidí se sourozenci neliší. Jsou podle některých dat samostatnější, ale další hypotézy, že by byly sobečtí, postrádali sociální dovednosti nebo a trpěli tím, že jsou jedináčky, se nepotvrdily. Stejně tak nejspíše není pravda, že by byli častěji narcistní.

Autoři této studie uvádějí, že v prvních 2 letech po narození sourozence má starší dítě větší potíže s navazováním vztahů s vrstevníky. Po tomto počátečním adaptačním období však nalezli důkazy o zlepšení vztahů s vrstevníky, což by mohlo znamenat, že proces adaptace na nového sourozence může pro děti znamenat důležitou vývojovou zkušenost. Výhody v sociálních schopnostech plynoucí ze sourozenců se pak našly třeba v této studii. Pravděpodobně se to bude v individuálních případech lišit, absence sourozence ale určitě z nikoho jedince neschopného fungování ve společnosti neudělá.

Závěr: Jedináčci jsou stejně jako děti se sourozenci schopni rozvíjet silné sociální dovednosti a navazovat smysluplné vztahy, což vyvrací mýtus o sociální neschopnosti. Také nejsou o nic méně altruističtí.

Mýtus: Jedináčci jsou náchylnější ke zdravotním problémům, trpí samotou a depresemi.

Objektivní negativum spojené s jedináčkovstvím je, že mají v průměru méně fyzické aktivity a sklony k obezitě. Z toho plyne i vyšší riziko srdečních onemocnění. Proto je dobrý nápad dát si na to u jedináčků větší pozor.

Jinak se ale naopak zdá, že jsou jedináčci naopak méně úzkostní a mají méně depresivních symptomů. Rozhovory s dospělými jedináčky ukazují, že jsou obecně za své dětství bez sourozenců zpětně rádi.

A jak je to s přehnanou rodičovskou péčí? Opravdu jsou rodiče jedináčků na zdraví svých dětí příliš choulostiví? Jediná studie, kterou jsem na toto téma našla, došla k úplně opačným závěrům.

Studie zkoumala vztah mezi jedináčkovstvím, reakcí rodičů na nemoc a chováním dítěte při nemoci. Výzkumu se zúčastnilo 227 matek a 342 dětí, přičemž byly hodnoceny faktory jako školní docházka, psychický stav matky a reakce rodičů na projevy bolesti břicha u dětí. V rozporu s obecným přesvědčením rodiče jedináčků častěji symptomy dětí neřešili. Jedináčci vykazovali i nižší míru absence ve škole, o žádné hyperprotektivnosti tak nemůže být řeč.

Závěr: Důkazy úplně nepotvrzují představu, že jsou jedináčci zdravotně znevýhodněni, i když obezita může představovat velký problém. Rodiče ale nejsou ve vztahu k jejich zdraví nijak choulostivější než rodiče více dětí.

Vědecký výzkum zpochybňuje úplně všechny převládající mýty o jedináčcích. Úspěchy nebo kvalitní vztahy nám nikomu nezaručí sourozenci samy o sobě, ale naše vlastní snaha, motivace, sebereflexe a laskavost. Proto jsou individuální rodinná dynamika a rodičovský přístup mnohem důležitější než prostý počet dětí v rodině.

Tento článek by neměl sloužit k tomu, abyste na něm stavěli svá rozhodnutí o velikosti vaší konkrétní rodiny. Jde o hluboce osobní rozhodntutí, které nejde kvantifikovat a „vyzkoumat“.

Měl by ale uklidnit rodiče jedináčků a ukázat jim, že pokud cítí, že je jejich rodina kompletní, mohou s klidným srdcem u jednoho dítěte zůstat. Nepovede to k žádným negativním důsledkům (pokud si navíc díky článku dají pozor, aby měl potomek dostatek pohybu).

Pro všechny rodiče, kteří nad rozšířením rodiny uvažují, jsou tyto výzkumy rovněž užitečné. Ukazují totiž, že by měli primárně zhodnotit své zdroje - nejen finanční, ale i časové, energetické a emoční. S každým dítětem se nároky na tohle všechno významně zvyšují.

V konečném důsledku je to tedy vaše volba a všichni by ji měli respektovat. Ať už se rozhodnete pro velkou rodinu nebo že jedno dítě stačí, nenechte v sobě kvůli tlakům okolí a neopodstatněným mýtům vyvolat výčitky. Vy víte nejlíp, co je pro vaši rodinu nejlepší.