Moderní metoda krmení dětí BLW: více benefitů či rizik?

Když jsem o BLW slyšela poprvé, bylo to kvůli neprospívání původně nezralého miminka. Řekla jsem si: „No tak ne asi.“ Podruhé to bylo na dětském oddělení, když 18 měsíční batole vdechlo celou kuličku hroznového vína a akutně se domlouval převoz na bronchoskopii* (co jsem si řekla, určitě umíte odhadnout).

V roli rodiče jsem však na BLW narazila znovu a pochopila, že na vině u obou zmíněných případů nebyla metoda jako taková, ale nedodržení základních bezpečnostních pravidel. Kvůli mnoha udávaným benefitům je BLW mezi rodiči čím dál oblíbenější. Co však o této metodě říkají výzkumy? Opravdu u dětí pomáhá předcházet obezitě, vybíravosti a zlepšuje jejich vztah k jídlu?

Začneme rovnou zostra - v odborných i neodborných kruzích je poměrně kontroverzní už jen otázka, kdy s příkrmy začít (natož jak).

WHO doporučuje exkluzivní kojení do 6 měsíců věku. Podobné stanovisko má i AAP(Americká akademie pediatrie) a mnohé další pediatrické společnosti po světě, i když se tam čím dál častěji objevuje slůvko okolo, přibližně nebo věkové rozmezí s vyjmenováním známek připravenosti místo trvání na konkrétním věku (Česká pediatrická společnost zaujala ve svém doporučení přístup “něco mezi”).

V našem prostředí (a hlavně v pro-kojící bublině) se to někdy podává tak, že kdo exkluzivně nekojí do 6 měsíců, dělá něco špatně. Chápu to jako protitlak na doporučování kašiček a krupiček „na spánek“ už od konce šestinedělí z řad starší generace. Pravda nicméně je, že podle důkazů zavedení mezi 4.-6. měsícem dětem nijak neškodí (a ani neohrožuje to kojení). Z hlediska rizik alergií (hlavně na arašídy a vejce) nebo hladin železa se zdá být zavedení příkrmů před 6. měsícem pro dítě dokonce vysloveně výhodné (nebojte, přesně o tom bude příští článek).

Kdy tedy máte VY začít? Ne dříve než ve 4 měsících a ne později než v 6. V tomto rozmezí kdykoli má dítě o jídlo zájem, udrží dobře hlavičku, dává si předměty samo do úst a začít chcete. Švédové třeba mají sympatický přístup a doporučují mezi 4.-6. měsícem malé „ochutnávky“ v podobě olíznutí prstu či lžičky.

Každopádně s BLW jako takovým se doporučuje začít až od cca toho 6. měsíce, když má dítě lepší koordinaci ruka-ústa, žvýkacích svalů i stabilitu trupu.

Je jasné, že hladce mixovaná strava pro děti nebyla dostupná vždy, natož komerčně vyráběné předpřipravené skleničky. Jakmile se ale na trhu objevily, poměrně rychle je začali využívat rodiče prakticky po celém světě. Označení některých výrobků a potravin heslem „pro děti“ je výborným marketingovým tahem, protože to naznačuje, že ostatní jídlo pro děti vhodné není. Jídlo je ale jídlo a děti byly na světě dřív, než jsme měli mixéry i výrobce dětské výživy.

Po roce 2000 proto sestra z Velké Británie jménem Gill Rapley začala popularizovat přístup, který pojmenovala baby-led weaning (doslova „dítětem řízené odstavování“ (což sice není nejšťastnější název, ale protože se uchytil, budu v článku zkratku BLW používat i já). Jde o zavádění pevné stravy v podobě vybraných a upravených celých kusů jídla, které si dítě může vzít do ruky a krmit se samo.

Při BLW má dítě plnou kontrolu nad tím, co, kdy a kolik sní. Jsou mu nabízeny různé textury a chutě, ale rodič na něj nevytváří žádný tlak, do jídla ho nenutí. Celá rodina jí společně, v sociální interakci a tak, aby šlo o pro všechny příjemný zážitek. Dítě poznává jídlo a jeho textury všemi smysly.

Pravděpodobně to přesně takhle lidé dělali po tisíciletí, dnes je ale BLW považováno za alternativu k průmyslově vyráběné dětské výživě a krmení lžičkou.

Při představě půlročního kojence, který se sám krmí „normálním jídlem“, se řada lidí chytí za hlavu (a já byla jedním z nich). Nebezpečí dušení se bohužel Gill Rapley vůbec nevěnovala, brzy ale vznikla modifikace BLW, která to napravila. Technicky vzato se jmenuje BLISS (Baby-Led Introduction to SolidS), ale prakticky je to prostě BLW s určitými pravidly (zdroj informací z tabulky zde).

Zásadní je, že jak ukazují mnohé studie (včetně randomizovaných), při dodržování těchto pravidel je BLW metoda stejně bezpečná, jako klasické krmení lžičkou.

Když se ale na problematiku dušení podíváme z druhé strany, tedy jak dochází u dětí pod 1 rok ke vdechnutí potravy, zjistíme, že je to silně spojeno právě se samokrmením (80 % z dětí, které vdechly potravu, se krmilo samo vs. 14 % bylo krmených rodičem). Je proto opravdu důležité výše zmíněná bezpečnostní pravidla u BLW dodržovat! Pokud by vás totiž zajímalo, které potraviny děti nejčastěji při samokrmení v té studii vdechly, byly to: semínka, ořechy, syrové jablko (a já viděla tu kuličku hrozna).

Hned po strachu z dušení následuje strach z nedostatečného kalorického příjmu a pomalejšího růstu. Je totiž pravda, že velká část jídla naservírovaného do insta-friendly talířku skončí na zemi nebo v bryndáku. Intuitivně se zdá, že lžičkou toho děti snědí víc. Studie věnující se právě téhle otázce však rozdíl v kalorickém příjmu nenašla. Stejně tak byl srovnatelný celkový energetický příjem v randomizované BLISS studii. Jiná studie zas ukázala i srovnatelný příjem železa a normální krevní parametry ve 12 měsících bez ohledu na metodu krmení (u nedostatku železa se bojíme anemie).

Právě příjem železa ale může být u BLW snadno nedostatečný (jak ukázaly observační studie). Proto je dobré vědět, které potraviny jsou na železo bohaté a nabízet je častěji (a proto je tohle pravidlo součástí modifikované BLISS metody).

A co se týče růstu, podle randomizované studie rostou děti krmené metodou BLW stejně dobře, jako ty krmené lžičkou.

Při dodržování určitých pravidel není ta největší kritika BLW tedy zcela oprávněná. Jak je to ale s výhodami, které proponenti BLW metody uvádějí? Opravdu BLW přístup povede k lepší schopnosti reagovat na vlastní pocity sytosti a hladu (a tím i k prevenci obezity), lepší koordinaci polykacích a jazykových svalů, menší vybíravosti a společnému stolování?

Ústředním prvkem BLW je umožnit kojenci, aby se krmil sám, s citlivým přístupem k jídlu jako takovému a nízkou mírou kontroly na straně rodiče. To potvrzují dotazníková šetření, která se podívala právě na míru vyvíjeného tlaku matkami. Ty, které používaly přístup vedený dítětem, v dotazníku častěji odpovídaly, že jejich děti v 18-24 měsících reagují na vlastní pocity sytosti. Také u nich byl nižší výskyt obezity. Protože jsou ale podobná šetření zatížena zkresleními, nemůžeme se na ně úplně spoléhat.

Studie věnující se BLW metodě v rámci rizik budoucí obezity našla, že děti v BLW skupině měly skutečně celkově nižší BMI oproti dětem krmeným lžičkou. Byl u nich vyšší výskyt podváhy, v klasické skupině ale bylo více právě obezity.

Pak máme k dispozici dvě randomizované studie. První z nich zjistila, že děti v BLW skupině vážily ve 12 měsících méně a méně často trpěly nadváhou. Druhá však nezjistila žádný rozdíl v BMI ve 12 ani ve 24 měsících. Navíc ukázala, že děti krmené BLW metodou pak ve 24 měsících reagovaly na pocity sytosti méně. Byly ale podle rodičů u jídla klidnější a více si ho užívaly.

Schopnost dětí naučit se samostatně krmit pravděpodobně nezávisí ani tak na daném vývojovém stadiu, ale na možnosti rozvíjet tyto dovednosti jejich opakovaným uplatňováním.

V již zmíněné randomizované studii se 6 měsíční děti krmené BLW metodou častěji dávily (což není nebezpečné a pouze to ukazuje na práci s potravou), v 8 měsících se pak ale dávily méně než jejich vrstevníci krmení lžičkou. Z toho lze odvodit, že se orální motorické schopnosti dětí rychleji zlepšily - a nejspíše díky BLW.

Mnohé studie také naznačují, že schopnost kojenců používat jazyk a pohybovat potravou v ústech závisí spíše na jejich zkušenostech s texturovanou potravou než na konkrétním věku. Kojenci dříve vystavení hrudkovité stravě jsou ve 12 měsících ochotnější jíst kousky a mají celkově méně problémů s krmením. Oproti tomu děti, které déle znaly jen pyré a s kouskovitou stravou se seznámily až kolem prvních narozenin, častěji nakrájené jídlo odmítají.

Většina těchto studií se týkala rozdílů mezi hladce rozmixovanými kašemi vs. hrudkovitou stravou. Je pravděpodobné, že BLW metoda bude mít stejné výhody. Zároveň by však k vývoji orálních svalů mělo stačit stravu prostě nemixovat dohladka a postupně velikost kousků navyšovat.

Tady jsou výsledky asi nejvíce konzistentní. Děti krmené BLW metodou opravdu častěji jí společně jako celá rodina a častěji mají rodinnou stravu oproti komerčně vyráběné dětské výživě. Pozitivní vliv rodinného stravování na výživu kojence však závisí na tom, zda rodina konzumuje zdravé potraviny.

Některé studie nenašly rozdíl ve vybíravosti při BLW vs. krmení lžičkou. Další naznačují „zdravější“ chuťové profily u dětí krmených BLW - v téhle studii preferovaly spíše sacharidy, zatímco děti krmené lžičkou dávaly přednost sladkostem. V randomizované BLISS studii ale na druhou stranu děti v BLW skupině jedly méně ovoce a zeleniny a více právě sladkostí. Co se ale zdá být pravdou ze studií o vybíravosti, nátlak rodičů skutečně s pozdějšími problémy souviset může.

Některé potraviny, hlavně hořké druhy zeleniny, jsou nicméně pro děti přirozeně méně atraktivní, protože preferují sladkou chuť (třeba brokolice bude méně oblíbená než sladká brambora). Zdá se, že dřívější zavedení a opakované nabízení přijetí potraviny usnadňuje. Také čím větší je rozmanitost zaváděných potravin, tím ochotněji dítě akceptuje nové druhy - bez ohledu na způsob krmení.

V jedné studii byly matky 7 měsíčních kojenců požádány, aby opakovaně nabízely tu zeleninu (rozmixovanou), kterou jejich dítě nemá rádo. Po 8. opakování už bylo snězené množství neoblíbené zeleniny stejné, jako té oblíbené. V jiné byli 5 měsíční kojenci randomizováni do tří skupin podle rozmanitosti jídelníčku - třetina dostávala mrkvové pyré 12 dnů každý den, třetina dostala pyré z mrkve, artyčoku, zelených fazolek a dýně po dobu 3 dnů a třetina dostala každý den něco jiného. Následně v 6 letech (!) snědly děti ze skupiny s větší rozmanitostí více nového druhu zeleniny.

Tyto studie se týkaly klasického krmení lžičkou, jejich závěry ale ukazují, že při vybíravosti nejspíše nejde tolik o styl krmení, spíše o rozmanitost nabízených chutí a nízkonátlakový přístup k jídlu. A právě k tomu metoda BLW vysloveně vybízí. Klasické příkrmy spíše svádí rodiče kupovat dokola těch pár skleniček, o kterých ví, že je dítě bez cavyků sní. A krmení lžičkou zas svádí dát „ještě jednu poslední… a ještě jednu za maminku“. Je však důležité potraviny opakovaně nabízet a snažit se netlačit.

I když již existuje několik randomizovaných studií, většina prací na téma BLW je observačních. Z výzkumů ale zároveň víme, že rodiče, kteří se pro BLW rozhodnou, bývají vzdělanější, z vyšší sociální vrstvy, častěji jsou v manželství a také s příkrmy začínají později. Matky dětí krmených BLW metodou obecně déle kojí a samy si zjišťují informace (prostřednictvím knih nebo internetu).

U randomizovaných studií zas vidím limitaci v tom, že sice můžete náhodně přidělit rodinám způsob krmení, těžko je ale donutíte mít i stejnou celkovou filozofii a přístup k jídlu jako takovému. Navíc se v přirozeném prostředí málokteří rodiče drží striktně jen jedné metody krmení.

A pak tu máme neměřitelné benefity, jako třeba to, že u BLW se můžete spolu s dítětem najíst i vy, protože máte volné ruce. Také můžete vařit jen jedno jídlo pro všechny, které prostě kojenci upravíte do bezpečné podoby.

V čem vidím já osobně největší přínos BLW metody, je respektující a citlivý přístup k dítěti v oblasti jídla, důvěra v jeho schopnost poznat vlastní potřeby a pocity hladu a důraz na sociální funkci společného stolování. Stejně citlivě se ale dá přistupovat i ke krmení lžičkou.

U BLW je nezbytné, aby se rodiče předem seznámili s určitými zásadami (❗️). V tom hrají velkou roli pediatři - místo odrazování rodičů od metody jako takové by je měli podpořit a hlavně informovat, jak ji dělat bezpečně. Výzkumy totiž ukazují, že BLW metoda (resp. modifikovaná verze BLISS) nepředstavuje při dodržení bezpečnostních a výživových pravidel více zdravotních rizik než klasické krmení lžičkou. BLW přístup je také pozitivně spojen s rodinným stolováním. Pro skutečné pochopení dlouhodobých dopadů BLW jako takového na seberegulaci v jídle, regulaci hmotnosti nebo vybíravost dětí jsou však nutné další studie. Ty dosavadní naznačují, že jde o mnohem více, než styl krmení.

💪 Tipy na závěr:

Zdroje článku zde

Děkuji vám za přečtení. Pokud vám tenhle nebo jiný z mých článků přišel hodnotný a něčím vám třeba pomohl, můžete mě podpořit sdílením, odběrem newsletteru či mě pozvat na kávu.