Proč byste se NIKDY neměli ptát páru na těhotenství?

Tento článek měl vyjít před Vánoci. Nikdy ale není pozdě pochopit, jak nevhodné podobné otázky jsou. Všem nám je jasné, co se během svátků odehrávalo v mnoha rodinách. „Tak co, Máňo a Pepo, už budeme mít ty vnoučata?“ „Hele, Máňa nepije! (mrk, mrk)“. „No, už máte na čase s tím druhým!“ Jakkoli dobře míněné a zdánlivě nevinné tyhle poznámky mohou být, měli bychom is uvědomit, že jsou krajně necitlivé, neslušné a mnohdy hluboce zraňující. Tento článek se zabývá důvody, které vycházejí z psychologických a sociálních poznatků i lékařských dat a osvětlují, proč byste se takovým otázkám měli vyhnout (a pokud vám přeci jen nějaká během svátků „ulítla“, proč je dobrý nápad se za ni co nejdříve omluvit). Pochopení citlivosti tohoto tématu je pro udržení respektujících vztahů a duševní i emocionální pohodu všech členů rodiny zásadní.

Společnost (a hlavně starší generace) si vůbec neuvědomuje, jak moc jsou problémy s plodností rozšířené. Jak ukazují velká data, ve Spojených státech se miliony žen potýkají s problémy s otěhotněním nebo s donošením těhotenství. U nás je to asi 20 % párů a čísla každoročně rostou. Problémů s plodností může být celé řada, obecně je dělíme na primární neplodnost (potíže s otěhotněním) a sekundární neplodnost (potíže s početím poté, co se již otěhotnění povedlo).

Uvádí se také, že v prvním trimestru 10-20 % úspěšně počatých těhotenství končí jejich ztrátou. To ale neznamená, že by se to týkalo „jen“ 20 % žen, protože většina žen ve fertilním věku zažije více než jedno těhotenství. Z velké studie (zahrnula přes 53 tis. žen přijatých k porodu) vyplývá, že 43 % žen prodělalo alespoň 1 potrat. 1 ze 17 žen za sebou měla dokonce 3 a více potratů.

A další věc je, že až 10 % párů si děti vůbec nepřeje, a to z různých důvodů. Další část párů už třeba jedno dítě má a ať už kvůli traumatickému porodu či šestinedělí, problémům s dítětem nebo prostým zjištěním, že jednou stačí a už se chtějí vrátit ke svému životu dospěli k tomu, že další dítě nechtějí. Pokud pár cítí, že je jejich rodina už kompletní (ať už s jedním nebo i žádným dítětem), nemá nikdo právo jim do toho zasahovat. Je to vždy jejich soukromá věc a rozhodnutí, které je třeba respektovat.

Nikdy nevíte, čím si osoba, které otázku na těhotenství položíte, prochází. Co ale můžete vědět téměř jistě: ať je to jakkoli, takhle otázka jí nejspíše ublíží.

Studie poukazují na významný emocionální a psychologický dopad problémů s plodností, včetně společenského stigmatu, ohrožení identity a značného psychického stresu. Někteří autoři diagnózu neplodnosti nebo ztrátu těhotenství srovnávají dokonce s dlouhodobým onemocněním nebo tělesným postižením. A opravdu byste se někoho na vozíčku zeptali, kdy bude zase chodit? Ale když vy byste si tak přáli, byste se spolu mohli projít… a soused Franta měl taky úraz a pak to rozchodil!

Pro páry, které si miminko více přejí, je to celé obzvláště zraňující. Zatímco podle některých důkazů je pro muže vyrovnání se s problémy s plodností o trochu snazší, ženy často vnímají neplodnost jako selhání. Jak ukazují další studie, pro ženy toužící po miminku jsou všechny otázky na těhotenství velmi stresující.

Tento stres a úzkost mají negativní dopady na duševní zdraví páru, ale jak ukazuje mnoho výzkumů, ovlivňuje to nepříznivě i jejich plodnost. Paradoxně tedy vaše dotěrné dotazy a stres z nich plynoucí šance na početí snižují.

Pokud se přímo zeptáte ženy, která vám tuto informaci neposkytla, zda je těhotná (nebo ještě lépe, rovnou na pohlaví miminka), existuje reálná šance, že není. Představte si, co se jí asi pak bude honit v hlavě. Tyto otázky negativně ovlivňují obraz těla a sebeúctu žen. I pro ženy, které miminko skutečně čekají, představují tělesné změny s tím spojené často velkou výzvu (a proto mi ukažte alespoň jednu těhotnou ženu, které přišla otázka na to, zda nečeká náhodou dvojčata, upřímně vtipná). Psychologické studie konzistentně ukazují souvislost mezi negativním vnímáním vlastního těla a komentáři fyzického vzhledu od okolí. Nezřídka tyto komentáře od vrstevníků a rodiny stojí za psychickými problémy, jako jsou poruchy příjmu potravy, úzkosti a deprese. Zkuste je tedy příště spolknout.

Právo každého jednotlivce na soukromí, zejména pokud jde o osobní rozhodnutí, jako je založení rodiny, je prvořadé. Tlak vyvíjený neustálými dotazy může vést k pocitům nedostatečnosti a frustrace. Jak uvádějí studie, společenská očekávání mohou významně ovlivňovat rozhodování páru o založení rodiny i v případech, že se neshodují s jejich přáními. Moderní společnost zaznamenala posun v rodinných strukturách a životních rozhodnutích. Stále více párů se rozhoduje nemít děti nebo je chtějí mít později. Jde o rozhodnutí, která je třeba respektovat.

Ačkoli zájem o potenciální rodičovství člena rodiny (či kamaráda nebo kolegy) může pramenit z upřímného zájmu a dobrých úmyslů, je nezbytné přistupovat k tomuto tématu citlivě. Pro řadu lidí je téma dětí bolavým tématem nebo je pro ně natolik osobní, že ho nechtějí rozebírat. Empatie, respekt a porozumění by měly být hlavními zásadami při diskusích o tak soukromém a často složitém tématu. A jak vyplývá i z mnoha studií citovaných v článku, opravdu nikdy bychom se po této informaci neměli pídit, pokud ji s námi dotyční nechtějí sami sdílet. Jen tak neohrozíme naše rodinné či přátelské vztahy.

Tipy na závěr:

Zdroje článku zde

Děkuji vám za přečtení. Newsletter PoroPravdy, který se věnuje rodičovským tématům z pohledu vědy, můžete odebírat tady. Podpořit mě můžete také tím, že mi koupíte kafe.