Článek
Tentokrát jsem se podívala na jednu zajímavou studii o utváření povědomí o vlastním těle v kontextu společenských standardů krásy (body image) u malých dětí. Jejím cílem bylo posoudit nespokojenost s tělem a povědomí o dietě jako způsobu dosažení štíhlosti u dětí ve věku 5-8 let. Autoři chtěli hlavně zjistit, kdy u dětí problémy s představami o vlastním těle začínají a případně rozkrýt, jak to můžeme jako rodiče ovlivnit.
💬SHRNUTÍ: U dívek se začíná objevovat touha po štíhlejší postavě kolem 6. roku věku. Obě pohlaví už kolem 5-8 let vykazují povědomí o dietách a vliv rodičů je značný - hlavně spokojenost matek s jejich vlastním tělem.
Design studie
Vzorek 135 dětí ve věku 5-8 let se zúčastnil individuálních rozhovorů, v nichž byla nespokojenost s tělem měřena pomocí hodnocení preferencí své postavy. Povědomí o dietách bylo hodnoceno na základě odpovědí na krátký scénář s dětskými postavami stejného pohlaví. Konkrétně dětem výzkumníci ukázali obrázek postavy Ann (holkám) nebo Anthonyho (klukům) a pak obrázek Ann nebo Anthonyho s objemnější postavu, což mělo být o rok později. Aniž by slova jako dieta a váha zazněla, děti odpovídaly na otázky, jak myslí, že se ta změna s Ann/Anthonym stala, co by měl/a udělat jinak apod. Také se jich autoři ptali na postoje rodičů nebo to, jak moc rodiče zasahují do jejich jídelníčku.
Spokojenost s vlastním tělem
Studie zjistila, že značná část mladých dívek internalizuje společenské přesvědčení o ideální štíhlé postavě. Více než polovina (59 %) dívek toužila po štíhlejší postavě, zatímco u chlapců to bylo 35 %. Tato touha po štíhlosti se u dívek objevila přibližně v 6 letech, zatímco 5leté dívky neprojevovaly rozdíl mezi svým současným a ideálním já. Tato zjištění jsou v souladu s předchozími výzkumy nespokojenosti s tělem u dětí před pubertou a naznačují, že společenská přesvědčení o tvaru těla vstřebávají mladé dívky již ve věku 6 let.
Na rozdíl od dívek si stejný počet chlapců přál být štíhlejší nebo naopak větší. Tento vzorec je v souladu s dalšími studiemi o nespokojenosti mužů s tělem - chlapci, kteří si přejí být větší, mohou usilovat o svalnatější postavu. Jak ale poznamenali v téhle studii, těchto chlapeckých ideálů lze dosáhnout přirozeným růstem v pubertě, oproti tomu dívky obvykle dospívání posouvá od novodobých ideálů krásy dál.
Diety
Povědomí o dietách měla většina dětí a s věkem se zvyšovalo, nebyl ale zjištěn významný vliv pohlaví. Zdá se, že pro dívky i chlapce je fakt, že jsou diety prostředkem k dosažení štíhlosti, běžnou součástí učení o životě ve společnosti. Děti (a stejně tak většina dospělých) si však pravděpodobně neuvědomují rizika a možné negativní zdravotní dopady s tím spojené.
Vliv rodičů
Studie rovněž zkoumala vliv rodičů na nespokojenost dětí s vlatsním tělem a povědomí o dietách. Vícenásobná regresní analýza odhalila, že nespokojenost s tělem byla predikována pohlavím a vnímanou nespokojeností s tělem matky. Tedy čím více byla matka nespokojená se svým vlastním tělem, tím spíše se tato nespokojenost promítla do negativního vnímání postavy i u dcery. V menší míře to však platilo i pro chlapce, což naznačuje, že jak dívky, tak chlapci v tomto věku vnímají své matky jako primární určující vliv v jejich životě a při určování sebepojetí. Otcové a jejich spokojenost nebo nespokojenost s tělem neměli v tomhle na děti vliv.
Kontrola rodičů nad jídelníčkem dětí
Dívky vnímaly, že rodiče vykazují větší kontrolu nad jejich stravovacím chováním ve srovnání s chlapci, a to v každé věkové skupině. Rozdíl byl znatelný i při zohlednění BMI. To znamená, že mezi srovnatelně vážícími dětmi rodiče více hlídali právě dívky, aby nejedly nezdravě. Omezování přístupu dětí ke sladkostem, což rodiče nejspíše dělají s cílem podpořit správné stravovací návyky, však může mít ve skutečnosti opačný efekt. Často vede ke zvýšené konzumaci v těch chvílích, kdy to rodiče nevidí.
Limitace studie
Dělat závěry z jediné studie je ošemetné, a je proto na místě zmínit, jaká jsou její omezení. Vzorek nebyl úplně reprezentativní - šlo o děti ze soukromé církevní školy, ze střední socioekonomické vrstvy. Také jde o typ observační průřezové studie, kde je vždy problematické určovat příčinnou souvislost. Je tedy třeba dalšího výzkumu, longitudinálních studií, ideálně i těch randomizovaných. I tak ale studie přinesla řadu hodnotných poznatků.
Závěr
Zjištění naznačují, že si značná část malých dětí internalizuje společenská přesvědčení týkající se ideálního tvaru těla a uvědomuje si diety jako prostředek k jeho dosažení. Rodiče ale v životech takhle malých dětí stále ještě hrají zásadní roli. Svými vlastními postoji můžou děti ovlivnit, nasměrovat je, předat jim zdravé hodnoty - ale také jim nevědomky ublížit.
Celkově lze říci, že podporou pozitivního přístupu k tělu, zdravých návyků a kritického myšlení mohou rodiče sehrát zásadní roli v prevenci nespokojenosti s tělem či nezdravého dietního chování už u svých malých dětí.
Tipy na závěr:
Implementace zjištění ze studie do každodenní výchovy by mohla zahrnovat několik strategií, zmíním tady proto několik praktických tipů.
- Dávejte si pozor na to, jak o svém těle před dětmi mluvíte. Obzvlášť jako matky dcer musíme v tomhle zapracovat na vlastních bolístkách, přijmout se i se svými nedostatky a sportovat kvůli zdraví nebo pohodě, ne vzhledu. I když si myslíte, že vás dítě zrovna neslyší, nikdy nekritizujte svůj vzhled.
- Nekritizujte postavu svých dětí a dcer obzvlášť. Nedovolte, aby to kritizoval i kdykoli jiný ( takové to"no ty ses nám hezky spravila!" umí od tetiček a prarodičů na dlouho zabolet).
- Nedržte diety, hlavně ne ty drastické a nárazové (typu “musím zhubnout do plavek”).
- O všech tělech mluvte s respektem. O tom svém a svého dítěte obzvlášť, ale ani u cizích lidí a dětí byste neměli používat nějaké nehezké nálepky pro jejich tělesnou stavbu a vzhled.
- Dovolte dětem, ať si samy rozhodují o tom, kdy jsou plné a kdy mají ještě hlad. Samozřejmě nabízejte pestrou stravu.
- Nenálepkujte jídlo jako dobré vs. špatné, zdravé vs. nezdravé. Spíš se snažte vysvětlit jeho funkce (dodává energii na dlouho, dává nám rychlou energii, která ale taky rychle zmizí apod.)
- Mluvte s dětmi o tom, jak jsou ideály krásy zobrazovány v médii nebo na sociálních sítích.
- Všechny tyhle vaše snahy o nastavení zdravého obrazu o vlastním těle by měly přijít před 6. rokem. Později už by mohlo být příliš pozdě.
Zdroj: Lowes, J. and Tiggemann, M. (2003), Body dissatisfaction, dieting awareness and the impact of parental influence in young children. British Journal of Health Psychology, 8: 135-147. https://doi.org/10.1348/135910703321649123
Díky za přečtení. Pokud vám přístup k rodičovství založený na skutečných důkazech dává smysl, v mém profilu najdete odkaz na odběr newsletteru PoroPravdy, případně mě najdete i na instagramu (@poropravdy).
Do příště se mějte krásně,
Andrea
