Článek
Pokud jste rodiče malých dětí nebo je máte v blízkém okolí, tohle téma vás zajisté neminulo. Odplenkování je významným milníkem ve vývoji dítěte, někdy to ale může být pro děti i rodiče proces celkem náročný a stresující. Zatímco blogy, online kurzy i knihkupectví jsou plné rad, jak do pár dnů (nebo maximálně týdnů) odnaučit děti používat plenky, nenarazila jsem na jediný zdroj tohoto typu, který by citoval dostupné vědecké důkazy a nějak je ve svém přístupu zohlednil. Tímhle newsletterem bych to proto chtěla napravit. Podíváme se na to, kdy jsou odplenkování děti většinou schopné, jak to poznat, jaké jsou ve studiích popsané metody učení na nočník nebo jak dlouho to obvykle trvá. Na závěr nechybí praktické tipy, které přímo vyplývají právě z vědeckých studií a můžete je rovnou aplikovat.
💬 Shrnutí: Průměrný věk odplenkování je 30 měsíců a většina dětí je bez plenek do 3 let bez ohledu na metodu, ktérá se k tomu použila. Ty jsou obecně dvě: dítětem řízená (Brazeltonova) a rodičem řízená (Foxx & Azrinova). Riziko pozdějších problémů je při čekání příliš dlouho i používání nepřiměřených odměn a trestů. Z dostupných důkazů však nejde určit jednu nejlepší metodu. Každé dítě je jedinečné, berte proto v úvahu individuální připravenost, temperament i schopnosti dítěte. Časné odplenkování nijak nesouvisí s pozdějším úspěchem nebo inteligencí, není tedy nutné na něj tlačit.
Kdy je většina dětí bez plenek?
Podle UpToDate (který by měl být, jak název napovídá, zdrojem aktuálních informací) je průměrný věk odplenkování 30 měsíců. Je pravdou, že se to během pár generací posunulo do pozdějších let. Že se ale na odplenkování začíná tlačit už po 1. roce je v rozvinutých zemích ryze českou specialitou.
Podle studie z 50. let z USA zahrnující 1170 dětí byl průměrný věk, kdy byly děti během dne bez plen, 28,5 měsíce. Přes 97 % toho dosáhlo do 36 měsíců věku. Na menším vzorku ale s nejnovějším datem publikace na tom byly děti podle této studie téměř stejně - průměrný věk odplenkování byl necelých 29 měsíců (a rozptyl 23-35).
Obrovský vliv mají samozřejmě i kulturní rozdíly. Třeba Dingo kmeny v Africe začínají s nácvikem vyměšování na povel už pár týdnů po porodu (podobně tomu je v na popularitě nabírající bezplenkové komunikační metodě). Ve studii zahrnující 47 vietnamských dětí, u kterých se začalo s posazováním na nočník v 6 měsících (což byl dlouho standard i v ČR), jich 98 % bylo kompletně přes den bez plen ve 24 měsících, zatímco jen 5 % švédských dětí s procesem učení na nočník vůbec začalo.
Známky připravenosti
Narazila jsem na spoustu seznamů dovedností, které by měly ukazovat, že je batole připravené zvládnout chodit na nočník. Od těch logických (umí dojít k nočníku a sednout si na něj, umí si stáhnout a natáhnout kalhoty, rozumí základním pokynům, vykazuje zájem o nočník a vyměšování, chce nosit spodní prádlo místo plenek, napodobuje rodiče a vyhledává nezávislost, plenka zůstává alespoň 2 h suchá, vnímá a umí vykomunikovat potřebu vyměšování) až po ty překvapivé (umí zazpívat abecedu, chce krájet samo nožem v kuchyni, dává předměty do nádob nebo umí skákat snožmo). Je dobré si uvědomit, že jsou všechny jen domněnkami a vůbec se tím nemusíte řídit. Mohou vás ale nasměrovat a popostrčit. Podle studie, která se podívala, jaké ze známek připravenosti nejvíce s úspěchem tréninku korelují, byly nejdůlěžitější tyhle: porozumění pokynům, používání slov spojených s vyměšováním a rozvinutější slovní zásoba obecně (což je nejspíše i důvod, proč často dívky dříve vykazují známky připravenosti i dokončují odplenkování). Zaručeně nejspolehlivěji s úspěšným odplenkováním ale stejně korelovala jiná proměnná - věk.
Kdy s nácvikem začít
Záleží na tom, jak se vy i dítě cítíte připravení, vícero zdrojů ale uvádí, že s nočníkem můžete začít dítě seznamovat kolem 18. měsíce. Z hlediska efektivity je ale u většiny dětí nejlepší začít po druhém roce - naučí se to totiž rychleji. Podle studie, která přesně tohle zkoumala, dětem mezi 18 a 24 měsíci trvalo dokončení průměrně 13-14 měsíců, zatímco ty začínající po 27. měsíci dosáhly cíle za 10 měsíců a méně. Někteří rodiče, kteří začali ve 21 měsících, skončili vlastně úplně stejně jako jiní, kteří ještě půl roku počkali. Důvodem je dozrávání nervové soustavy - podle studie ze Švédska má jen 31 % dvouletých dětí dostatečný cit v močovém měchýři, zatímco ve třech letech už je to 79 %. Některé děti proto hravě zvládnou chodit na nočník i před 18. měsícem roku, u většiny to ale není dosažitelné (nebo to stojí hodně úsilí). Vyčkávat do nekonečna ale také není vhodné. Když se s tréninkem začalo po 36. měsíci, trval úplně nejdéle. Starší děti jsou více rezistentní a je i mnoho studií ukazujících, že je odplenkování po 3. roce spojeno s pomočováním (dle některých po 32. měsíci, v jiné studii po 42. měsíci).
Metody učení na nočník
Existují vlastně jen dva hlavní přístupy k procesu odplenkování - buď je to více řízeno rodičem, nebo naopak více ponecháno na dítěti.
1) Dítětem řízené odplenkování (Brazeltonova metoda)
Autorem je pediatr T.B. Brazelton a poprvé tento přístup publikoval roku 1962. Jako první se také zabýval známkami připravenosti - do té doby se s učením na nočník začínalo kdykoli rodič uznal za vhodné (převzali je ale i různí zastánci druhého přístupu). Podle jeho metody je potřeba pořídit si jen nočník, se kterým se dítě nenásilně seznamuje - je prezentován jako jeho osobní věc a zpočátku si s ním hraje, jakkoli uzná za vhodné. Když začne projevovat zájem o sezení na nočníku, rodič mu s tím pomůže, nejdříve je oblečené. Po několika týdnech rodič do nočníku vyprázní plenku, aby demonstroval, k čemu slouží. Nechá pak dítě nahé a povzbuzuje ho v použití nočníku v případě potřeby. Nijak ho za nehody netrestá, za úspěch ale chválí, podle různých modifikací i odměňuje. Podle jedné randomizované studie byla úspěšnost této metody ještě zvýšena, když se rodiče vyhýbali negativním termínům spojeným s vylučováním (jako „smradlavé“, „nechutné“, „špinavé“ apod.) a ještě před začátkem tréninku dítě za plnou plínku chválili.
2) Rodičem řízené odplenkování (Foxx & Azrinova metoda)
Bylo představeno v roce 1973 a pojmenovali ho „Rapidní metoda učení na nočník“. V původním vzorku 34 dětí (nejmladšímu ale bylo 20 měsíců) byla totiž průměrná doba úspěšného ukončení tréninku 4 hodiny. Jakákoli kniha nebo metoda, která vznikla po tomto roce a slibuje odplenkování za zázračně krátkou dobu, více či méně vychází právě z téhle. Vypadá asi nějak takhle: 1) rodič eliminuje veškeré rozptýlení (obrazovky, návštěvy, procházky i příliš zábavné hračky), 2) dítěti dá vypít co nejvíce tekutin a obleče mu spodní prádlo, 3) na panence demonstruje, co od něj očekává a co bude následovat v případě nehody, 4) dítě soustavně odměňuje za použití nočníku nebo za to, že zůstalo suché, 5) po nehodě si dítě musí na nočník stejně sednout a „nepořádek“ po sobě uklidit. Právě tento poslední bod je však zdrojem nepříjemných mocenských a emočně náročných bojů.
Která metoda je lepší?
Podle přehledu z roku 2021 byla u přístupu orientovaného na dítě úspěšnost 80-88,4 % a v případě řízení rodičem zaznamenali jednotlivé studie úspěšnost 52-100 %. U druhé metody je takhle velký rozptyl ze dvou důvodů: jednak je metod řízených rodičem více (zatímco nechat to na dítěti můžete jen jedním způsobem) a také ten 100% úspěch měli jen původní autoři metody. Rodiče, kteří ji podle jejich knihy aplikovali doma, dosahovali nižších výsledků - třeba tady jen 77 %. Další studie pak naznačují, že tato intenzivní metoda není bez trvalého odborného vedení dostatečně účinná a navíc vytváří na děti nepřiměřený tlak. Brazelton reportoval 1,4% výskyt problémů spojených s vyměšováním u dětí nad 5 let, Foxx a Azrin negativní dopady nikde neuváděli. Jedna retrospektivní studie s více než 4 tis. dětmi ale našla, že odměny a tresty používané během učení na nočník byly spojené s pozdější inkontinencí a močovými infekcemi.
Aby to nebylo tak snadné, k dítětem řízené metodě bych také měla poznámku. T.B. Brazelton byl totiž dlouho tváří Pampers. Společnost financovala jeho výzkum a on za to ujišťoval diváky v reklamě na plenky velikosti 6 (pro 15 kg a více), že nemají spěchat na své batole s učením na nočník. Samozřejmě aniž by zmínil, že příliš dlouhým čekáním lze dětem také zadělat na problémy.
Nejde tedy určit nejlepší způsob učení na nočník. Dostupné studie většinou nesrovnávají metody přímo proti sobě, často ani nezahrnují stejně staré děti, mají různé modifikace, ne všude se uvádí úspěšnost, trvání úspěchu apod. Bez ohledu na typ použitého přístupu byla ale většina dětí podle už zmíněného přehledu přes den bez plenek v podobném věku - mezi 24-36 měsíci.
Závěr
Odplenkování je pro děti zásadním vývojovým milníkem, ke kterému ale dospěje každé dítě trochu někdy jindy. Co se týče metod, obecně platí, že čím dříve se s tréninkem začíná a čím rychleji má být úspěchu dosaženo, tím více je třeba rodičovské kontroly (škála je ale široká, buď budete „jen“ pár dnů zavření doma a jakmile se objeví kapička, dítě rychle nasměrujete na nočník, budete rozdávat pochvaly a samolepky nebo zaujmete taktiku drilování s odměnami, tresty a mocenskými boji). Počítejte každopádně s tím, že na noc bude plenka ještě nějakou dobu třeba - průměrně je většina nocí v suchu 10 měsíců po denním odplenkování. Podle velké studie však až 30 % dětí zažívá občasné noční pomočování ve 4,5 letech (a 9,5 % v 9 letech a 7 měsících).
Jestli ještě přemýšlíte, zda třeba dřívější zvládnutí chození na nočník nějak souvisí s pozdějším úspěchem nebo inteligencí - tak nesouvisí. Dřívější odplenkování dítěte znamená menší zátěž vaší peněženky i životního prostředí (což jsou oba skvělé argumenty pro), ale z dlouhodobého hlediska nemění nic.
10 praktických tipů na závěr:
- Dostupné důkazy naznačují, že nejkratší dobu trvá naučit dítě chodit na nočník po 2. roce (jako “sweetspot” se z více zdrojů zdá být 27-32 měsíců). Protože chce ale po 2. roce mít většina batolat kontrolu nad ideálně úplně vším a více s rodiči bojují, zohledněte temperament svého batolete. Nočník můžete nenásilně představit dříve, ukázat k čemu se používá, občas ho nabídnout. Mezi 18.-24 měsícem s vámi bude dítě spolupracovat mnohem snáz.
- Hledejte snadné výhry - nabízejte nočník po probuzení, po jídle, před odchodem ven, před koupelí, před spaním. Spíše než otázka “chceš na nočník?” funguje lépe oznámení “pojď, jdeme na nočník”.
- Neříkejte dětem, že mají zatlačit, nepouštějte jim k močení vodu ani jim jinak “nepomáhejte”. Je to spojeno s pozdějšími problémy (pomočování, zácpy, močové infekce).
- Mluvte o nočníku a všem, co do něj patří, pozitivně.
- I když je to horší na úklid, opravdu je lepší učit děti nejdříve na dobře padnoucím nočníku místo záchodu. Pánev i nohy dítěte by měly být dobře podepřené, aby se mohlo správně uvolnit pánevní dno. Děti, které rodiče od začátku učili na záchodě, měly také více problémů.
- Až 20 % dětí zvládne nočník používat na malou, ale velkou potřebu si schovává, dokud nedostanou plínku. Může to odeznít samo, protože ale bývá příčinou zácpa, je dobré ji vyřešit ještě před začátkem učení na nočník. Zadržování stolice zácpu totiž zhoršuje a vzniká tak začarovaný kruh, ze kterého se těžko vystupuje. Raději odplenkování o pár měsíců odsuňte.
- Pokud něco nejde tak, jak byste si představovali, spíše než tlak pomůže obvykle naopak vzít zpátečku.
- Nehody jsou běžnou součástí. Když dítě udělá první krůčky, taky od něj nečekáme, že den na to s námi dojde na nákup. Opět pomůže zachovat si pozitivní přístup - čím více je rodič nehodami frustrovaný a zklamaný, tím spíše se chce dítě vrátit k plenkám.
- Při učení na nočník jde o to absolvovat postupně fáze vůbec netuším → hele, čural/a jsem → hele, čurám → chce se mi čurat. Jakýkoli mezikrok je úspěch!
- I když studie nabízí nějaký obecný přehled, kdy většina dětí odplenkování zvládne, každé dítě je jiné. Vy jako rodiče musíte vzít v potaz individuální připravenost dítěte i jeho schopnost spolupráce vzhledem k jeho temperamentu (a vašemu taky). Svá očekávání podle toho realisticky upravte.
Děkuji za přečtení a sdílení článku. Můj newsletter PoroPravdy můžete začít odebírat tady, případně mě najdete na instagramu (@poropravdy).
