Článek
Pokud se o něco vedou mezigenerační hádky, je to právě výchovný styl. Rodiče jen o jednu generaci starší měli obvykle velmi odlišný přístup od těch dnešních. Na základě dlouho probíhajících výzkumů již ale jde tenhle spor rozseknout a říct, co je pro děti lepší. Samozřejmě se ale zas vynořují nové problémy a může tak pro nás jako rodiče být těžší rozeznat jemné rozdíly mezi jednotlivými přístupy. Vědecké důkazy nám však naštěstí ukazují, jak se vyhnout různým nátlakům pramenícím z pouhých zkušeností jednotlivců.
Shrnutí - výchovné styly
4 základní výchovné styly
Stylů a přístupů k výchově je opravdu dlouhá řada, většina se ale dá zařadit do jedné ze 4 základních kategorií (autorkou je Dr. Diana Braumindová, 1966) - autoritářská, demokratická (pozor, v zahraničních zdrojích jí říkají autoritativní, ale neplést s autoritářskou!), permisivní, nevšímavá. Každá z nich jsou na různých stranách spektra co do míry vřelosti (= odpovídání na potřeby dítěte laskavým způsobem) a míry kladení nároků (či nastavování hranic a pravidel).
4 výchovné styly (vytvořeno podle mnoha publikací Dr. Braumind, 1966-68)
Autoritářská výchova
Vysoká míra nároků, nízká míra vřelosti.
Rodič se vidí jako autorita nadřazená dítěti. Požaduje mít nad ním za všech okolností kontrolu a jeho úplnou poslušnost. Nad důvody se nediskutuje (”protože jsem to řekl/a”). Nastavují hodně pravidel, svá očekávání komunikují formou rozkazu a po neuposlechnutí, chybě či nedodržení pravidel následuje trest, výjimkou nejsou fyzické tresty.
Tento více či méně tvrdý přístup rodič obhajuje tím, že se dítě „musí zocelit“ a že musí znát své místo (tzn. přijmout, že je rodiči podřazené), jinak by mu „přerostlo přes hlavu“.
Dopady na děti
- kvůli často krutým následkům jsou děti poslušné
- když přijde na řešení problémů, není jim vlastní flexibilita a kreativita, mají nejvyšší pravděpodobnost držet se přesně zadaných kroků
- mívají častější projevy agresivního chování, v závislosti na temperamentu ale můžou být také extrémně stydlivé a špatně se začleňovat do kolektivu
- u batolat vede k zacykleným negativním reakcím (na neuposlechnutí reaguje rodič tvrdě a na to zas batole vztekáním… a tak stále dokola), což má nežádoucí dopady na jejich další vývoj
- následně je spojena s častějšími problémy ve škole, s chováním a negativně ovlivňuje psychické zdraví dospívajících
- mají nižší sebevědomí a nižší schopnost rozhodování
Do určité míry byla autoritářská výchova to jediné, co rodiče donedávna znali, takže to asi mnozí víme z vlastní zkušenosti. Přesto chci ale zdůraznit, že to není černobílé, každý autoritářský rodič je jinak striktní a každé dítě jinak citlivé. Také víme, že se se všemi zmíněnými dopady dá i v dospělosti pracovat. Objektivně se ale z více než 20letého výzkumu na toto téma dá říct téměř s jistotou, že o optimální styl výchovy opravdu nejde.
Demokratická výchova
Vysoká míra nároků, ale i vřelosti.
Rodiče v tomto stylu také nastavují pevné hranice, ale jejich dodržování dosahují pomocí diskuze s dítětem, vysvětlování, citlivého vedení. Děti se díky vysvětlování pohledu rodiče učí vnímat druhou stranu a koncepty jako jsou hodnoty, cíle, komunikace. Mimo nastavené hranice děti vedou k volnosti, nezávislosti a samostatnosti.
Rodič dítě v těžkých situacích podpoří, je empatický, ale stále má určitou míru mocenské kontroly (alespoň to tak je podle původního konceptu Dr. Braumindové).
Dopady na děti
- mají lepší výsledky ve škole
- je u nich větší míra důvěry ve vlastní schopnosti (a vědomí, že mohou věci svou snahou ovlivnit)
- nejméně často vykazují v dospívání rizikové chování, jsou méně náchylní k závistlostem
- mají zdravé sebevědomí
- mají nejméně problémů se sebehodnotou a souvisejícími projevy (tam se řadí úzkostné poruchy, poruchy příjmu potravy, užívání návykových látek i třeba socializace v kolektivu)
- mívají častěji bezpečnou vazbu
Respektující výchova tyhle principy posouvá ještě trochu dále. Zatímco v původním konceptu demokratické výchovy je stále rodič v pozici, kdy jsou jeho potřeby nadřazeny těm dětským a čeká se od něj nějaké vymáhání poslušnosti, v té respektující jde více o kompromis, komunikaci potřeb rodiče i dítěte a zohlednění obou. Jde tedy o vysokou míru vřelosti a jen nutnou míru nároků (pozor, nikoli nulovou, ale o tom dále). Bohužel pro tento směr nemáme dost dlouhodobých dat na to, abychom ho nějak hodnotili. Vzhledem k vysoké míře vřelosti i nastavování hranic pro něj ale nejspíše platí stejné pozitivní dopady uvedené výše, a proto se o ní zmiňuji právě v kontextu demokratické výchovy.
Bezhraniční / volná výchova
Málo nároků, hodně vřelosti
Můžeme se setkat také s termínem pasivní rodičovství. Rodiče nastavují velmi málo pravidel a hranic a jejich dodržování vymáhají zřídka a „vlažně“. Jsou vřelí, jejich hlavním cílem je, aby bylo dítě neustále šťastné, nezažilo zklamání a proto mu nechtějí říkat ne.
Dopady na děti
- mívají nezdravé stravovací návyky a jsou tak do budoucna více ohroženy obezitou (a s tím spojenými celkovými zdravotními riziky)
- také mají více zubních kazů
- protože je na nich, kdy chodí spát či jak tráví volný čas, mívají častěji i jiné nezdravé návyky - méně sportují, tráví více času u obrazovek apod.
- pokud nejsou nastaveny hranice ani kolem rizikového chování, mají děti větší pravděpodobnost propadnouthazardu, užívání drog, alkoholu
- mívají vysoké sebevědomí, ale menší zájem o školu či osobní růst a problémy se seberegulací
- mezi studenty vysokých škol je tento styl spojen s problémy s mentálním zdravím - kvůli konfliktu mezi pocitem, že si akademické úspěchy zaslouží i bez velkého snažení a reálnými výsledky
- podle řady studií tato výchova ovlivňuje autonomní nervový systém dětí a to zas souvisí s vyhledáváním jedinců s delikventními znaky (jinými slovy, častěji se děti “chytají špatné party”)
- může ale přinést i řadu pozitiv - záleží na míře ústupků rodičem i dalších okolnostech
Někdy je těžké rozeznat rozdíl mezi už zmíněnou respektující výchovou (která je odvozená od demokratické výchovy) a touhle bezhraniční. Je samozřejmě výzvou nastavit hranice a přitom vždy 100% respektovat přání dítěte. O tom však respektující výchova úplně není. Ten respekt spočívá v jednání s dítětem s ohledem na jeho nezralost a potřebu vedení (mimochodem je ze stejného důvodu nerespektující s dítětem přespříliš sdílet detaily ze svého života, dělat si z něj kamaráda, vrbu a rádce). Ten respekt k dítěti spočívá v mém pochopení faktu, že nemá kapacitu rozhodovat si samo o spoustě věcí (např. o tom, jestli bude chodit do školky nebo školy). Ideálně ale jeho přání ve výběru konkrétní varianty zohledňuji. Nastavování pevných hranic a následné emoce neodmyslitelně k tomuto směru patří. Respektující rodič jimi dítě citlivě a laskavě provede, opečuje ho, ale nevyhýbá se jim. V tom je obzvlášť na sociálních sítích oříšek rozeznat, které profily mluví o opravdu respektující výchově, a které sklouzávají do té bezhraniční (ale pořád jí říkají respektující, protože je to teď v rodičovské komunitě trochu buzzword).
Nevšímavá výchova
Málo nároků, málo vřelosti.
Rodiče nenastavují hranice, ani nevěnují pozornost potřebám dětí. Jsou od dítěte distancovaní, i komunikace mezi nimi je omezená.
Dopady na děti
- děti se jeví jako odolné a samostatné
- mají ale častěji poruchy osobnosti a jiné psychické problémy
- mají problémy s fungováním ve vztazích, s chováním
- jsou impulzivní, zřídka o něco projeví zájem
- jejich celkový pocit psychické pohody je nižší
Tenhle přístup je stejně poškozující (a někdy i více) než tvrdá autoritářská výchova. Často jsou příčinou psychické problémy rodičů - deprese, posttraumatická stresová porucha a jiné. V extrémních případech jde o zanedbávání dítěte, které je spolu se zneužíváním součástí syndromu CAN (child abuse and neglect syndrome) a má vážné dopady na jeho vývoj i psychické zdraví po celý život.
Závěr
Dítě vychovávané autoritářsky se zvenku zdá být „hodné“, rodiče můžou i od okolí slyšet pochvaly, jak je dobře vychované. Je poslušné, protože se bojí následků neuposlechnutí. Na základě desítek let výzkumů můžeme ale z hlediska dlouhodobých efektů prohlásit za nejlepší demokratickou výchovu. Výsledky jsou konzistentní, dohromady jde o obrovský vzorek dětí a ukazují se i v dlouhodobých studiích nebo tam, kde došlo k nějaké intervenci.
Záleží ale také na kulturním kontextu a vlivu vrstevníků. Narazila jsem například na studii ze Španělska, kde trochu lépe než demokratická výchova vyšla ta permisivní. Obrovsky také záleží na temperamentu dítěte, který může mít vliv nejen na zmíněné dopady v oblastech chování či psychického zdraví, může ale ovlivňovat i styl výchovy. Děti vřelejších rodičů mívají méně problémů s chováním - je ale nemožné představit si, že rodiče méně „problémových“ dětí jsou vřelejší? Styl výchovy těžko někomu náhodně přiřadíme, takže všechny zmíněné studie opět ukazují pouze asociace, nikoli jistou příčinu (#korelace≠kauzalita).
Zkrátka, je to trochu složitější (jako všechno). Pozitivní dopady demokratické výchovy ale zpochybněny žádnou studií nebyly a troufám si tvrdit, že ani nebudou. Respektující přístup, o který se já osobně snažím v praxi opírat nejvíc, na základech tohoto výchovného stylu stojí také, jen je ještě vřelejší ve vymáhání hranic (fyzické tresty jsou v něm například naprosté tabu, zatímco autorka 4 hlavních stylů Dr. Braumindová je zcela nezavrhovala). Co je také z vědeckých dat jasné, výchova přísně autoritářská i nevšímavá děti poškozují.
Tipy na konec
- Není pravdou, že děti potřebují tvrdou nadvládu rodiče či z něj dokonce mít strach, naopak jim tento přístup dlouhodobě ubližuje.
- Přistupovat k dětem s laskavostí, citlivostí k jejich potřebám i emocím a nastavovat jim hranice jsou základní pilíře jakéhokoli přístupu, který povede k nejvíce pozitivním dopadům.
- Pokud vám ale někdo (třeba samozvaný odborník na výchovu na sociálních sítích) nenápadně tlačí pocit viny a názor, že je “nerespektující”, aby dítě muselo cokoli dělat přes negativní emoce (chodit do školky, jíst zeleninu, čistit si zuby, obout si venku boty, jít k lékaři… ), buďte na pozoru.
-------------------------------------------------
Děkuji Vám za přečtení i sdílení a těším se zas příště. Pokud vám vědecký přístup k tématům ohledně těhotenství, porodů a rodičovství dává smysl, můžete odebírat newsletter PoroPravdy a dostávat moje rešerše s předstihem (odkaz v profilu).
S návrhy témat, která vás nejvíce zajímají, se na mě určitě nebojte obrátit, vždycky je zpracovávám přednostně (poropravdy@substack.com nebo na IG @poropravdy).
