Článek
Srpen
Za ani ne týden na našich silnicích nastane dopravní kolaps. Jako každý rok začátkem září. Doposud je mi záhadou, proč za mnoho desetiletí nebyl lidmi vymyšlen dokonalý způsob lehkého a hladkého přesunu z bodu A do bodu B, chcete-li z domova do škol. Rodiče, prarodiče, tety, strýčkové, děti, žáci, prvňáčci, studenti, ti všichni se budou mezi sedmou a osmou hodinou ranní přesouvat z domovů do škol. Všude bude vládnout neskutečný stres, počet autonehod v září stoupne, dopravní policie bude mít pohotovost a u každého přechodu pro chodce vykonávat cvičení rukama, kdy evidentně jim musí narůst svalová hmota, z chlapů se stanou na pár týdnů namakaní svalovci a ženy v uniformě si budou blahořečit, že ušetřily za posilovnu.
Každoročně v srpnu, a nejinak je tomu i letos, se obchodní řetězce předhánějí, který dříve vystaví školní sortiment a který tak dříve naplní pokladny penězma. Letos je to zatím vyrovnané. Obvyklý šrumec, maminky s dětmi za ruku, otrávení teenageři, kterým se do školních lavic evidentně nechce a nejraději by pařili u počítačů nebo nicnedělali, maminky, babičky, tatínkové, dědečci trpělivě obcházejí police se školními potřebami, budoucí prvňáčci nehledí na užitečnost školní potřeby, ale na barevnost, nejmodernější a nejlepší vizuální vjem tak, abych měl / měla vše in a byl / byla za jedničku mezi spolužáky.
A já, jelikož už mám vlastní děti ve věku, kdy sami již jsou rodiči, tedy nemusím řešit každoročně seznam učebních pomůcek, sešitů, per, tužek, oblečení na tělocvik a mnoho dalších důležitých věcí do školy, se na tento předškolní srpnový stresový rodičovský kolotoč dívám jen z nadhledu a usmívám se komickým situacím. Situace, kdy hledám očima v regálech olej a slyším: „Babi, hele, to je krásný meč, viď?“ A já se ohlédnu a vidím malého pětiletého caparta, jak stojí u stojanu s dětskými meči typu Star Wars, šťastně ho drží v ruce a nevinně věří, že babička mu ho koupí, protože on ho přece nutně potřebuje. A já se usmívám a usmějeme se na sebe i s babičkou a očima si mimosmyslově předáme větu:"
Ty děti. Kdo by jim odolal. Budu dělat, že těm hračkám vůbec nerozumím a že můj vnuk objevil velmi důležitou potřebu pro svůj dětský život. Co udělám? Odmítnu z výchovného hlediska? Nebo mu umožním mít radost a být na chvíli štěstím bez sebe?" Co myslíte , že se stalo? První verze. „Dej to zpátky, tenhle ti kupovat nebudu, jo, kdyby to byl „normální“ meč, tak jo, ale takovou tyčku? To není meč!“. V očích a ve tváři malého caparta se rozlil smutek, jeho Star Wars „důležitý“ meč, kterému babička absolutně nerozumí, dal zpět do krabice a babička spokojená, že je po jejím. Vůbec si v tu chvíli neuvědomila, že vážně nabourala klučičí sny a že tím mečem by ji ten její malý capart ochránil třeba před nájezdem hvězdných vojsk.
Viděla jsem, že babička má zřejmě své důvody, odmítnout další „potřebnou pomůcku do školy“, v náručí držela už tak dost hraček, které si capart přál. A její bankovní konto vzalo za své a koriguje počet hraček a školních věcí do školy tak, aby ji to finančně nezruinovalo. S chápajícím úsměvem jsem se s ní rozloučila a ona dala výrazem ve tváři najevo, jak je vděčná za kousek lidského pochopení od cizí ženy. Také již matky.
Škola nebo Vánoce? Obojí.
Mé další kroky směřovaly do jednoho obchodního řetězce, kde ceny jsou vzhledem k dnešní vysoké inflaci, ještě na přijatelné úrovni. Hledám „levnější“ oblečení pro děti. A koukám jako puk, jako vyvoraná myš. Cože? Mám Alzeheimera? Nebo začínající stařecká demence, byť mi bude teprve krásných padesát let? A na vnoučata čekám a těším se, ale mé děti se k plození zatím nemají? Ne. Holka, vidíš, co vidíš. Nešálí tě zrak. Sice je začátek srpna, ale vánoce všude, kam se podíváš. Minulý rok vánoční sortiment prodavačky vystavily počátkem září. Teď už o měsíc dříve.
Koukla jsem ze zvědavosti na ceny, v domnění, že budou nějaké slevy, ale ono houby. Ceny takové, jako loni. A když jsem si vzala do ruky jednu větší vánoční bytost, byla trochu i roztrhaná, ale cena byla bez slevy. Hlavou mi proběhla myšlenka - když už takto brzy vyndají na krám vánoční dekorace, alespoň by měly být v pořádku ( za tu cenu) . Ale okamžitě jsem myšlenku odehnala a řekla jsem si, že nebudu přece řešit v mém věku hlouposti, už tak je svět celý obrácený naruby a pokračovala jsem ve své krasojízdě. Oblečení jsem nakonec nesehnala, připadala jsem si jako v second handu, který jsem velmi využívala v době, kdy mé děti byly ještě docela malé. Teď už chci těm mým dospělým človíčkům dopřát něco pořádného, nemusí to být nutně značkové oblečení, ale chci, aby to mělo šmrnc.
Odcházela jsem z obchodního řetězce a světe div se, začínám se těšit na vánoční atmosféru. Zbožňuji totiž klid vánoc doma, všude svíčky, vůně, pohoda, klidné konverzace s nejbližšími a za okny vánoční nazdobené dekorace a vzpomínky na dětství, kdy jsem s naivní fantazií vnímala velké sněhové vločky a křupající sníh pod nohama.
https://svetkreativity.cz/matka-diagnoza-vzacna-forma-demence-alzheimer-priznaky/
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/627495-skoly-ozivaji-ucitele-i-uklizecky-se-pripravuji-na-zacatek-skolniho-roku#utm_content=freshnews&utm_term=za%C4%8D%C3%A1tek%20%C5%A1koly&utm_medium=hint&utm_source=search.seznam.cz
https://www.idnes.cz/wiki/temata/advent-a-vanoce.K145022
