Třetí den na cestě – Nedokončené cesty

Dnes vyrážím bez ranních dramat, tedy aspoň si to myslím. Kvůli vlastní pohodlnosti volím České dráhy, protože se mi nechce přecházet kilometr městem od autobusu. Je to teda o pár korun dražší a to ještě netuším, co mě čeká. Spojení si nekontroluji a o výluce se dozvídám až na nádraží. Nakonec tedy stejně jedu autobusem, který mě nečekaně vysadí na autobusovém nádraží.

Odsud dle mapy zatáčím do Budějovické, kde mě ale přechází veškerá legrace. Ulice je rozkopaná a pohyb je povolen jen těm, kteří tu opravdu mají co dělat. S batohem, turistickým oblečením a medvídkem vykukujícím ven působím podezřele, i bez trekovích holí, které jsem tentokrát zapomněla doma. Odvahu! I když to v jednu chvíli nevypadá, nakonec bez problémů projdu dál.

Krátká zastávka u Penny kvůli kávě končí zklamáním… rekonstrukce! Proč já? Nu dobrá, tak si tu kávu za odměnu prostě nedám. Pokračuji tedy dál k pozůstatkům koněspřežky, kde se historie potkává s krajinou. Tady by to byl pro Royíka ráj, tomu by se tu běhalo. Zachovalý násep i mostek připomínají dobu, kdy tu před téměř 200 lety začal provoz jedné z prvních železnic.

Cesta pokračuje přes Holkov, kde je nutné doslova kličkovat mezi stavbou a provozem. Odměnou je ale krajina. Pasoucí se koně a následně i stádo srn, které se mi rozběhne přímo před očima. Zůstávám stát a jen pozoruji ten tichý okamžik.

V Dolním Svinci mě čeká další pestrá podívaná. Krávy odpočívající v ohradě, majestátní býk budící respekt i nečekaná „mini zoo“ v podobě lam a pštrosů. Příroda i venkov tu mají opravdu nečekanou podobu.

Když se vyhoupnu nad vesnici, začínám cítit hlavu. Zastavím, lupnu magnézko a modlím se, ať se ta holka umoudří.

No jo, já vím. Včera jsem to přetáhla a nachodila přes patnáct kilometrů a dnešní počasí tomu taky zrovna nepřidává. Vypadá to ale, že si dá říct, když jí slíbím, že to dnes zaříznu už na Věncově hoře. A ten zbytek, teda dobře, zas takový kousek to není, nějakých 2,5 kilometru, dojdu v rámci zítřejší etapy do Českého Krumlova.

Den končím únavou, rychlou večeří, sprchou a postelí. Zítra čeká další etapa a s ní i naděje, že hlava bude spolupracovat o něco víc než dnes.