Článek
Ještě na začátku týdne se zdálo, že Petr Pavel bude muset vyslechnout další nepříjemné komentáře a smířit se s tím, že mu jeho dovolenou budou političtí odpůrci dlouho připomínat. Místo očekávané neúčasti u voleb však přišlo překvapení, které obrátilo celou situaci. Prezident přerušil pobyt v Maroku, vrátil se do Česka a krátce před třetí hodinou odpolední dorazil do volební místnosti v Černoučku na Litoměřicku, kde má trvalé bydliště. Udělal něco, co ještě několik hodin předtím veřejnost neočekávala. A především tím ukázal, že ani prezident nemusí za každou cenu trvat na svém původním rozhodnutí.
V posledních dnech jsem kolem celé záležitosti vnímala především jednu věc. Jak snadno dokážeme člověka odsoudit, jak rychle si vytvoříme definitivní názor a jak obtížně potom připouštíme, že se situace může změnit. Petr Pavel se stal terčem kritiky, která měla v mnoha případech racionální základ. Někdy ale diskuse přerostla v další příležitost k osobním útokům. Dnešní událost podle mě ukazuje, proč bychom měli být ve svých soudech opatrnější.
Dovolená v Maroku vyvolala bouři. Prezident kritice čelil z více stran
Všechno začalo oznámením Pražského hradu z 2. října. Prezident kvůli soukromé zahraniční cestě neměl hlasovat ve volbách, které se konají 9. a 10. října. Hrad současně připustil chybu v plánování a uvedl, že prezidenta situace mrzí. Vyšlo také najevo, že Pavel pobývá v Maroku, kde mimo jiné navštívil automobilového závodníka Martina Prokopa během Rallye du Maroc.
Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Kritika zaznívala od představitelů vládních i opozičních stran. Předsedkyně hnutí STAN Michaela Šebelová označila prezidentovo rozhodnutí za špatný signál voličům, politička ANO Taťána Malá hovořila o neúctě a prioritách hlavy státu. Podobně se vyjadřovali i další politici a komentátoři. Připomínali, že prezident má jít ostatním příkladem, zvlášť když pravidelně zdůrazňuje význam demokracie a občanské odpovědnosti.
A právě tady je potřeba být spravedlivý. Ano, prezident při plánování svého volna udělal chybu. To není nutné popírat ani složitě omlouvat. Termín voleb nebyl žádným nečekaným překvapením, které by přišlo ze dne na den. Prezident navíc zastává funkci, při níž jeho osobní jednání získává význam přesahující běžná soukromá rozhodnutí. Když občany vybízí k účasti na demokratickém životě, je pochopitelné, že veřejnost očekává totéž také od něj.
Jenže oprávněná kritika jedné chyby přece nemusí znamenat, že je tím člověk definitivně odepsaný. A právě to je podle mě podstata celého příběhu.
Mohl zůstat na dovolené. Rozhodl se ale jinak
Petr Pavel měl možnost pokračovat v původním programu. Mohl přijmout kritiku, nechat ji postupně odeznít a vrátit se do České republiky až po skončení dovolené. Mohl zůstat u prohlášení, že ho celá věc mrzí, a dál se k ní nevracet. Patrně by tím některé své odpůrce neuspokojil, ale žádnou zákonnou povinnost hlasovat neměl.
Jenže prezident se rozhodl jinak. V pátek 9. října se objevil ve volební místnosti v Černoučku. Podle informací televize Nova po odevzdání hlasu novinářům vysvětlil, že ho představa vlastní neúčasti trápila. Zdůraznil také, že prezident by měl jít příkladem, a připustil, že jeho původní rozhodnutí bylo chybné.
„Jsem rád, že jsem tuhle chybu úsudku mohl napravit,“ uvedl mimo jiné prezident.
Právě tato slova jsou pro mě důležitější než všechny předchozí politické přestřelky. Neslyšíme z nich snahu svalovat odpovědnost na ostatní. Prezident neoznačil všechny kritiky za nepřátele a netvrdil, že se vlastně vůbec nic nestalo. Sám připustil, že část kritiky byla oprávněná, byť některé reakce považoval za přehnané.
A to je podle mě výraz skutečné osobní odpovědnosti. Ne proto, že by prezident nikdy nechyboval, ale proto, že dokázal svůj omyl napravit.
Charakter člověka nepoznáme podle toho, že nikdy neudělá chybu
O politicích často slýcháme velká slova. Hovoří o odpovědnosti, poctivosti, respektu a službě občanům. Jenže jejich skutečný charakter se nejlépe neprojevuje v předem připravených projevech. Poznáme ho především ve chvílích, kdy se jim něco nepovede.
Umět říct, že jsem udělal chybu, je totiž mnohem těžší než přesvědčovat veřejnost, že jsem měl od začátku pravdu. A ještě těžší je vlastní rozhodnutí skutečně změnit. Zvlášť v politice, kde se jakékoli přiznání omylu může okamžitě stát zbraní v rukou soupeřů.
Právě proto na mě dnešní Pavlovo rozhodnutí působí tak silně. Nevidím v něm důkaz prezidentovy neomylnosti. Vidím člověka, který si uvědomil, že měl určitou situaci vyřešit jinak, a nakonec pro její nápravu něco konkrétního udělal.
Samozřejmě, jeden návrat z dovolené z nikoho automaticky neudělá nejlepšího prezidenta v historii České republiky. Takové hodnocení musí vycházet z celého výkonu funkce, z rozhodnutí v zásadních okamžicích a ze schopnosti reprezentovat zemi doma i v zahraničí. Přesto si myslím, že i zdánlivě menší události vypovídají o osobnosti člověka mnohé. Pro mě je totiž schopnost přijmout odpovědnost jednou z nejdůležitějších vlastností, které může hlava státu mít.
Ti, kdo prezidenta předčasně odepsali, by dnes měli uznat, že se mýlili
V uplynulých dnech se z prezidentovy dovolené stalo velké politické téma. Někteří kritici přitom vystupovali tak, jako by jeho původní rozhodnutí vypovídalo o naprostém nezájmu o demokracii nebo dokonce o pohrdání občany České republiky.
Takové závěry považuji za přehnané. Odjet na dovolenou v nevhodném termínu je chyba v úsudku. Není to ale automaticky důkaz, že člověku nezáleží na vlastní zemi nebo na jejích občanech. Stejně tak nelze z jediného rozhodnutí bezpečně vyvozovat, jaký vztah má prezident k demokracii jako celku.
Dnešní návrat ukázal, že takto kategorické soudy byly přinejmenším předčasné. Prezident totiž nakonec udělal přesně to, co po něm mnozí požadovali. Přicestoval zpátky a hlasoval.
Měli by se mu proto všichni kritici omluvit? Ti, kteří pouze věcně upozorňovali na chybu, se nemají za co omlouvat. Jejich kritika byla legitimní a do demokratické diskuse patří. Ovšem lidé, kteří z prezidentovy původní neúčasti vyvozovali jeho údajné pohrdání občany nebo nedostatek úcty k republice, by se nad svými výroky měli alespoň zamyslet.
Respekt se přece neprojevuje jen tím, že umíme kritizovat. Projevuje se také schopností ocenit, když kritizovaný člověk své jednání napraví.
Kvůli jedinému hlasu podnikl mimořádnou cestu. A právě v tom je symbolika
Někdo může namítnout, že jde pouze o jedny volby v malé obci. Že hlas prezidenta Petra Pavla má stejnou váhu jako hlas kteréhokoli jiného občana. A že kvůli jednomu volebnímu lístku není potřeba vytvářet mimořádnou událost. Jenže právě skutečnost, že jeho hlas má stejnou váhu jako každý jiný, považuji za podstatnou.
Prezident republiky není ve volební místnosti ničím víc než ostatní voliči. Nemá žádné zvláštní hlasovací právo ani možnost rozhodovat místo občanů. Přichází jako jeden z nich, aby využil stejné demokratické oprávnění. A tento jednoduchý princip má v demokratické společnosti mimořádný význam.
Petr Pavel se navíc nevrátil kvůli televizní debatě, velkému státnímu ceremoniálu ani události, na které by záviselo fungování ústavních institucí. Vrátil se, aby odevzdal hlas ve své obci. To je rozhodnutí, které lze z hlediska osobních priorit a politické symboliky vnímat velmi pozitivně. Samozřejmě je legitimní zajímat se také o organizační a finanční okolnosti takové cesty. Ani sympatické gesto totiž neznamená, že se veřejnost nesmí ptát na jeho praktickou stránku. Samotný fakt, že prezident kvůli volbám přerušil dovolenou, si však podle mého názoru zaslouží uznání.
Česká politika potřebuje méně neomylnosti a více odpovědnosti
Na celé záležitosti mě zaujalo ještě něco dalšího. V českém veřejném prostoru jsme si až příliš zvykli na situace, kdy politici vlastní přešlapy bagatelizují, hledají viníky všude kolem sebe nebo jednoduše čekají, až se pozornost veřejnosti přesune jinam.
Petr Pavel mohl zvolit podobný postup. Místo toho otevřeně připustil chybu a změnil své jednání. To je přístup, který bych ráda viděla u mnohem většího počtu veřejných činitelů bez ohledu na jejich politickou příslušnost.
Není nutné souhlasit se všemi prezidentovými názory ani podporovat každé jeho rozhodnutí, abychom dokázali tuto konkrétní situaci ocenit. A naopak není správné přehlížet jeho chyby jen proto, že k němu máme osobní sympatie.
Právě schopnost obojího je známkou vyspělé demokratické společnosti. Umět kritizovat, když je to namístě, a stejně tak umět uznat nápravu. Nehodnotit člověka pouze podle toho, zda patří k našemu oblíbenému politickému táboru, ale podle jeho konkrétních skutků.
Prezident, který dokáže změnit názor, si zaslouží respekt
Nevím, jestli je Petr Pavel nejlepším prezidentem, jakého Česká republika kdy měla. Takový soud je do značné míry subjektivní a historie jej může hodnotit úplně jinak než současníci. Vím ale, že dnešní rozhodnutí je jedním z těch okamžiků, které mohou posílit důvěru v jeho osobní charakter.
Udělá chybu. Veřejnost ji oprávněně kritizuje. On ji přizná. A potom udělá něco pro její nápravu. To je jednoduchá posloupnost, která by v politice měla být běžná, ale bohužel samozřejmá zdaleka není. Petr Pavel se dnes vrátil z Maroka, odvolil v Černoučku a oznámil, že se na dovolenou znovu vrací.
Jedna nepovedená organizační záležitost tak dostala překvapivý závěr. A přinesla také důležitou připomínku, že skutečná autorita nemusí spočívat v předstírání neomylnosti. Těm, kdo prezidenta v posledních dnech oprávněně kritizovali, nelze jejich výhrady vyčítat. Těm, kdo ho ale už předem definitivně odsoudili, jeho návrat ukázal, že člověka není vždy správné soudit podle jediné chyby.
zdroje: TN.cz, Seznam Zprávy
