Článek
Smrt v lidech vždy vyvolávala silnou víru, že duše nezaniká zároveň s tělem a že se může za určitých okolností vracet zpět do světa živých. Slavnosti a vzpomínky na mrtvé se odehrávaly většinou na podzim, kdy se začínal významně zkracovat den, ubývalo světla a lidé většinu dne trávili v šeru nebo tmě.
K usmíření zemřelých se vykonávaly rituály a zádušní slavnosti, v nichž hlavní úlohu hrál oheň. Zaháněl tmu, měl moc odhánět nečisté síly a schopnost zničit všechno špatné na fyzické i nehmotné úrovni. Pohanské kultury zdůrazňovaly hlavně ochranou roli ohně – chránil živé před světem mrtvých a zaháněl škodlivé temné síly. V počátcích křesťanství se oheň dostal do role „soudce“. Zkouška ohněm mohla být použita jako důkaz, zda člověk žil dobrým a ctnostným životem, nebo se oddával neřesti. Zřejmě tady je původ očistce, v které měly trpět duše hříšníků (Starý ani Nový zákon očistec výslovně neuvádí).
Ilustrační foto
Anglosaský Halloween je mnohem starší svátek než křesťanské (Dušičky). Jeho kořeny můžeme najít až u pohanských Keltů. Dušičky byly poprvé slaveny na konci 10. století.
Historie Halloweenu
Dnes se za předchůdce Halloweenu nejčastěji považuje keltský svátek Samain (Samhain), který by v dnešním kalendáři připadal na 1. listopad. Keltové byli především zemědělci a tímto svátkem slavili konec léta, kdy končila plodná a úrodná část roku a přicházela jeho „temná“ část. Bujará zábava a různé hry oznamovaly, že se blíží dny, kdy slábne sluneční svit a slunce „umírá“.
Samain tak byl současně i oslavou zemřelých. Smrt Keltové chápali jako neplodnou část života, po které opět přijde plodná – zrodí se nový život. Věřili, že v noci o tomto svátku se prolíná svět živých a mrtvých. Hranice mezi oběma světy se na krátký čas stala propustnou a to umožnilo duším zemřelých vrátit se zpět mezi živé. Aby se dokázaly vrátit do světa mrtvých, svítili jim Keltové na cestu svítilnami z vydlabaných řep. Pro odlišení od duchů se používaly „kostýmy“ – převleky ze starých hadrů a malování magických obrazců na obličeje.
Významnou roli měl během celého Samainu oheň, který byl rituálně zapalován, aby zajistil, že slunce nepřestane svítit. Současně měla jeho magická síla sloužit jako očista od všeho zlého.
Proč měly keltské svítilny z řep podobu hlavy?
Na keltské kmeny měl velmi silný vliv kult lebek. Lebka byla u nich považována za zásobník posvátné síly, který měl majitele chránit a zajišťovat mu zdraví, bohatství a vítězství. Lebky zabitých nepřátel byly proto považovány za cenné trofeje, které se používaly na výzdobu obydlí či svatyně během rituálů při svátcích, jako byl například Samain. Odtud zřejmě pocházela inspirace pro vyřezávání lamp z řep do podoby hlav.
Halloween v Irsku
Nejvíce prvků z tradiční keltské kultury se zachovalo v Irsku, jehož území Keltové ovládali až do 4. století našeho letopočtu. Silný vliv křesťanství potom Samain transformoval na „All Hallows’ Eve“, tedy svátek v „předvečer svátku Všech svatých“, který se začal slavit 31. října. Zkomolením potom vznikl název Halloween.
Svůj příběh v Irsku získala i vyřezávaná lucerna. V 19. století se v tisku objevila legenda o Lakomém Jackovi („Stingy Jack“). Říkalo se v ní, že Lakomý Jack pozval ďábla, aby se s ním napil. Věrný svému jménu nechtěl Lakomý Jack za pití platit, a tak přesvědčil ďábla, aby se proměnil v minci, za kterou by si Jack mohl koupit jejich pití. Jakmile tak ďábel učinil, rozhodl se Jack, že si peníze nechá a dá si je do kapsy vedle stříbrného křížku, který ďáblovi zabránil, aby se proměnil zpět do své původní podoby. Jack nakonec ďábla osvobodil pod podmínkou, že od něj bude mít rok pokoj nebude rok a že v případě Jackovy smrti si nebude nárokovat jeho duši. Další rok Jack opět ďábla přelstil, když ho vyzval, aby vylezl na strom a utrhl si kus ovoce. Když byl ďábel na stromě, vyryl Jack do kůry stromu znamení kříže, aby ďábel nemohl slézt dolů, dokud mu neslíbí, že ho nebude obtěžovat dalších deset let. Brzy poté Jack zemřel. Bůh takového podvodníka do nebe nechtěl. Ďábel dodržel své slovo, že si nebude nárokovat Jackovu duši a nepustil ho do pekla. Poslal jej do temné noci jen s hořícím uhlíkem, který mu měl svítit na cestu. Jack vložil uhlík do vydlabané řepy a od té doby s ním putuje po zemi. Z toho vznikly Jack O’Lanterns, které lidé dávají před vchody, aby zahnali strašidelného Jacka.
Jack O’Lanterns
Halloween v USA
Do USA tradici Halloweenu přivezli irští emigranti v 19. století, kteří se do Ameriky stěhovali za prací. Místo řep se začaly lampy vyřezávat z dýní a dnes je celý svátek natolik komercionalizovaný, že připomíná spíše podzimní karneval. S velkou nadsázkou by se dalo říct, že se vrací do své prastaré podoby bujarých oslav. V anglosaských zemích, kde má tento svátek největší tradici, se vyrábějí dýňové svítilny a pečou dýňové koláče. Děti se oblékají do strašidelných kostýmů a chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem „Trick or treat“ (Koledu, nebo vám něco provedu) a „koledují“ o sladkosti. Volně se to dá přeložit i jako „jestli nedostaneme nějakou dobrotu, tak tě začarujeme“. Pokud děti koledu nedostanou, mohou vyvést v domě nějakou lotrovinu.
Římskokatolická církev nejprve vzpomínala pouze na zemřelé, kteří již dosáhli věčné blaženosti. Patřil jim svátek Všech svatých, který se začal slavit od roku 609, kdy byl v Římě v květnu vysvěcen Pantheon (chrám všech římských bohů) jako křesťanský chrám. Květnový termín byl zvolen proto, aby se církvi definitivně podařilo odstranit tradici na slavnost z dob starověkého Říma zvanou Lemuralia. Ta se v Římě slavila 9., 11. a 13. května a Římané během ní prováděli obřady, které měly z jejich domovů vyhnat všechny zlovolné a strašlivé duchy neklidných mrtvých. Až v 8. století datum svátku Všech svatých přesunul papež Řehoř III. na 1. listopad. Vedly ho k tomu ryze praktické důvody. V květnu nebylo v Římě pro tisíce poutníků dost potravin. V listopadu po sklizni už město nemělo problém je nakrmit.
Historie Dušiček
Svátek Všech věrných zemřelých (lidově Dušičky) má být v římskokatolické církvi vzpomínkou na ty, kteří umřeli s nějakými hříchy. Od hříchů se musí očistit v očistci. V době Dušičekse za ně křesťané modlí a tím jim pomáhají, aby se i oni dostali do nebe.
Historie Dušiček je stará více než tisíc let. Vznikla ve Francii v benediktýnském klášteře v Cluny, který se už krátce po svém založení v roce 910 stal významným náboženským centrem celé Evropy. Nový církevní svátek zavedl v roce 998 opat Odilo, kterého k jeho vzniku mělo podle pověsti inspirovat vyprávění neznámého poutníka. Ten mu vyprávěl, že nedaleko břehů Sicílie je ostrov plný hříšných duší, které trpí v očistci (očistném ohni). Modlitby mnichů v nově vyhlášený svátek je měly spasit. Jako datum Dušiček určil opat Odilo 2. listopad. Nový svátek tak navazoval na oslavy svátku Všech svatých. Dušičky se měly zpočátku slavit pouze v benediktýnských klášterech. Celá katolická církev jej začala slavit až v průběhu 13. století.
Dušičky dříve doprovázely mnohé lidové pověry a zvyky. V rodinách se plnily lampy máslem místo oleje, aby si duše trpící v očistci mohly potřít spáleniny. Vpředvečer svátku se pilo studené mléko nebo se jím lidé potírali, aby se duše jejich příbuzných mohly ochladit. Na Šumavě pokládaly hospodyně o tomto svátku do oken chléb, aby dušičky, vracející se v noci před svým svátkem do svého domu, měly co jíst. Věřilo se, že píská-li v kamnech nebo na ohništi, znamená to, že dušičky pláčou, a do ohně se proto házely drobky chleba nebo těsta. Až do 20. století pak ve městech i na vesnicích přetrval zvyk přípravy dušičkového pečiva v podobě dvou zkřížených kostí. Věřilo se, že pojídáním takového druhu pečiva se vykupují duše z očistce.
Dušičky
Dnes většina lidí Dušičky slaví tak, že navštíví hřbitov a na hrob blízkých položí květiny nebo věnec a zapálí svíčku. Ta je symbolem víry ve věčný život a je vzdálenou ozvěnou starého zvyku svítit mrtvým světly, aby nezůstali na tomto světě a dokázali se vrátit do záhrobí.
Zdroje:
BARTŮNĚK, Jiří. Antická geneze dnešních svátků : Imagines maiorum a kult předků ve starověkém Římě. Muzeológia a kultúrne dedičstvo. Bratislava: Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislave, 2018, Vol. 6, No 1, p. 83-94.
TYLŠAROVÁ, Martina. Problematika reflexe smrti v zrcadle mytologie evropské společnosti. České Budějovice, 2017. Bakalářská práce (Bc.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Teologická fakulta.
BROŽOVIČOVÁ, Kateřina. Lidové tradice, zvyky, obyčeje a svátky spojené s tématem lásky. Olomouc, 2023. Bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Pedagogická fakulta.
FIEBICHOVÁ Lenka: České svátky a tradice. Brno , 2009. Magisterská diplomová práce (Mgr.) MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Pedagogická fakulta.
ELICAROVÁ Martina: Postavení „keltství“ dnes v Evropě a v České republice, fenomén „keltománie.“ Praha, 2019. Magisterská diplomová práce (Mgr.). ČESKÁ ZEMĚDĚLSKÁ UNIVERZITA V PRAZE. Provozně ekonomická fakulta.
ZEMANOVÁ Petra: Keltská kultura a památky ve Velké Británii, dědictví keltské kultury v zemích Evropy. Olomouc, 2010. Bakalářská práce (Bc.). UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Filozofická fakulta.
PROKOPCOVÁ, Veronika. Zkoumání keltské tradice: magie, mytologie a uzdravování. České Budějovice, 2007. Bakalářská práce (Bc.). JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH. Teologická fakulta.
ZAVŘELOVÁ, Barbora. Keltové a jejich vliv na moderní evropské kultury. Praha, 2015. Magisterská diplomová práce (Mgr.), UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE. Pedagogická fakulta.
KŘENKOVÁ, Linda. Dějiny a mytologie Keltů v českých zemích. Plzeň, 2015. Bakalářská práce (Bc.). ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI. Fakulta filozofická.
ŘÍHOVÁ, Anna. Klášter Cluny a jeho reformy. Plzeň, 2013. Bakalářská práce (Bc.). ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI. Fakulta filozofická.
MANDELÍČKOVÁ, Petra. Pojetí bohů ve světových náboženstvích: Keltové v Irsku (do příchodu křesťanství). Plzeň, 2014. Bakalářská práce (Bc.). ZÁPADOČESKÁ UNIVERZITA V PLZNI. Fakulta filozofická.
DVOŘÁK Vojtěch: Legatio mortuorum ad vivos – očistec v pojetí Františka Kajetána Netvorského. Brno, 2022. Magisterská diplomová práce (Mgr.). MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ. Filozofická fakulta.
How Jack O’Lanterns Originated in Irish Myth.
Čas vzpomínání – Svátek Všech svatých a Dušičky
Dušičky - čas symbolického prolínání světa živých a mrtvých
Dušičky a tradice aneb Svátky zemřelých II
