Článek
V chladné říjnové noci roku 1663 vyhlížela hrstka obránců nepřítele. Vzduch byl plný napětí a nervozity, protože neměli kontakt se svým vrchním velitelem a museli se spoléhat sami na sebe. Doufali, že se případný turecký útok rozbije o opevnění, které v poslední dnech horečně budovali. Nikdo z nich netušil, že smrt už číhá v temném lese za jejich zády.
Válka s Turkem
V dubnu 1663 vyhlásil turecký sultán Mehmed IV. válku habsburské monarchii. Jeho početná armáda, které velel velkovezír Ahmed Köprülü, vyrazila z Drinopolu (dnes Edirne) a směřovala do uherského Budína. Velitelé habsburské armády netušili, kam Turci vlastně směřují, proto bránili hlavně přístupové cesty k hlavnímu městu Vídni. Po poradě v Budíně turecké velení rozhodlo, že cílem útoku bude strategická pevnost Nové Zámky na území dnešního západního Slovenska.
K pevnosti přitáhla turecká armáda 16. srpna a okamžitě ji začala obléhat. Za deset dnů jí přišli na pomoc krymští Tataři v počtu asi 20 000 mužů. Byli to lehcí jezdci, kteří se nedali použít pro obléhání pevnosti. Velkovezír Köprülü je proto pověřil úkolem, který ovládali perfektně – loupeživé nájezdy do týlu nepřítele s cílem vyvolat paniku u civilního obyvatelstva a přivézt co největší kořist.
Obléhání pevnosti Nové Zámky tureckým vojskem v srpnu 1663 na rytině ze 17. století.
Okolí obléhané pevnosti brzy zpustošili na prach a popel a začali podnikat nájezdy do větších vzdáleností. V ohrožení se tak ocitlo i území Moravy. Možnosti její obrany Turci velmi dobře znali, protože už několik týdnů před útokem na novozámeckou pevnost, prozkoumávali její území desítky tureckých špehů.
Zachránce Brna měl zachránit i Moravu
Před plenícími turkotatarskými hordami měl Moravu bránit generál Jean-Louis Raduit de Souches, zkušený voják, který v roce 1645 ubránil město Brno před Švédy. Za klíčové místo obrany považoval průsmyky v Bílých Karpatech.
Císařská pokladna byla prázdná, na profesionální vojáky chyběly peníze, proto císař požádal moravskou šlechtu o svolání zemské hotovosti, což byly vojenské oddíly šlechty a církevních hodnostářů. Panstvo muselo tyto vojáky platit ze svého, což jeho ochotu bránit zemi.
Významnou roli měli sehrát i Valaši – obyvatelé horských oblastí východní Moravy. Z nich se stavěla ozbrojená jednotka, která byla známá jako „věrní Valaši“. Její příslušníci v době míru bránili hranice před zločinci a pašeráky.
Plán plukovníka Podstatského
Obranou celého hřebene Bílých Karpat pověřil generál Souches veterána z třicetileté války, císařského plukovníka Jiřího Valeriána Podstatského z Prusinovic.
Vrchní velení císařské armády po něm chtělo, aby Valaši zverbovaní k obraně průsmyků v Bílých Karpatech bránili na Slovensku brody přes řeku Váh. Podstatskému se tento plán nelíbil, protože obrana průsmyků v Bílých Karpatech nebyla dokončená a nepodařilo se zverbovat dostatečný počet Valachů.
Navrhl nový plán, v němž měli Valaši bránit průsmyky v Bílých Karpatech. Považoval je totiž za specialisty na obranný boj v horském a zalesněném terénu. Hlavní útok turecké armády očekával ve Vlárském průsmyku, proto jej měl bránit největší počet Valachů – šest set mužů pod jeho přímým velením. V průsmyku u Strání chtěl rozmístit 300 obránců, poblíž Starého Hrozenkova 200 mužů a 150 Valachů mělo chránit průsmyk poblíž obce Březová.
Podstatského plán císař schválil a nařídil, že centrem obrany bude hrad Brumov, který se nacházel jen pár kilometrů od Vlárského průsmyku. To se ukázalo jako problematická záležitost, protože hrad Brumov v té době vlastnila uherská šlechtična Ester, hraběnka z Erdödu. Ta se odmítla na obraně Moravy jakkoli podílet, protože Turci jí vyhrožovali, že úplně zničí její statky v Uhrách, které v té době měli obsazené. Na její příkaz uherská posádka hradu nevpustila Podstatského dovnitř, přestože o to několikrát žádal.
Hrad Brumov - v roce 1663 měl být centrem obrany hřebenů Bílých Karpat. Jeho uherská posádka ovšem odmítla spolupracovat na obraně moravského území a do hradu nevpustila velitele Valachů plukovníka Podstatského.
Turecké útoky komplikují obranu u Starého Hrozenkova
Špatná zpráva dorazila k Podstatskému na začátku srpna. Na uherské straně bylo zničeno budované opevnění, které mělo bránit přístup do průsmyku u Starého Hrozenkova. Poničili je uherští Valaši na příkaz župana trenčínského panství hraběte Jiřího Illésháziho. Jako důvod uvedli, že se stavělo na uherském území patřícímu k vesnici Drietoma. V pozadí celé akce byly i tady turecké hrozby o ničení majetků, kterým hrabě podlehl a udělal to, co si přáli Turci.
Průsmyk u Starého Hrozenkova tak zůstal prakticky nechráněný. Co nejrychleji bylo nutné vybudovat nové opevnění na moravské straně hranice. Vhodné místo pro ně se našlo na kopci Bedové nedaleko Starého Hrozenkova. Stavět se zde začalo až na počátku září, když začaly turecké útoky na moravské území.
První z nich podnikli Turci se svými tatarskými spojenci 3. září. Přes řeku Moravu vpadli na Břeclavsko, Mikulovsko a zastavili se až u Brna. Plenili téměř beztrestně, v kraji nebyly žádné vojenské jednotky, které by je dokázaly zastavit. V polovině září se přihnali podruhé. Tentokrát přes nechráněný průsmyk u Velké nad Veličkou, ale obránci Uherského Hradiště a Brodu je donutili k ústupu.
Po těchto útocích ztratil Podstatský kontakt se svými vojáky a úplně se rozpadlo i jejich zásobování. Nedostatky hraničící s přežitím Valachy vedly až ke zbojnictví. Přesto práce na opevnění v průsmyku u Starého Hrozenkova pokračovaly. Na počátku října byly hotové dvě téměř uzavřené reduty blízko obchodní cesty, která procházela průsmykem. Spojovala je dřevěná palisáda, která současně uzavírala průchod po obchodní cestě.
Třetí nájezd na moravské území
Zatímco turecké útoky pustošily vnitrozemí Moravy, Valaši u Starého Hrozenkova horečně dokončovali obranu zdejšího průsmyku. Od poloviny září byl jejich velitelem hospodářský úředník Dembovský. Není jasné, kdo ho v panující chaotické situaci vybral. Byl to civilista bez vojenských zkušeností, což mohlo negativně ovlivnit řízení obrany průsmyku. V jeho prospěch pravděpodobně rozhodlo, že do Starého Hrozenkova přijel v doprovodu 40 naverbovaných rejtarů (lehcí jezdci). To byla pro obránce průsmyku vítaná posila.
Sám plukovník Podstatský se v té době pořád potýkal se zásadním problémem – stále se nedokázal dostat do brumovského hradu, který měl tvořit centrum jeho obrany ve Vlárském průsmyku. Naposledy žádal o vstup 2. října, ale uherská posádka ho opět odmítla.
O tři dny později všeobecnou nervozitu zvýšila zpráva od kapitána jedné z husarských hlídek. Stálo v ní, že se Turci dali do pohybu, překročili řeku Váh a směřují na Moravu. Na úsvitu 6. října jeho zprávu potvrdily dva varovné výstřely z děl na brumovském hradě. Měly obránce Vlárského průsmyku upozornit, že posádka zahlédla tatarské jezdce. Plukovník Podstatský si je ovšem vyložil jako zradu uherské posádky na hradě Brumov. Zpanikařil při představě, že bude zajat a z bojiště utekl. Až později se ukázalo, že ho vystrašil klamný manévr turkotatarských nájezdníků a že hlavní útok směřoval na průsmyk u Starého Hrozenkova.
Moravské Thermopyly
Nevíme, zda obránci průsmyku u Starého Hrozenkova dostali nějaké varování, že se Turci se svými tatarskými spojenci dali do pohybu.
Turečtí velitelé byli pravděpodobně ve výhodě, protože o situaci v průsmyku měli velmi podrobné informace díky špehům a místním zrádcům. Věděli, že opevnění není zcela uzavřeno z týlu, a proto se rozhodli provést obchvatný manévr, který by jim umožnil zaútočit na toto kritické místo celé obrany. Na moravskou stranu hranice měli turecké vojáky nepozorovaně převést místní zrádci. Využili k tomu starou nepoužívanou obchodní cestu, která měla být dle dobových zpráv zatarasena záseky.
Brzy ráno 6. října se na pochod vydalo přibližně 4 000 tureckých pěšáků. Jako průvodci jim posloužili zrádci z řad místního obyvatelstva, kteří je provedli přes nejtěžší úseky celé trasy. V pozdním odpoledni byli Turci na místě a skryti v lese čekali na půlnoc. Potom zaútočili.
Největší nápor směřoval do míst, kde nebylo budované opevnění uzavřeno. Hlídky Valachů byly zřejmě v pohotovosti, protože následný boj měl trvat minimálně šest hodin. Obráncům se pravděpodobně podařilo na hrozící nebezpečí rychle zareagovat a chybějící palisádu aspoň částečně nahradili pomocí vozů a pytlů naplněných hlínou a kamením.
Janičář - příslušník elitní pěchotní jednotky turecké armády na rytině ze 17. století.
Improvizovanou obranu museli Valaši zorganizovat sami, protože jejich velitel Dembovský už na začátku tureckého útoku ztratil odvahu a společně se svými jezdci prchnul z bojiště. Na útěku prokázal, že je velmi zdatný jezdec, protože v plném trysku dokázal dojet až do 20 km vzdáleného opevněného Uherského Brodu. Své muže musel opouštět ve velkém spěchu, protože dle svědectví kronikáře dorazil do města jen v košili.
Obklíčení Valaši, opuštění svým velitelem, bojovali s pevným odhodláním. Věděli, že porážka znamená otroctví, a proto se nechtěli vzdát. Odrazili několik útoků. Boj se postupně změnil v nepřehlednou seč. Každý výstřel z muškety i rána valaškou byly důkazem, že obránci chtějí prodat své životy co nejdráže. Jejich odpor těsně před svítáním zlomil až útok elitních tureckých bojovníků – janičářů. Těm už Valaši neodolali a byli pobiti do posledního muže.
Epilog
Po zdolání obrany v průsmyku se turkotatarské jednotky v ranních hodinách 7. října rozjely pustošit městečka a vesnice zejména na Valašsku. Díky šestihodinovému zoufalému boji 200 Valachů však na světlovském panství, na jehož území byl Starý Hrozenkov, zahynulo či bylo odvlečeno jen 81 lidí. Tisíce dalších měly čas utéct do bezpečí. Na území dalších panství, kde nebyli obyvatelé varováni, byly ztráty na lidských životech nesrovnatelně větší a tisíce lidí byly odvlečeny do otroctví.
Hrdinství Valachů u Starého Hrozenkova z roku 1663 je dnes téměř neznámé, jména padlých se vytratila. Je to velká škoda, protože tento beznadějný boj 200 mužů proti čtyřtisícové přesile je příběhem velké odvahy i zrady a připomíná nám, že skutečnými hrdiny historie bývají často prostí lidé.
Zdroje:
Natálie Gabrhelová: Tradiční aspekty života na Moravských Kopanicích: příspěvky k dějinám každodennosti. Praha 2022. Univerzita Karlova. Bakalářská práce.
file:///C:/Users/Stanice/Downloads/BC_tisk.pdf
Zuzana Fryšerová : Vývoj obranných mechanismů horských průsmyků východních hranic Moravy a Slezska v 16. - 18. století. Ostrava 2022. Ostravská univerzita. Bakalářská práce.
Z MINULOSTI OBCE KOMŇA 4. DÍL . NOVÉ INFORMACE O BITVĚ U STARÉHO HROZENKOVA.
Lucie Kučerová: Toho času velikej strach v zemi byl. Morava v tureckém ohrožení (1605-1683). České Budějovice 2008. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Diplomová práce.
Roman Hargaš: Historie loupeživých nájezdů na Moravu přes Kopanický průsmyk (16.- 18.stol.). Brno 2013. Masarykova univerzita. Bakalářská práce.
