Článek
Na počátku června 1945 se v Praze ještě uklízely barikády, lidé oslavovali konec největšího krveprolití v dějinách a z rádií zněly vítězné fanfáry. Jenže na Ostravsku byla atmosféra úplně jiná. Místo květin tam vojáci fasovali ostrou munici. Posádky 1. československé samostatné tankové brigády dostaly 10. června 1945 šokující rozkaz: obsadit polské Těšínsko.
Nikdo jim nekladl odpor a českoslovenští tankisté pronikli až 12 kilometrů hluboko na polské území. Právě začala nebezpečná hra o Těšínsko – území, které bylo jablkem sváru mezi oběma státy už od roku 1918.
Nekonečný spor
Hraniční spor Československa s Polskem o Těšínsko nebyl žádnou novinkou. Byl to hnisající vřed, který znepříjemňoval vztahy obou států už dlouhých dvacet sedm let. Poláci po vzniku Československa nechtěli uznat hranice mladé republiky, ale po krátkém ozbrojeném konfliktu a diplomatickém nátlaku velmocí museli ustoupit. Většina Těšínska nám zůstala.
Vrátili nám to s plnou parádou o dvacet let později. Využili toho, že nás spojenci v roce 1938 v Mnichově hodili přes palubu a připojili se k porcování našeho státu. Už v říjnu 1938, týden po Mnichovu, obsadila polská armáda českou část Těšínska. Na tento „nůž do zad“ českoslovenští politici nikdy nezapomněli.
Mapa Těšínska s vyznačením polského záboru z roku 1938 (tmavě šedá barva). Byl to významný průmyslový region plný uhelných dolů a oceláren, proto byl tak důležitý pro Československo i Polsko.
Když v květnu 1945 nacistické Německo padlo, československá strana cítila, že nastal čas na reparát. Hranice se posouvaly, mapa Evropy se překreslovala a v Praze padlo rozhodnutí. Těšínsko si vezmeme zpět, a pokud to půjde, tak ještě větší část než při vzniku republiky.
Měli jsme zálusk na mnohem větší území
Československé velení rozehrálo vysokou hru. Naše armáda neměla obsadit jen Těšínsko. Měla pokračovat i do dalších příhraničních oblastí, jako byly Kladsko nebo Ratibořsko, které historicky patřily k českým zemím, ale po válce je velmoci přisoudily Polsku. Do akce se měla zapojit nejen tanková brigáda, ale i špičkově vyzbrojení veteráni ze západní fronty.
Poláci na československý průnik reagovali velmi rychle. Nejprve podali diplomatický protest a začali k Těšínsku směřovat vlastní elitní jednotky. V prvním sledu nasadili celý tankový sbor, elitní pěší divizi a silné letectvo.
Polská armáda mezitím připravila vlastní plán na násilné obsazení československé části Těšínska s kódovým označením „Burza 333“. Počítalo se v něm s tím, že celý region připadne Polsku. Začátek polského protiútoku byl stanoven na 18. června. Tanky na obou stranách měly nabito, vojáci v zákopech prsty na spouštích. Čekalo se jen na rozkaz.
Stalinova hra na dvě strany
Do hry však vstoupil nejmocnější muž tehdejšího světa – Josif Stalin. Sovětský diktátor sledoval československo-polský spor s cynickým kalkulem. Chtěl totiž oba státy co nejvíce připoutat k Sovětskému svazu. Oběma stranám dával záměrně neurčité přísliby, že Těšínsko připadne právě jim. Polsko i Československo o to víc doslova škemraly o Stalinovu přízeň, protože doufaly, že díky němu své nároky prosadí.
Situaci v regionu přitom pečlivě sledovala sovětská armáda, která zde měla hlavní slovo. Právě její zásluhou byla polská operace „Burza 333“ na poslední chvíli zastavena. Obě znepřátelené strany dostaly rozkaz, aby se dostavily na diplomatická jednání do Moskvy. Stalin si nepřál, aby se jeho nové satelity navzájem příliš oslabily. Potřeboval je v plné síle pro případný konflikt se Západem.
Tajní agenti a letáková válka
Poláci ale se snahou ovládnout celý region nepřestali. Začali vést tajnou válku. Její výraznou postavou byl major Stanisław Mazurek, který z polské části Těšína celou operaci koordinoval. Sledoval jediný cíl – připravit půdu pro připojení celého Těšínska k Polsku.
Mazurkovi lidé zaplavovali region letáky a šířili protistátní propagandu. Atmosféru strachu a nejistoty přiživoval i rozhlas z Katovic, který útočil na československou správu. Češi na to reagovali velmi popudlivě a jakýkoli projev polského sebevědomí v československé části Těšínska vnímali jako snahu připojit území k Polsku.
Bizarním momentem krize byl pokus polského Červeného kříže vyslat na Těšínsko kolonu s potravinovou pomocí. Československé úřady to vnímaly jako čirou provokaci a snahu ukázat neschopnost Prahy postarat se o své obyvatele.
Bitva v pražských kancelářích
Spor o Těšínsko se stal i kartou v boji o moc v Praze, kde se rozhodovalo, kdo ovládne celou republiku. Osud polské menšiny používaly jednotlivé strany jako politickou zbraň.
Vstřícný postoj k Polákům zaujali jako jediní komunisté. Nebyla to však láska k sousedům, ale chladný kalkul. Díky polským hlasům KSČ na Těšínsku masivně posílila. Poláci se zase díky členství v komunistické straně dostávali k funkcím v národních výborech.
Naopak nejtvrdšími odpůrci polské menšiny byli národní socialisté, kteří byli považováni za hlavní oporu prezidenta Beneše. Jejich představitelé veřejně tvrdili, že Poláci jsou stejně neloajální jako sudetští Němci nebo Maďaři. Podle jejich logiky byla polská menšina jednou z hlavních příčin rozpadu předválečného státu v roce 1938. Požadovali proto, aby Těšínsko bylo od těchto „nespolehlivých živlů“ zcela očištěno. Komunisty potom obviňovali, že se bratříčkují s nepřítelem.
Konec horkého léta
Bojová pohotovost na obou stranách trvala až do konce července 1945. Naši vojáci museli na hranicích čelit polským provokacím, výhrůžkám a neustálému napětí. Podobná situace panovala i na slovensko-polské hranici. Atmosféra byla tak hustá, že stačil jediný nervózní výstřel a všechno se mohlo sesypat jako domeček z karet.
Diplomatická jednání byla zahájena v srpnu 1945 a okamžitá hrozba války pominula. Vyjednávání ale bylo tvrdé a zdlouhavé – definitivní tečku udělal až podpis československo-polské spojenecké smlouvy v březnu 1947. Smlouva obsahovala i protokol o právech polské menšiny.
Nebyl to však mír z přesvědčení, spíš „rozpačité spojenectví“ vynucené Moskvou. Polský velvyslanec v Praze dál bojoval za práva krajanů, ale po komunistickém převratu v únoru 1948 začala Varšava o Poláky v Československu ztrácet zájem. Důležitější než národnostní spory se pro oba komunistické režimy stala loajalita k Moskvě.
Text vznikl na základě těchto zdrojů:
BÍLEK, Jiří - LÁNÍK, Jaroslav - ŠACH, Jan: Československá armáda v prvním poválečném desetiletí. Praha 2006.
BORÁK Mečislav: Těšínské Slezsko v rámci okupovaného pohraničí v letech 1938-1945. In: Historie okupovaného pohraničí 1938-1945. Sv. 11. Ústí nad Labem, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Albis international 2006, s. 83-135.
FRIEDL Jiří: Češi a Poláci na Těšínsku 1945-1949. Teze disertační práce k získání vědecké hodnosti „doktor věd“ ve skupině historické vědy. Praha 2014.
Podivný tankový útok. Před 75 lety chtělo Československo obsadit část Polska.
