Článek
V prosinci 1951 se ve školních třídách po celém Československu odehrávaly nezvyklé scény. Vedle tabulí visely mapy Sovětského svazu. Učitelé do nich každý den zapichovali nové špendlíky a tím vyznačovali cestu Dědy Mráze do Československa z Čukotky, přes Sibiř až do Prahy.
Nešlo o nevinnou hru. Archivní dokumenty ukazují, že šlo o centrálně řízenou operaci, jejímž cílem bylo vytlačit náboženský rozměr Vánoc a nahradit jej politickou loajalitou k Sovětskému svazu. Komunistická ideologie zde ovšem narazila na příliš těžkého soupeře: nejintimnější rodinný svátek spojený s hlubokou spiritualitou.
Vánoce jako poslední ostrov svobody
Po únoru 1948 komunistický režim rychle ovládl veřejný prostor. Cílem byla sovětizace – kulturní i politický život se měl co nejvíce formovat po vzoru Sovětského svazu.
Nechyběla ani široce medializované soudní procesy. V nich si nový režim nemilosrdně vyřizoval účty se skutečnými i domnělými nepřáteli a zaséval do společnosti strach.
Hlavním ideologickým protivníkem komunistů byla katolická církev. Státní bezpečnost zavírala církevní hodnostáře, internovala řeholníky a rušila kláštery.
Jedním z posledních ostrovů svobody se pro běžné lidi staly vánoční svátky. Štědrý večer zůstal intimním svátkem rodiny, úzce spjatý s křesťanstvím. Slavil se v soukromí rodinných domů, „dlouhá ruka strany“ nedosáhla.
Zrušit Vánoce direktivně nešlo – to by vyvolalo odpor i u dělnické třídy. Režim tedy zvolil taktiku „Trojského koně“. Rozhodl se ponechat vnější symboly svátků (stromek, dárky), ale vnitřní obsah nahradit importovanou sovětskou mytologií.
Letadlo značky Rampouch a soudružka z Jičína
V prosinci 1950 vymyslela učitelka Anna Jirásková, zapálená funkcionářka Svazu československo-sovětského přátelství v Jičíně, hru, která měla dětem přiblížit sovětskou kulturu „zábavnou“ formou.
Jejím hlavním tématem byl příjezd sovětského Dědy Mráze do Jičína. Měl nahradit Ježíška a dětem rozdat dárky na Silvestra bez jakékoliv spojitosti s křesťanstvím. Nadílku mělo naopak doprovázet poselství plné komunistické ideologie. Tím se měla symbolicky přestřihnout tradice křesťanských Vánoc.
Soudružka Jirásková pochopila jednu důležitou věc: děti potřebují napětí, příběh, dobrodružství. A tak proměnila cestu Dědy Mráze z Čukotky do Jičína v napínavý seriál.
Magie Vánoc byla nahrazena technokratickým slovníkem. Městský rozhlas nehlásil příchod zázraku, ale podával zprávy ve stylu válečného zpravodajství: „Krátkovlnná stanice okruh Robousy hlásila, že přesně v 10 hodin 2 minuty 34 vteřin přeletělo přes obec velké sovětské letadlo značky RAMPOUCH a zamířilo přímo na jičínské letiště.“
Děda Mráz nepřicházel z nebe, ale přilétal sovětským letadlem, a dokonce se omlouval, že kvůli Jičínu „vynechal Moskvu“. Spojení pohádkové postavy s technickými výdobytky socialismu mělo děti ohromit, dnes však působí spíše jako nechtěná satira.
Nové socialistické Vánoce
Úspěch v Jičíně inspiroval ideology komunistické strany v Praze. Na základě podkladů od jičínské učitelky vytvořili instruktážní materiál s názvem „Děda Mráz přijede do Československa“. Nové socialistické Vánoce měly v celé republice začít v prosinci roku 1951.
Celou akci zahájil dopis Dědy Mráze československým dětem, který jim psal:
„Milé děti, už loňského roku jsem navštívil vaši krásnou zemi. Byl jsem u chlapců a děvčat v Jičíně. A ti mi přichystali takové uvítání, že se mi ve vaší republice rázem zalíbilo. Proto jsem se rozhodl letos navštívit všechny kraje.
Vezu vám nejkrásnější pozdravy od sovětských dětí. Naše děti o vás mnoho vědí. Vědí, že vyrůstáte ve svobodné republice, v níž slavná Komunistická strana Československa, vedená presidentem Gottwaldem, buduje socialismus…
Vy jste se skutečně narodily proto, abyste jednou po boku našich dětí řídily tento svět, abyste zamezily všem válkám a uskutečnily bratrské soužití všech národů, které půjdou svorně cestou komunismu.“
Jolkafest s Dědou Mrázem, medvědem Miškou a dalšími ruskými pohádkovými postavami ve východní (komunistické) části Berlína v roce 1975.
Děda Mráz jako symbol úspěchu sovětských komunistů
Československý rozhlas vysílal pravidelné zprávy o cestě Dědy Mráze. Hlášení měla podobu napínavých reportáží – nikdy nebylo jisté, zda Děda dorazí včas.
Každé místo, kde se Děda Mráz zastavil, propagovalo konkrétní úspěch sovětských komunistů – od transsibiřské magistrály po návštěvu Stalingradu jako poučení pro válečné štváče.
Vrcholem absurdity byla epizoda z pouště Karakum. Scénář popisoval Dědu Mráze omdlévajícího horkem. Zachránili ho sovětští dělníci, kteří nedaleko stavěli zavlažovací kanál:
„Všude dokola písek a zase písek. Strašlivý žár sálá z oblohy i rozpálené země… Děda omdlévá každou minutou. Nikdo si neví rady. Ale co to? Dělníci, kteří zde prokopávají velkolepé zavodňovací zařízení, přinášejí Dědovi Mrázovi mísu nedostižné moskevské zmrzliny. Okamžitě se mu ulevilo. ‚Rozhodně prozatím musíme zůstat zde,‘ opakuje lékař. ‚Copak jsme někde v Anglii, abyste mi zabraňovali účastnit se manifestace?‘ bouří Děda Mráz, v jedné ruce zmrzlinu, v druhé lžičku. ‚Naše země je zemí svobody! Jedem!‘“
V jednom odstavci se děti dozvěděly vše podstatné: Sovětský svaz je ráj na zemi a kapitalismus je zlo, ve kterém se těžce žije.
Socialistický karneval s nadílkou
Vyvrcholením kampaně byly karnevaly a besídky po celé republice. Princezny a rytíře nahradily strojařky, traktoristé a horníci. Některé přišli v kostýmech za „rodinu kapitalistů“ , což byl záporný kostým.
Dárky rozdával Děda Mráz v sálech vyzdobených podle sovětského vzoru. Nikdy nechyběla „Jolka“ – sovětský vánoční stromek. Na stěnách visely obrázky zasněženého Kremlu a portréty usmívajícího se sovětského vůdce Stalina. Jedna pionýrka popsala takovou nadílku v dopise pro časopis Ohníček:
„Na začátku programu zatančila děvčata ruský chorovod. Tanec byl tak opravdový, že se nám zdálo, že vidíme tančit Rusky jejich národní tance…Konečně nám soudruh vojín oznámil, že právě přijel Děda Mráz. Přivítali jsme ho pokřikem: ‚Z Čukotky přijel k nám zas milovaný Děda Mráz. Každoročně ať se vrací, zdravíme Tě – Čest buď práci!‘ Slíbila jsem Dědovi Mrázovi, že se budeme všichni učit a pracovat tak, aby z nás měl on i soudruh president radost.“
Sovětská poštovní známka vydaná u příležitosti nedožitých 90. narozenin Vladimíra Iljiče Lenina (1870-1924). První sovětský vůdce na ní slaví novoroční svátky. V pozadí je zobrazen ruský vánoční stromeček - „Jolka“.
Rok 1952: Legendární projev Antonína Zápotockého
V prosinci 1952 přivítal Dědu Mráze v Praze na Staroměstské radnici sám pražský primátor Václav Vacek. Děda Mráz pak odjel v ruské trojce do Průmyslového paláce, kde „zhodnotil práci pionýrů v uplynulém roce a vytyčil jim úkoly pro poslední rok pětiletky“.
Ve stejné době vedení KSČ rozhodlo, že „definitivně uzrála doba“ na vymazání Ježíška. Národu to měl ve svém vánočním projevu v rozhlase sdělit předseda vlády Antonín Zápotocký.
Poslechněte si část vánočního projevu Antonína Zápotockého:
Celý projev si napsal sám a obrátil se v něm k dětem:
„Vy, kteří dorůstáte, nepozorujete ani, jak mnohé se u nás v poslední době změnilo a mění. Ani legendární Vánoce nezůstávají beze změny.“
Pak přišel útok na jesličky – prý měly chudým připomínat, že „patří do chléva“. A potom „legendární“ pasáž o Ježíškovi:
„I Ježíšek vyrostl a zestaral, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a kožichu.“
Zápotocký se tvářil, že popisuje přirozený vývoj. Ježíšek se prostě sám proměnil. Dospěl a narostly mu vousy.
Projev pokračoval oslavou rudých hvězd na továrnách, které v jeho podání měly nahradit vánoční betlémskou hvězdu. Nakonec vyzval děti, aby o Štědrém večeru slíbily Stalinovi a Gottwaldovi, že budou lépe pracovat.
Totální chaos: Dva Dědové Mrázové
Kampaň však narazila na nečekanou překážku – dětskou zvídavost a logiku. Děti se ptaly, proč Děda Mráz nemluví česky, když je „náš“, a jak může být na tolika místech najednou.
Přitom Anna Jirásková organizátory kampaně dopředu varovala: „Dědu Mráze ať nejraději dělá herec, kterého hned tak nic nepřivede z míry. S dětmi je to ošemetné.“
Posměch sklidila akce i u dospělých. Například spisovatel Čestmír Jeřábek si na Štědrý den 1952 zapsal do deníku:
„Ministerský předseda Zápotocký by rád viděl, kdybychom už o Vánocích neoslavovali Ježíška, nýbrž Dědu Mráze. Může si řečnit, co chce. Národ ho neposlouchá.“
V roce 1953 do akce zasáhl Ústřední výbor Komunistické strany Československa. Chtěl zlepšit její odezvu mezi obyvateli, proto soudruzi přišli s plánem, nad kterým zůstává rozum stát.
Děda Mráz se měl rozdělit na dva:
- Sovětský Děda Mráz – přijel ze Sovětského svazu a mluví jen rusky
- Československý Děda Mráz - ryze národní postava ladovského typu, mluví česky.
Mělo se tím předejít dětským otázkám, proč pohádková postava nemluví rusky. Tímto administrativním zásahem ovšem kampaň ztratila i poslední zbytky uvěřitelnosti. Vznikl chaos, kterému nerozuměly děti ani organizátoři.
Proč Ježíšek porazil Dědu Mráze
Akce Děda Mráz v Československu nakonec neuspěla a po pádu režimu tato postava z českých Vánoc prakticky zmizela. Důvody neúspěchu nebyly mystické, ale ryze sociologické.
Vánoce jsou ze své podstaty svátkem intimity a rodinného kruhu. Děda Mráz byl naproti tomu postavou veřejnou – patřil do škol, do kulturních domů a na náměstí.
Děda Mráz a Sněhurka během novoročních oslav v Kremlu v roce 2017. V Rusku je Děda Mráz populární i dnes.
Vystupoval jako „úředník Vánoc“, který rozdával dárky na základě plnění plánu a chování, nikoliv z lásky. Režim sice dokázal donutit lidi vyvěsit vlajky, ale nedokázal proniknout k vánočnímu stromečku, kde rodiče dál dětem předávali tradiční zvyky.
Pokus o sovětizaci Vánoc tak zůstává historickým mementem o limitech moci propagandy nad soukromím člověka.
Zdroje:
Pavlína Kourová: Propagandistické kampaně v Československu v letech 1948–1953. Praha 2013. Univerzita Karlova v Praze. Disertační práce.
Komunisté chtěli zrušit Ježíška. Marně, na dědu Mráze nikdo nevěřil
Eliška Gráfiková: Rudý prezident Antonín Zápotocký: Propagoval dědu Mráze a lhal o měnové reformě.
Antonín Hruška: ANTONÍN ZÁPOTOCKÝ A JEŽÍŠKOVI A DĚDOVI MRÁZOVI.
