Článek
Když Němci v březnu 1939 přebírali výzbroj československé armády, jásali, protože díky získaným zásobám mohli okamžitě vyzbrojit dalších 20 divizí. Jen získané pušky pokryly 30 % potřebných kusů pro německou armádu, kulomety 40 %, těžká děla minimálně 30 %. Přitom v září 1938 měl Wehrmacht celkem 45 divizí, z toho 37 bylo připraveno k útoku na Československo.
Kromě bohatě naplněných armádních skladů získali Němci i vynikající průmyslové zázemí pro zbrojní výrobu. Centrem jejich pozornosti byl zejména československý kovoprůmysl, který vyráběl většinu zakázek pro armádu. Historici odhadují, že protektorátní zbrojní průmysl zvýšil německý zbrojní potenciál o 20-25 %. V době jeho vrcholné produkce na německých vojenských zakázkách pracovalo 58 % všech průmyslových pracovníků.
Největší výhoda protektorátního průmyslu se naplno ukázala až po vypuknutí druhé světové války. Byla to jeho vzdálenost od všech bojišť. Dokonce i pro spojenecké bombardéry byl až do roku 1944 cílem na hranici jejich doletu. V posledních dvou letech války na výkonu protektorátního průmyslu stála celá německá válečná mašinérie, protože ostatní továrny na Němci ovládaném území byly zničeny leteckými nálety a postupem spojenců.
Škodovy závody pod německou správou
Po okupaci se plzeňská Škodovka stala součástí německého koncernu Reichswerke Hermann Göring, který měl klíčovou roli v německé zbrojní výrobě. Němci v továrně zavedli německý model řízení a úsporný režim v hospodaření se surovinami. Od výroby kompletních zbraní se postupně přecházelo na výrobu jednotlivých komponent či finální kompletaci zbraní z dílů vyrobených v jiných zbrojovkách.
V prvních letech války nehrála zbrojovka v Plzni v německých plánech příliš velkou úlohu, protože Němci potřebovali vyzbrojit zejména letectvo a námořnictvo. Zatímco ve Škodových závodech byl hlavní výrobní program zaměřen na vyzbrojování pozemních sil.
Postavení Škodových závodů v rámci německého zbrojního průmyslu výrazně změnil pro Německo nepříznivý průběh války. Zbrojovky zejména na jeho západních hranicích byly stále častěji cílem úspěšných náletů spojenců, proto musely svou produkci omezovat. Situace došla až tak daleko, že v posledních dvou letech války byly Škodovy závody v Plzni jedinou „německou“ zbrojovkou, která dokázala výrobu udržet téměř až do konce války. Částečně dokázaly i nahrazovat ztráty, které Němci utrpěli tím, že jejich zbrojovky byly vyřazeny z provozu postupem spojeneckých armád.
Výkonnost Škodových závodů Němci od roku 1942 postupně zvyšovali pomocí optimalizace pracovních postupů, což vedlo k zefektivnění výroby. Na rostoucí požadavky německé armády vedení továrny reagovalo tak, že snížilo počty typů produkované výzbroje, což mělo urychlit celý výrobní proces. Ve Škodových závodech se díky těmto opatřením podařilo v roce 1944 dosáhnout navýšení obratu o více než 200 % oproti stavu v roce 1939. Přitom zaměstnanost se za stejné období zvýšila o 60 %.
Co se ve Škodovce vyrábělo
Němci směřovali výrobní kapacitu plzeňské zbrojovky zejména na výrobu děl různých ráží. Ve výrobním programu dominovala tanková a protitanková děla, kanóny pro pěchotu a těžké houfnice. Důležitou součástí produkce byly také protiletadlové kanóny ráží 3,7 a 8,8 cm. Právě výroba protiletadlových zbraní nabývala v průběhu války na významu. V roce 1944 zbrojovky v protektorátu v čele se Škodovými závody vyrobily 36 % z jejich celkové německé produkce.
Německá armáda za špičkový výrobek Škodových závodů považovala zejména stíhač tanků Jagdpanzer 38(t) Hetzer, vyráběný na podvozku československého lehkého tanku LT vz. 38. Ten se natolik osvědčil, že byl v německé armádě přijat jako jeden ze dvou unifikovaných podvozků.
Dva američtí pěšáci zkoumají německý Jagdpanzer 38(t) zničený ve Francii v lednu 1945.
Výroba munice byla spíše okrajovou záležitostí. Její výroba byla poměrně jednoduchá, proto byla nejen v protektorátu směřována do celé řady továren s původně civilní výrobou.
Škodovy závody jako hlavní německá zbrojovka
Sami Němci považovali kvalitu vyprodukované výzbroje ve Škodových závodech za plně srovnatelnou s výrobky největších německých zbrojovek jako byly Krupp a Rheinmetall-Borsig. Ve významu pro německou válečnou výrobu řadili Škodovy závody hned za firmu Krupp.
Význam plzeňské zbrojovky pro německou zbrojní výrobu nejvíce vynikne při srovnání s firmou Krupp. Ta zaměstnávala asi 110 000 lidí (včetně nuceně nasazených, válečných zajatců a vězňů z koncentračních táborů), v Plzni to bylo přibližně 40 000 zaměstnanců. Přesto už v roce 1942 Škodovka poprvé překonala zbrojní závody firmy Krupp ve výši zisku. V následujícím roce už byl rozdíl markantní. Krupp vykázal zisk 8 milionů korun, Škodovka se blížila 150 milionům. Výroba v Německu už totiž byla paralyzována nálety spojenců, zatímco Plzeň až do roku 1944 větším útokům spojeneckých bombardérů čelit nemusela. Díky tomu celkový obrat závodu stoupl z necelých 2 miliard korun v roce 1939 na téměř 6 miliard korun v roce 1944.
Historici se shodují na tom, že německá zbrojní produkce dosáhla svého vrcholu v polovině roku 1944. Potom již následoval rychlý pokles způsobený úspěchy spojeneckého bombardování. U Škodových závodů byl celkový růst výroby nižší než u německých zbrojovek, ale pokles zde přišel až na konci roku 1944 a výroba pokračovala téměř až do konce války.
Za celou válku Škodovka vyrobila skoro dvacet milionů dělostřeleckých granátů, téměř 18 tisíc děl, 20 tisíc dělových hlavní, a produkce se stále zvyšovala. V roce 1945 se z ní stala klíčová zbrojovka německé armády. Dokládají to například čísla vyrobených stíhačů tanků Hetzer. V lednu a únoru to bylo 100-120 kusů, v březnu jejich produkce stoupla na 178 kusů. Všechny vyrobené stroje se okamžitě zapojovaly do bojů proti spojencům.
Představu o významném postavení Škodových závodů v rámci německé zbrojní výroby si můžeme udělat i z celkových pohledávek za německou branou mocí. Největší část z nich tvořily pohledávky plynoucí z výroby děl, tanků, různých vozidel a munice. Účtárna plzeňského podniku je v roce 1945 vyčíslila na 4,9 mld. K.
Zničení Škodových závodů americkými bombardéry
Zbrojovka v Plzni byla vyřazena z provozu 25. dubna 1945 po mohutném náletu amerických bombardérů. Nabízí se otázka — proč k takovému útoku došlo, když konec války byl už téměř na dohled?
Ve skutečnosti tehdy ještě nikdo přesně nevěděl, kdy válka skončí. Němci ustupovali a masově se vzdávali západním spojencům, ale současně na plné obrátky běžela německá dezinformační kampaň, která mluvila o poslední obraně v tzv. Alpské pevnosti. Na území Čech se navíc stále nacházela prakticky neporušená armáda Střed polního maršála Ferdinanda Schörnera čítající až 900 000 mužů. Spojenci se obávali, že její větší část by se mohla stáhnout právě do Alpské pevnosti a tím válku protáhnout o několik týdnů až měsíců.
Zásobovat ji měla právě plzeňská Škodovka — poslední velká funkční zbrojovka pod nacistickou kontrolou. Dochované archivní materiály jasně dokazují, že na zničení zbrojovky v Plzni měla zájem i československá exilová vláda v Londýně. Ještě v březnu 1945 její zpravodajci poskytli spojencům podrobné informace o tom, co všechno se v Plzni vyrábí. Zbrojovku vyhodnotili jako nejvýznamnější zbrojní podnik v nacisty ovládané Evropě, který v té době produkoval 30 % veškeré zbrojní kapacity nacistického Německa.
Stejně závažně hodnotili situaci i spojenci. V operačním rozkazu k náletu 25. dubna 1945 stálo, že cílem je „poslední provozuschopná velká zbrojovka v nacistické moci.“ Během útoku měli piloti brát maximální ohledy na civilní obyvatelstvo. Měli zakázáno zaměřit cíl pomocí palubního radaru, mohli použít jen přesnější vizuální optické zaměřování. Jenže nad Plzní bylo během náletu špatné počasí, takže některá letadla musela nalétávat i třikrát, což zvyšovalo pravděpodobnost jejich sestřelení. Z 276 útočících bombardérů bylo 191 zasaženo střepinami německých protiletadlových flaků. Přímo sestřeleno bylo 11 strojů. Výsledek náletu? Škodovku se podařilo úplně vyřadit z provozu (zničeno bylo 70 % továrních budov) a zbrojovka až do konce války nedokázala vyrobit žádnou bojovou techniku.
Bombardér B-17 Flying Fortresses v palbě flaku.
Dokladem snahy minimalizovat civilní oběti bylo i mimořádné varování britského rozhlasu BBC. Dvě hodiny před náletem upozornilo místní obyvatele i dělníky, aby opustili továrnu a ukryli se. Šlo o naprosto výjimečné opatření, které ale ohrozilo i samotné letce, protože Němci tak dostali čas připravit protiletadlovou obranu.
Komunistická propaganda vysvětluje pravý účel náletu
Téměř ihned po komunistickém převratu v roce 1948 se v tehdejším tisku začaly objevovat první články, které odhalovaly „pravdu o náletech amerických imperialistů“ na protektorátní průmyslové podniky v posledních měsících války. Jejich společným jmenovatelem bylo tvrzení, že tyto útoky byly úplně zbytečné a sledovaly jeden cíl – ztížit poválečnou obnovu Československa. To mělo zemi uvrhnout do závislosti na americké pomoci. Američané potom měli přijít s Marshallovým plánem (plán hospodářské pomoci USA Evropě), což by znamenalo úplnou závislost Československa na americkém politickém diktátu. Podceňoval se i význam zbrojní produkce ve Škodových závodech. Velké finále amerických náletů na protektorát viděli komunisté v tom, že tyto útoky měly co nejvíce oslabit hospodářství Československa jako očekávaného sovětského spojence (satelitu).
Výroba byla ve Škodovce obnovena za pár měsíců
Obnova poničené továrny začala ihned po osvobození. Už v září 1945 proběhla první tavba martinské oceli a v prosinci téhož roku z továrny vyjela první poválečná lokomotiva. Přesto komunistická propaganda ještě 20 let po válce pracovala na plné obrátky a šířila „pravdu“ o dubnovém náletu Američanů na Škodovy závody. Lidé vždy milovali konspirace a budou je milovat i nadále, proto je i dnes pro mnohé z nich stále živá komunistická interpretace leteckého útoku na Škodovku z 25. dubna 1945.
ZDROJE:
Burianová, Tereza: Zbrojní výroba v Protektorátu Čechy a Morava na příkladu Škodových závodů. Praha 2024. Vysoká škola ekonomická v Praze. Disertační práce.
Američané zničili 70 procent plzeňské Škodovky, komunisté se pak kreativně vyřádili.
Proč nás Spojenci bombardovali?
Peklo v letadlech i na zemi. Američané varovali Plzeň, o to větší pak měli ztráty.
Klára Fabianková, Tereza Burianová: Okupační politika v průmyslu Protektorátu Čechy a Morava na příkladu Škodových závodů.
Bomby na protektorát zkrátily válku. Zneužila je hnědá i rudá propaganda.
