Článek
Když nacistické velení v dubnu 1945 vyhlásilo Prahu za „pevnostní město“, Pražský hrad se okamžitě stal centrem jejich obranných plánů. Podrobné zprávy o jeho opevňování máme z deníku hradního architekta Pavla Janáka. Měl možnost přímo pozorovat, jak v Jelením příkopě rostly drátěné zátarasy, jak Němci přivážejí munici a posilují posádku SS. Německé velení dokonce uvažovalo i o vystěhování všech civilistů.
Hrad jako strategická pevnost
Z Hradu bylo možné vojensky ovládat celou severozápadní část Prahy. Jako pavouk uprostřed sítě byl spojen se všemi klíčovými německými opěrnými body: s velitelstvím v Dejvicích, s dělostřelci na Letné i s posádkou na Malé Straně. Speciální jednotka SS navíc zajišťovala bezpečnou cestu do Černínského paláce, kde sídlil obávaný K. H. Frank.
Obrovský význam měl Hrad pro německé dělostřelce. Baterie protileteckých děl, umístěné za Jelení ulicí, pálily přes střechy Hradu na povstalce dole ve městě. Zatímco Němci mohli beztrestně ostřelovat Prahu, povstalci na ně nemohli – Hrad jim sloužil jako obří a nedotknutelný štít.
Český pokus o ovládnutí Hradu
Podle plánu vojenské komise České národní rady z 2. května 1945 měli Pražský hrad a prezidentskou kancelář po zahájení povstání obsadit vojáci vládního protektorátního vojska. Byl to úkol pro příslušníky jeho prvního praporu ze Štefánikových kasáren na Smíchově.
Do akce proti Hradu vyrazilo 5. května 1945 kolem půl jedné odpoledne třicet mužů vládního vojska, posílených o několik dobrovolníků. Počítali s tím, že na Pražském hradě se spojí s českou policií a společně s ní ho obsadí. Němci byli na podobnou akci připraveni a ještě před Hradem na jednotku zaútočili. Po asi třiapůlhodinovém boji se příslušníci vládního vojska vzdali a až do 8. května 1945 byli internováni v Černínském paláci.
Příslušníci vládního vojska na stráži na Pražském hradě. Po letech symbolické služby se 5. května 1945 pokusili o Hrad obsadit. Jejich útok Němci odrazili a vojáci skončili v zajetí.
Mezitím se na Hradě odehrávalo malé drama. Vlastní předem naplánovanou akci zde rozjeli dva ministři protektorátní vlády. Jejím cílem bylo vyhlásit konec Protektorátu Čechy a Morava. Nejdříve chtěli prohlásit za zdravotně nezpůsobilého prezidenta Emila Háchu. Toho měl ve funkci nahradit premiér protektorátní vlády Bienert. Ten měl vzápětí vystoupit s projevem, ve kterém měl oznámit „protektorát za výtvor Třetí říše, a proto s ní i zaniká“. Celá akce však ztroskotala, protože Bienerta nechal zatknout státní ministr K. H. Frank.
Protektorátním ministrům se podařilo realizovat pouze nařízení, že jejich ministerstva mají okamžitě začít úřadovat pouze česky a na Hradě se na III. nádvoří objevily prapory ČSR, USA, Británie a SSSR.
První přestřelka
Němci zareagovali okamžitě a kolem 13:00 se pod balkónem s vyvěšenými prapory objevila jednotka SS v plné zbroji. Její velitel žádal okamžité sejmutí vyvěšených vlajek. Velitel stráže vládního vojska se mu snažil vysvětlit, že „je konec války, že se nebojuje“. Německý důstojník se s tím kupodivu spokojil a nařídil své jednotce odchod.
Napětí vyvrcholilo ve 13:15, kdy se dva čeští zaměstnanci pokusili ozbrojit puškami odebranými Němcům. Ti odpověděli palbou, při které padl dělník Jaroslav Vágner. Po této přestřelce SS Hrad definitivně uzavřela a odzbrojila vládní vojsko i českou policii, které dosud areál střežily.
Pražský hrad se stal vězením pro 250 lidí. Mezi internovanými byli ministři, úředníci i obyvatelé Zlaté uličky, kteří se prostě ocitli na špatném místě ve špatný čas. Němci většinu z nich hlídali v místnostech ve druhém patře v jižním traktu Hradu.
Ošetřoval esesáky, zabil ho německý granát
Ráno 6. května otřásla areálem silná dělostřelecká palba. Zpočátku se zdálo, že jde o boj přímo na Hradě. Ve skutečnosti německé baterie střílely z prostoru za Jelení ulicí přes Hrad na město. Někteří z internovaných pozorovali výbuchy granátů dole ve městě přímo z oken. Životem na to odpoledne doplatil hradní lékař MUDr. Havránek. Německý granát přímo zasáhl místnost, z které pozoroval dění ve městě. Lékař utrpěl těžká zranění, kterým po necelé hodině podlehl.
Tragické je, že zahynul krátce poté, co sám v prostorách hradní strážnice nouzově ošetřil přibližně 60 raněných příslušníků SS.
Smrt doktora Havránka ovlivnila osud všech zajatců. Němci je okamžitě odvedli do prostor hradní spisovny. Jako důvod uvedli, že právě tam budou všichni spolehlivě chráněni před dělostřelbou.
Podmínky uvnitř Hradu se rychle zhoršovaly. Němci vypnuli elektřinu a přerušili telefonické spojení s městem. Zásobování bylo velmi improvizované, věznění lidé museli jíst jídlo připravené z nouzových zásob. Většinu z nich Němci přinutili ošetřovat raněné německé vojáky.
Opilý esesák se snažil prodat svou pistoli
Esesáci na Hradě měli pevnou morálku jen do okamžiku, než se dostali k alkoholu. Večer 6. května přišel za vedoucím prezidentské kanceláře Popelkou velitel stráže SS Steinig. Působil prý zmateně a nevěděl, co má dělat. Nejprve mu chtěl odevzdat svou pistoli, což Popelka odmítl. Vzápětí po něm požadoval částku 500 000 korun. Popelka opět odmítl a esesák svůj požadavek snížil na 100 000 korun. Ani to se nesetkalo s pochopením hradního úředníka. Nakonec se „dohodli“ na částce 5 000 K.
Krátce poté chtěl Steinig dalších 5 000 K, prý pro svého šoféra. I ty dostal, protože Popelka si nebyl jistý, co by opilý německý důstojník mohl udělat, kdyby mu nevyhověl. Až potom esesák odešel.
Druhý den ale Steinig zřejmě vystřízlivěl a dostal strach. Popelku udal svému nadřízenému s tím, že se ho český úředník pokusil podplatit a přimět ke zběhnutí. Po vyslechnutí Popelky německý důstojník odešel. Za chvíli se vrátil a oznámil Popelkovi, že uvěřil jeho verzi a Steiniga vlastnoručně zastřelil.
Vězni jako lidský štít
Odpoledne 7. května zdánlivě projevili esesáci nečekanou lidskost. Nařídili všem lidem na Hradě, že se mají shromáždit nad Starými zámeckými schody na konci Jiřské ulice u Opyše. Němci očekávali útok povstalců na Hrad a chtěli svým zajatcům umožnit odejít dolů do města. Když byli všichni na místě, tak jim velitel SS s hranou lítostí řekl, že je Češi ve městě nechtějí přijmout. Poté je poslal zpět a dodal, že by mu měli být vděční, protože je právě ušetřil „pekla, které se snese na město“.
Ještě než se mohli vrátit zpět na Hrad, upozornil je velitel SS, že v Jiřské ulici bylo z oken vystřeleno na německé vojáky. Následovalo varování, že pokud padne ještě jeden výstřel, budou všechny osoby na Hradě včetně dětí bez milosti postříleny.
Hrad obsazuje vládní vojsko
Po podpisu německé kapitulace 8. května, která nařídila odchod německých jednotek z Prahy od 18:00, se začali němečtí vojáci postupně stahovat i z Hradu. Německé kapitulace využili vojáci vládního vojska věznění v Černínském paláci. Osvobodili se a s ukořistěnými zbraněmi palác obsadili. Večer se přesunuli na Pražský hrad, kde po jedenácté hodině vyvěsili státní vlajku.
Další jednotka vládního vojska byla na Hrad vyslána večer z kasáren na Smíchově. Na rozdíl od svých kolegů z Černínského paláce se museli tito vojáci k Hradu doslova prostřílet přes německá obranná postavení na Malé Straně, v Nerudově ulici, na Nových zámeckých schodech a u Jeleního příkopu.
Obě jednotky se setkaly krátce po půlnoci přímo v hradním areálu. Po spojení sil vojáci společně obsadili klíčové body v hradním areálu a provedli důkladnou prohlídku nadzemních i podzemních prostor. Chtěli hlavně zabránit případné německé sabotáži, proto přerušili telefonní a elektrické vedení k chrámu svatého Víta, aby Němci neodpálili zde nastražené výbušniny. Nakonec zatkli na Hradě přítomné protektorátní ministry a přednostu prezidentské kanceláře, kteří byli do té doby vězni Němců.
Poslední boj
Kapitulovat odmítly zejména jednotky SS a pokračovaly v boji. Týkalo se to i okolí Pražského hradu, kde se paradoxně nejintenzivněji bojovalo dopoledne 9. května. Nejsilnější odpor Němci kladli u Prašného mostu, odkud se snažili zastavit přijíždějící sovětské tanky. Stál tu německý tank, který ostřeloval blízké okolí. Jeho výstřely zasáhly renesanční budovu Lvího dvora na severním okraji areálu Pražského hradu a zapálily Míčovnu v Královské zahradě. Hasiči museli bojovat s plameny přímo uprostřed přestřelek.
Poslední německý odpor na Pražském hradě byl zdolán 9. května dopoledne v Jelením příkopu, odkud se vojáci SS snažili zastavit sovětské tanky, a na Opyši, kde povstalci zničili německý obrněný vůz.
České korunovační klenoty. Hradní podzemí dokázalo spolehlivě ochránit nejcennější symbol české státnosti i během bojů Pražského povstání v květnu 1945.
Pražský hrad, který měl být podle nacistických plánů nedobytnou pevností, se nakonec místem těžkých bojů nestal. Utrpěl minimální škody a dokázal ochránit i korunovační klenoty. Ty byly od února 1944 uloženy v trezoru v románském sklepení Starého královského paláce. Nacistickou okupaci přečkaly bez jediného škrábance.
Zdroje:
Pavel Zeman: Pražský hrad v květnu 1945. Svědectví o průběhu Pražského povstání. Paměť a dějiny 2015/02, s. 67-76.
KOKOŠKA, Stanislav: Praha v květnu 1945. Historie jednoho povstání. Praha 2005.
Pražské povstání 1945.
Lucie Strašíková: Květen 1945: Emoce přehlušily strach - lidé vzali moc do svých rukou.
