Prvním ředitelem ČSA byl důstojník rakousko-uherského letectva Karel Huppner

Téměř okamžitě po svém vzniku muselo Československo bránit svou území integritu. Zoufale potřebovalo zejména důstojníky, proto do své armády v prvních letech existence téměř bez problémů přijímalo i důstojníky habsburské monarchie. Ti měli mimořádné vzdělání a vysokou odbornou kvalitu a tím se stávali nepostradatelnými zejména ve štábních funkcích. Jedním z nich byl i vojenský pilot setník Karel Huppner, který se později stal prvním ředitelem Československých státních aerolinií.

Karel Huppner se narodil 1.srpna 1884 v Bezdružicích manželům Huppnerovým – úředníkovi Ludvíkovi a jeho manželce Františce. Jeho rodištěm bylo malé městečko ležící 41 km severozápadně od Plzně, v kterém na konci 19. století žilo přibližně 1 000 obyvatel. Drtivá většina považovala za svou mateřskou řeč němčinu. S velkou pravděpodobností to tak bylo i v rodině Karla Huppnera. Na jeho důstojnické kartě vedené v rakousko-uherské armádě je uvedeno, že vedle němčiny znal (ovládal) polštinu a rusínštinu, jakýkoliv záznam o češtině chybí.

Po absolvování reálného gymnázia na Královských Vinohradech se rozhodl pro kariéru v armádě a stal se kadetem v kadetní škole pro pěchotu ve Vídni. Nejlepší absolventi této školy získávali při slavnostním vyřazení důstojnickou hodnost poručíka, což byla v té době pomyslná vstupenka mezi společenskou elitu. Zda byl Karel Huppner ze školy vyřazen jako důstojník nebo poddůstojník se mně nepodařilo dohledat.

Zájem o letadla a vše s nimi spojené v něm měl vzbudit jeho spolužák z pěchotní kadetní školy Rudolf Holeka. Ten byl velikým nadšencem do létání, a proto neváhal a přihlásil se v roce 1911 do prvního důstojnického pilotního kurzu ve Vídeňském Novém Městě. Závěrečnou pilotní zkoušku úspěšně složil v roce 1912. V roce 1913 už měl za sebou několik letů na území rakousko-uherské monarchie. To byla pravděpodobně velká inspirace i pro Karla Huppnera, který se do pilotního kurzu pro důstojníky přihlásil v dubnu roku 1913 a úspěšně jej absolvoval v říjnu téhož roku. Stejně jako Holeka potom působil i jako letecký instruktor.

Po vypuknutí I. světové války bojoval v hodnosti nadporučíka jako pozorovatel v řadách letecké setniny č. 7 (Flik 7) nejprve na ruské frontě. Odvaha mu nechyběla, což prokázal například během jednoho průzkumného letu, kdy dokázal dokončit let, přestože se jeho letoun dostal do prudké nepřátelské palby. Po návratu bylo zjištěno, že jeho letoun byl opakovaně zasažen na nosných plochách křídel. Získané informace se ukázaly jako mimořádně cenné, proto byl navržen na vyznamenání. Od srpna 1915 velel letecké škole (Flieger-Schule) v maďarském Szegedu. Jako letecký instruktor a zkušený frontový pilot zde předával své zkušenosti budoucím pilotům. Jeho působení v letecké škole skončilo v srpnu roku 1916, kdy byl Huppner jmenován velitelem letecké setniny č. 29 na italské frontě, kde působil až dokonce války. Postupně velel několika jednotkám, dosáhl hodnosti setníka a válka pro něj skončila kapitulací rakousko-uherské armády 3. listopadu 1918.

V prvních dnech samostatného státu nahrazovali příslušníci Sokola jeho dosud neexistující bezpečnostní složky i armádu. Aktivní organizace vznikající československé armády se proto ujal starosta České obce sokolské JUDr. Josef Scheiner. Dne 1. listopadu 1918 vydal pokyn i k organizaci československého letectva. Vzniklo velitelství Leteckého sboru v Josefovských kasárnách v Praze. Jeho prvním velitelem se stal vynikající pilot rakousko-uherské armády Jindřich Kostrba. Ten měl mnoho přátel mezi důstojníky c. a k. letectva české národnosti. Díky tomu se mu podařilo do vznikajícího československého letectva přivést velké množství špičkových pilotů. Jedním z nich byl i jeho spolužák Karel Huppner. Zda jejich přátelství hrálo zásadní roli při přijímání Karla Huppnera do československé armády nevíme, každopádně na počátku listopadu byl do ní Karel Huppner přijat v hodnosti kapitána a postupně zastával několik řídících a velitelských funkcí. Nejprve byl jmenován leteckým referentem Vrchního velitelství branné moci v Praze, které se po vzniku Ministerstva národní obrany dne 18. prosince 1918 změnilo na Letecký (aviatický) referát MNO. O několik měsíců později vystřídal svého přítele Kostrbu na velitelském postu Leteckého sboru (21. 2. - 28. 8. 1919), přičemž byl mezitím mimořádně povýšen na majora. Letecký sbor řídil jednotky dislokované v českých historických zemích a zodpovídal za akvizice a opravy leteckého materiálu. Dále měl dohled nad leteckým školstvím, a opravnami, materiální a personální evidencí apod.

V souvislosti s reorganizací letectva byl dne 4. října 1919 zřízen v Chebu nový útvar s názvem Pilotní škola, jemuž podléhaly všechny letecké školy na území Československa. Jako zkušený letec a letecký instruktor byl jeho velitelem jmenován major Karel Huppner. V září roku 1920 následovalo další umístění. Stal se prvním velitelem pražského Leteckého pluku č. 1 v Praze. Jeho posledním působištěm v československé armádě se v březnu 1923 stal Vojenský dopravní oddíl. V dubnu začala tato jednotka s tříměsíčním pravidelným zkušebním provozem letecké dopravy pošty mezi Prahou a Bratislavou. Hlavním úkolem bylo sbírání zkušeností pro budoucí zajištění provozu civilní státní letecké společnosti, k jejímuž založení celé snažení směřovalo. Dne 19. července 1923 vydala ministerská rada rozhodnutí o vzniku Československých aerolinií. Ředitelem se měl stát dosavadní velitel Vojenského dopravního oddílu major Karel Huppner. Jako armádní důstojník nemohl být ředitelem civilních aerolinií, proto byl v srpnu 1923 penzionován.

Za oficiální den vzniku Československých aerolinií je považován 6. říjen 1923, kdy o jejich založení vyšel výnos Ministerstva veřejných prací. Jejich hlavním úkolem v prvních letech existence mělo být zajištění pravidelné vnitrostátní letecké přepravy. Za domovské letiště jim bylo určeno Letiště Praha-Kbely. První oficiální let byl naplánován na 15. říjen 1923, ale potom někoho na ministerstvu veřejných prací napadlo, že 28. říjen 1923 by se pro slavnostní zahájení provozu hodil mnohem lépe. Veškerou parádu u příležitosti zahájení provozu Československých aerolinií nakonec pokazilo počasí. Hustá mlha dovolila ministru veřejných prací Antonínu Srbovi přednést pouze slavnostní projev a potom jedno letadlo symbolicky několikrát zakroužilo kolem letiště.

První oficiální let proběhl až následující den, kdy pilot Karel Brabenec odletěl z Prahy do Bratislavy v letounu Aero A-14 Brandenburg s prvním cestujícím. Postupně byly zavedeny pravidelné linky do Bratislavy, Košic, Užhorodu, Brna a Mariánských Lázní. Nejprve se počítalo s celoročním provozem, ale závislost letecké dopravy na počasí byla v počátcích ČSA příliš velká, proto byla vždy vyhlašována zimní přestávka. Osobní lístek na trase Praha–Bratislava stál 160 Kč (pro státní zaměstnance a vojáky byl za 100 Kč), na trase Praha–Košice 350 Kč (220 Kč). V roce 1924 provedla letadla ČSA při pravidelném provozu 649 letů, nalétala při tom 207 344 kilometrů, přepravila 426 cestujících a 2 148 kg nákladu (včetně 161 kg pošty).

Karel Huppner stál v čele ČSA do roku 1927, kdy odešel k soukromé Československé letecké společnosti, kde opět zastával místo ředitele. Během své další profesní kariéry byl předsedou Svazu letců RČS, členem správního výboru Aeroklubu RČS, Masarykovy letecké ligy atd. Po abdikaci prezidenta Československé republiky Edvarda Beneše zorganizoval dne 22. října 1938 jeho tajný odlet do Londýna. Posádka stroje DC-2 letěla nad mraky a s vypnutou radiostanicí, protože trasa letu vedla nad Německem. Ředitelem Československé letecké společnosti byl až do německé okupace v březnu 1939. Zemřel v roce 1956.

Zdroje:

Matriční záznam o narození Karla Huppnera, farnost Bezdružice (Weseritz) 1868-1907. Státní oblastní archiv v Plzeň.

Jak ČSA vzlétly k nebesům. Příběh z pravěku svého času slavné firmy - iDNES.cz

Tomáš Bělohlávek: ČSA v Severní Americe Studie o transkontinentální letecké dopravě Československých aerolinií na Kubu, do Kanady, USA a Mexika v letech 1962-1989. Rigorózní práce. Praha 2024.

Rajlich Jiří: Příslušníci rakousko-uherského letectva z českých zemí. Disertační práce. Praha 2018.

JUDr. Jiří Štelovský: Ladislav Tvarůžek Válečný zpravodaj. Příloha Budišovského zpravodaje č. 2/2009.

Rajlich, Jiří: Vzduch je naše moře. Ohlédnutí za prvními dekádami. Brožura k výstavě. Praha 2018. (PDF verze).

Podcast pro soudobé dějiny: Vzlety a pády Československých aerolinií - Vědavýzkum.cz (vedavyzkum.cz)