Článek
V roce 1925 zažila Praha kulturní šok, na který se nezapomíná. Do města dorazila žena, jejíž jméno v tehdejším Berlíně, Vídni i Budapešti vyvolávalo buď nekontrolované nadšení, nebo hluboké opovržení. Jak vzpomínaly dobové divadelní bulletiny, obecenstvo se na ni těšilo „v opojení budoucího kraválu a v perverzní vidině létajících facek.“
Anita Berberová totiž nebyla jen obyčejnou tanečnicí. Byla symbolem nespoutanosti, erotiky a drogové dekadence, která se po první světové válce přelila přes Evropu jako neovladatelná vlna.
Hvězda, která neznala stud
Anita se narodila v Lipsku v roce 1899. Její otec byl houslista a matka kabaretní zpěvačka. Rodinné zázemí nebylo ideální, a tak ji nakonec vychovávala přísná babička. Právě ta ji přihlásila do rytmické a taneční školy. Zde se Anita naučila vyjadřovat intenzivní emoce čistě prostřednictvím svých pohybů a získala základy pro svůj expresionistický tanec.
Profesionální dráhu odstartovala v roce 1917 a okamžitě na sebe strhla pozornost. Stala se tváří prestižních dámských magazínů a do roku 1925 natočila více než dvacet němých filmů. Jejím skutečným živlem však bylo pódium.
Anita jako jedna z prvních umělkyň v historii vystupovala na veřejnosti zcela nahá. Nešlo ale o laciný striptýz pro pobavení pánů. Jak uváděl dobový tisk, byly to „tance hříchu a vášně, při nichž probíhá člověku po těle mráz hrůzy.“ Diváky šokovala tím, že při představení Salomé se polévala krví a při tanci s názvem Morfium si dokonce přímo na jevišti píchla injekci morfinu. Divoce improvizovala a na pódiu prožívala doslova vulkanické výbuchy prostopášnosti. Není divu, že vídeňská a budapešťská mravnostní policie její excentrická vystoupení zakázala.
„Jsem zpustlá. Šňupu kokain.“
Pro pochopení Anitiny vášně pro kokain musíme nahlédnout do Berlína po skončení první světové války. Místní společnost cítila „hlad po zábavě“ a toužila zapomenout na prožité utrpení válečných let. Mladé generaci k tomu měl pomoci kokain, který se stal jejím módním doplňkem. Droga byla snadno dostupná u dealerů na ulicích i u šatnářek v klubech.
Anita byla považována za největší propagátorku kokainu a ze své závislosti učinila součást své umělecké identity. Sama o sobě říkala: „Vím naprosto přesně, co se mnou je. Jsem zpustlá. Šňupu kokain. Mám z toho už zanícený nos“. Její život připomínal zběsilý sprint – blesková manželství, četné lesbické vztahy a večírky, které nekončily dříve než za svítání. Denně kromě kokainu konzumovala morfin, koňak a dokonce okvětní lístky růží namočené v chloroethylenu – omamné látce s halucinogenními účinky.
Anita Berberová se svým druhým manželem Sebastianem Drostem v kostýmech pro jejich ikonické představení Morfium (1922). Extravagantní Droste měl na tanečnici zničující vliv – spojovala je nejen temná umělecká vize, ale i společné propadání se do hlubin drogového pekla.
Spisovatel Klaus Mann, který ji poznal v roce 1924, vzpomínal: „Je jasné, že užívala velké množství kokainu, taky mi ho nabízela. Vyprávěla mi svým chraptivým hlasem o nejneuvěřitelnějších dobrodružstvích – o zvířatech, která hypnotizuje, o vraždách, kterým se obratně vyhnula“.
Triumf s „fíkovým listem“ v Praze
V roce 1925 vyrazila Anita na evropské turné společně se svým třetím manželem, americkým tanečníkem Henri Hofmannem. Její vystoupení byla stále provokativnější, do centra pozornosti se dostala nahota a témata erotiky a zkaženosti. Nebyla jen performerkou, ale provokatérkou.
K největšímu skandálu došlo v Záhřebu. Při vystoupení byla Anita zatčena za urážku jugoslávského krále. Co přesně provedla, zůstalo utajeno, ale bylo to natolik vážné, že musela několik týdnů strávit ve vězení.
Když po tomto incidentu dorazila do Prahy, vzbuzovala obrovská očekávání. Pražská mravnostní policie se na její pověstný „Evin kostým“ dobře připravila a vzkázala jí, že v sále varieté Alhambra musí obléknout alespoň symbolický „fíkový list“. I přes tuto cenzuru mělo vystoupení obrovský ohlas. Obecenstvo rádo platilo vysoké vstupné, ačkoliv mnozí přišli jen proto, aby mohli skandální umělkyni vzápětí nahlas odsoudit.
Budoucí ikona komunistického režimu byla kritická
Vystoupení v Praze neuniklo ani pozornosti tehdejších intelektuálů. Byla mezi nimi i mladá spisovatelka Marie Pujmanová. Pro českého čtenáře je to dnes zajímavý paradox – žena, která se po únoru 1948 stala zapálenou propagátorkou komunistického režimu a autorkou budovatelských románů, se ve svých začátcích živila také recenzováním zfetované exotické tanečnice.
Její vystoupení Pujmanová tehdy podrobně rozebrala v časopise Přítomnost. Označila ji za „marionetu“, která se pohybuje s opovržením k programu i životu. Pujmanová postřehla, že Anita má „trochu již mrtvé, strašně zlé tělo“, které vykazuje „cukoty svalů jako při injekci“ a spíše křeče než vědomé pohyby. Podle jejích slov byla Berberová ženou, která „víc miluje drogy než lidi“.
Tragický konec
Tělo tanečnice hnané drogami nemohlo vydržet věčně. V roce 1928, ve snaze zachránit se, udělala Anita osudové rozhodnutí: rozhodla se ze dne na den přestat pít alkohol. Její vyčerpaný organismus to však nevydržel – kombinace pokračujícího zneužívání kokainu, náhlého vysazení alkoholu a nově diagnostikované pokročilé tuberkulózy ji zlomila. Během turné v Bejrútu zkolabovala přímo na pódiu.
Manžel se ji snažil urychleně převézt zpět do Berlína. Zdlouhavá a strastiplná cesta trvala několik měsíců. Jednou ze zastávek byla znovu Praha, tentokrát však lidé nesledovali zářící provokatérku, ale zděšeně zírali na lidskou trosku. Kokain a nemoc Anitu zničily natolik, že nemohla ani chodit. Žila v takové bídě, že na ni pražští umělci a ředitelé divadel uspořádali sbírku, aby si mohla opatřit alespoň základní životní potřeby.
Do Berlína dorazila na počátku listopadu. Její zdevastované tělo už nemělo sílu dál bojovat s nemocí a následky nadměrného užívání kokainu. Skandální královna dekadence Anita Berberová zemřela v nemocnici Bethanien 10. listopadu 1928. Bylo jí pouhých dvacet devět let.
Text vznikl na základě těchto zdrojů:
KNÍŽKOVÁ Iva: Zneužívání kokainu v Československé republice v letech 1918–1938. Praha 2020. Univerzita Karlova. Bakalářská práce.
WAGEBAERTOVÁ Elizabeth: Obraz exotických tanečnic v české literatuře na příkladu tří děl dvacátých a třicátých let 20. století. Praha 2022. Univerzita Karlova. Bakalářská práce.
STAŇKOVÁ Marie: Drogová politika Třetí Říše: ideologie vs. Praxe. Praha 2020. Univerzita Karlova. Bakalářská práce.
ALSTON Adam: Dancing decadence: Anita Berber.
KELLY Hill: Anita Berber: Femme Fatale of the Weimar Republic.
Anita Berber: The Scandalous Dancer Who Shook Weimar Berlin
