Článek
Ve středu 25. května 1983 přiletěli do Prahy v naprostém utajení dva muži z Moskvy: první zástupce náčelníka generálního štábu Sovětské armády maršál Sergej Achromejev a první náměstek ministra zahraničních věcí SSSR Viktor Malcev.
Jejich cesta vedla okamžitě za nejmocnějším mužem v zemi – generálním tajemníkem ÚV KSČ a prezidentem Gustávem Husákem.
Nepřijeli na zdvořilostní návštěvu. Prezidentovi v jeho pracovně bez okolků oznámili, že se sovětské vedení rozhodlo proměnit československé území v základnu pro své nejničivější zbraně.
Co to znamenalo? Sověti k nám přivezou rakety s jadernými hlavicemi schopné zasáhnout cíle vzdálené až 1 000 kilometrů.
Schůzka pána a přisluhovače
Podle dochovaných zápisů jednali oba sovětští představitelé s prezidentem Husákem až ponižujícím způsobem. Nechtěli slyšet žádné námitky, jen oznamovali, co se bude dít. Maršál Achromejev prohlásil:
„Vedení SSSR považuje za správné vytvořit dodatečnou protiváhu [proti americkým raketám]společnou akcí států Varšavské smlouvy. Podle názoru sovětského vedení by bylo zejména vhodné umístit na území ČSSR a NDR operativně taktické rakety s jadernou hlavicí…“
Během jednání sovětský maršál nepřímo potvrdil i jedno z největších tajemství té doby. Uvedl, že nové rakety budou využívat speciální jaderné hlavice, jejichž způsob skladování a ostrahy se nebude lišit od těch, které už v Československu jsou.
Tím de facto přiznal, že v tajných skladech „Javor“ na československém území se jaderná munice nacházela už před tímto datem.
Sklady Javor však představovaly něco zásadně odlišného od toho, co Sověti nyní plánovali. To, co Achromejev v květnu 1983 Husákovi oznámil, posouvalo hrozbu na zcela jinou úroveň.
Husák po chvilce ohromeného mlčení prohlásil, že v reakci na kroky Západu budou nezbytná vojenská protiopatření, která nejlépe posoudí právě sovětští odborníci. Tím stvrdil to, co mu delegace předložila.
Na závěr musel slíbit, že o obsahu schůzky nebude informovat ani nejužší vedení strany, natož ústavní činitele. Moskva se neptala, Moskva oznamovala.
Proč zrovna my?
Od poloviny 70. let Sověti rozmisťovali moderní rakety SS-20, které mohly zasáhnout jakýkoliv cíl v Evropě. Západ reagoval rozmístěním amerických střel Pershing II a střel s plochou dráhou letu v západní Evropě.
Atmosféra mezi Západem a Východem tím velmi zhoustla. Obě strany se navzájem obviňovaly z narušování jaderné rovnováhy. Evropa v té době balancovala na hraně třetí světové války.
Území Moravy bylo pro sovětské stratégy logickou volbou. Leželo dostatečně blízko hranice mezi státy NATO a Varšavské smlouvy – rakety odtud nemusely k cílům v západní Evropě letět příliš dlouho.
Zároveň ale bylo dostatečně vzdálené od hranic, aby nebylo snadno napadnutelné v prvních hodinách případného konfliktu.
Důvod eskalace: Americké rakety Pershing II rozmístěné v západní Evropě byly pro Sověty noční můrou. Rozmístění raket na Moravě bylo přímou a bleskovou reakcí Moskvy na tuto hrozbu.
Panika pod pokličkou propagandy
O rozmístění jaderných zbraní na našem území nebyla se SSSR uzavřena žádná smlouva. Vše probíhalo pouze na základě sovětského ústního nařízení.
Vedení KSČ Husák informoval až 21. října 1983. Předložil dokument nazvaný stroze „Ujednání“, v němž se objevila řada rukopisných změn – důkaz, jak citlivé a narychlo řešené téma to bylo.
Veřejnost se o situaci dozvěděla o čtyři dny později, 25. října 1983. Vláda vydala prohlášení, které jaderné zbraně v názvu ani nezmínilo.
O co skutečně šlo, se lidé dočetli až v Rudém právu. Stránky novin plnily reportáže z manifestací, kde pracující údajně s nadšením vítali sovětské rakety jako záruku míru.
Realita v ulicích byla jiná. Mezi lidmi se šířily fámy a strach. Státní bezpečnost zaznamenala paniku a divoké spekulace. V Bechyni se například šířila zpráva o havárii sovětského letadla s jadernou zbraní u Jablonce.
Lidé v obavách, že se jejich domovy stanou prvním cílem odvetného úderu, začali vykupovat trvanlivé potraviny v obchodech.
Vánoční dárek z pekla
Zatímco se většina Čechoslováků chystala na Vánoce, v Hranicích na Moravě vrcholily vojenské manévry. Mezi 19. a 22. prosincem 1983 dorazily transporty 122. raketové brigády přímo ze Sovětského svazu. Přivezly 24 odpalovacích zařízení a 39 raket systému 9K76 Temp-S (v kódu NATO známých jako SS-12 „Scaleboard“).
Šlo o historicky nejmocnější zbraňový systém na našem území:
- Délka rakety: přes 12 metrů.
- Hmotnost: 9,4 tuny.
- Dolet: 900 kilometrů (z Moravy by zasáhly většinu západní Evropy).
- Síla úderu: jaderná hlavice o síle až 500 kilotun.
Pro srovnání: jediná hlavice z moravského lesa měla výbušnou sílu, která více než třicetkrát převyšovala bombu svrženou na Hirošimu. A takových hlavic tu bylo třicet devět.
Napětí stoupá: Od skladů k odpalovacím rampám
Právě v tom spočívala ta největší hrůza, kterou si málokdo plně uvědomoval. Do té doby byly na našem území v rámci akce Javor skladovány „pouze“ jaderné hlavice v bunkrech.
Aby mohly být použity, musela by začít válka a hlavice by musela převzít Československá lidová armáda a umístit je na své nosiče.
Rok 1983 ale změnil pravidla hry. Sovětská jednotka přijela kompletní – přivezla si vlastní nákladní vozy s odpalovacím zařízením i vlastní hlavice.
Československo se přes noc proměnilo z pasivního skladu munice v ostrou odpalovací rampu. Rakety mohly být odpáleny během několika minut přímo z moravského lesa, výhradně na rozkaz Moskvy.
Československá armáda ani vláda nemohly případný odpal raket nijak ovlivnit!
Točky v lesích
Centrem operace se stal Vojenský výcvikový prostor Libavá. Sověti zde vybudovali tři palebná postavení, kterým říkali „Točky“:
- Točka sever ve Staré Vodě.
- Točka jih v lokalitě Zelený kříž.
- Točka západ v Přáslavicích.
Jak vypadal takový přísně střežený areál? „Vnější plot se zákazem vstupu upozorňoval na vojenský objekt. Druhý s betonovými sloupky, dřevěnými latěmi a ostnatým drátem už nesl signalizační zařízení. Mezi druhým a vnitřním okruhem jezdil pořád dokola obrněný transportér,“ vzpomíná kronikář Libavé Jindřich Machala.
Dochovaný betonový hangár v lokalitě Zelený kříž (Točka Jih). Právě za těmito vraty byly v přísném utajení připraveny rakety s jadernými hlavicemi, které mohly na rozkaz z Moskvy během pár minut vymazat západní města z mapy.
Špičkové vojenské technologie byly ukryté v mohutných betonových silech (rusky granit). Uzavírala je masivní ocelová vrata o váze několika tun.
Kryt byl neprodyšně uzavřen, dokázal lidi uvnitř ochránit před radioaktivním zářením. Udržovala se v něm stálá teplota a dostatečný komfort zajišťovala klimatizace s filtry.
Všechny kryty důkladně zamaskované. Jejich menší část byla zapuštěná do země a mírně svažující se boky, hojně porostlé vegetací, splývaly s terénem. Shora je kryla maskovací síť.
Ruský pytlák poslal hajného k výslechu
V areálu bylo velké množství strážních stanovišť s ozbrojenými vojáky. V noci prostor procházeli psovodi se speciálně cvičenými psy. Byla to jediná jednotka na území ČSSR, která držela nepřetržitou bojovou pohotovost a podléhala velení přímo v Moskvě.
Pro vojáky bylo postaveno vše, co potřebovali, aby areál nemuseli opouštět – kuchyně, jídelna, sklady proviantu, sprchy, a dokonce letní kino. Důstojníci žili odděleně v zateplených unimobuňkách s vyšším komfortem.
Přesto docházelo k absurdním situacím. Jednou místní hajný chytil v lese ruského vojáka, který si odskočil z přísně střeženého areálu pytlačit.
Výsledek? Místo potrestání pytláka byl zadržen hajný a odvezen k výslechu, protože narušil utajení strategické operace.
Odkaz zrezivělých hangárů
Napětí kolem jaderných zbraní skončilo v prosinci 1987, kdy Michail Gorbačov a Ronald Reagan podepsali smlouvu o likvidaci raket středního a kratšího doletu (INF). Rakety Temp-S začaly z Libavé mizet už v únoru 1988. Poslední sovětští vojáci odešli z Přáslavic v dubnu 1990.
Konec noční můry: Michail Gorbačov a Ronald Reagan při podpisu smlouvy INF v roce 1987. Právě tento podpis poslal sovětské rakety z Hranic na Moravě zpět do SSSR a ukončil jednu z nejnebezpečnějších kapitol naší historie.
Co zůstalo? Jako muzeum slouží bunkr v Míšově. V moravských lesích kolem Libavé ale stále stojí prázdné betonové skelety s těžkými ocelovými vraty.
Jsou to tiché pomníky doby, kdy se o našich životech rozhodovalo v utajených kabinetech v Moskvě a kdy Vánoce roku 1983 provázel stín jaderných hlavic ukrytých v hustých lesích Libavé.
Zdroje:
Před třiceti lety byly v Československu rozmístěny nosiče jaderných zbraní
Atomové zbraně v ČSSR: Raketové vojsko, jehož zbraně mohly nést jaderné hlavice, bylo kdysi velmi silné Prokop Tomek
Prokop Tomek: Nové poznatky o okolnostech rozmístění jaderných zbraní v Československu v roce 1983
Daniela Tauberová: Raketová základna na Libavé. Sověti tu mohli začít jaderný útok. Jak vypadala?
