Článek
Na konci 18. století začala v uherském království sílit maďarizace, která měla všechny zde žijící národnosti přeměnit v jeden národ – národ maďarský. Slovenští vzdělanci se rozhodli čelit tomuto tlaku tím, že začali hledat „velkého“ panovníka, nejlépe krále a pokud možno slovenského. Důvod byl jasný - najít minimálně stejnou nebo ideálně starší ideologickou oporu, jakou měli Maďaři v tisícileté tradici uherské státnosti. Položili si proto otázky typu: Kdo jsou Slováci? Odkud přišli? Existuje něco jako „slovenské dějiny“? Současně začali hledat osobu se stejnou symbolickou silou jako měl pro Maďary zakladatel uherského státu král Štěpán I. V dějinách uherského království žádnou takovou osobnost nenašli.
Velkomoravský kníže Svatopluk vstupuje do slovenských dějin
Pozornost slovenských intelektuálů nakonec upoutaly dějiny Velké Moravy, které byly starší než dějiny uherského království. Její nejmocnější vládce – kníže Svatopluk, byl v některých historických pramenech titulován jako král. To zřejmě rozhodlo v jeho prospěch s tím, že se hodně přimhouřily oči nad faktem, že to byl Moravan a že z Velké Moravy vyhnal žáky arcibiskupa Metoděje. (Cyrilometodějská tradice se totiž ve stejné době stala druhou významnou oporou pro konstrukci starobylého a samostatného slovenského národa…) Plusové body Svatoplukovi přidávaly i jeho časté úspěchy na válečném poli a to, že na konci svého panování ovládal poměrně velké území.
Slovenská poštovní známka vydaná v roce 1994 k 1100. výročí úmrtí krále Svatopluka.
Zřejmě jako první označil knížete Svatopluka za národní symbol Slováků už v 18. století slovenský historik Juraj Papánek. Jeho myšlenky později rozvinuli slovenští národní buditelé jako Pavol Jozef Šafárik, Ján Kollár nebo Jozef Miloslav Hurban. Slováci se tak díky nim postupně stali dědici Svatoplukova „království“, pokračovateli jeho hodnotového odkazu a idealizovaná Svatoplukova symbolika se stala také součástí politického programu slovenského romantismu a nacionalismu.
Velká Morava tak v očích slovenských elit učinila ze Slováků samostatný historický a státotvorný národ v duchu Hegelovy filozofie, kde je národ nositelem historického vývoje. Slováci získali právo na svou národní existenci, jazyk a historii, a existovali vlastně ještě dříve než předkové dnešních Maďarů. Velkomoravská říše se pro Slováky stala mýtickým „zlatým věkem“ slovenské (potažmo slovanské) svobody, vzdělanosti a rozvoje. Pád Velké Moravy je v duchu těchto myšlenkových konstrukcí chápán jako katastrofa a konec plnohodnotného života Slováků, kteří od té doby již nejsou skutečnými pány svého osudu, ale musí se smířit s následným vznikem uherského království.
Vyobrazení ze středověké uherské kroniky Chronica Hungarorum (1473). Sedm náčelníků Maďarů v čele s velkoknížetem Árpádem poráží knížete Svatopluka.
Vrcholem nacionalistického chápání knížete Svatopluka bylo dílo profesionálního historika Františka Hrušovského. Ten je dnes považován za dvorního historika luďáckého režimu samostatného Slovenského štátu v letech 1939-1945. Svatopluka považoval za krále velké říše, která byla ideovým i státoprávním předchůdcem samostatného Slovenského štátu vzniklého po okupaci zbytku Československa nacistickým Německem v roce 1939. Obraz knížete Svatopluka z pera radikálního nacionalisty Františka Hrušovského má své zastánce na Slovensku do dnešních dnů.
Po vzniku samostatného Slovenska
Po zániku samostatného Slovenského štátu v roce 1945 ustoupil nacionalistický pohled na Velkou Moravu a jejího nejvýznamnějšího vládce do pozadí. I na Slovensku o správné interpretaci dějin rozhodovala marxistická ideologie. Změnu přinesl až převrat v listopadu 1989 a vznik samostatného Slovenska v roce 1993.
Slovenští historici začali hledat na základě dějin skutečnou slovenskou identitu. Hnala je až úporná snaha najít jednotící ideu, která by udržela pohromadě mladou slovenskou státnost. V duchu nacionalismu se historické mýty v jejich rukou staly „berličkou“, kterou bylo možné povzbudit hrdost a sebevědomí na vlastní minulost a stát. Nikoho z nich se netrápil tím, že něco takového je v seriózní práci historika jen stěží obhajitelné.
Nacionalisté bojují za správný obraz slovenské státnosti
V případě knížete Svatopluka se vymezily dva polemické tábory. Nacionalisté jej hodnotili pozitivně a snažili se jeho říši propojit s moderním slovenským národem a státem. Viděli v něm krále, který vládl velké slovenské říši. Jejich kritici si uvědomovali obtíže, které takový přístup v sobě skrývá a snažili se o střízlivější popis významu Velké Moravy a Svatopluka v souladu s historickými prameny.
Vábení nacionalismu v případě knížete Svatopluka neodolal například ani významný slovenský historik Matúš Kučera (1932-2022). V jeho pracích je kníže Svatopluk romantickým hrdinou, který se zapomněl v nacionalismem zmítaném 19. století. Vrcholem tohoto trendu jsou zmínky o Svatoplukových lidových pohádkách, díky nimž Kučera navozuje dojem, že Svatopluk byl „král“, kterého lidé milovali a on se o ně staral. Kučera ve slovenských dějinách nachází trvalou kontinuitu, která dokazuje, že dnešní Slováci jsou starobylým národem, který má své kořeny dokonce ještě před velkomoravským obdobím. Jeho závěr zní jasně: slovenská státnost má velmi starobylou tradici, která vyvrcholila v roce 1993 vznikem samostatného Slovenska a velkomoravský panovník král Svatopluk je symbolem slovenské státnosti.
Matúš Kučera nepřišel s žádnou novou hypotézou, pouze recykloval starší koncepci slovenských dějin. K velkému zamyšlení tak nutí spíše skutečnost, že jako profesionální historik vědomě rezignoval na kritickou práci s prameny. Vybíral si z nich jen to, co potřeboval, aby získal „správný“ obraz historické reality, v němž mohl Svatopluka ozdobit panovnickou hodností krále. Tím zvýšil prestiž tohoto panovníka a jeho symbolický význam ve slovenském národním panteonu.
Vyobrazení krále Svatopluka se třemi syny Mojmírem II., Svatoplukem II. a Predslavem na slovenské bankovce v hodnotě 1 000 korun od slovenského malíře Štefana Bednára.
Nacionalistická interpretace dějin Velké Moravy a jejího nejvýznamnějšího vládce knížete Svatopluka si získala velkou popularitu i u slovenských vládních představitelů. V roce 2007 o něm slovenský premiér Róbert Fico ve Slovenském rozhlase řekl: „Bol to prvý kráľ starých Slovákov, už dnes historici hovoria, že pokojne môžeme používať tento výraz - Starí Slováci.“ Pod prapor nacionalismu se od tohoto okamžiku postavili i někteří polovzdělaní politici a pomáhali historický problém uvádět „na pravou míru.“
Výrok premiéra Fica spustil velkou diskusi i mezi slovenskými historiky. Kriticky uvažující menšina označila pojem „staří Slováci“ jako nevhodný a účelový. Zcela odmítnuta byla myšlenka, že Velkou Moravu je možné přejmenovat na Velké Slovensko. Nicméně třicet dva historiků, archeologů a jazykovědců podepsalo stanovisko, v kterém se plně postavili za slova, která o Svatoplukovi pronesl slovenský premiér. Odborná diskuse se postupně zvrhla v slovní přestřelku, v která profesionální historici neváhali ve svůj prospěch používat nacionalistické argumenty bez jakékoliv opory v historických pramenech. Příznivci starých Slováků používali ve svůj prospěch literaturu z konce 19. století, v níž se výraz „staří Slováci“ poprvé objevil. Stejně dobře jim posloužila i starší zahraniční literatura převážně encyklopedického charakteru bez ohledu na její kvalitu. Naopak se nechtěli zabývat poznatky z nejnovější literatury týkající se problematiky kmenů a etnik v raném středověku. Stejně tak ignorovali nové poznatky vědců o procesu formování novodobých národů. Až komicky potom působil fakt, že příznivci termínu „staří Slováci“ nedokázali své argumenty doložit žádnými relevantními historickými důkazy v žádné odborné studii.
Velmi kontroverzní bylo i odhalení jezdecké sochy knížete Svatopluka v roce 2010 na Bratislavském hradě. Hlavní myšlenkou pro její vznik mělo být připomenutí Velké Moravy jako předchůdce slovenské státnosti. I toto dílo se stalo obětí neutuchající snahy dokázat, že slovenský národ má stejně slavnou a bohatou historii jako jiné národy. Na Svatoplukově štítu se objevil dvojitý kříž, který nápadně připomínal symbol Hlinkovy gardy z dob válečného Slovenského štátu. Největší vášně vzbudil nápis na podstavci sochy - ,,Svätopluk král staroslověnský 846-894„. Termín staroslověnský i rok 846 byly jen nepodložené konstrukce historika Matúše Kučery. (Větší část sporného nápisu byla později ze sochy odstraněna).
Znak Hlinkovy gardy: Zlatý tatranský orel Hlinkovy gardy s oštěpovými křídly, držící Svatoplukovy pruty a se stranickým znakem Hlinkovy slovenské lidové strany na hrudi.
Kníže Svatopluk a Slovensko dnes
Dnes je kníže Svatopluk na Slovensku představitelem slovenské státnosti a národních ideálů stejně jako tomu bylo v době národně osvobozeneckého boje Slováků proti Maďarům v 19. století. Stal se sakralizovanou národní „ikonou“, která byla mnohokrát ztotožněna s moderním slovenským státem a jeho obyvateli. Toto sepětí je natolik silné, že je velmi obtížné oddělit historického panovníka Svatopluka z 9. století a nadčasový mýtus o Svatoplukovi, který se měl zasloužit o slovenskou státnost a rozvoj slovenského národa. Tyto dvě roviny v myslích nacionálně zaměřených lidí (včetně historiků) splynuly v jednu. Nechtějí si připustit, že nacionalistický výklad dějin Velké Moravy i významu knížete Svatopluka je mylný, protože pro ně je to jasný důkaz starobylosti slovenského národa. Přitom výsledky bádání profesionálních historiků, kteří k dochovaným historickým pramenům přistupovali kriticky, jasně dokázaly, že Velká Morava jako říše starých Slováků je ničím nepodložená mystifikace.
Nacionalistický pohled na slovenské dějiny má u laické i odborné veřejnosti na Slovensku dostatek příznivců i proto, že se zde stále udržuje při životě strach z Maďarů jako úhlavního nepřítele. Nejvíce se na něm přiživuje Slovenská národná strana, která je označována za pravicově populistickou a ultranacionalistickou. Například její bývalý předseda Ján Slota během své politické kariéry mnohokrát hovořil o tom, že kočovní Maďaři byli méněcenní a je záhadou dějin, jak mohli zničit vyspělejší Velkomoravskou říši a ovládnout její obyvatele, přičemž opakovaně varoval, že totéž hrozí i dnešnímu Slovensku. V jeho slovech se velmi často objevovalo i tvrzení, že na Slovensko zase přijedou oškliví křivonozí jezdci na ještě ošklivějších chlupatých ponících.
Minimálně slovenští nacionalističtí historici pravděpodobně většinou ignorují výsledky českého bádání o Velké Moravě, protože jinak by nemohli docházet ke svým kontroverzním závěrům. Nezajímá je celkový historický kontext, ale snaží se pouze dokázat své předem dané teze.
Dušan Ličko: Knieža Svätopluk v slovenskej historiografii. Brno 2023. Masarykova univerzita. Magisterská diplomová práce.
Slovenský spor o Velkou Moravu.
Peter Morvay: Podcast: Svätopluk nebol kráľom. Povesť o jeho prútoch je oveľa staršia a pochádza z východu.
Slováci sú starší a vyspelejší národ ako Maďari? (Slovensko-maďarské historické mýty 2).
Richard Marsina: Knieža či kráľ Svätopluk a slovenské dejiny.
Kráľ s ručením obmedzeným. Fakty a mýty o Svätoplukovi.
