Článek
Když v roce 1917 umíral v nucené emigraci v USA, jeho poslední myšlenky patřily rodnému kraji. Měl za sebou dlouhý bouřlivý život plný dramatických zvratů. V mládí se z něj stal extrémní radikál, který svůj život zasvětil jediné myšlence – zbavit sedláky v Rakouském císařství poddanství a dát jim osobní svobodu, aby se mohli stát rovnoprávnými občany. Jeho celoživotní úsilí ho málem stálo život. Toto je příběh osvoboditele sedláků Hanse Kudlicha.
Jeho rodina žila v poddanství
Narodil se 25. října 1823 do rodiny sedláka Johanna Kudlicha jako nejmladší z jeho 11 dětí. Hansův otec byl zámožný sedlák, který hospodařil na 52 hektarech půdy. Půda ovšem nebyla jeho, měl ji jen pronajatou od vrchnosti, což byl v jeho případě šlechtický rod Lichtenštejnů. Za pronájem půdy jim musel odvádět peněžní platy a naturální dávky. Dále mezi jeho povinnosti patřila robota (práce) nejprve na vrchnostenské půdě, až potom mohl obdělávat svá pole. Tento systém (poddanství) fungoval v celém Rakouském císařství. Držel sedláky v osobní nesvobodě a v závislosti na vrchnosti.
Osvícený sedlák, který věřil ve svobodu
Johann Kudlich byl člověk přemýšlivý, dnes by se řeklo, že měl selský rozum. Zajímal se o dění kolem sebe, rád četl. Naprosto jej uchvátily myšlenky osvícenství. Tento filozofický směr kladl důraz na rozum a kritické myšlení. Jako první formuloval i myšlenku, že každý člověk by měl mít právo na osobní svobodu. Všechny tyto názory dovedly Johanna Kudlicha k přesvědčení, že poddanský systém by měl být zrušen.
Své myšlenky předával i svým dětem, protože si přál, aby už nemusely žít v závislosti na vrchnosti. Pomoci jim k tomu mělo i patřičné vzdělání. To otec považoval za vynikající předpoklad k sociálnímu vzestupu. Proto Hanse poslal v jeho 11 letech studovat na gymnázium do Opavy. Mladý student si cestu ke studiu nejprve složitě hledal, ale nakonec zmoudřel a v 17 letech složil maturitní zkoušku.
Rodí se mladý radikál
Jeho další kroky na cestě za vzděláním vedly v roce 1840 do Vídně. Na místní univerzitě se měl ponořit do studia práv. Bylo to přání jeho otce, jehož vzdálený příbuzný provozoval v rakouském Slezsku notářskou a advokátní praxi. V tehdejší společnosti to bylo velmi prestižní povolání, které dokázalo člověka výborně živit. Navíc tento příbuzný neměl žádného mužského potomka. Prakticky uvažující Hansův otec už měl v hlavě plán, jak syna dostat mezi společenskou smetánku. Vystuduje práva, a až nastane čas ctěného příbuzného, tak jeho syn převezme už zavedenou kancelář.
První dva roky Hans Kudlich ve Vídni studoval filosofii, která jej měla připravit na studium práv. Těm se věnoval další tři roky. Během celé doby studia vedl bohatý společenský život, kdy kromě studentů vyhledával zejména společnost liberálně smýšlejících lidí. Právě oni se měli stát hlavními hybateli událostí v první fázi revoluce v roce 1848. V plánech liberálů nejvíce rezonovalo slovo svoboda. Hans Kudlich tak měl možnost bez překážek rozvíjet myšlenky svého otce. Nakonec ho úplně pohltil plán na zrušení poddanství. Byl pevně rozhodnutý, že všechny sedláky osvobodí od otrocké práce, kterou museli pro vrchnost odvádět na pronajaté půdě. Myšlenkově svobodné prostředí vysokoškolských studií dokončilo přerod studenta v horkokrevného radikála…
Mučedník svobody
Liberálové ve Vídni se rozhodli předložit své politické požadavky dolnorakouskému zemskému sněmu. Ten o nich začal jednat 13. března 1848. Na výsledky jednání čekal před budovou dav lidí. Mezi nimi byl i Hans Kudlich. Čekání bylo dlouhé, dav začínal nespokojeně reptat a olej do ohně přililo několik řečníků, kteří pronesli velmi emotivní projevy. Dav se jim podařilo rozvášnit a ozvaly se výkřiky, které požadovaly vstup do budovy sněmu. Jeho poslanci nechtěli čekat, až demonstranti vniknou do budovy a k uklidnění situace povolali armádu.
Velitel povolané jednotky situaci vyhodnotil jako kritickou a nařídil vojákům, aby do davu lidí zahájili palbu. Následky byly hrozivé. Na zemi zůstalo ležet nejméně 36 mrtvých, další stovka lidí byla zraněna. Zbytek davu vojáci rozháněli pomocí bajonetů. Právě v tomto okamžiku byl bodákem na pravé ruce zraněn i Hans Kudlich. Později sám prohlásil, že se tak stal mučedníkem svobody, protože jeho ruka krvácela za vlast.
Karl Heinrich Spitzer (1830-1848) rodák z moravského Bzence, posluchač polytechniky Vídeňské univerzity. Byl jednou z obětí střelby vojáků do davu před budovou dolnorakouského zemského sněmu ve Vídni 13. března 1848.
Brutální zásah armády před budovou dolnorakouského sněmu vyvolal ve Vídni povstání. V ulicích se stavěly barikády, hrozily boje s armádou. Císař Ferdinand I. situaci uklidnil tím, že zrušil cenzuru, slíbil vydání ústavy a okamžitě z funkce uvolnil nenáviděného kancléře Metternicha. Sedláky chtěl na svou stranu získat tím, že 28. března vydal vyhlášení o zrušení roboty za náhradu. V platnost mělo ovšem vstoupit až za rok 31. března 1849. Hans Kudlich byl jako člen studentské legie u všech důležitých událostí až do června 1848, kdy vážně onemocněl a odjel se léčit do své rodné vesnice.
Nejmladší poslanec díky hlasům sedláků
Jeho otec jej přemluvil, aby se v červnu 1848 zapojil do voleb, z nichž měli vzejít poslanci do nově ustaveného ústavodárného Říšského sněmu. Ten měl připravit první ústavu Rakouského císařství a reagovat na požadavky, které vznášeli zástupci různých politických proudů. Hansův otec pochopil, že poslanci budou mít možnost přednášet návrhy zákonů a přesvědčil syna, že právě na sněmu bude moct uskutečnit jejich společný sen – zrušit poddanství a tím sedláky osvobodit od závislosti na vrchnosti.
Svoboda pro sedláky se stala hlavním heslem volební kampaně Hanse Kudlicha. Během svých vystoupení ve svém volebním obvodu Horní Benešov sliboval, že pokud bude zvolen, tak okamžitě podá návrh na zrušení poddanství bez náhrady za pronajatou půdu. Stačilo mu na to na získání dostatečného počtu hlasů od oprávněných voličů a byl zvolen nejmladším poslancem nově ustaveného říšského sněmu.
Historický den 24. červenec 1848
Po příjezdu do Vídně měl Hans Kudlich v hlavě jedinou myšlenku. Zrušení poddanství. Byl to velmi razantní názor, proto se rozhodl, že bude působit v rámci frakce demokratické levice. Její poslanci zastávali nejradikálnější názory, což přesně souznělo s úmyslem Hanse Kudlicha. První zasedání sněmu bylo vyhlášeno na 24. července 1848. Na programu měl být pouze jednací řád nově zřízené instituce. Hans Kudlich vyhlášený program ignoroval, přihlásil se do diskuse a přednesl svůj návrh na zrušení poddanských vztahů v Rakouském císařství včetně povinností roboty a plateb desátků. Ve svých pamětech později napsal: „Co by selský syn toužil jsem od mládí postavit společnost mého rodného kraje na spravedlivějších základech.“
Spěchal, protože chtěl, aby se i jeho otec dožil svobody. Podaný návrh proto nebyl dostatečně promyšlený, byla v něm spousta problematických pasáží. Největší vášně vyvolal fakt, že poddanství má být zrušeno bez odškodnění majitelů půdy (vrchnosti). Spustilo to rozsáhlé parlamentní debaty, přicházely dodatečné žádosti a protinávrhy. Po mnoha nelehkých hlasováních a několika úpravách byl až 1. září 1848 v říšském sněmu schválen tzv. „zákon o zrušení roboty“. O osm dní později císař Ferdinand I. tento zákon schválil. Sedláci získali vytouženou svobodu! Bývalí majitelé půdy se museli spokojit s konstatováním, že za jejich pozemky jim bude poskytnuta slušná náhrada, která ovšem nebyla přesně specifikována.
Ve víru revoluce
V říjnu 1848 vypukla ve Vídni revoluce. Proti povstalcům byla povolána armáda a několik týdnů se bojovalo na barikádách. Poslanec Kudlich se do revoluce aktivně zapojil. Nejprve vyjednával s důstojníky, kteří měli odvést některé jednotky z vídeňské posádky do boje proti povstalcům v uherské části Rakouského císařství. Snažil se je přesvědčit, aby proti uherským povstalcům nezasahovali. O několik dnů později se mu díky jeho řečnickému talentu podařilo přesvědčit posádku obléhané vídeňské zbrojnice, aby zde uskladněné zbraně studentům vydala bez většího krveprolití.
Studenti na barikádě ve Vídni během revoluce v roce 1848.
Od poloviny října do počátku listopadu cestoval po Dolních a Horních Rakousích a přesvědčoval zejména sedláky, aby vytvořili lidové milice, které podpoří vídeňské povstalce v boji proti armádě. Nepodařilo se mu to, protože sedláci už své vítězství měli, robota byla zrušena a revoluce je nezajímala.
Díky těmto aktivitám se o něj začala zajímat policie, hrozilo mu zatčení a soud. Rozhodl se proto vrátit do lavic říšského sněmu, který byl mezitím přesunut do Kroměříže, protože ve Vídni se bojovalo. Tady jej před policí chránila poslanecká imunita. To se změnilo 7. března 1849, kdy byl sněm v Kroměříži na příkaz nového císaře Františka Josefa I. rozehnán.
Na útěku před policií
Policie začala konat ihned po rozehnání sněmu a vydala na Hanse Kudlicha zatykač. Ten na nic nečekal a odjel nejprve do Lipska a potom do Frankfurtu nad Mohanem, kde jeho bratr Joseph Hermann působil jako člen německého národního shromáždění. Odtud pokračoval do Falce, kde vstoupil jako zkušený revolucionář do služeb místní provizorní revoluční vlády. Zdejší povstalci si přáli provedení demokratických reforem, což byla přesně parketa Hanse Kudlicha. Povstání potlačila pruská armáda a Kudlich musel opět utíkat.
Tentokrát se vydal do Švýcarska. Usadil se v Bernu, kde hodlal studovat medicínu. Studia nakonec ukončil na univerzitě v Curychu, kde v březnu 1853 získal titul doktora medicíny. To už se nad ním opět stahovaly temné mraky. Za svou činnost během povstání ve Vídni a za účast na povstání ve Falci ho rakouské soudy v nepřítomnosti odsoudily k trestu smrti. Rozsudek byl vynesen 10. března 1853 a rakouský velvyslanec ve Švýcarsku okamžitě požádal švýcarskou vládu, aby jej ze Švýcarska vyhostila.
Nový život v USA
Hans Kudlich na zásah švýcarských státních orgánů nečekal a v dubnu 1854 dobrovolně emigroval do USA, kde se usadil ve městě Hoboken u New Yorku, kde v té době žilo mnoho Němců. Jako lékař mezi nimi rychle dosáhl uznání a jeho povolání ho velmi slušně živilo. V americké občanské válce (1861-1865) se přidal na stranu Severu a vášnivě prosazoval osvobození černochů z otroctví.
V roce 1866 císař František Josef I. zrušil rozsudek trestu smrti, ke kterému byl Hans Kudlich odsouzen v roce 1854. Mohl se teď vrátit, ale váhal. Odhodlal se až v roce 1871, kdy se s obavami vydal přes oceán do Evropy. Jeho starosti byly zbytečné, všude byl nadšeně vítán. Brzy ale pochopil, že během dlouhého pobytu v emigraci se z něj v bývalé domovině stal cizinec. Další dva roky pobýval převážně v rodném Úvalně, kde sepsal své paměti na události z revolučních let 1848-1849. Potom se vrátil do USA. Do rodné země se ještě několikrát zavítal, ale nikdy v ní nezůstal natrvalo. Zemřel roku 1917 ve věku 94 let v Hobokenu, tisíce kilometrů od rodného Slezska. Jeho poslední přání znělo: „Chci domů.“ Touha po rodném kraji tak nakonec zvítězila. Jeho přání se mu splnilo v roce 1925, kdy byla jeho urna převezena do Úvalna.
Rozhledna Hanse Kudlicha na vrchu Strážiště u obce Úvalno s jeho pamětní deskou.
Dědictví Hanse Kudlicha
Hans Kudlich vstoupil do dějin jako muž, který osvobodil sedláky. Jeho návrh se změnil v zákon, který dal svobodu miliónům sedláků. Nově se z nich stali i vlastníci půdy, na které jejich předci po staletí robotovali pro vrchnost.
ZDROJE:
Jaromír Hendrych: Dějiny školství v Úvalně a osobnost Hanse Kudlicha. Olomouc 2020. Univerzita Plackého. Bakalářská práce.
Před sto lety zemřel Hans Kudlich, osvoboditel sedláků
Österreichisches Biographisches Lexikon. Heslo: Kudlich, Hans (1823-1917), Politiker.
Uplynulo 100 let od úmrtí Hanse Kudlicha z Úvalna u Krnova. Říkalo se mu ‚osvoboditel sedláků‘.
