Článek
Když jsem dneska stála na nástupišti pražského metra, všimla jsem si změny. Není viditelná na první pohled. Ty velké stojany s mapou celé Prahy, co jsou na nástupišti, se změnily. Vzpomínám, jak bylo ještě nedávno možné zahledět se do těchto map a najít každou ulici, každé zákoutí naší krásné Prahy. Tedy ne úplně každé, ale valnou většinu z nich. Nebyly tam některé nejvíce okrajové části Prahy. Ty dřívější mapy nebyly jen prostým zobrazením pražské MHD, byly to takové pokladnice informací, dostupné všem - od ztraceného turisty po starší generaci, která technologii nepřijala tak, jako my ostatní.
Nová mapa Prahy
Současné mapy umístěné v metru ztratily svou původní podstatu. Přeměnily se v mapu čtvrtí, s vyznačenými linkami a zastávkami MHD, ale bez těch jednotlivých pojmenovaných ulic. Posuďte sami:
Chápu, „soudruzi“ asi chtěli jednoduše zahrnout větší plochu Prahy. Jasně, moderní doba a všechno to kolem, většina z nás má mobilní telefony a non-stop přístup k internetu. Ale co pražští důchodci? Co ti, kteří se spoléhají na papírové mapy, zvlášť když se musejí dostat do části města, kterou neznají? A co pak třeba ti, co ani do Prahy moc nejezdí?
Osobní nostalgické vzpomínky na mapy v metru
Ty mapy Prahy v metru pro mne byly vždy víc než jen barevné čáry a názvy stanic a ulic. Mapy pro nás jsou jakousi hrou, která nás učí vnímat vzdálenosti a spojení. „Tady je zoo, jede se tam busem z Holešovic, to je tady. No a hned kousek vedle bydlí tetička, pak se u ní stavíme,“ říkali i moje rodiče mně. Je to vzdělávací hra, která nás všechny bavila a současně něco učila. Vlastně to bylo jediné místo, kde byla detailní mapa celého města na jednom papíře.
I teď to je pro moje děti první dobrodružství do světa geografie a kartografie. Koukali jsme na ně občas při čekání na metro a mapovali si své cesty a trasy: „Odtud až k babičce, to je dlouhá cesta, vidíš?“ či „Od doktorky domu, to je kousek a chodíme tudy.“ Nebo „Školka je tahle budova a jdeme do ní z metra těmito ulicemi.“
A teď? Teď to připomíná spíš knihu „Kde je Valda“ - jenomže místo Valdy smutně hledáme ulice a známá místa a oni tam fakt už nejsou, místo nich už jen šedivé fleky a názvy místních částí.
Vraťme se od schéma zpět k mapám, prosím
No, koukám na to a říkám si: „Hele, vrátit ty staré dobré mapy do metra, to by byl fakt dobrý nápad, ne?“ Je to jako když si v létě dáte ten starý dobrý vanilkový polárkáč místo nějakého novodobého zeleného smoothie s ledem. Prostě to chutná lépe, vzpomenete si na minulost a víte, co máte. Takže, proč nevrátit mapy, které pomáhají nejen našim babičkám a dědečkům, ale i všem ztraceným turistům, co se toulají po Praze?
Jasně, moje babička je rodilá Pražačka. A ano, má sice ten, teď už trochu zastaralý, ale na její poměry stále fakt moderní, dotykový telefon, co po mě nedávno podědila. Ale představa, že by si na něm našla trasu nebo místo na mapě s označením tras mhd, je pro ni (i pro mě) naprosto nereálná. Nová mapa v metru je pro ni najednou jako kniha plná nedobrovolných dobrodružství. Teď je to jako jí říct, ať si zase nosí kapesní mapu Prahy po kapsách jako nějaký tajný agent.
Prostě si myslím, že vrátit ty mapy znamená vrátit kousek Prahy nám všem. Není to jen o mapách, je to o tom, co ty mapy znamenají - spojení, znalosti, lepší orientaci, respekt ke všem skupinám obyvatel. A když na to tak koukám, tak bych si fakt přála, aby se ty mapy vrátily. Ať už je to pro babičku, která hledá, kde je ten nejbližší obchod s vlnou, nebo pro turistu, co se snaží najít Karlův most, který viděl na Instagramu.
Závěrem převážně vážně
Obsah veřejně dostupných map je podle mne nejen zdrojem informací, ale také jakýmsi symbolem péče o všechny členy naší společnosti.
Přestože nová mapa v pražském metru sice zahrnuje rozšířenou oblast města, myslím, že je na místě (a vhodné) zeptat se, zda tento krok skutečně představuje modernizaci, nebo zda neztrácíme důležitou část komunitní funkcionality a přístupnosti, kterou staré mapy nabízely. Je tedy tato změna skutečným pokrokem, nebo nás spíše vrací zpět, když zanedbáváme potřeby těch, kteří nejsou tak technologicky zběhlí, jako jsou naši senioři?
Byla bych ráda, kdyby „odpovědné orgány“ přehodnotily tuto změnu a vrátily naše milované detailní mapy zpět na místo, kde jsou nejvíce potřeba – do srdce našeho veřejného dopravního systému. Ať se každý cítí v Praze jako doma, ať už má u sebe chytrý telefon a data nebo ne. Poměrné nové orientační mapky ulic blízkého okolí dané stanice metra jsou užitečné, to je pravda. Ale ne, opravdu nejsou vždy dostačující, vždyť zahrnují jen okruh pár set metrů od příslušné stanice.
No, jdu nabrat pozitivní energii a pokusím se své babičce během příštích týdnů co nejvíce laskavě a s trpělivostí vysvětlit, jak si najít příslušnou ulici za pomocí mobilu…
Zdroj: vyfocený kus mapy umístěné ve stanici pražského metra v lednu 2024
