Státní svátek. Zavřeno. Kéž by to tak bylo každou neděli

Dnes je 28. září, Den české státnosti. Zatímco si část lidí připomíná svatého Václava, někteří spíš stojí zmateně před zavřenými supermarketů a nevěří, že uvnitř se opravdu nesvítí. Ano, je to ten den v roce, kdy velké obchody musejí ze zákona zavřít.

Podle zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, musí mít obchody s plochou nad 200 m² zavřeno celkem sedmkrát do roka, konkrétně:

A víte co? Přála bych si, aby takhle vypadala každá neděle.

Slovo neděle má v sobě ukrytou jednoduchou moudrost: „ne-dělat“. Jenže realita českých nedělí vypadá často úplně jinak. Místo klidu v parcích nebo přípravy rodinného oběda se v neděli dopoledne objevují kolony aut směřující na parkoviště obchodních center. Z víkendu se tak stává jen taková prodloužená pracovní doba – tentokrát v roli zákazníků.

Přiznám se, sama jsem byla typický nedělní zákazník. V týdnu jsem nestíhala, do místní Billy jsem se po práci často dostala až 10 minut před zavíračkou. V sobotu jsem se vzpamatovávala z pracovního týdne nebo večerní cesty domu z nějakého či německého města, takže neděle byla ideální pro nákupy.

Pamatuju si, jak jsem na školním výletě v Německu poprvé narazila na to, že v neděli je všechno zavřené. Stáli jsme před obchodním centrem, skoro klepali na dveře a nechápali, že to není vtip. Tehdy mi to přišlo jako pohroma, no nebo aspoň velká čára přes rozpočet.

Jenže o zhruba deset let později, když jsem v Německu pracovala, jsem najednou uviděla jiný obraz: lidé venku, rodiny na procházkách, města v klidu, parky plné lidí. Atmosféra, která by u nás v neděli taky ve větší míře bodla. A tehdy jsem pochopila, že to dává smysl.

Často zapomínáme, že za regály plnými zboží stojí lidé, kteří taky chtějí prožít víkend. Prodavačky a prodavači, skladníci, pokladní – ti všichni by mohli mít jistotu, že aspoň jednou týdně nebudou řešit směny.

Je pravda, že jsem slyšela i opačný názor: některé prodavačky prý říkají, že jim nedělní směny vyhovují, protože za ně mají příplatky. Chápu to, ale…

Sama jsem pracovala ve firmě, kde bylo v pracovní smlouvě rovnou napsáno, že 150 hodin přesčasů ročně je „součást práce“. A ty hodiny, co byly nad tento limit, byly zahrnuty ve výši prémií (a to, celkem vtipně, i v letech, kdy byl náš bonus 0 Kč). Takže vím, jak snadno se člověk někdy uchýlí k přepočítávání přesčasů apod. na peníze. Druhý rok jsme si pak s kolegy spočítali, že naše reálná hodinovka byla menší než prodavačky Lidlu, co jsme měli před našim hogo fogo kanclem.. Ato už člověk začne hodně zvažovat, zda je tadle práce tak dobrá investice do živata, jak tvrdí jeho zaměstnavatel.

Ale (nebo spíše i?) přesto věřím, že pravidelný volný den má větší hodnotu než pár stovek navíc. Peníze nahradí hodně věcí, ale čas třeba s rodinou nebo možnost si odpočinout a věnovat se sám sobě, to ne.

A ruku na srdce: není fér čekat, že budou mít nekonečnou zásobu energie. Nikdo z nás není superhrdina. Dokonce ani pokladní ne.

Neděle bez nákupů znamená víc času na společný oběd, na výlet, na obyčejnou návštěvu babičky. Možná si zase všimneme, že naše děti rostou rychleji, než stíháme doplňovat lednici. A že kamarádka žijící o ulici dál není jen jméno na Messengeru, ale skutečný člověk, se kterým se dá jít na kafe.

Nákupní centra nás často uzavírají do bublin. Nedělní zavíračka může být drobným pokusem tyhle bubliny prasknout.

Je tu ještě jeden rozměr. Když mají supermarkety a velké obchody s oblečením apod. zavřeno, otevírá se prostor pro menší obchody, kavárny nebo farmářské trhy. Místní pekař, řezník nebo malý podnikatel tak dostává šanci. A my máme možnost poznat, že za chlebem se dá jít i jinam než k anonymnímu regálu v řetězci. Teda my objednáváme skoro jen na Rohlíku, ale i tak asi chápete, kam mířím.

Nedělní klid má i environmentální přínos: méně svítících hal, méně zapnuté klimatizace a méně aut směřujících za víkendovým nákupem. Jeden den v týdnu možná planetu nespasí, ale je to jasný signál, že nemusíme být nepřetržitě ve vleku spotřeby. A kdo někdy v neděli stál v dopravní zácpě u obchodního centra, ví, že klidnější silnice nejsou k zahození.

Tohle je nejčastější argument proti zavíracím nedělím. Jenže skutečná „nutnost“ je vzácná. Drtivou většinu věcí lze nakoupit dopředu, nebo si je obstarat jinde. No a v době Rohlíku a Košíku to platí ještě více než kdy dřív….

Navíc máme v Evropě hned několik příkladů:

Obchody jsou zavřené každou neděli, jedná se o tradici spojenou s kulturou i zákony. Výjimkou jsou obchody na letištích a vlakových nádražích. V některých částech Německa je dokonce otevřeno jen soboty dopoledne (no to i mně připadá už trochu extrém). V Německu platil od roku 1956 zákon o zavírací době (Ladenschlussgesetz), který nařizoval, že obchody musí být v neděli zavřené, s výjimkou pekáren, kiosků nebo čerpacích stanic. Od roku 2006 přešla pravomoc určovat otevírací dobu na jednotlivé spolkové země, které mohou povolit několik tzv. „verkaufsoffene Sonntage“ – speciálních nedělí, kdy se smí otevřít.

Některá města volají po změně. Chtějí umožnit provoz automatizovaných samoobslužných prodejen, aby se zákazníci dostali k potravinám i v neděli.

Polsko před pár lety zavedlo volné neděle, dnes je během roku otevřeno jen asi sedm až osm nedělí, které jsou označované jako niedziele handlowe a tři z nich letos připadají na prosinec (ať žije předvánoční šílenství), takže během zbytku roku jich je opravdu málo.

Ve Francii obecně platí zákaz nedělního prodeje už více než 100 let, ale existují výjimky (např. turistické zóny nebo malé obchody, kde prodává sám majitel), a tak například v Paříži je celkem otevřeno i v neděli ale obchody zavírají dříve.

A svět se nikde nezhroutil. Lidé se přizpůsobili – a mnozí si nedělní klid začali cenit.

Když jsou obchody zavřené, město i vesnice působí jinak. Je v nich klid, jiný rytmus. Lidé tráví čas venku, potkávají se, parky ožívají. Atmosféra je jiná, taková méně hektická, víc lidská. Je to skoro jako návrat do dob, kdy neděle opravdu znamenala sváteční den.

Den 28. září je jedna z výjimek, kdy si můžeme připomenout, že svět se nezboří, když jsou velké obchody zavřené. Vlastně se toho spíš otevře víc: čas a prostor pro vlastní aktivity a celkově zklidnění.

Kéž by byla každá neděle jako dnešek. Den, kdy se zpomalí město i my sami. Den, kdy si uvědomíme, že k životu potřebujeme víc než jen plný nákupní vozík.

Myslíte, že přeháním? Necelý rok jsem bydlela kousek od obchodního centra a ty davy lidí proudící každou neděli dovnitř mě nikdy nepřestaly tak zvláštně fascinovat. Bylo to skoro jako nedělní mše – jen místo kostela mířily zástupy k regálům.

Zdroj: autorský text, drobné zdroje uvedeny v textu