Článek
V duchu slavného výroku, který zní „Nejsem tak bohatá, abych si kupovala levné věci,“ se dnes pustím do světa dioptrických brýlí, kde se tento výrok jeví, na základě mé zkušenosti, jako nezpochybnitelné pravidlo. Takže, připoutejte se, ujistěte se, že jsou vaše čočky správně nasazeny (nebo máte na nose brýle, které zatím drží pohromadě) a vydejme se na cestu plnou optických zrůd a zázraků.
Brýle od základní školy
Začneme klasickou zkušeností: dioptrické brýle, které se staly vaším nejlepším přítelem už ve čtvrté třídě. Zdá se, že vztah s nimi máte komplikovanější, než jsou dějové linie v telenovele. Ať už jste byli věrní kontaktním čočkám nebo brýlím, tak pokud nemůžete podstoupit operaci na odstranění dioptrií, jedno je jisté - tyto doplňky vás věrně provázejí stále životem, déle než mnohá manželství.
Moje první brýle se držely
Moje první brýle, společnice mého dětství, přežily nejen první lásku a pubertu, ale dokonce se mnou statečně vydržely až do autoškoly. Byly se mnou, když jsem poprvé usedla za volant, což byl moment, kdy jsem si uvědomila, že skutečná nebezpečí nečíhají na velkých ulicích, ale na parkovištích. Nakonec jsme se ale musely rozloučit – ne kvůli rozbitému sklu nebo ohnutému rámečku, ale protože, jak říkával můj dědeček „všechno dobré jednou končí, včetně brýlí, které viděly více než bylo zdrávo“. A tak, s řidičákem v kapse a slzou v oku, jsem tyto statečné druhy vyměnila za nové, nevědomky vstupujíc do světa dospělosti, kde ceny dioptrických skel rostou rychleji, než moje nepochopitelná schopnost je ničit.
A pak přichází ta chvíle. Po více než patnácti letech věrnosti jedněm brýlím, které tenkrát stály skoro dvacet tisíc (děkuji, milí rodiče) značky, která ale slibuje (a ukazuje), že její brýle, a hlavně ten speciální kloub, co mají, přežijí možná i apokalypsu (nebo alespoň vaše děti, které je berou jako nejnovější hračku na ohýbání a kroužení a různé nárazy do futer), se rozhodnete pro změnu. Kdo by to neudělal? No Miroslav Kalousek je sice nosí ještě i dnes, ale tak pro ženu jsou už trochu nemoderní, co si budeme povídat. A hlavně, vždyť změna je život!
Třetí brýle
A tak se vydáte do lokální optiky, kde si po pár návštěvách vyberete brýle, které vám přijdou nejvíc šik. „Tyhle mi sluší,“ řeknete si, nevědomky vstupující do pasti levné módy. Cena? Sedm tisíc i s čočkami. Přijatelné, pokud by brýle přežily déle než dvě léta a dva měsíce. Ale jakmile záruka vyprší, brýle se rozhodnou, že mají dost tohoto světa, a jedna nožička po druhé se loučí. A vy stojíte v optice s rozpačitým úsměvem, zatímco vám je řečeno, že „to se u těchto levných značek stává.“ Ach, ironie.
A zde leží krása toho výroku o bohatství a levných věcech. Vaše předchozí brýle, ty, které stály majlant, ale vydržely déle než desetiletí, najednou neznějí tak draze. Můj oblíbený cost-per-wear (náklady na jedno nošení) těchto nesmrtelných brýlí byly mizivé ve srovnání s těmi novými, které se rozpadly dříve, než jsem stihla říct „potřebuji nové brýle.“
Hledání čtvrtých
A tak jsem se vydala na průzkum, s nadějí v srdci a kreditkou v pohotovosti, abych zjistila, co nového se v tom brýlovém světě prověřené značky nabízí. Výběr, řekněme, byl zajímavý, zvlášť pro muže, ale nic, co by mě uvedlo do extáze. A čekací doba na ty, co se mi líbily nejvíce? Tři měsíce. Ano, čtete dobře. Vypadá to, že i brýle od renomované značky se musí čekat déle než na vydání nového iPhonu. A to všechno asi kvůli exkluzivitě, na kterou prý není možné spěchat. No, budiž…
Bez zasažení inflací
A kdybychom se měli bavit o ekonomice, což dělám ráda přibližně tak často, jako nosím ty brýle venku (tedy skoro nikdy), tak zjistíme jednu fascinující věc. Inflace, ta zákeřná bestie, která má tendenci se prožrat skrze hodnotu našich peněženek, účtů s obrovskou chutí, se nějakým zázračným způsobem vyhnula ceně těchto brýlí. Ano, přes všechny ty roky, kdy ceny všeho možného raketově rostly, cena mých druhých brýlí (a všech kolekcí té značky) zůstala víceméně na stejné úrovni jako moje motivace dát si steak – tedy stabilně vysoká, ale relativně (tedy vzhledem k cenám ostatních statků a výdělkům) klesající.
Je to trochu jako nalezení malého pokladu ve světě, kde se zdá, že se všechno ostatní extrémně zdražuje. Možná to není důvod k oslavě, ale v dnešní době, kdy se zdá, že každá malá věc stojí víc než vloni, je příjemné objevit, že alespoň cena za moji schopnost vidět na dálku se rozhodla zachovat slušnost a nevzrostla do astronomických výšek.
(Ne)vážné dilema
A tak, milí čtenáři, zde stojím před dilematem: jít opět po nesmrtelných, byť možná trochu méně esteticky lákavých značky Starck? Nebo opět riskovat s něčím, co mi sice sluší, ale možná se ani nedočká školkového věku mých dětí?
Takže teď stojím na rozcestí možností a dilemat. Sama před sebou, váhající, co s tím vlastně udělám. Možná bych měla vzít osud do vlastních rukou – a tím myslím vrátit se k optice s tisícovkou v kapse a požádat, ať mi na těch rozbitých prostě vymění nožičky a třeba dva roky vydrží. To by bylo řešení, nemyslíte? No ale ono by to chtělo už i skla vyměnit, a to už si člověk říká, nebude-li lepší si prostě koupit nový pár a být smířený s tím, že tam za dva roky a kousek půjde znovu.
Tak či onak, jedno je jisté – svět dioptrických brýlí je plný překvapení a každá volba je drobným dobrodružstvím. Ať už skončím s novým párem, který bude muset z Francie absolvovat cestu (a výrobu) dlouhou tři měsíce, nebo se starými dobrými, v jednom mám jasno: příště, když mi někdo řekne, že všechno dobré stojí za čekání, budu si myslet, že měl zrovna na mysli brýle.
Závěrem
Vyzbrojena tímto ponaučením, je mi jasné, že když jde o brýle, lepší je investovat do kvality, která vydrží než se nechat svést okamžitým půvabem levnějších alternativ. Protože, jak všichni víme, „nejste tak bohatí, abyste si mohli dovolit kupovat levné věci“ platí na různých frontách.
