Článek
Moje kamarádka posledních pár týdnů brečí. Skoro denně. A není to kvůli nějaké rodinné tragédii, zdravotní diagnóze nebo krizi středního věku. Ne. Brečí kvůli svým prsům.
Nejsou silikony jako silikony
Ne že by jí je někdo uřízl. Právě naopak. Má je nové, čerstvé, hezky na míru. Jenže se jí jaksi nezdají. Nejsou totiž jako ty její poslední. Ještě vloni měla poctivé kulaté melouny, co držely tvar jako ideální muffiny z Instagramu a mohla by jí je závidět kdejaká pornoherečka. Teď má ale silikonová prsa ve tvaru kapek. Prsa, která jí – podle jejích slov – „zničila tělo a sebevědomí“. A manžel, chudák, už, podle všeho, pomalu ztrácí nervy.
Záloha, operace a oči pro pláč
Celá věc začala celkem nevinně. Po letech přišel čas na výměnu implantátů – takový ten povinný servis jako u auta po dvaceti tisících. Našla si nového plastického chirurga, prošla konzultací, zaplatila zálohu (respektive manžel zaplatil) a za pár týdnů šla na věc.
Výsledek? Jiný než čekala. Chirurg jí doporučil přirozenější tvar – anatomické implantáty, co mají tvar kapky. Prý to dnes tak chce skoro každá. Jenže kamarádka asi podle všeho není každá. A jediné, co teď chce, je mít zpátky své kulaté výstavní poprsí. Ne nějaké decentní anatomické kapky, které se prý hodí „k jejímu věku“. (Zvlášť urážlivé, když vám ještě není ani čtyřicet.)
Scény jsou u nich doma na denním pořádku
A tak teď doma každý večer padá na gauč se slovy „já se na sebe nemůžu ani podívat“ a (více či méně) nenápadně podsouvá manželovi, že těch dalších 150 tisíc by vlastně bylo investicí do její psychické pohody a spokojenosti. On zatím odolává. Ale kdo ví, jak dlouho. O tom, jak to ovlivnilo jejich sexuální život, se můžeme jen dohadovat, ale nějaké nemilé indicie jsem už od ní také zaslechla.
Kde je přiznání vlastní chyby?
Co ale podle všeho doma nezaznívá vůbec, je drobné kouzelné slovíčko: vím, je to moje chyba. Že to byla ona, kdo si vybral nového doktora. Ona, kdo kývl na „přirozenější tvar“ silikonů. Že možná mohla toto rozhodnutí (nejen vzhledem k velké finanční náročnosti a zdravotním rizikům spojených s narkózou) víc zvažovat, důkladně si to rozmyslet… Místo toho ale teď tráví večery u zrcadla a u manžela s výrazem, jako by právě on podepsal nějaký špatný operační protokol. A že by si třeba na ty nové mohla naspořit sama? No s její mzdou by to asi pár let trvalo a prý by jí to „ubralo ženskost“. Zatímco brečení v teplácích tři večery v týdnu, to je snad v pořádku?
Když mi to všechno vyprávěla, přistihla jsem se, jak lavíruju mezi soucitem, nevírou a lehkým tikem v oku. Na jedné straně chápu – žít ve vlastním těle, které vám připadá „špatně“, není asi nic příjemného, zvlášť když to jde opravit jednou operací. Na druhé straně… ví vůbec ještě, co je její tělo? Vždyť svoje prsa viděla naposledy ve dvaceti!
Přehnaná očekávání?
My ženy často říkáme, že chceme být samy sebou a přirozené. Ale pak jaksi zjistíme, že bez implantátů, výplní, faceliftingu, obarvených vlasů a čisté francouzské manikúry se samy sobě nelíbíme. Ono soutěžit s filtry na Instagramu a TikToku není lehké, co si budeme povídat… A jestliže tuhle verzi nás navíc financuje náš partner, očekáváme, že investici do našeho vzhledu vezme jako takový samozřejmý náklad manželství.
Ale co když to pro něj zas tak samozřejmé není? Co když místo další operace (možná i něčeho, co se mu líbí tak, jak to je) chce radši jet na dovolenou? Nebo koupit novou výbavu do auta? Nebo nejnovější soundsystém? Nebo, nedej bože, nechat opravit střechu? Kde pak je ta finanční hranice, co ještě je v pořádku od něho požadovat?
Další nová prsa nebo více než šest splátek hypotéky (jako v případě mé kamarádky)? Co se vám zdá jako lepší volba? Já mám jasno, ale moje kamarádka by asi nesouhlasila.
I takové „problémy“ řeší normální lidé
Tento příběh je podle mne takový mikroskopický vhled do současných vztahů, kde se potkávají ženské emoce, tělesné standardy a instagramové ideály, lehce nadprůměrné příjmy a velké výdaje a velká očekávání. Kde štěstí ženy bývá prezentováno jako nedotknutelná mantra – často bez ohledu na to, co to stojí, a koho. Ano, i takové vztahy existují a nejsou v nich jen lidé, které znáte z titulek bulvárních časopisů.
