Článek
Můj názor ve zkratce
Rozhodnutí brněnského krajského soudu snížit trest dřevorubci, který opakovaně znásilňoval svou nezletilou nevlastní dceru, je pro mě naprosto šokující a nepřijatelné. Nikde jsem se nedočetla, že by se zpochybňovalo, že k trestnému činu došlo. To opravdu takový násilník vyvázne jen s podmínkou?
Nelze podle mne také přehlédnout, že se jednalo o dlouhodobé a časté zneužívání. Pachatel oběť i vydíral. Nejenže slečna trpí (a asi ještě i dlouho trpět bude) následky zneužívání, ale i my jako společnost jsme selhali, pokud takovéto činy nejsou náležitě potrestány! To, že oběť už strávila přes půl roku na psychiatrii, zatímco její násilník chodí na svobodě a i nadále bydlí s ostatními dětmi je nepřijatelné. Nechci ani pomyslet, kolik dalších podobných případů se v Česku stalo.
Bližší odůvodnění mého názoru
Ve zbytku textu vysvětluji blíže svůj laický názor, tedy názor „neprávníka“ a „nepsychiatra“.
Odvolací soud výrazně zmírnil trest
Rozhodnutí brněnského krajského soudu snížilo muži trest za znásilnění nezletilé nevlastní dcery. Původně násilník odešel od soudu s tříletým trestem vězení, ale odvolací soud trest zmírnil pouze na tříletou podmínku. Oběť budu v souladu s uveřejněným rozhovorem označovat jako „Helenu“, i když to není její pravé jméno.
Myslím, že jsem našla na platformě Donio sbírku, která je právě pro Helenu a kde je mj. uvedeno: „Muž svou neplnoletou nevlastní dceru znásilňoval téměř dva roky, až pětkrát týdně ji nutil k souložím a orálnímu sexu. Znásilňování si natočil a dívku vydíral, že pokud mu nebude po vůli, video zveřejní. Praktiky podstupovala i třikrát denně.“ Pár stovek jsem jí přes Donio poslala a budu doufat, že jí tato medializace jejího případu alespoň pomůže k osamostatnění.
Dělo se to opakovaně a dlouho
První, a dle mého názoru nejdůležitější, fakt je, že se jedná o znásilňování opakované zneužívání. Ne jednou. Ne dvakrát. Nespočítatelněkrát! Jakýkoli argument, který se snaží zlehčit tento čin, je podle mne nepřijatelný. A tomu, kdo se to snaží zlehčit, bych přála zažít aspoň jedno znásilnění. Znásilnění je vždy zločinem, bez ohledu na okolnosti. A opakované znásilnění je ještě horší. To by mělo být dostatečným důvodem pro vážný trest. Je podmínka vážný trest? Rozhodně ne!
Oběť byla nezletilá
Dále mi jako velmi důležitý aspekt přijde, že Helena je (nebo alepoň v době zneužívání byla) nezletilá. To znamená, že její věk ji činil obzvláště zranitelnou. Zneužívání nezletilých by mělo být vždy považováno za závažný zločin. Kolik přesně jí dnes je, mi není z článků jasné, ale předpokládám, že minimálně při prvním znásilnění v roce 2020 jí mohlo být pod 15 let, a tak se mohlo jednat o „nelegální sex“, a to i kdyby byl s jejím souhlasem.
Signál pro násilníky: Nic se neděje, hrozí vám jen podmínka
A co příklad, který tento případ dává společnosti? Pokud jsou pachatelé takových zločinů považováni za oběti svých okolností a dostávají mírné tresty, jaký signál to vysílá ostatním? Jak můžeme očekávat, že lidé budou respektovat zákony a práva druhých, když vidí, že i za tak závažné zločiny jako je znásilnění lze uniknout vážným následkům?
To, co se stalo v tomto případě, je naprostým selháním spravedlnosti. Je to příklad toho, jak dalece jsme se vzdálili od základních principů spravedlnosti a ochrany nezletilých. Musíme požadovat, aby bylo tomuto případu věnováno náležité přezkoumání, a že se takové selhání již nikdy neopakuje!
Jsi oběť? Radši mlč, stejně se spravedlnosti nedočkáš
A pak je tu ještě dopad na ostatní děti a další oběti podobných činů. Jak se mohou cítit bezpečně, když vidí, že systém, který by je měl chránit, selhává? Jak může být někdo zneužíván nevlastním otcem a soud to pak jen tak odbude?
Nedůvěra v českou justici
Také je to narušení důvěry v soudní systém. Jak můžeme věřit soudům, když takto selhávají? A co to dělá se společností a veřejnou morálkou? Je to šokující a nepřijatelné. Nepůsobí to na mne jako pochybení jedné osoby, tedy soudce
A co jeho další děti?
A přímé nebezpečí pro další potenciální oběti? Vždyť Helena má i mladší sestru! Ta aby se teď doma klepala, jestli nepřijde další na řadu. Jak můžeme nechat takového násilníka na svobodě? A navíc doma, v rodině, kde jsou další nezletilí? Vždyť v rodině by se měl člověk cítit v bezpečí. Soudu to je asi jedno. Matku moc nechápu. A co sociálka? Neměli by jim oni pomoci zařídit jiné bydlení? Je to úplně neuvěřitelné a nechápu, jak mohl někdo dospět k takovému rozhodnutí.
Oběť je přes půl roku na psychiatrii a oni tvrdí, že na ní zneužívání nenechalo následky?
Oběti sexuálního zneužívání často bojují s hlubokými psychickými problémy a traumaty, které mohou vést k tak zoufalým činům. Toto se zdá být i případ Heleny. Tato skutečnost by měla být klíčovým faktorem při posuzování dopadu trestného činu na oběť a při určování trestu pro pachatele.
Dle uveřejněného rozhovoru strávila oběť většinu času od května 2023 na psychiatrickém oddělení. To je více než půl roku! Pro mne to je srdcervoucí a otevírá to další rozměr této tragédie. Především je důležité zdůraznit, jak hluboký a devastující dopad může mít sexuální zneužívání na psychiku oběti. Vždyť se i několikrát pokusila o sebevraždu a trpí psychickými problémy. Co jiného by mělo být důkazem toho, jak vážné mohou být následky takového zločinu?!
Ztráta dětství
Dalším zásadním aspektem je otázka ztráty dětství či dospívání. Helena byla nucena čelit děsivým zážitkům v tak mladém věku a je zřejmé, že její dětství bylo zcela zničeno. Případ slečny Heleny poukazuje na to, že dopad sexuálního zneužívání se neomezuje pouze na fyzické násilí, ale také na krádež bezstarostného dětství, které by každé dítě mělo mít.
Ještě větší kontrast s novou definicí znásilnění?
Když si uvědomím rozdíl mezi starou a novou definicí znásilnění v českém právním řádu, nedá mi to, abych se nezamyslela nad absurditou a nepochopitelností soudních rozhodnutí jako je toto. Nová definice znásilnění klade důraz na vyjádření nesouhlasu oběti - a to i v nepřímé formě - a (snad) znamená zásadní posun v ochraně obětí sexuálního násilí. Je to krok vpřed k uznání, že sexuální násilí není jen o explicitním násilí , ale také o nedostatku souhlasu jedné strany, který může být vyjádřen mnoha způsoby, a to včetně breku a apatie.
Tento kontrast ještě více zvýrazňuje nepochopitelnost rozhodnutí soudu v případu Heleny. Zdá se ale, že i ve starém pojetí znásilnění bylo rozhodnuto, že se jednalo o znásilnění.
Nemohu si odpustit úvahu, zda by situace byla jiná, kdyby Helena oznámila svůj případ až po nabytí účinnosti nového zákona. Možná by pak měla větší šanci na spravedlivější a přísnější rozsudek. Nebo je podle české justice jedna věc definice znásilnění a druhá věc trest, který si má pachatel odpykat? K čemu nám pak je modernější a lepší definice znásilnění, když pachatelé budou i tak běhat na svbodě?
Nebo si soudci myslí, že tu ještě vládne socialismus?
Přijde mi, že soudce v případě dřevorubce zapomněl na to, že jsme ve 21. století. Myslím si, že tento případ a jeho řešení spíše připomíná přístupy a mentalitu, které byly typické pro období socialismu v 70. letech. V té době byly potřeby dětí a závažnost sexuálního násilí často bagatelizovány, s důrazem na udržení ‚pořádku‘ ve společnosti.
Nemohu se zbavit dojmu, že v tomto konkrétním případu byla zanedbána závažnost a dopad těchto činů na oběť. Tato situace mi přijde jako silný kontrast k současnému snažení o lepší ochranu obětí sexuálního násilí a k důrazu na lidská práva. Věřím, že bychom měli být ve společnosti, která stojí na straně obětí a poskytuje jim maximální možnou podporu, a ne na straně pachatelů.
Toto rozhodnutí a jeho zdánlivý odraz zastaralých přístupů k sexuálnímu násilí vzbuzuje otázky o tom, zda naše právní systémy opravdu odpovídají potřebám současné doby a zda jsou dostatečně vybaveny k poskytování spravedlnosti a ochrany nejzranitelnějším.
Soudní znalec nemoderně vzdělaný?
Zdá se, že posudek soudního znalce (znalkyně), který tvrdil, že jednání obžalovaného nemělo na nezletilou zásadní negativní dopad, měl klíčovou roli v rozhodnutí soudu. Jsem přesvědčena, že takový závěr není normální. Je mi té dívky opravdu líto, protože to, co nejspíše prožila, si nezaslouží takové bagatelizování. Je zarážející, že v dnešní době může dojít k takovému rozhodnutí. Věřím, že bychom měli vědět, kdo byl ten soudní znalec a jak bylo možné, že došel k takovému závěru.
Předpokládám, že ten znalec je lékařem. No být pacientem s psychiatrickými problémy, tak k tomuto lékaři bych opravdu chodit nechtěla. Dle mého laického porozumění existují v českém právním systému mechanismy pro disciplinární řízení lékařů, které mohou zahrnovat revizi jejich práce a případné sankce včetně odebrání licence. Myslím, že toto by bylo opravdu vhodné.
Porovnání s nedávnou kauzou Dominika Feriho
Porovnání kauzy dřevorubce s případem Dominika Feriho, který byl obviněn a odsouzen za znásilnění, je také zajímavé. Feri byl obviněn z několika případů znásilnění a pokusu o znásilnění. Některé jeho oběti byly nezletilé. Byl odsouzen ke třem letům vězení, přičemž jeho obhajoba argumentovala, že oběti mohly mít motivy křivě svědčit proti němu, a to i přes důkazy a výpovědi, které byly shledány věrohodnými soudem.
Feriho kauza byla významná tím, že postihla veřejně známou osobu a otevřela diskusi o mocenské asymetrii a sexuálním násilí ve veřejném prostoru. Kritizován byl také přístup Feriho, který se snažil znevěrohodnit oběti a používal argumenty založené na stereotypu „dokonalé oběti“. Na druhou stranu, kauza dřevorubce, který byl odsouzen za znásilnění nevlastní dcery, ukazuje na problém v současném trestním systému, kde může dojít k mírným trestům v případech závažných sexuálních zločinů.
Zatímco Feriho případ byl mediálně velmi sledovaný a probíral se v kontextu větší společenské diskuse o sexuálním násilí, případ dřevorubce vyvolává otázky o spravedlnosti a adekvátnosti trestů za závažné zločiny. Tento kontrast naznačuje, že v českém právním systému může dojít k rozdílnému přístupu a trestání v závislosti na konkrétních okolnostech a osobách zúčastněných v případech. No být Ferim, tak bych chtěla, abych mé odvolání řešil stejný soudce v Brně…
Závěrem
Celkově ve mně případ Heleny a rozhodnutí soudu vyvolává otázky o tom, jak naše společnost a právní systém chápe a řeší sexuální zneužívání. Nejenže je důležité spravedlivě potrestat pachatele, ale také poskytnout obětem potřebnou podporu a zdroje pro jejich uzdravení a osamostatnění. Rozsudek, který nepřináší spravedlnost obětem a neberou v úvahu jejich utrpení, je hlubokým selháním systému, který má chránit a podporovat ty nejzranitelnější.
Tento případ také podle mne odhaluje hluboké problémy ve vnímání sexuálního násilí v naší společnosti, kde je někdy stále tolerováno nevhodné chování jako „neškodné flirtování“, a kde jsou rozdílné morální standardy pro muže („alfa samec“, „machr“) a ženy („děvka“, „kurva“, „může si za to sama“). Tento dvojí metr a dle mého názoru celkem časté neakceptování nesouhlasu ukazuje, jak hluboko jsou tyto problémy zakořeněné. Rozhodnutí soudu a jeho přístup k případu nejsou oddělené od těchto společenských postojů. Je to odraz toho, jak někteří stále podceňují dopad a závažnost sexuálního násilí (v jeho různých formách). Rozhodnutí tohoto konkrétního soudu a přístup soudního znalce a konkrétního soudce tak odrážejí potřebu hlubší změny v naší společnosti a právním systému, aby byla zajištěna spravedlnost a respekt k právům obětí.
Zdroj: Autorský text,
informace o případu čerpány z těchto zpráv:
