Článek
Přijde mi, že se u nás v Česku často setkávám s tím, že lidé kolem hledají viníka svých problémů mimo sebe. Slyšíme to všude:
- „On mě dělá nešťastnou.“
- „Kvůli ní se cítím tak mizerně, vždyť je tak sobecká.“
- „To, že mě v práci nepovýšili už pět let, je jeho vina.“
Tento přístup je nejen neproduktivní, ale také nás jaksi vzdaluje od skutečného řešení našich problémů.
Hledání viníka
Není neobvyklé, že se lidé vžívají do role oběti. Je to pohodlné a často i sociálně přijatelné. Všichni jsme to zažili – chvíle, kdy se nám zdá, že svět je proti nám a jediným možným vysvětlením je, že za naše neštěstí může někdo jiný. Může to být sousedka, která nás každé ráno budí hlukem, nebo matka, která nikdy neuznala naše úspěchy. Ale co když se podíváme hlouběji?
Psychologický pohled
Z psychologického hlediska je obviňování druhých za naše problémy často způsobem, jak se vyhnout nepříjemnému pohledu do zrcadla. Je to ochranný mechanismus, který nás chrání před potřebou čelit našim vlastním nedostatkům a selháním. Psycholog Carl Jung kdysi řekl: „To, co nás irituje u druhých, nás může přivést k pochopení nás samých.“ A právě pochopení tohoto je klíčem k osobnímu růstu.
Osobní zodpovědnost
Je důležité si uvědomit, že máme kontrolu nad tím, jak reagujeme na okolní svět. Můžeme se rozhodnout být šťastní nebo nešťastní. Můžeme se rozhodnout, že se budeme cítit obětí, nebo že vezmeme svůj život do vlastních rukou. Přestat obviňovat ostatní znamená převzít zodpovědnost za své emoce, své činy, a nakonec i za svůj život.
Osobní zamyšlení
Přiznám se, že i já s tím mám někdy problém. Přijde mi, že to je z velké části výchovou (ale nedávám to rodičům za vinu!), částečně mou osobností „mouchy snězte si mě“, ale i tím, že je to prostě někdy i ta jednodušší a méně bolestivá varianta. Prostě může za to kolega je snadné „vyřešení“ a není potřeba se zdlouhavě zabývat tím, co jsem já sama mohla či měla udělat jinak a lépe.
Zkuste si ale představit, jak by váš život vypadal, kdybyste přestali hledat viníky (živé i neživé) všude kolem sebe a začali hledat odpovědi uvnitř sebe. Možná byste zjistili, že vaše sousedka není zlá, ale pouze hlučná, a že máte možnost se s tím nějak vyrovnat. Možná byste si uvědomili, že vaše matka měla své důvody pro své chování a že je na vás, jak se s tím smíříte. Nebo vám i dojde, že za vaši blbou náladu opravdu nemůže deštivé počasí. A možná byste zjistili, že váš šéf není bezcitný tyran, ale jen člověk s vysokými nároky, který má dalšího takového nad sebou.
Závěr
Přestat obviňovat ostatní je prvním krokem k osobní svobodě. Je to cesta, která není snadná, ale je neuvěřitelně osvobozující. Já jí stále kráčím a na jejím konci zatím nejsem. Jedno ale vím jistě. Když přestaňte ukazovat prstem na ostatní a začněte hledat odpovědi uvnitř vás, začne se vám dřív nebo později dařit lépe.
Začněte tím, že si své emoce uvědomíte a převezmete za ně odpovědnost. Naučte se říkat ne a nastavovat si jasné hranice. Přeměňte alespoň některé negativní myšlenky na pozitivní a místo stěžování si se raději soustřeďte na hledání řešení. Pravidelná sebereflexe a meditace vám pomohou lépe porozumět svým emocím. Otevřená komunikace o vašich pocitech s ostatními vám umožní nalézt větší klid a kontrolu nad svým životem. Těmito kroky můžete postupně opustit roli oběti a začít žít naplněný a šťastný život.
Koneckonců, štěstí není něco, co nám může někdo dát nebo vzít. Je to stav mysli, který máme plně ve svých rukou.
