První země jmenovaly ministra pro osamělost. Mělo by se Česko inspirovat?

Osamělost už není jen pocit, který si každý řeší po svém, ale ve stále více zemích se stává závažným společenským problémem, na který vlády hledají řešení.

Osamělost je podle mého vnímání stav, kdy člověk cítí vnitřní prázdnotu a touží po kontaktu s ostatními. A jedno, jestli jde o kontakt fyzický, emoční nebo oba. Zdaleka nejde pouze o fyzickou samotu, ale o hlubší pocit odcizení nebo izolace, kdy člověk postrádá někoho, s kým by mohl sdílet své myšlenky, emoce nebo životní zkušenosti. Osamělost může nastat i v přítomnosti druhých lidí, třeba i ve vztahu s partnerem nebo v rodině, pokud chybí vzájemné porozumění nebo propojení. Tento stav může mít různé příčiny – od změny životní situace, jako je odchod do důchodu, až po společenské problémy, které prohloubila třeba i pandemie, kdy se lidé odcizili kvůli rozdílným názorům nebo přesvědčením.

Být sám neznamená nutně být osamělý. Mnoho lidí si užívá čas strávený o samotě, kdy mohou věnovat pozornost sobě, svým myšlenkám nebo koníčkům. Samota může být zdrojem klidu, soustředění a kreativity. Osamělost je však o něčem jiném – je to pocit nedostatku spojení s ostatními, kdy člověk touží po kontaktu, který nemá. Zatímco samota může být volbou a přinášet pozitivní zážitky, osamělost je často nechtěný stav, který přináší smutek a izolaci. Je důležité rozlišovat mezi těmito dvěma stavy a uvědomit si, že samotný čas o samotě nemusí vést k pocitu osamělosti. Na to, jak se s osamělostí vypořádáme, má asi největší vliv náš přístup k životu a osobní postoj.

Zvlášť alarmující situace v souvislosti s osamělostí je v Japonsku, kde vláda v roce 2021 poprvé vytvořila pozici ministra pro osamělost (nebo spíše pro neosamělost?). Tento krok ukazuje na rostoucí problém sociální izolace, který má vážné důsledky pro fyzické i psychické zdraví lidí.

Japonsko dlouhodobě bojuje s hikikomori, což je japonský fenomén, který představuje extrémní formu sociální izolace. O tom jsem viděla už pár dokumentů a v Japonsku je to opravdu velký problém. Lidé se uzavírají do svých domovů a to na dlouhé měsíce a někdy i na roky. Vyhýbají se jakémukoli kontaktu s okolím a nemají kontakt ani s vlastní rodinou. Tito jedinci se stáhnou do svého světa, odmítají chodit do školy, pracovat nebo mít sociální interakce. Dle názorů některých odborníků se tento jev stal v Japonsku rozšířeným v důsledku vysokých společenských očekávání a tlaku na úspěch. Hikikomori je podpořeno i kulturními faktory, jako je pro Japonsko typický silný důraz na osobní zodpovědnost a úctu k soukromí každého jedince. Hikikomori způsobuje psychické utrpení samotným jedincům a  má také dopady na rodiny a japonskou společnost, která se musí potýkat s rostoucí populací těchto lidí .

Japonci již několik desetiletí čelí poklesu porodnosti, přičemž celková míra plodnosti je nyní kolem 1,3 dítěte na ženu, což je hluboko pod úrovní 2,1 dítěte na ženu, která je potřebná k udržení populace. Pro zemi, která čelí kriticky nízké porodnosti, je fenomén hikikomori dalším zátěžovým faktorem.

Tito lidé se uzavírají do izolace, často zcela opouštějí společenské aktivity, včetně partnerských vztahů a zakládání rodin. To ještě více zhoršuje již tak klesající porodnost, protože tito jedinci nepřispívají k růstu populace.

V Japonsku mají osamělé úmrtí mezi seniory svůj vlastní název – Kodokushi. Tento termín popisuje situaci, kdy starší lidé umírají v izolaci, často zcela bez povšimnutí, a jejich těla jsou nalezena až po delší době. Kodokushi se stalo symbolem japonské demografické krize, spojené se stárnoucí populací a rostoucím počtem seniorů, kteří žijí sami bez podpory rodiny. Fenomén odráží jak sociální izolaci, tak změny v tradičních rodinných strukturách, kde se dříve o starší členy pečovalo doma. Tento problém zdůrazňuje naléhavost potřeby sociální podpory a prevenci osamělosti v japonské společnosti.

Jedním z nejvážnějších důvodů pro zavedení tohoto ministerského postz v Japonsku je vysoká míra sebevražd. Japonsko patří k zemím s jednou z nejvyšších sebevražedných statistik na světě, přičemž osamělost a izolace jsou často zmiňovány jako hlavní spouštěče. Zatímco v minulých letech počet sebevražd klesal, pandemie tento trend obrátila. V roce 2020 Japonsko zaznamenalo nárůst sebevražd poprvé po 11 letech, což vedlo vládu k urychlené akci.

Kombinace stárnoucí populace, nízké porodnosti a vysokého počtu sociálně izolovaných osob může mít dlouhodobé negativní důsledky pro japonskou ekonomiku a sociální systémy, které se již nyní potýkají s nedostatkem pracovní síly a tlakem na důchodový systém.

Přidáme-li k tomu stárnoucí populaci a vysoký počet seniorů žijících osamoceně, vzniká silný tlak na společnost i zdravotní systém. Lze asi i bez dat říct, že pandemie COVID-19 tento problém ještě prohloubila. Počet sebevražd v Japonsku vzrostl, a to zejména mezi ženami a mladistvými, což vedlo vládu k reakci. Ministr pro osamělost, Tetsushi Sakamoto, dostal za úkol koordinovat úsilí o zmírnění izolace a osamělosti a vytvářet podpůrné programy.

Osamělost v České republice se obtížně měří, protože jde o velmi subjektivní pocit, který se může projevovat různě a závisí na individuálních faktorech, jako jsou věk, sociální zázemí nebo osobnostní nastavení. Přesto se můžu pokusit udělat si obrázek na základě některých dostupných statistik.

Z údajů ze Sčítání 2021 například vyplývá, že počet domácností jednotlivců v ČR stabilně roste – nyní tvoří 40 % všech domácností. To znamená, že téměř 1,9 milionu lidí žije samo, což představuje potenciální riziko osamělosti, zejména u starší populace. Počet domácností jednotlivců se od roku 1991, kdy bylo v ČR něco málo přes 1 milion domácností jednotlivců (26 % všech domácností), stabilně zvyšuje, mezi posledními sčítáními dokonce o třetinu. Tento trend může naznačovat, že i v Česku by se osamělost mohla stát významným společenským problémem, pokud se jí nebude věnovat dostatečná pozornost.

Na druhou stranu zajisté jsou i mezi zbývajícími více než 8 miliony lidí v ČR jedinci, kteří se cítí osamělí. I mezi těmi, kdo mají partnera, rodinu nebo přátele, může dojít k pocitu izolace, zvlášť když je jejich život zaplaven pracovními povinnostmi a jinými problémy. Jako někdo, kdo měl dost „studený odchov“ a později propadl workoholismu a strávil kvůli tomu nižší stovky nocí osamoceného spaní po hotelech, opravdu chápu, jak snadné je ztratit kontakt s lidmi, a to i těmi blízkými. Ať už jste obklopeni lidmi, nebo trávíte čas sami, osamělost může přijít nečekaně. Mnohdy si člověk ani neuvědomí, že mu chybí hluboké propojení s druhými. A je úplně jedno, jak „šťastně“ a úspěšně působí navenek.

Díky nárůstu porodnosti v posledních jedenácti letech se Česko v roce 2021 zařadilo k zemím s nejvyšší úrovní úhrnné plodnosti v Evropě. Průměrný počet dětí na jednu ženu u nás dosáhl v roce 2021 zhruba 1,83 a byl nejvyšší od roku 1992. 

O pouhé dva roky později, v roce 2023, se ale narodilo pouze 91 tisíc dětí a šlo již o druhý výrazný meziroční pokles počtu narozených dětí v řadě a celkový počet dětí na ženu klesl na nízkých 1,45. Pro připomenutí: V Japonsku je míra plodnosti jen o 10 % nižší, a to 1,3. Porodnost byla tedy hluboko pod „udržitelnou“ hodnotou 2,1 dítěte na ženu. Jaký mělo na tento vývoj vliv osamocení lidí, se však špatně odhaduje.

Osamělost se mezi mladými lidmi (nejen) v Česku obtížně měří, protože jde o subjektivní pocit, který každý vnímá jinak. Tak špatné jako v Japonsku to zde zajisté není. Nicméně dostupná data naznačují, že i přes relativně nízkou míru osamělosti v porovnání s jinými zeměmi EU, je mezi mladými Čechy tento problém na vzestupu. Statistiky ukazují, že 4,7 % mladých Čechů ve věku 16–24 let uvádí, že nemají nikoho, na koho by se mohli spolehnout. Tento pocit osamělosti a odcizení je často spojen s tím, že jejich názory a potřeby nejsou vyslyšeny, jak uvádí organizace Nevypusť duši.

Věřím, že pandemie COVID-19 navíc tento problém výrazně prohloubila. Omezené sociální kontakty a izolace přispěly ke zhoršení psychického zdraví mladých. A to, že je pandemie již za námi neznamená, že tu nezanechala hořkou stopu v zhoršeném nejen mentálním zdraví. Digitální technologie sice pomáhají udržovat kontakt, ale mnoho mladých lidí se stále cítí osamělých navzdory neustálému propojení přes sociální sítě.

Je nám asi všem jasné, že ne všechny sebevraždy jsou způsobeny osaměním. Sebevražedné jednání může mít různé příčiny, včetně psychických onemocnění, finančních problémů, zdravotních potíží či ztráty životního smyslu. Osamělost však může riziko výrazně zvyšovat, zvláště pokud je spojená s dalšími stresory, a proto by neměla být podceňována jako jeden z možných faktorů.

V České republice je denně spácháno v průměru 3,5 sebevražd, což odráží míru sebevražednosti ve výši 12 na 100 000 obyvatel, což je více než evropský průměr, který činí 10. Pro srovnání, v Japonsku je tato míra ještě vyšší, a to 17,5 na 100 000 obyvatel.

Sebevražda je přitom jednou z hlavních příčin úmrtí mladých lidí, kde tvoří přibližně 23 % všech úmrtí ve věkové skupině 20–24 let. V posledních letech došlo k mírnému nárůstu sebevražednosti v této věkové kategorii. U mladých lidí tak nelze riziko sebevražd brát na lehkou váhu, protože tvoří významnou část příčin úmrtí v této věkové skupině. Rostoucí míra sebevražednosti u mladých navíc zdůrazňuje potřebu preventivních opatření a podpory duševního zdraví. A máte-li o někoho ve svém okolí strach, tak například materiál 14 bodů pomoci při riziku sebevraždy poskytuje rychlé základní rady.

Sebevraždy jsou v ČR výrazným problémem především u starších lidí. Míra sebevražednosti s věkem roste a dosahuje nejvyšších hodnot právě u starších osob (nad 70 let) a dosahuje téměř 30 na 100 000 osob (v dané věkové kategorii), což odráží zvýšené riziko u této skupiny lidí.

Zajímavé je, že Japonsko není jedinou zemí, která se rozhodla řešit osamělost na vládní úrovni. Velká Británie již v roce 2018 jmenovala asi jako první země na světě ministryni pro osamělost Tracey Crouch. Tato pozice je obsazována do dnešního dne. Podobné iniciativy Či snahy o to řešit osamělost na státní úrovni následovaly v dalších zemích.

Tyto kroky ukazují, že osamělost je problémem nejen individuálním, ale celospolečenským, který vyžaduje koordinovanou reakci vlád a organizací. Ačkoliv v České republice nemáme ministra pro osamělost, i u nás je důležité začít diskutovat o osamělosti jako o vážném problému, který může mít dlouhodobé dopady na zdraví i sociální strukturu celé společnosti.

Na závěr bychom si mohli položit otázku: potřebujeme v České republice speciální ministerstvo (nebo odbor) pro osamělost? Věřím, že ne. Asi se všichni shodneme, že to, že někde vznikne úřad či pozice rozhodně neznamená, že se osamělost okamžitě vyřeší. Mnohé kroky k řešení osamělosti mohou začít právě u nás, v našich rodinách a v našem okolí.

Máte ve svém okolí někoho, kdo žije sám? Možná to je soused, kolega, nebo člen rodiny, kterého jste už dlouho nenavštívili. Osamělost může ovlivnit psychické i fyzické zdraví způsobem, který často nevidíme na první pohled. Stačí si občas všimnout lidí kolem sebe, navázat kontakt, nabídnout pomoc nebo prostě jen věnovat chvíli pozornosti. Myslím, že nepotřebujeme ministerstvo, aby tohle bylo řešeno. Stačí, když se každý z nás podívá kolem sebe a udělá malý krok ke spojení s těmi, kdo by mohli cítit osamělost. Možná ten krok změní víc, než si myslíme.

Zdroje:

Japonsko:

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Kodokushi

https://reasonstobecheerful.world/ministry-of-loneliness-government-isolation-covid/

https://japannews.yomiuri.co.jp/society/general-news/20240127-165120/

UK:

https://time.com/5248016/tracey-crouch-uk-loneliness-minister/

https://en.m.wikipedia.org/wiki/Jo_Cox_Commission_on_Loneliness

ČR:

Hledání světla v temnotě: Souhrnná zpráva o sebevražedném jednání a prevenci v České republice 2022/2023 https://sebevrazdy.cz/wp-content/uploads/2024/07/Souhrnna-zprava-o-sebevrazednem-jednani.pdf

https://csu.gov.cz/narozeni?pocet=10&start=0&podskupiny=133&razeni=-datumVydani

https://www.metro.cz/osamelost-mladych-roste-nejvice-problemu-maji-irove-a-bulhari-nejmene-nizozemci-a-cesi-gl5-/spolecnost.aspx?c=A240909_171656_metro-spolecnost_peskk#

Výsledky sčítání 2021 https://csu.gov.cz/docs/107508/3206501d-67cb-848c-ee52-2f59fcb12617/17200024.pdf?version=1.2