Článek
Firmu Brašnářství Tlustý sleduji asi deset let. Mám od nich doma jeden pásek a druhý jsem kdysi kupovala jako dárek do Španělska. Dřív to pro mě byla sympatická značka, která nabízela kvalitní české řemeslo. No a teď? Když už si myslíte, že je nic nepřekoná, vždycky vás zvládnou znovu překvapit.
Loni si prošli skandálem, když předstírali hrozící krach, aby přiměli zákazníky nakupovat, zatímco ve skutečnosti jim insolvence nehrozila. Letos už ke krachu došlo doopravdy – firma podala návrh kvůli dluhům přesahujícím 12 milionů korun. Jenže aby o značku „nepřišli“, převedl majitel e-shop a ochrannou známku na jinou firmu, čímž vzbudil podezření, že se jen snaží vyhnout placení věřitelům.
No a teď, když by si člověk myslel, že už se budou snažit spíš napravovat reputaci? Ale kdeže. Místo toho přichází s dalším tahákem: peněženky ze sloní kůže. Protože nic neřekne „důvěryhodná firma“ tak jako insolvence, podivné převody majetku a pak ještě veřejná obhajoba obchodování s materiálem ze zvířete, které si většina lidí spojuje s ochranou přírody.
Jak si firma podřezala větev, tentokrát slonem
Všechno začalo tento týden příspěvkem s fotkou surové sloní kůže. Žádné vysvětlení, žádný kontext. Prostě jen „krásný, odolný a vzácný materiál“. Děkujeme klientovi, co jí dodal na ušití vybraného kousku. Co mohlo jít špatně, že?
Reakce byla okamžitá. Vlna kritiky, naštvané komentáře, lidé v šoku, že firma s tak pošramocenou pověstí teď ještě veřejně prezentuje obchod (tvorbu) s materiálem z ohroženého druhu.
Místo aby se alespoň pokusili o tzv. damage control, přišli s druhým příspěvkem, tentokrát už s fotkou hotové peněženky a dlouhým textem, ve kterém se pokoušeli obhájit svůj krok. Jejich argumentace v poměrně dlouhém příspěvku se dá shrnout takto: Sloni jsou v Botswaně přemnožení, kvůli tomu dochází k odstřelu, podobně jako u divočáků v Česku, kůže je tedy „vedlejší produkt“ nutné regulace, obchod se sloní kůží podléhá přísným pravidlům a je legální. A pokud s tím nesouhlasíte? „Odhlašte si odběr a mějte klid.“
Tady už nestačí jen nevěřícně kroutit hlavou. To není jen arogance, to je naprostá neschopnost pochopit vlastní cílovku. Oni se fakt tváří, že oni jsou ti utlačovaní, protože lidé mají tu drzost se nad sloní kůží pohoršit.
A jestli byste mysleli, že aspoň hrají na „náš zákazník, náš pán“ (jak měli i v v původní dílně v pražských Vršovicích na zdi) ve smyslu: zákazník přinesl legální kůži, my mu ji zpracujeme – tak to ne. Naopak, sami v komentářích zmínili, že zvažují sehnat sloní kůži a ušít pár limitovaných kusů. Cenu se nejdřív zdráhali sdělit, ale nakonec zmínili, že odhadem kolem 10 tisíc, jako to bylo u krokodýlí.
Z PR hlediska by pro ně bylo mnohem lepší, kdyby napsat první příspěvek informativně a nebo druhý něco ve stylu: „Rozumíme, že téma vyvolává silné emoce. Chceme vás ujistit, že každý kus materiálu, se kterým pracujeme, pochází z legálních zdrojů a splňuje přísné mezinárodní normy. Uvědomujeme si, že ne všichni s tímto souhlasí, a plně respektujeme právo na odlišný názor.“
Místo toho si ale zvolili přístup: „Buďte zticha, my máme pravdu a pokud nesouhlasíte, odhlašte si odběr.“ Což je sice upřímné, ale rozhodně ne dobrá strategie, pokud chcete budovat loajalitu a sympatie zákazníků.
Jak je to tedy se slony doopravdy?
Brašnářství Tlustý a spol. tvrdí, že sloni jsou v Botswaně přemnožení a jejich odstřel je nezbytný, podobně jako regulace divočáků v Česku. Jenže realita je mnohem složitější. Samozřejmě nejsem odborník na téma, ale protože mě příroda zajímá, pokusila jsem se najít objektivní informace k tématu.
1. Celosvětový trend je úbytek slonů
Zatímco v některých oblastech, jako je Botswana, došlo k nárůstu populace, celkově počet afrických slonů dramaticky klesá. V roce 1979 bylo odhadováno 1,3 milionu jedinců, zatímco v roce v současnosti už jen 450 000. Hlavními důvody poklesu jsou pytláctví a ničení přirozeného prostředí. Reálně hrozi, že sloni vyhynou do roku 2040.
2. „Přemnožení“ je zavádějící termín
Ano, Botswana má asi 130 tisíc slonů, nejvíc na světě. To ale není úplně přirozené „přemnožení“, nýbrž důsledek ničení jejich prostředí v sousedních zemích, které je nutí migrovat. To, že se sloni hromadí na menším území, logicky přináší konflikty. I s lidmi. Ale rozhodně to není to stejné jako kanci u nás.
3. Lov slonů není udržitelné řešení.
Namísto odstřelu ochranářské organizace doporučují rozšíření chráněných oblastí, vytváření migračních koridorů nebo lepší ochranu farem proti škodám způsobeným slony. Jenže tohle není tak výdělečné jako lov. Legální ulovení slona je totiž zpoplatněno částkou kolem milionu korun.
4. Lov slonů pomáhá pytlákům
Každé povolení k legálnímu odstřelu zároveň otevírá dveře ilegálnímu obchodu. Pytláci často vydávají nelegální sloní kůži za legální a maskují ji pod CITES certifikáty.
5. Ekologické dopady úbytku slonů
Sloni nejsou jen fascinující zvířata, ale také klíčoví inženýři africké krajiny. Při svém pohybu hnojí půdu, rozšiřují semena a pomáhají udržovat rovnováhu mezi savanami a lesy. Bez nich by některé ekosystémy postupně degradovaly.
Každé sloní šlápnutí vytváří mikrohabitaty – v jejich stopách se zadržuje voda, kde se vyvíjejí larvy hmyzu a pulci. Bez slonů by tyto drobné, ale významné ekosystémy zmizely.
Regulují také růst vegetace – konzumují mladé stromky a zabraňují zarůstání savan, což prospívá mnoha dalším druhům. Jejich úbytek by měl dalekosáhlé dopady. Afrika bez slonů nebude vypadat stejně.
6. Etické a kulturní otázky spojené s legálním odstřelem
Legální obchod se sloní kůží usnadňuje pytláctví. Jakmile se umožní prodej „legálních“ produktů, stává se regulace nevymahatelnou. Pytláci jen vydávají nelegální kůži za legální.
A co kulturní rozměr? V mnoha afrických kulturách jsou sloni posvátní, symbolem síly a harmonie s přírodou. Zabíjet je pro kabelky a peněženky je nejen ekologický problém, ale také morální selhání.
Etika není totéž co právo
To, že je něco legální, neznamená, že je to správné. Ano, obchod se sloní kůží podléhá regulacím CITES, ale to neznamená, že bychom si z ní měli dělat luxusní peněženky.
A když firma argumentuje stylem „No jo, bohužel se musí střílet, ale aspoň si z nich uděláme luxusní doplňky“, tak už nejde ani tak o právo, jako spíš o naprostý morální úpadek.
Jenže jak víme z kauz minulého roku, majitelem je právník, kterému hodně zvláštní praktiky připadají v pohodě, a tak asi po ně nemůžeme chtít, aby on pochopil, co na tom nám vadí. A že vše legální nemusí být nutně správné či etické.
Pokud chtěli poslední hřebíček do rakve, povedlo se?
Pokud má firma přežít insolvenci a získat zpátky důvěru, měla by se snažit. Místo toho Brašnářství Tlustý vsadilo na defenzivní aroganci a rozhodlo se, že se radši bude hádat se zákazníky. Tohle není jen PR fail. Tohle je totální nepochopení vlastního trhu. Pokud chtěli, aby si je lidé navždy spojili s insolvenční ostudou, sloním masakrem a naprostou absencí pokory, pak gratuluju. Tohle se povedlo dokonale.
Zdroj: autorský text, vlastní znalosti z oblasti fungování ekosystémů, drobné zdroje uvedené přímo v textu
Příspěvky na facebooku brašnářství Tlustý: https://www.facebook.com/share/19wAiW9M4W/?mibextid=wwXIfr a https://www.facebook.com/share/15afsqmDfM/?mibextid=wwXIfr
