Článek
V sobotu ráno jsem seděla u stolu nad letáky a kalkulačkou a řekla si, že to zkusím. Všude slyším, že je v Polsku všechno levnější. Měla jsem po výplatě a chtěla doplnit trvanlivé potraviny a drogerii na delší dobu, tak jsem si napsala seznam a stanovila jsem si strop kolem tří tisíc. Bydlíme necelou hodinu od hranic, partner byl v práci, dítě u babičky, takže jsem měla na pár hodin volné auto. Nalila jsem si kafe do termosky, do kufru hodila bedýnky na převoz a vyrazila směrem k hranicím.
Slevové cedule a chyba u terminálu
V pohraničním městě bylo už dopoledne narváno. Parkoviště před obrovským marketem bylo plné. Vzala jsem vozík a jela podle seznamu: máslo, sýry, drogerie, káva. U regálů svítily cedule „2+1 zdarma“ a „třetí za půlku“, tak jsem pár věcí přihodila, aby byla zásoba. Ztratila jsem víc času, než jsem čekala. Nevyznala jsem se v uspořádání a pořád něco přepočítávala ze zlotých na koruny. U kefíru jsem se zasekla jen proto, že jsem nevěděla, v jaké řadě je. Když jsem dorazila k pokladně, měla jsem vozík skoro plný a v hlavě pocit, že to pořád vychází dobře.
U pokladny mi terminál nabídl zaplatit v korunách, abych hned viděla částku. Za mnou už někdo odkašlával a já jsem chtěla rychle pryč. Odklikla jsem CZK, protože jsem nenašla, jak to přepnout zpět na PLN, i když mi ta suma na displeji připadala vyšší, než jsem si průběžně počítala. Vytlačila jsem těžký vozík ven, ruce se mi klepaly únavou a napadlo mě, že jsem možná udělala blbost. Nechtěla jsem se ale vracet a u pokladny něco řešit. Cítila jsem jen úlevu, že mám nakoupeno, a soustředila se na to, jak to všechno naskládám do auta.
Couvání, křupnutí a účet ještě narostl
Na parkovišti bylo těsno a za mnou už stál další vůz, takže jsem couvala rychleji, než bych chtěla. Přehmátla jsem na volantu, přehlédla nízký gumový sloupek a ozvalo se nepříjemné křupnutí. Zastavila jsem a šla se podívat. Kryt zadního světla byl prasklý, světlo svítilo a roh nárazníku byl odřený. Nic hrozného, ale bude to na opravu. Řidič za mnou zatroubil, zrudla jsem, omluvila se gestem a slíbila si, že to na benzínce cestou přelepím červenou páskou, aby to aspoň drželo a neřezalo.
Zastavila jsem na první polské benzínce. Vzala jsem červenou izolepu na světla a kávu do ruky, zaplatila jsem víc, než bych chtěla, a chtěla jsem už jen domů. U stolku mi cinklo oznámení z banky: nákup v marketu je zaúčtovaný v korunách s jejich kurzem. Otevřela jsem appku, přepočetla si to podle kurzu banky a vyšlo mi to zhruba o dvě stě padesát korun dráž. V tu chvíli mi docvaklo, že jsem to na terminálu uspěchala. Přelepila jsem světlo, pásku hodila do přihrádky a vyrazila zpět přes hranici.
Doma počítám a beru si lekci
Doma jsem vyložila nákup na stůl a vedle něj dala účtenku, lístek z benzínky a v hlavě si k tomu připsala odhad ceny za výměnu světla. Říkala jsem si dva až tři tisíce, možná méně z vrakoviště. Započítala jsem benzín podle spotřeby, pásku i kávu a vyšlo mi, že úspory na másle, sýru a kávě to nepokryjí ani náhodou. Sedla jsem si, vydechla a došlo mi, že mě ten výjezd za levnějším zbožím ve výsledku stál víc peněz i nervů, než kdybych nakoupila doma.
Nechci si z toho dělat drama, beru to jako lekci. Příště budu platit v zlotých a nenechám se popohnat frontou u terminálu. A nebudu brát akční balíčky jen proto, že u nich svítí cedule. Když pojedu znovu, tak s klidem, s jasným seznamem a bez ambice to „vyhrát“. A když nepojedu, taky se nic nestane.
