Článek
Bydlíme v bytě ve starším činžáku a skoro každý večer kolem osmé mi spadla Wi‑Fi. Dělám na počítači zakázky a často je dodělávám po večeři, takže mě to vždycky zastavilo uprostřed práce. Reagoval jsem pokaždé stejně: restartovat router, vypnout a zapnout notebook, zkusit telefon. Říkal jsem si, že když budu rychlý, hned to naskočí a pojedu dál. Většinou se to do deseti minut chytlo, jenže já už byl rozhozený a měl v hlavě, že se to stane znovu. A přesně to se další večer opakovalo.
Logy nic, ale graf zrudl: stopa k chůvičce
Další den ráno jsem volal poskytovateli internetu. Na lince mi řekli, že na jejich straně je vše bez problémů a že podle logů žádný výpadek nevidí. Protože jsem nechtěl čekat, až se to zase stane, zkusil jsem doma to, co napadne každého: přepnout kanál na 2,4 GHz, posunout router dál od televize a od krabice s prodlužovačkami. Říkal jsem si, že možná máme zbytečný zdroj rušení. Večer to spadlo znovu, zase kolem osmé. Začal jsem si proto zapisovat časy, kdy se to děje, a co tomu těsně předchází, abych měl něco víc než pocit.
Stáhl jsem si do telefonu jednoduchou aplikaci, která ukazuje okolní sítě a obsazení kanálů. Sedl jsem si přímo k routeru, položil vedle něj telefon a čekal. Chtěl jsem vidět, co se děje těsně před výpadkem. Kolem 19:55 se na 2,4 GHz objevil náhlý nárůst počtu a síly sítí, graf přešel do červené a v tu chvíli mi spojení spadlo. Vzpomněl jsem si, že nad námi v tu dobu obvykle ukládají miminko, občas je přes strop slyšet kočárek nebo tlumený pláč. Došlo mi, že by to mohla způsobovat dětská chůvička, hlavně pokud vysílá v tom pásmu a je staršího typu.
Přepnutí na 5 GHz nestačilo, šli jsme za sousedem
Zkusil jsem naši síť přepnout na 5 GHz a router přesunout na druhou stranu pokoje, dál od vnitřní zdi, směrem k sousedům. Ten večer výpadek nepřišel. Potvrdilo to mou hypotézu, i když jsem nevěděl, jestli pomohlo jiné pásmo, nebo jen lepší umístění. Jenže narazil jsem na další věc: pár starších zařízení u nás 5 GHz nepodporuje. Tiskárna, starší tablet, jedna chytrá zásuvka. Nechtělo se mi kvůli tomu držet dvě sítě natrvalo ani všechno hned obměňovat. S partnerkou jsme se shodli, že bude nejlepší slušně zazvonit nahoře a zkusit to probrat. Chtěl jsem se vyhnout scéně typu „vypněte to“, spíš to vysvětlit a zkusit najít řešení.
Zazvonili jsme druhý den odpoledne. Představili jsme se a v klidu popsali, co se nám děje a proč si myslíme, že v tom hraje roli chůvička. Soused se nezlobil, spíš vypadal překvapeně. Řekl, že mají starší model po švagrové a že o žádném rušení nikdy nepřemýšlel. Nabídl, že dětskou jednotku posune na opačnou stěnu ložnice, která je dál od naší společné zdi. Vyměnili jsme si čísla a domluvili se, že si večer napíšeme a zkusíme to kolem osmé otestovat. „Zavolám vám, až to zapneme,“ řekl. Přikývl jsem a poděkoval, že to bere v pohodě.
Test vyšel, jemné ladění a klid v bytě
Večer mi od něj přišla zpráva: „Zapnuto, posunuto na druhou stranu.“ Sedl jsem si k počítači, nechal běžet aplikaci a sledoval sítě. Na 2,4 GHz už nárůst nebyl tak výrazný a naše spojení drželo. Pro jistotu jsem ještě na 2,4 GHz nastavil méně obsazený kanál podle toho, co aplikace ukazovala, a 5 GHz jsem nechal pro novější zařízení. Další dny jsem si všiml, že i videohovory probíhají bez drobných výpadků, které jsem dřív sváděl na slabou kameru. Napsal jsem sousedovi, že to vypadá dobře, a ještě jednou poděkoval. Odpověděl jen: „Kdyby cokoli, ozvěte se.“ Rozuměl jsem tomu tak, že to nechce komplikovat a že se s ním dá domluvit.
Od té doby je klid. Večer můžu dodělávat práci, nic mi nepadá a nemusím obcházet byt se zvednutým telefonem. Beru si z toho dvě věci. Jednak že se vyplatí mít aspoň základní představu, co se v okolním rádiovém prostředí děje, a nebát se to změřit, i když člověk není odborník. A jednak že sousedská domluva často funguje líp, než zoufalé pokusy všechno obejít jen na vlastní straně. Nakonec z toho byla krátká technická epizoda a jednoduchá dohoda. A kdyby to někdy zase začalo zlobit, víme oba, že si máme napsat, než začneme cokoli přestavovat.
