Článek
Ráno jsem šla k praktickému lékaři na běžnou preventivní prohlídku. Vzala jsem si s sebou formulář pro pojišťovnu a v hlavě jsem měla, že to stihnu před poradou. V čekárně jsem otevřela notebook, chtěla jsem mezitím dopsat pár vět do e‑mailu. Všechno jsem měla nastavené na rychlý průběh: razítko, tlak, váha, „na shledanou“. Když mě sestra zavolala, zvedla jsem se s pocitem, že je to jen formalita a že za dvacet minut budu zase sedět v kanceláři.
Tichý displej a věta, která změní den
Na sesterně jsem si sedla na židli vedle stolu. Sestra mi navlékla manžetu, pustila přístroj a mluvila se mnou o formuláři. Když přístroj dofukoval manžetu, dívala se na displej a ztichla. Zazněla věta, kterou jsem si do té doby spojovala spíš s jinými situacemi: „Zůstaňte sedět, dýchejte, nikam teď nechoďte.“ Řekla to klidně, ale s důrazem. Odpověděla jsem, že je to určitě omyl, že jsem vždycky měla tlak v normě, naposledy u gynekologa. V hlavě jsem rychle hledala vysvětlení. Možná těsný rukáv, možná jsem sem běžela, možná je to jen nepřesný přístroj.
Po pár minutách ticha mi znovu měřila tlak. Nahlas řekla první čísla, spíš sama pro sebe: první měření 190/110, druhé pořád kolem 180/105. Napadlo mě: „To není málo.“ Zavolala doktora a mezitím se ptala, jestli mě bolí hlava, jestli vidím mžitky, kolik jsem měla kávy a jestli beru nějaké léky. Přiznala jsem dvě espressa po ránu a také, že jsem poslední týdny trochu víc unavená, ale nic výrazného. Doktor přišel, podíval se na hodnoty a rozhodl, že mě hned vyšetří a že si mě na chvíli nechají na pozorování. Zkusila jsem říct, že mám za půl hodiny poradu. „Porada počká,“ řekl klidně, ale nebyl to návrh.
Půl tablety pod jazyk a nový režim
Přesunuli mě na lehátko. Udělali EKG, změřili tlak i na druhé ruce, tentokrát ručně. Doktor mi dal půl tablety léku pod jazyk s vysvětlením, že účinkuje rychle. Z krve vzali základní odběry. Vypsal žádanku na 24hodinové měření tlaku, tzv. tlakový holter, a řekl, že podle výsledků mě možná pošle na internu. Popisoval to střízlivě: nejdřív zjistit, co se děje, pak teprve rozhodnout. Uklidňovalo mě to. Ležela jsem, tableta se pomalu rozpouštěla a snažila jsem se myslet na to, že jsem v dobrých rukou.
Asi po dvaceti minutách přišla sestra znovu s manžetou. Hodnoty byly lepší, ale pořád ještě ne dobré, kolem 160/95. Doktor řekl, že samotná káva to nejspíš nevysvětlí. „Ověříme to holterem. Když se potvrdí, že je tlak vyšší dlouhodobě, domluvíme se na léčbě,“ dodal. Dal mi konkrétní instrukce: ten den klidový režim, neřídit, hodně pít, bez kávy a alkoholu, omezit sůl, zítra ráno kontrola. V tu chvíli mi došlo, že mám auto zaparkované před ordinací a nikam ho sama neodvezu. Taková banalita, ale najednou překážka.
V čekárně jsem zavolala partnerovi a stručně mu to řekla. „Přijedu za dvacet minut, sedni si a počkej,“ odpověděl. Domluvili jsme se, že odřídí moje auto a vezme mě domů. Sestra mi mezitím dala jednoduchý leták o vysokém tlaku, nic dramatického, spíš základní informace, co dělat a čemu se vyhnout. Zapsala mi termín zítřejší kontroly a objednala mě na příští týden na tlakový holter. Vzala jsem si věci, formulář pro pojišťovnu zůstal prázdný. Když jsem vyšla před budovu, cítila jsem směs strachu a úlevy. Během hodiny se „běžná kontrola“ změnila v jasný signál, že se o sebe musím začít starat jinak. Ne velká předsevzetí, spíš konkrétní, proveditelný plán.
