Článek
Ráno jsem si chystala poznámky na online poradu. Měla jsem je rozdělené do několika bodů a všechno vypadalo klidně. Najednou se mi odpojil prohlížeč a aplikace Teams hlásila, že je offline. Podívala jsem se na modem a kontrolky střídavě blikaly jako při hledání signálu. Zkontrolovala jsem kabely, vytáhla modem ze zásuvky a zase ho zapojila. Čekala jsem, jestli se připojení obnoví, ale nestalo se. Do porady zbývalo něco přes čtyřicet minut. Nechtěla jsem ztratit další čas, tak jsem vzala telefon a zavolala na zákaznickou linku.
Známý hlas na lince, čas běží
Proklikala jsem se automatem, zmáčkla jsem volbu pro technickou podporu a pak jsem pár minut poslouchala známou melodii dokola. Už jsem přemýšlela, že v nejhorším posunu poradu na později, když to někdo zvedl. „Dobrý den, u telefonu Marek z technické podpory.“ Ten hlas jsem poznala hned. Nebyl jen povědomý, věděla jsem, kdo to je. Na vteřinu mě napadlo hovor ukončit a zkusit štěstí znovu, ale podívala jsem se na hodinky a rozmyslela jsem si to. Nebyl čas dělat drahoty, šlo mi o to, aby internet co nejdřív fungoval.
Marek chtěl klasicky ověřit údaje. Nadiktovala jsem jméno, adresu a datum narození. Jakmile mě potom oslovil, zaznělo v tom krátké zaváhání, jako by mu to došlo. Nic k tomu neřekl a já nechtěla otevírat žádné vedlejší téma. Udržela jsem věcný tón a vysvětlila, že mi za chvíli začíná porada a potřebuju rychlé řešení. Slyšela jsem v jeho hlase, že si mě pamatuje, ale šel stejně jako já rovnou k věci. To mi pomohlo se soustředit.
Výpadek v ulici, ale řešení je po ruce
Prošli jsme spolu obvyklé kroky. Znovu jsem restartovala modem, podržela reset a zkontrolovala kabely, jestli někde nejsou uvolněné. Telefon jsem držela mezi ramenem a uchem a sledovala kontrolky. Blikaly pořád stejně a připojení se neobnovovalo. Marek se mezitím podíval do systému. „Vidím tu výpadek v části vaší čtvrti,“ řekl po chvíli. „Odhad opravy je třicet až šedesát minut.“ Polkla jsem. Hned mi došlo, že první bod porady mám prezentovat já. Zhluboka jsem se nadechla a řekla mu, že tolik času nemám a potřebuju provizorní řešení.
Navrhl hotspot z mobilu. Bylo to tak jednoduché, že jsem si v duchu nadávala, že mě to ve stresu hned nenapadlo. Zapnula jsem v telefonu sdílení dat a potvrdila heslo, které tam mám uložené. Notebook se během chvilky připojil, aplikace Teams obnovila spojení a zprávy začaly přicházet. „Až ten výpadek skončí, modem naskočí sám,“ ujistil mě. Řekla jsem: „Dobře, díky.“ a najednou jsem se cítila o dost klidněji. Pro jistotu jsem zapojila telefon do nabíječky, aby se mi uprostřed hovoru nevybila baterie.
Na závěr jsme si poděkovali. Popřál mi, ať se porada povede. Řekl to neutrálně, bez narážek, a tím to uzavřel. Položila jsem. Na pár vteřin jsem se zastavila a srovnala si hlavu. Ten hlas mě na začátku rozhodil víc, než jsem čekala, ale v té situaci to bylo vlastně jedno. Otevřela jsem odkaz na poradu, připojila se, zapnula kameru a zkontrolovala zvuk. Když se všichni objevili na obrazovce, uklidnila jsem se a poprvé ten den se mi opravdu ulevilo. Během hovoru už šlo všechno podle plánu a byla jsem ráda, že to zůstalo u jednoduché, profesionální výměny. Po skončení jsem se ještě podívala na modem a kontrolky už svítily správně. To ale bylo až potom. Teď jsem hlavně potřebovala být včas na poradě a mluvit k věci.
