Článek
Byl podvečer a já nesla papíry do kontejneru. Když jsem se otočila zpátky, dveře přede mnou cvakly. Zvenku máme na bytových dveřích kouli, takže bez klíčů je to konečná. V misce v předsíni ležel samozřejmě celý svazek. V ruce jsem měla jen mobil. Zazvonila jsem na sousedy v patře i o patro níž. Nikdo neotvíral, asi ještě nebyli doma. Na chodbě bylo chladno a mně došlo, že nemá smysl čekat, jestli se náhodou někdo objeví. Rozhodla jsem se zavolat zámečníka.
Telefonát, čekání a setkání, které mě překvapí
V mobilu jsem otevřela Mapy a pak Firmy.cz, našla nejbližšího zámečníka s dobrými recenzemi a hned vytočila číslo. Zvedl to muž a věcně se zeptal, jestli mám na dveřích zvenku kouli a zevnitř kliku a jestli jsou dveře jen zabouchnuté, ne zamčené. Potvrdila jsem to, nadiktovala adresu a patro. Řekl, že dorazí do půl hodiny, a rovnou sdělil orientační cenu i s večerním příplatkem. Trochu se mi ulevilo, aspoň nějaká jistota a žádné překvapení u placení. Sedla jsem si na schody, hlídala čas na displeji a poslouchala každý krok na schodišti, jestli už to bude on.
Za zhruba dvacet minut se v mezipatře objevil muž s kufrem nářadí. Když jsme se představili, došlo nám oběma, že se známe ze základky. Byl o dva ročníky výš. On si mě spojil podle jména na zvonku, já ho poznala podle očí a hlasu. „Svět je malý,“ řekl a usmál se. Trapnost situace hned trochu polevila. Prohodili jsme pár vět o tom, kde teď bydlíme a o tom, že je zvláštní potkat se zrovna takhle, a pak už se pustil do práce.
Minuta práce, pak rady a férová cena
Než začal, ještě se ujistil, že dveře nejsou zamčené, ale jen zabouchnuté. Přikývla jsem. Vytáhl z kufru plech, zasunul ho ke střelce a zatlačil. Bylo to hotové během minuty. Stála jsem opodál a sledovala, jak snadno to jde, když člověk ví, co dělá. Hned potom mě požádal o občanku, aby si ověřil adresu. Přišlo mi to naprosto v pořádku. Omluvila jsem se, že se mi to stalo poprvé a že jsem byla neopatrná. „To je běžné,“ uklidnil mě. Atmosféra se ještě víc uvolnila.
Na chodbě mi pak vysvětlil, že průvan a koule zvenku jsou nešťastná kombinace. Poradil mít náhradní klíč u někoho spolehlivého v domě nebo poblíž. Na rychlé vyběhnutí s odpadem doporučil z vnitřní strany jednoduchý klínek, případně plastový klips na střelku, aby se dveře nemohly zabouchnout. Potvrdil cenu, kterou říkal po telefonu, včetně příplatku. Nic navíc. Zaplatila jsem kartou přes jeho terminál a vzala si účtenku. Do mobilu jsem si uložila jeho kontakt s poznámkou, že až budu chtít řešit kování, můžu zavolat. Zmínil možnost vyměnit vložku s nouzovou funkcí, aby šly dveře otevřít zvenku i s klíčem zastrčeným uvnitř.
Záložní klíč, malý plán a klid v duši
Když odešel, nejdřív jsem zamířila do předsíně pro hlavní svazek. Ze šuplíku jsem vytáhla náhradní klíč a šla zaklepat na sousedku naproti, se kterou se dobře znám. Zrovna se vracela domů. Požádala jsem ji, jestli by si náhradní klíč nechala pro případ nouze. Souhlasila bez váhání a vyměnily jsme si čísla. Byla jsem vděčná, že to takhle jednoduše šlo. Na dveře z vnitřní strany jsem si nalepila lístek „Klíče?“ a sama sobě slíbila, že pořídím klínek nebo ten klips, o kterém mluvil.
Sedla jsem si na chvíli v kuchyni, abych se uklidnila. Celé to trvalo sotva hodinu, ale stačilo to, aby mi došlo, jak rychle se člověk ocitne bezmocný kvůli jedné drobnosti. Zároveň mě uklidnilo, že když se to stane, dá se to řešit bez dramatu. Pomohl mi známý obličej i jeho profesionální přístup. Večer, který začal nepříjemně, skončil pocitem úlevy a malým domácím plánem, jak to příště nepodcenit.
