Článek
Seděla jsem po obědě v kanceláři, už jsem se vracela k práci, když mi na stole zavibroval telefon. Neznámé číslo. Zvedla jsem ho, protože jsem čekala kurýra s balíčkem. Ozval se nervózní mužský hlas: „Bude to znít zvláštně, ale jsem váš soused a kape mi ze stropu, asi od vás.“ V tu chvíli jsem úplně ztuhla. Začala jsem se doptávat, odkud přesně volá, a on popsal, že bydlí přímo pode mnou a že mu moje číslo dal správce, respektive předseda společenství. Jakmile to řekl, došlo mi, že to není omyl, ani vtípek. Místo kurýra jsem měla řešit vodu.
Panika střídá plán: kýbl, tramvaj, uzávěry, správce
První, co mě napadlo, bylo zjistit, jestli to teče teď a jestli může dát pod to kýbl. Řekl, že už ho tam má, ale že se mu na stropě rozlézá tmavý flek a bojí se, aby to nebylo horší. Začala jsem se omlouvat a zároveň jsem si automaticky strkala do kabelky klíče a peněženku. Kolegyni jsem jen pošeptala, že musím akutně domů kvůli vodě, ať se nezlobí. Vstala jsem od stolu a vyrazila. Myslela jsem jen na jediné: čím dřív, tím menší škoda. Na nic dalšího jsem nemyslela, jen jsem doufala, že to nebude prasklé potrubí.
Cestou na tramvaj jsem vytáhla mobil a našla číslo na správce, které visí na nástěnce u výtahu. Vysvětlila jsem mu, co se děje, a rovnou se zeptala, kde zavřít vodu, kdyby to doma stříkalo. Poradil mi zavřít rohové ventily pod umyvadlem a připomněl, že hlavní uzávěr je za revizními dvířky stoupaček v koupelně. Řekl, že kdybych to nezvládla, staví se. Poděkovala jsem a zároveň jsem sousedovi napsala zprávu, že jsem za patnáct minut doma, a ať mi dá vědět, jestli se to zhoršuje. Odpověděl, že drží kýbl a čeká.
Zdroj odhalen: hadička prasklá, teď rychle jednat
Když jsem dorazila do našeho patra, stál u mých dveří soused s mokrým hadrem v ruce. Byl nervózní, ale věcný. Odemkla jsem a zamířili jsme rovnou do koupelny. Pod umyvadlem byla loužička a z popraskané ohebné hadičky jemně stříkala voda. Bylo jasné, odkud to jde. Bez řečí jsem sáhla pod umyvadlo a zavřela oba rohové ventily. Proud se hned zastavil. Soused si slyšitelně oddechl a mně se ulevilo, i když bylo všude mokro a měla jsem pocit, že stojím ve vlastním nepořádku.
Vytáhli jsme kýbl a hadry a začali vytírat, aby to nestékalo do spár a dál do stoupaček. Soused si fotil flek na stropě, já jsem si udělala fotky hadičky a mokré podlahy kvůli pojišťovně. Zavolala jsem instalatérovi, na kterého mi poslal kontakt správce, a domluvila rychlou výměnu. Řekl, že dorazí do jedné až dvou hodin a já jsem řekla, že počkám. Mezitím jsem správci napsala, že je vše zavřeno a instalatér je na cestě. Došlo mi, že přesně kvůli takovým banalitám člověk odkládá preventivní výměnu, a pak řeší škodu.
Instalatér hadičku vyměnil, zkontroloval spoje a nechal mi účtenku. Konečně jsem si sedla na židli v kuchyni a vydechla. Se sousedem jsme si v klidu vyměnili kontakty a domluvili se, že škodu nahlásí a já mu pošlu podklady: fotky, číslo pojistky a co bude potřeba. Ještě jednou jsem se omluvila. Mávl rukou, že se to stává. Uložila jsem si jeho číslo do telefonu a poslala mu pro jistotu i e‑mail. Vděčná jsem byla hlavně za to, že zavolal hned, i když jeho úvod „bude to znít zvláštně“ mě na chvíli zarazil. Příště si hadičky zkontroluju dřív.
