Češi se baví jedinečnou vánoční sbírkou. Rozsvěcují světýlka i v zóně UFO nebo na Antarktidě.

Vloni to byl obrovský punk a velký startup, všechno jsme nastavovali a spouštěli od nuly. Narážel jsem na to, že mojí myšlence spousta lidí nevěřila, a právě to mě motivovalo to zkusit. Vůbec jsme nevěděli, co nás čeká. Letos jsme do toho šli s určitým očekáváním, že by to mohlo být úspěšné – a to se naplnilo. A jak jsem to dokázal? Protože se k projektu přidali ti správní lidé, mám skvělý tým. Není to ani náhodou práce jednoho člověka. Celý projekt vypadá mnohem lépe, je profesionálnější a viditelnější. Svědčí o tom, že lidi to zaujalo, baví je to a letos se znovu zapojili. Největší rozdíl vidím v tom, kam se to posunulo. Stránku jsme zjednodušili, celé to působí přívětivěji a hezky ladí s vánoční atmosférou – loni na to nebyla kapacita ani čas. Letos jsme si mohli hrát s detaily a nabídnout dárcům opravdu pěkný zážitek. Velkou změnou je i transparentní výběr neziskových organizací v rámci tří komisí – dbali jsme na to, aby výtěžek měl co největší dopad. Také jsme oslovili krajany v zahraničí. Loni nám psali lidé ze světa, že by chtěli svítit taky, ale technicky to bylo složité. Letos jim dáváme šanci rozsvítit své druhé domovy a společně s námi nasvítit nejen Českou republiku.

Podívala jsem se na mapu rozsvícených světel po celém světě – není jich málo. Jaká zajímavá místa se tam objevila?

Stala se z toho vlastně taková hra, kdy si kdokoli může rozsvítit cokoli, žije to vlastním životem. Takže vidíme, že někdo rozsvítil legendární Oblast 51 v Nevadě, svítíme třeba i na Stonehenge, v Kazachstánu, na Srí Lance, Novém Zélandu, v Brazílii, svítí Jižní i Severní Korea a světlo září také na jedné výzkumné stanici na Antarktidě.

Říkáš, že je to největší adventní výzva. V čem přesně spočívá to „největší“?

Určitě v online dárcovství. Zapojilo se už skoro 50 tisíc lidí. Říkal jsem si, že když už něco velkého děláme, tak to prostě musí být největší. Podle přehledů Nadace VIA jsme v prosinci nejúspěšnější sbírkou.

Pojďme trochu poodhalit zákulisí projektu. Dárce vidí hezkou stránku se světélky, ale těžko si představí, co všechno obnáší to všechno obhospodařovat.

Teď se musím trochu zastavit, protože pořád koukám dopředu – zkusím to zrekapitulovat. Za projektem stojí tisíce hodin čistě dobrovolnické práce celého týmu, který má 15–20 lidí.

Znamená to, že ty rozdáváš úkoly, nebo každý funguje samostatně?

Všichni jsme dobrovolníci, máme své práce a děláme to ve volném čase. Každý se věnuje tomu, v čem je nejsilnější. Já celé to koordinuji, máme kolegu, který má na starosti vývoj webové aplikace. Grafik zajišťuje veškerou vizuální identitu, aby vše ladilo. Kolegyně tvoří obsah na sociálních sítích, odpovídají na komentáře a snaží se reagovat opravdu na všechno, abychom budovali vztahy s dárci. Jedna kolegyně za poslední měsíc odpověděla na skoro 800 e-mailů – třeba od lidí, kteří platili převodem a ptají se, kdy se jim světélko rozsvítí. Vidíme, že pro mnoho dárců je to rodinná zábava čekat, až se jejich domeček objeví na mapě.

Máte pravidelné porady?

Máme, ale fungujeme především virtuálně, komunikujeme hlavně online. Fyzicky jsme se viděli jen dvakrát nebo třikrát za celou dobu projektu. Jde o zadávání úkolů, každý má odpovědnost za svůj úsek a dělá maximum, co mu čas dovolí. Já dávám směr a vizi a zároveň odvádím spoustu ruční práce. Třeba za poslední dva dny jsem vložil příspěvek do zhruba pěti set městských skupin na Facebooku, abych vyzval místní, aby rozsvítili světlo. Vidím, že hodina mé práce přináší desítky tisíc korun na darech – lidé se aktivují a to mi dává obrovský smysl.

Rozsviťme Česko už má poměrně silný zvuk. Hlásí se vám zájemci, kteří by chtěli být součástí týmu?

Ano, několik. Třeba grafik. Letos se přidalo pět lidí, kteří s námi začali dobrovolničit – skvělí lidé, kteří do toho šlapou. Kromě grafika třeba slečna na sociální sítě nebo tři „Ferdové mravenci“, kteří dělají tu nejméně viditelnou, ale strašně důležitou mravenčí práci – oslovování kaváren, lidí, vkládání příspěvků do skupin a podobně.

Ty sám pracuješ v korporátu na plný úvazek – teď tedy jdeš z práce do práce?

Přesně tak. Samozřejmě tomu nemůžu věnovat 100 %, ale snažím se aspoň skočit do sauny nebo na jídlo, abych trochu vypnul. Po běžném zaměstnání sedám k počítači a věnuji šest až sedm hodin denně dobrovolnictví na Rozsviťme Česko.

Jak se ti spí?

Usínám rychle, budím se hůř. Jdu spát o půlnoci, rychle usnu a kolem páté vstávám, abych před prací ještě něco stihl. Pak jdu do práce, domů se vracím pěšky a znovu „rozsvěcuji světýlka“. Vím, že až v lednu „zhasneme“ a odpočineme si, bude ten výsledek stát za to.

Takže tým Rozsviťme Česko je letos bez Vánoc? :-)

Tak jak se to vezme. Já svoje dárky dořešil až dnes, den před Štědrým dnem. Webař je na tom podobně. Kolegyně Domča místo pečení cukroví pořád odpovídá na e-maily, někdy i v noci. Holky na sítích reagují na komentáře, vymýšlejí příspěvky, oslovují influencery a podobně.

Loni na podzim jsi měl nějaká očekávání – jak je teď srovnáváš s realitou?

Vypadá to strašně jednoduše – webová stránka se světýlky. Ale jednoduché to vůbec není. Myslel jsem, že to bude časově méně náročné a bude stát méně energie. Loni jsme to udělali punkově za měsíc. Letos to děláme promyšleněji už čtyři měsíce v kuse – připravujeme, ladíme, řešíme i ty nejmenší detaily, aby to bylo prostě hezké. Právě kvůli důrazu na kvalitu to zabírá víc času, než jsme čekali. Výstupů – grafických, e-mailových, marketingových – je mnohem víc než loni.

Co zatím nejvíc zabralo na dárce?

Největší vlna přišla od lidí, kteří přispěli loni a už se na projekt těšili. Čekali, až to spustíme – to byla nádhera. Do dvou dnů po startu se vybraly skoro 4 miliony, fantastické. Teď nám skvěle funguje oslovování městských skupin na Facebooku – ukazujeme, jak jejich město svítí, lidé z toho mají radost a chtějí ho rozsvítit ještě víc. Velkou roli sehrály i mediální výstupy, třeba v televizi.

Stalo se, že bylo dárců tolik, že web spadl?

Ano, po reportáži na TV Nova. Byli jsme doslova zahlceni štědrostí. Web jsme obnovili asi po dvaceti minutách a lidé se vrátili.

Ty sám pracuješ v korporátu – určitě jsi spoustu zkušeností přenesl i do tohoto projektu. Co se ti osvědčilo?

Několik věcí. Třeba výběr neziskovek – v práci hodnotím komunitní projekty v grantových výzvách, takže jsme tu použili podobná kritéria a metodiku. Pak marketingové zkušenosti, například tvorba vizuální identity. Měl jsem jasnou představu, jak by to mělo vypadat, a to se naplnilo.

Proč je mezi podporovanými organizacemi tak silně zastoupena práce s umíráním?

Pro mě je to obrovsky důležité téma. Osobně znám ředitelku hospice Tempus z Mělníka, vidím, co všechno do té práce dává a kolik ji to stojí času. Je to téma zásadní, ale strašně těžké – finance se na něj shánějí velmi obtížně. Umírání stále není tak „atraktivní“ jako jiné druhy pomoci. Na smrt pořád trochu koukáme skrz prsty. Proto chci to téma trochu nasvítit veřejnosti, ukázat jeho důležitost a zároveň finančně podpořit hospice, které odvádějí skvělou práci a jsou tu v nejtěžších chvílích pro klienty, jejich rodiny i pečující.

Viděla jsem, že rozsvěcování světélek podněcuje i lidovou tvořivost…

Přesně tak, udělalo nám to obrovskou radost. Všimli jsme si v databázi, že někdo koupil 25 světel za sebou – přišlo nám to divné. Podívali jsme se na mapu a zjistili, že kolem svého domečku vytvořil srdíčko jako gesto lásky pro manželku.

To je nádhera. Spousta takových mikropříběhů…

Přesně. Lidé nám často píší, že svítí do nebe synovi, který zemřel před pěti lety, nebo rozsvěcují hřbitovy jako symbolickou vzpomínku na blízké. Jsme takovým prostředníkem a to nám přijde krásné.

Kdo ze slavných jmen už letos rozsvítil?

Patricie Pagáčová, Ewa Farna, Martina Sáblíková, Bára Špotáková… Neskutečně si toho vážíme, hodně nám to pomáhá. A světýlko také svítí i pro Krychliče, pardubickou legendu, o které vznikl dokumentární film.

Co ti projekt dává a co ti bere?

Teď mi bere osobní život, ale vůbec toho nelituju. Tohle jsem opravdu chtěl rozjet a vidět úspěch sbírky je obrovské zadostiučinění. Je úžasné sledovat tým dobrovolníků, kteří v tom vidí poslání a uvědomují si dopad. Stojí to za všechnu energii a volný čas – obětujete čas s rodinou, přáteli, sportem a vyměníte ho za dlouhé noční hodiny.

Co tě na tom nejvíc těší?

Těší mě radost týmu, který za projektem stojí. Že v tom vidí smysl stejně jako já. Radujeme se z maličkostí, pořád si píšeme, sdílíme pocity, velké i malé věci. Mám obrovskou radost, že do toho se mnou šli a že i po loňské náročnosti jsou tady a pořád je to baví. To je pro mě velká výhra – i přes občasné názorové střety táhneme za jeden provaz a společně rozsvěcujeme republiku. Pak mě těší ty okamžiky obyčejného lidského štěstí, kdy člověka něco dojme a překvapí a uvědomí si, jak je možné, že to prožívá s tolika lidmi po celé republice. A líbí se mi, jak se v městských skupinách navzájem hecují, označují se a motivují, aby rozsvítili co nejvíc světýlek.

Sbírka pořád běží?

Dárci mohou přispět až do konce roku. Vloni se vybralo téměř 11 milionů. Teď je 23.12. večer a částka je přes 13,5 milionu. A částka na webu rozsvitmecesko.cz neustále roste. Na statistikách vidíme, že dárci myslí na své blízké, kterým generují dárkový certifikát. Stačí pár minut a dárek si můžete stáhnout.

Příští rok tedy zase?

Ano!