Článek
Navíc doufá, že by její těžký životní příběh mohl doputovat k někomu, kdo je na tom podobně. K někomu, kdo si třeba uvědomí, že není sám, komu život naložil. Jméno a město jsme změnili.
Táta spáchal ve stodole sebevraždu – a nám se zhroutil svět.
Chtěla bych vám povědět o dosavadním životě.
Do 24 let jsem byla veselá holka, která si užívala života. Chodila do zaměstnání, o víkendu se scházela s partou mladých lidí, jezdili jsme po diskotékách, po zábavách a tak nějak nic neřešily. Měla jsem bezvadný vztah s bráchou, který též patřil do naší party. Jednoho dne pro mne a bráchu (bydleli jsme s rodiči) přijela do zaměstnání bráchy přítelkyně, abychom okamžitě jeli domů. Ihned mne napadlo, že je něco s tátou. Když jsme přijeli domů, byla už na místě policie a koroner. Táta spáchal ve stodole sebevraždu - oběsil se. A nám se zhroutil svět. V ten den jsme s bráchou propadli alkoholu. Pili jsme pivo a rum, každý den. Já jsem po pár měsících začala mít psychické problémy - psychiatr mi diagnostikoval sociální fobii. A nasadil mi Neurol. A jak to tak bývá, postupem času jsem na něm začala být závislá. Bez něj jsem nedokázala vyjít mezi lidi. Šílený strach a panika. Takže o víkendu jsme s bráchou dál pili alkohol a přes týden jsem brala velké množství sedativ. Postupně jsme se všichni (já, brácha i mamka) tak zadlužili, že jsme byli nuceni prodat dům. A dodnes toho lituji. Byla to krásná vesnická chalupa s velikou zahradou…
I dnes mám slzy v očích, když Vám to píšu.
...Takže jsme kontaktovali známého realitního makléře. V té době jsme už s bráchou byli závislí oba. Makléř toho využil, nechal si poslat peníze za dům na svůj soukromý účet s tím, že nám poplatí všechny dluhy. Bohužel poplatil jen něco a zbytek si nechal. Když jsem na něj šla podat trestní oznámení, přišel jeho kolega s obálkou (myslím, že tam bylo 100 tisíc), ať trestní oznámení stáhnu, že si dotyčný chce sáhnout na život. Omámená sedativy jsem mu to uvěřila, vzala si obálku s penězi a trestní oznámení stáhla.
Otěhotněla jsem s kamarádem a paní doktorka na genetice mi sdělila, že kvůli mé silné závislosti na sedativech a alkoholu, bych měla jít na interrupci.
Odstěhovali jsme se z našeho krásného vesnického domku do pronájmu do Kladna. Brácha se chtěl osamostatnit, protože mi nedokázal dopustit prodej domu, ale tehdy to bylo jediné možné řešení. V té době začínala být moje maminka nemocná - časté hypoglykemické stavy, začala jezdit na dialýzu. A já si v Kladně užívala diskotéky, střídala partnery. Psychiatr mi změnil Neurol na Rivotril a já už brala ráno asi 5-8 tablet, abych vůbec mohla mezi lidi. Pak jsem otěhotněla s kamarádem a paní doktorka na genetice mi sdělila, že kvůli mé silné závislosti na sedativech a alkoholu, bych měla jít na interrupci. Opět se mi zhroutil svět. V té době mi už bylo přes třicet a tikaly mi biologické hodiny. Ale nakonec jsem na potrat šla. Po potratu jsem navštívila svaté místo v Příbrami - Svatou Horu, kde nevím z jakého důvodu, ale právě tam jsem se rozhodla pro psychiatrickou léčebnu Červený Dvůr. A tak jsem v lednu 2012 (10 let po táty sebevraždě), nastoupila na léčení. Nebylo to snadné, ale zvládla jsem to. Když mně propustili, už bydlel brácha s mamkou jinde. Ale musela jsem se k nim vrátit, neměla jsem kam jít.
Opět se mi ozvaly biologické hodiny, když mně brácha seznámil se svým kolegou z práce. Netrvalo dlouho a už jsem se k němu stěhovala a chvilku na to otěhotněla. Pak se narodil Tomášek. Mezitím šel můj brácha na léčení, maminka prodělala hnisavý zánět mozkových blan a skončila na tři měsíce v Praze na Bulovce v umělém spánku. Já se po roce a půl soužití s tátou Tomáška odhodlala opustit ho a s Tomáškem jsme se přestěhovali na azylový dům, kde mi po pár měsících nabídli sociální byt. Tam se k nám už připojila maminka, když ji propustili z nemocnice. Byla to garsonka a bylo to náročné. S dvouletým živým klukem a nemocnou maminkou. Pak jsme se přestěhovali do 2+1, tam ale po dvou letech majitelka oznámila, že chce byt prodat, přestěhovali jsme se tedy do 3+1 (v rámci města) a tam nám majitel po čase oznámil to samé. V té době jsem měla přítele a tak po jeho přemlouvání, že nechce platit 16 tisíc za nájem, jsme šli do baráčku za město (byla to plesnivá ruina), ale nájem jen 5 tisíc plus elektřina.
V ten čas maminka zemřela, přítel mě po smrti maminky opustil. A mně v té době rapidně klesl příjem o cca 16 tisíc. A bylo to znát. Musela jsem úplně překopat náš životní standard (což vlastně dělám dodnes) - snižovat paušály, internet, přestat kupovat pro syna hračky, a tak. Pak už vlastně víte, že jsem musela domek opustit a přestěhovat se za prací, kde bylo bydlení součástí práce a tam se zaplať pánbůh, nemusel platit nájem. Ale zase tam nemohl být pevný internet, ale musela jsem používat datovou kartu za 1100,- měsíčně. Bývalý přítel má na mne udělaný paušál - datovou kartu, měl u mě na faktuře i svého 17 ti letého syna. A jak to tak bývá, občas mi „zapomněl“ peníze poslat. Ale už jsem ho ze svého účtu odebrala. Už máme paušály jen já a Tomík.
Po čem z celého srdce toužím? Po wellness víkendu s procedurami – sama, bez syna.
Už loni sem tam můj syn nakupoval přes Mplatbu (kupoval si skiny a kupóny do mobilních her), já to vždy zjistila při měsíčním vyúčtování, vždy jsem mu domluvila, on slíbil, že to už neudělá. Ta vyúčtování byla kolikrát vysoká a já je musela zaplatit, ale už jsem řekla DOST. Syn o všech půjčkách ví, chtěla jsem, aby věděl, co se může stát. Nyní občas ještě zkouší, jestli bych mu něco do hry nekoupila, ale řeknu NE a trvám si na tom. A hlavně si hlídám telefon. Přesto uvažuji, že změním operátora, (u Vodafonu, kde máme pevný internet jsem mu sdělila, že tam platit přes telefon nejde) protože na poslední fakturu mít už nebudu. Jako nemám na všechny půjčky a platby. Je to takový kolotoč, že nevím co dřív.
Tak to je tak celé. Já neměla ani šanci a prostor naučit se hospodařit. Někdy je toho na mne moc. A víte, po čem z celého srdce toužím? Po wellness víkendu s procedurami (masáže, koupele, bazén) sama bez syna. Měla jsem myšlenky i na sebevraždu… Ale kvůli synovi nemůžu 🙏
Chtěla jsem, abyste tohle všechno věděla. Můj příběh můžete zveřejnit a byla bych moc ráda, kdyby někomu pomohl. Komentáře nechte zapnuté, vše si moc ráda pročtu. Každopádně i ty negativní budu brát jako lekci a něco, nad čím se mohu alespoň zamyslet, či si poplakat.
