Single třicítka: „Seznamky dělají z lidí trosky. Zoufalý ženský nikdo nechce“

Možná to zná spousta z vás. Třicítka na krku, nedávný rozchod, partner do života nikde a ta obrovská touha po vztahu se zvrtne v seznamovací křeč. Udělat rozhovor se „zoufalkou“, jak ona sama říká, byl její nápad. Impulsem byla šílená zkušenost z posledního rande. Přála si, aby ji nepoznala rodina, fotografie jsme proto použili ilustrační. Skutečná zpověď skutečné ženy.

Proč jsi mi vlastně zavolala?

Protože jsem věděla, že mě nezavrhneš. Protože bych chtěla před děním na seznamkách varovat co nejvíc lidí. Protože to je tak zbytečný a ponižující. Dá se říct, že seznamky dělají z lidí trosky.

Co se včera stalo?

Eva mlčí, oči se jí zalévají slzami…

Pokud budeš potřebovat brečet, nedrž to v sobě…

Brečet… To víš, že se mi chce. Včera, když jsem si po dlouhý době řekla, že to nevypadá špatně, nebo lépe řečeno – nechtěla jsem z toho rande utéct, tak tohle. Ten chlap mě prostě okradl.

Přichází servírka a Eva si na srovnání objednává dopolední víno.

Seděli jsme tam asi pět hodin, přišlo mi to docela fajn. Ten kluk byl přirozenej, bylo to v pohodě. Mezitím jsem chodila normálně na záchod, kabelku jsem si nechávala na stole. Napadlo mě, že by se mi mohlo něco ztratit, ale říkala jsem si, že mám přece radar na lidi. Pak šel na záchod on, když jsem čekala dvacet minut, bylo mi jasný, že už se nevrátí. Tak jsem sáhla do kabelky, že si zavolám taxíka a zjistila jsem, že mi z peněženky zmizely všechny peníze. Měla jsem tam asi patnáct stovek, zmizela karta, neměla jsem tam prostě nic!

Jak jsi to vyřešila?

Pamatoval si mě číšník. Půjčil mi dvě kila na taxíka. Na seznamkovým rande už jsem tam byla několikrát a asi mě prostě litoval. Víš, co si říkám? Že čím jsem starší, tím jsem blbější.

Proč jsi to neoznámila na policii?

Musela bych přiznat svoji chybu.

V čem by spočívala ta chyba?

Jdu si sednout s cizím člověkem a řeknu mu, ať mi pohlídá kabelku. Jediný, co jsem potom udělala, bylo, že jsem si karty nechala zablokovat.

Jak se v inzerátech prezentuješ?

Dělám to už roky pořád stejně. Většinou to hraju na to, že hledám volnočasovou aktivitu, což je pravda. Nebudu nikomu říkat, že hledám lásku, protože to vnímám jako zoufalost. Zoufalý ženský nikdo nechce. Takže vždycky primárně hledám někoho, s kým můžu jít do kina, na festival a tak.

Ale přitom tu lásku hledáš.

Jo, samozřejmě, že jo, ale bojím si to sama sobě přiznat. Nalhávám si, že hledám někoho jen pro volný čas. Já si nedokážu přiznat, jestli hledám lásku, nebo ne, ale obávám se, že jo. Prostě nechci bejt sama.

Vyplňuješ údaje o sobě poctivě?

Poctivě jo, ale stroze. To, co uvádím především, je to, že nejsem žádná baletka. Jinak si myslím, že to pánové moc nečtou. Jednou přišel chlap na schůzku a divil se, že jsem kuřačka. Přitom jsem to v profilu měla napsaný. Nečetl to! Tak odešel.

Dáváš tam fotku?

Jo, vždycky. A vždycky se snažím, aby odpovídala realitě a vždycky tam píšu, že mám nadváhu. Nechci, aby se pak ta druhá strana lekla. Byla jsem na jednom rande s chlapíkem, co vypadal podle fotky moc sympaticky. Měl tam ale jen hlavu. Jenže pak přišel obr vážící snad dvě stě kilo. Měl větší prsa, než já. Vždycky jsem si myslela, že v inzerátech lžou jenom ženy. No, tak ne. Tyhle šoky fakt nikdy druhé straně způsobovat nechci.

Ty jsi sama rok. Jaké byly tvé předchozí vztahy?

Nic moc. Celkově jich bylo asi pět a z toho tři byly ze seznamky. Dva zbylé byly takové ty vztahy nevztahy v pubertě, někdy mezi šestnáctým a dvacátým rokem. Jeden z nich skončil tím, že jsem přibrala asi na 80 kg a můj kluk mi řekl, že jsem hrozně tlustá, a už mě nechce. Takže jsem pak s komplexem jak hrom nastoupila do první práce. Byla to práce v médiích. Tam bylo snad 80 % mých kolegů na kluky. Tím pádem bylo jasný, že tam si fakt manžela nenajdu, a tudíž jsem zabrousila na seznamku. Z kluka, se kterým jsem se dala dohromady, se vyklubal alkoholik, patologickej žárlivec a ještě mě mlátil. Ten důvod, proč jsem se s ním dala dohromady, byl navíc úplně trapnej. Bylo to první rande ze seznamky a mně stačilo to, že se někomu líbím a někdo se o mě zajímá. On se mi nelíbil vůbec. Po půl roce už bylo jasný, že ten vztah je o ničem. Stejně jsem se ho ale pořád držela, protože jsem nechtěla bejt sama.

Druhý seznamkový vztah byl lepší?

No. Ze začátku se mi tomu ani nechtělo věřit. Dala jsem se totiž dohromady s nádherným, úspěšným, reprezentativním a celkově fajn chlapem. Byl to bohužel ale vztah jenom z mé strany. Já s ním chodila, on se mnou ne. To jsem si dlouho nechtěla přiznat. On se mi tááák líbil! Strašně. To byl prototyp dokonalýho chlapa. Práce v zahraničí, spousta peněz, vysoká škola, mohli jsme se bavit o čemkoli. Byla jsem ráda, že si všimnul zrovna mě. Vždycky ke mně přijel, byl super sex, chvíli se zdržel a odjel. Nechtěl zůstat přes noc.

Vy jste nikam nechodili?

Ne. Nikdy.

Vyčítala jsi mu to?

Ani ne. Já jsem si to kompenzovala tím, že jsem občas šla na nějaký seznamkový rande.

Kolik jsi vážila?

Kolem osmdesáti kilo.

Nechtěl si jen splnit to mít baculku, ale hlavně se s ní nikde neukazovat?

Jo, tak to přesně bylo. Je to už asi šest let zpátky, takže mi to vloni narovinu potvrdil, když jsme se po dlouhé době potkali jen tak na kafe. On prostě vedle sebe chtěl a chce reprezentativní ženu. Jeho oficiální partnerky byly a budou krásný holky vážící padesát kilo. Já jsem ale byla v sexu to nejlepší, co kdy měl. Jenže kamarádům by mě nepředstavil a do společnosti by mě nevzal. To u toho kafe řekl jasně.

Co to s tebou udělalo vnitřně, když ti tohle bez obalu řekl?

Já to trochu tušila, jen si to nechtěla přiznat. Něco jinýho je, když si to myslíš a něco jinýho, když se to dozvíš natvrdo tváří v tvář. Když mi to řekl, tak jsem chtěla hrozně moc brečet. Před ním jsem ale zahrála hrdinku, se kterou nic nehne. Doma mi z toho bylo tak smutno, že jsem brečela tři dny.

A nenutí tě to začít se sebou něco dělat a hubnout?

Ne, já kvůli nikomu hubnout nebudu. Tendence k obezitě mám od malička. Dokážu se vybičovat na 60 kg, ale vydrží mi to rok a pak přiberu na 110. Furt žiju v tý naivní mlze, že když mě má mít někdo rád, bude mě mít rád takovou, jaká jsem.

Teď se omlouvám za otázku, ale sama sebe vnímáš jako někoho, kdo je překvapený, když je o něj projeven zájem. Tudíž není ti podezřelé, když o tebe navíc projeví zájem někdo, kdo je – když to tak řeknu – jiná liga? Neříkáš si: „Ten je na mě moc hezkej“ nebo: „Ten je moc chytrej“?

Řekla jsem si už několikrát, že ten je na mě moc inteligentní, nebo moc hezkej. Já jsem obyčejná puťka. Už ale ty myšlenky nemívám, protože seznamka = tragéd a zoufalec a já se do toho řadím taky.

A jaký byl tvůj třetí vztah ze seznamky?

Už mě nebavilo, že jsem pro toho pana úžasného jen matrace. Hrozně jsme se jeden večer pohádali a moje reakce byla jaká? Vlezla jsem na seznamku. Říkala jsem si, jestli to není lepší zkusit normálně v reálu, ale prostě ono jak tě to chytí, tak to nepustí. Zkoušíš to zase a říkáš si, co kdyby náhodou? Seznamky jsou prostě jistá forma závislosti, jako hazardní hry. Ten večer jsem tam narazila na kluka, kterej byl zase a opět okouzlující a zase a opět stačilo, aby byl na mě milej. Pozval mě ještě ten večer do kina, a já jsem šla. Udělala jsem to z trucu. Po čase jsme spolu začali žít. Z počátku se to zdálo super, ale zatímco já jsem seznamky opustila, protože jsme měli vztah, on v tom světě řádil dál. To jsem fakt nechtěla. To je blbě řečeno, spíš jsem měla dojem, že si to nezasloužím. To, co dělal, mě lidsky ponižovalo. Chodily mu fotky nahých ženských. Dokonce mu posílali obnažený fotky i chlapi. Prej to nevadí, když to není fyzická nevěra… Z gentlemana se vyklubalo prase.

Jak to víš?

Používal můj notebook.

Eva přestává mluvit a pláče…

Když jste se rozešli, bylo ti 29. Neměla jsi v sobě ten pocit, že už ti je dost na to, aby sis znova někoho hledala, a že to s ním radši vydržíš?

Ne. To naštěstí ne. Teda, jasně, že mi blesklo hlavou, že budu do čtyřiceti sama a ztloustnu na 150kg. Pak jsem ho ale zase viděla s tím notebookem, udělalo se mi zle, a odešla jsem. To jsem samozřejmě ještě netušila, že to další seznamování bude až takovej průser. Ono bylo lepší jít od sebe, než být dalších 10 let v něčem, co nefunguje a rozcházet se pak nedej bože, když už by byly děti.

Jak dlouho po rozchodu ses přihlásila na seznamku?

14 dní.

Tak málo??

Hledala jsem náplast. To přiznám. Prostě jsem nechtěla sedět zavřená sama v pronajatým bytě a brečet. Člověk chce někam vypadnout. Kamarádky mají rodiny a děti. Občas se s nima samozřejmě dá zaskočit na pivo, ale není to ono. Každej člověk chce lásku.

Na kolik serverů sis dala inzeráty?

Na několik. Asi tři, čtyři. Stesti.cz je pro mě něco, na čem jsem vlastně od začátku. Pak mám Tinder. Na něm mě baví to, že si listuješ: hezkej – nehezkej, chytrej – blbej, hrubka – nehrubka, ano – ne, to je naprosto ideální.

Na Tinderu bohužel funguje velká část mých kamarádek a nemám pocit, že by se tam dala najít láska.

Jestli něco na seznamkách nehledám, tak je to sex. To je ponižující. Věřím tomu, že se tam dá sehnat partner. Věřím tomu i po těch mnoha šílených zkušenostech, i když čím dál míň, to je pravda. Rok a půl jsem neměla sex a holím se jen ze setrvačnosti.

A co Badoo?

To jsem taky měla. Tam je to opravdu jen o sexu. Spousta z nich rovnou napíše: „Sex?“ Nebo tě tři týdny vodí za nos, máte mít schůzku na kafe a on ti před schůzkou napíše: „Hele a nesejdeme se rovnou radši u mě v bytě?“

Takže když vypustíme Tinder a Badoo a budeme se věnovat jen seznamce klasické, za jak dlouho po zveřejnění inzerátu jsi měla první schůzku?

Asi po měsíci. Odpovědí přišlo samozřejmě hned hafo, ale 90 % musíš odfiltrovat. Jako profilovku jsem dala fotku obličeje. Pak tam mám i fotky celé postavy, aby bylo jasné, že nejsem sportovkyně. Jen si teď nemůžu vzpomenout, kterej z těch idiotů byl první. Jo! Vím. Nějakej Turek, co mi pořád říkal, že je z bohaté rodiny a když neříkal tohle, tak neříkal nic. Jen koukal na televizi, co byla v té hospodě. Zaplatila jsem, odešla a už jsem mu nenapsala. Pak byl další. Rybář. Tři hodiny měl monolog o správném výběru prutů a o tom, jak je důležité výběr nepodcenit!

Zajímal se o tebe?

Ne. To nikdo z nich. A tomuhle, když došlo téma pruty, tak mlčel a začal jíst. Snědl asi čtyři hlavní chody. Bez legrace. Jo, a ještě měl na sobě lesklou košili a při setkání na mě mával kytkou. Bohužel, tenhle ze mě byl dost nadšenej, a chtěl se se mnou zase scházet.

A nemáš někdy chuť z toho rande utéct? Neříkáš si, že tvůj čas je natolik drahocenný, že tam ani nemáš být?

Mám. Mám! Jenže na to nemám koule. Tak to radši přetrpím.

Vidíš, já to jednou udělala. Když mi kamarádi před x lety domluvili rande, a já si řekla – proč ne. Během schůzky jsem ale tak silně cítila, že tam nemám být, že jsem mu prostě řekla: „Promiň, já potřebuju odejít!“. Nechtěla jsem takhle trávit čas. Od té doby už jsem nic takového nepodstoupila.

To já jsem neudělala. Navíc všichni, se kterýma jsem byla, stáli o další schůzku. Kromě toho, co ho překvapilo, že kouřím. Ale mě ten průběh většinou tak strašně odradí, že na další rande už nejdu. Stejně nikdy nikoho nepřevychováš, nezměníš, tak co bych se o to snažila.

Dáváš si ta rande na stejném místě?

Záleží, jak toho dotyčného vyhodnotím, jestli na pivo, nebo na procházku. A pak jsem taky zjistila, že si nerozumím s lidma, co nemají rádi zvířata.

Jsi už vlastně seznamková matadorka. Máš nějaký postup, jak urychlit poznávání?

Alkoholem. Já si dám třeba dvě malá piva a je pobízím, ať se nebojí si dát. A oni se nebojí. Takže je jasný, kdo z nich a jak moc holduje alkoholu. Bohužel zatím musím říct, že to jsou snad všichni. A třeba jeden, ten uměl vzít za půllitr, tak ten pořád koukal servírce do výstřihu. Ale pořád!! A dost neomaleně. To, že vedle něj sedím, mu bylo asi naprosto jedno. Když mu přinesla tak desáté pivo, naklonila se nad stůl, tak on jí cinknul do prsa. Přede mnou. To nepochopíš! Měl Prestige, šusťákovku a cvrnkal. Seznamky jsou prostě špatně. Máš se seznámit přes kamarády. Přes to, že máte něco společnýho. Tohle je vyumělkovaná sámoška, kde volíš na základě smyšlených charakterových vlastností a to je už ten první krok, proč to nebude fungovat.

Proč se tedy neseznámíš i jinak? V práci, v partě, ve společnosti?

Ty příležitosti určitě jsou. Ne ale pro mě. Já na to nemám. Mám hezčí kamarádky. Když jdeme někam do společnosti, tak si mě chlap všimne proto, že jsem ukecaná a mluvím, ale stejně se potom ženou za tou nejhubenější a nejhezčí. Je pravda, že ale tuhle ve společnosti o mně jeden chlapík projevil zájem. Mně ale to, že by mě mohl někdo chtít, přišlo prostě absurdní. Já nemám štěstí. Kamarádky mi nemají koho dohodit, použitelní chlapi jsou rozebraní, nějaká je už jednoduše urvala.

Hodně to svaluješ na svoje kila. Spousta lidí při těle ale má partnery. Není to trochu schovávačka něčeho jiného?

Ty jo. No to víš, že asi do velký míry je. To víš, že se skrytě a nenápadně snažím hledat i svoji charakterovou chybu. Možná asi nechci, aby mě někdo poznal opravdu, protože to cítím jako hroznou slabost. Vnímám to jako negativní vlastnosti.

Podle čeho se rozhoduješ, jestli na rande ze seznamky půjdeš, nebo ne?

Podle toho, co si píšeme. Abych šla, nemůžu mít pocit, že jim jde o sex. Pokud ten pocit mám, nejdu. Teď jsem poznala super chlapa – jen takhle přes písmenka je fakt super. Ještě jsme se nesešli, ale ani nesejdeme. Má manželku a tři děti. Hledá si bokovku. Tak co to je?? Jo a to ještě jsem ti neřekla jeden zážitek. Jeden z nich přišel na rande s mámou!

Prosím?

Jo. Máma s námi seděla a s ní jsem si pokecala víc než s ním.

Kolik mu bylo?

36 let. Když mě šel vyprovodit na zastávku, už sám, maminka odešla, tak si na té zastávce plné lidí uprdl. Neumíš si představit, jak mi bylo trapně, a on ještě dodal: „Hm, se říká, že po těch pivních speciálech to jde..“

Dáváš si po neúspěšných schůzkách hned další?

Ne, to ne. Pak týden brečím. A vždycky si dám tak měsíc voraz, než si řeknu, že to zkusím znova.

Jaký typ mužů podle tebe chodí na seznamky?

Tragédi. Tragédi, nezadatelný, poškozený, ženatý…

A jaký typ žen chodí na seznamky?

Zoufalky. Myslím si, že já tím, že tohle dělám, vlastně žiju v nějaký špatný bublině, ze který se neumím vymanit. Je to vlastně strašná ztráta času a bohužel i peněz, protože toho hodně platím.

Co tvoje biologické hodiny?

Ještě naštěstí netikají, ale určitě to přijde, to víš, že jo. Když vidím tyhle schůzky, tak spíš doufám, že to nepřijde. A tohle je ohromná výhoda, kdybych do toho ještě toužila po dítěti, tak se jdu asi zastřelit.

Čím si myslíš, že spousta holek ve tvém věku je sama a nemůže na nikoho narazit?

No, buď to jsou přemrštěné nároky, že ta holka chce, aby chlap měl dvě vysoké školy a tučné konto, nebo je to těma holkama.

Pokud si ty celý život vybíráš špatné typy, točíš se v nějakém kruhu a něco děláš špatně.

Já to vím, ale nemůžu přijít na to, co to je. To víš, že to chci změnit! Jen nevím jak. A jestli něco nesnáším, tak to jsou řeči typu – ten pravej na tebe někde čeká a on se najde.

Počkej, ale jestli je to opravdu celoživotní problém, tak pokud si své ex postavíš do řady, co mají všichni ti chlapi společného?

Jsou to asociálové. Nemají přátele, nemají koníčky, nežijou.

Jaký je tvůj táta?

No, vlastně taky takovej. Já si vlastně možná tak moc chci najít někoho, kdo se liší od mýho táty, až si je všechny přitahuju. Přitahuju si vlastní táty.

Ten poslední, který tě okradl a kvůli kterému tady vlastně sedíme, jak jste si psali dlouho?

Asi tři týdny. Psal mi, že si nerad píše, že má raději osobní setkání. Já to ale protahovala, chtěla jsem si ověřit práci atd.

Tady ti to bylo evidentně k ničemu. Jak moc si je prověřuješ?

Většinou to beru tak, že když mi dají číslo, progoogluju si ho. Preventivně. Koukám se na jejich internetovou stopu, samozřejmě. Hele, vidíš tamhle ten pár? Ošklivá a hezkej. To mi řekni, jak se mohli seznámit??

To netuším. Pozoruješ podobné věci hodně?

Jasně, když jsi nezadaná, tak máš jiný vidění některých věcí a tohle je jedna z nich. Koukám na lidi, na páry a koukám na ně hodně. A teď budu hnusná. Když vidím nesourodý pár, tak si řeknu, že se dali dohromady proto, že to je z nouze ctnost. Něco ve stylu: „Stárnu, chci mít děti, a tak vezmu někoho z party, kdo by prošel“. Vidím to u hromady svých přátel. Snižování nároků. Já je naopak zvyšuju, bohužel.

Co si myslíš, že můžeš ty chlapovi nabídnout?

Já v tomhle sebevědomí nemám vůbec. Mám všeobecný přehled, jsem hodně komunikativní, starám se o domácnost, vařím, ale to jsou věci, které se dnes nenosí. Já ale nechci bejt jen ten chlap s koulema. Chci bejt vnímaná jako holka, protože jsem holka! Tohle, jak to je teď zoufalý v soukromí, to mě prostě bolí, fakt mě to hrozně bolí. Snažím se před tebou nebulet, ale bolí to hrozně moc. Jenže co s tím? Jít k nějakýmu poradci, co si vezme tři tisíce za hodinu, abych se mu tam mohla vyplakat? To se radši vypláču tobě. Já si prostě kolem sebe udělala bublinu, že jsem nezranitelná, nesmrtelná a pak jsou dny jako dneska, kdy ta obrana nefunguje, protože je toho moc, a pak člověk prostě brečí. Já nejsem žádná sračka, co nic nevydrží. Vydržím toho strašně moc, ale nejde to donekonečna.

Jakýho chlapa vedle sebe chceš mít?

Měl by bejt věrnej, upřímnej a měl by umět mluvit. Měl by umět řešit věci, ne před problémem odejít pryč. Komunikací se dá vyřešit hromada věcí. Já na to furt sázím.

Po té včerejší zkušenosti, nechala sis ty seznamkové profily, nebo jsi je zrušila?

V afektu jsem to všechno deaktivovala.

A nemyslíš, že ti to stejně nedá a časem to obnovíš?

Asi jo. Ne teď, ne za měsíc, ale třeba za půl roku mě to zase chytne. Vlastně ani nevím, jestli aspoň jedna jediná schůzka z těch všech byla dobrá. Já to nevím. Spíš asi ne. Co ale vím je, že mám strach z toho, že budu sama. Chci s někým někam v létě jet, nechci dělat třetího. Protože ale nikoho nepotkám, tak zase budu doufat. Zase tu seznamku otevřu, a zase se zklamu, a zase ti budu brečet do diktafonu. Každopádně jsem hrozně ráda, že jsem ti to všechno mohla říct, že mě nesoudíš, že jsi schopná to pochopit. Třeba se v tom povídání někdo najde a zachová se líp než já.