Článek
Vzpomenete si, kdy jste se se síťovkou setkala poprvé?
Mám s tím hezký a trochu kuriózní příběh. Bydleli jsme s babičkou a ona mě vždycky posílala na nákup se složenou igelitkou, protože šetřila a nechtěla plýtvat. Pořád mi dávala tu samou. Jednou jsem jí řekla: Babi, nemáš něco jiného? A ona na to, že za jejich časů se nosily síťovky.
Pak vytáhla malou tašku a řekla mi, že ji dostala od svého ctitele z Bulharska. Mně tehdy přišlo, že se do ní nic nevejde, a babička se jen smála, že dřív se do ní vešel celý nákup. Začala pak pátrat ve skříni a vytáhla asi deset různých síťovek. To bylo moje první skutečné setkání se síťovkou a moc se mi to zalíbilo.
Byla to pro vás tehdy spíš retro vzpomínka, nebo objev něčeho chytrého a funkčního?
Spíš ten druhý případ. Zaujalo mě, že šlo o český vynález, ale nikdy z něj vlastně nevznikla značka v pravém slova smyslu. Začala jsem nad tím přemýšlet jinak. Ne jen jako nad taškou na nákup, ale jako nad hezkým produktem s přesahem, ze kterého by mohl být love brand.
Když jste o síťovce začala přemýšlet jako o značce, koho jste si představovala jako zákazníka?
Určitě jsem nechtěla, aby si ji lidé kupovali jen z nostalgie. Samozřejmě i takové zákazníky máme a jsem za ně ráda, ale moje hlavní vize byla ukázat síťovku i mladým. Chtěla jsem, aby ji vnímali jako český vynález, který je ekologický, udržitelný a zároveň dobře vypadá.
Začala jste tehdy pátrat i po tom, jak se síťovky původně vyráběly?
Ano. Dřív se síťovky dělaly ručně metodou síťkování, lidově necování. Dnes to máme jinak. Pracujeme se síťovinou a z té se taška šije, aby byla výroba rychlejší a vůbec ekonomicky možná. Vedle toho ale máme i celoručně pletené síťovky. Ty už patří spíš do fashion řady, protože na jedné pracují ženy třeba i dva dny.
Existovalo už dřív víc typů síťovek, nebo šlo jen o jednu klasickou nákupní variantu?
Variant bylo víc. Už ve 20. letech minulého století měl Vavřín Krčil několik modelů. Nejen nákupní, ale i vycházkové, na kolo nebo na sport. Dělal také síťovky s koženými uchy a k tomu jsem se dnes vlastně vrátila v prémiovější řadě.
Jsou vaše dnešní modely věrnou kopií těch původních?
To úplně ne. Spíš řeším, jaké materiály jsou dnes dostupné, jaká je kvalita a jak nastavit cenu, aby byl výrobek prodejný. Kdybychom původní síťovky kopírovali úplně přesně, šlo by o velmi náročnou ruční práci a ekonomicky by to nedávalo smysl. I proto máme vedle běžné nabídky i menší řadu celoručně pletených kusů, které už fungují spíš jako kabelky než jako tašky na brambory.
Bylo při vývoji něco, co vás překvapilo nebo potrápilo?
Chtěla jsem mít i model, kde bude vlákno skutečně pružné. Ta nejklasičtější síťovka se dřív dělala ze špagátku. Nebyla pružná, ale uměla se složit do malé kuličky a po naplnění nabrala velký objem. Přírodní materiál ale nikdy nebude opravdu pružný, takže jsme hledali jiné řešení. Náš bestseller je proto bavlna s příměsí nylonu. Právě to je pro nás důležitý materiálový posun.
Máte vyzkoušené, kolik se do síťovky skutečně vejde a co unese?
Ano, všechno testuji. Objem jsem měřila pomocí pytle naplněného vodou a vyšlo mi to zhruba na sedmnáct litrů. Nosnost jsem zkoušela s činkami a dostala jsem se asi na dvacet kilo. Když byly děti malé, nosili jsme je v ní taky.
Zároveň ale vždycky říkám, že hodně záleží na tom, jak si věci do síťovky poskládáte. Když přijde zákazníkovi domů a nezná ji, často si řekne, že je malá. Jenže jakmile do ní dáte těžší věci a dobře je rozložíte, začne se postupně rozpínat.
Zapadá podle vás síťovka do dnešního trendu návratu k udržitelnějším a chytrým věcem?
Myslím, že ano. Já jsem na trhu se síťovkou už řadu let a dlouho jsem pracovala se sloganem Síťovka je zpět. To ještě fungovalo hodně nostalgicky, jako renesance českého vynálezu. Dnes už lidé síťovku znají, často ji sami mají nebo používali.
Zároveň ale cítím, že to, co jsem chtěla úplně nejvíc, ještě nepřišlo v plné síle. Pořád si myslím, že mladou generaci máme před sebou a že jsme se k ní ještě nedostali tak široce, jak bych si přála.
Čím by podle vás mohla síťovka oslovit právě mladé lidi?
Jednak je udržitelná. Ale zároveň si myslím, že může fungovat i jako módní doplněk. Každý se bojí, že do ní je vidět. Já to naopak beru jako výhodu. Síťovka není pro každého, ale právě mladým bych řekla: ukažte, co si nesete. Nemusí jít jen o nákup. Může to být kniha, láhev, cokoli, co vás nějak vystihuje.
Vedle toho v ní vidím i symbolickou rovinu. Síťovkou trochu ukazujete, že vás zajímá, co nosíte a odkud to pochází. Dnes jsou velkým trendem extrémně levné věci z Asie, ale stále víc lidí se začíná ptát, kde a jak se vyrábějí a proč jsou tak levné. A já bych chtěla ukázat, že ani tak jednoduchá věc, jako je síťovka, není jednoduchá na výrobu a že něco stojí.
Jakou budoucnost síťovce dáváte?
Moc bych si přála, aby se udržela a byla přirozenou součástí české kultury. Mám radost i z toho, že si ji kupují zahraniční zákazníci jako suvenýr. To mi přijde strašně cenné. Znamená to, že síťovka už pro ně není jen obyčejná taška, ale něco, co si chtějí odvézt jako kus českého příběhu.
Kam by se podle vás mohla síťovka posunout dál?
Vnímám, že síť jako materiál se dostává i do módy. Objevuje se na tričkách, kalhotách a dalších věcech. Já sama jsem vždycky měla vizi používat síť i jako módní prvek, třeba právě na oblečení nebo na bytových doplňcích. Když se s ní dobře pracuje a produkt je dobře vymyšlený, umí být nejen praktická, ale i velmi zajímavá vizuálně. To je pro mě směr do budoucna.
