Článek
Jakým sportům jste se věnoval jako dítě?
Skoro dvanáct let jsem hrál volejbal. Potom jsem začal dělat parkour a přes něj jsem se dostal ke slackline. Ta mě chytla nejvíc a zůstal jsem u ní.
Čím vás slackline zaujala víc než parkour?
Líbilo se mi, jak složitě vypadá. Nechápal jsem, jak je možné skákat na něčem tak úzkém. Potom jsem se to postupně naučil a zjistil, že to není až tak těžké, jak jsem si původně myslel. Právě proto mě to začalo tolik bavit.
Připadala vám slackline při prvním pokusu také téměř nemožná?
Ze začátku se lajna třese úplně každému. Myslím si ale, že během jediného dne se na ní skoro každý naučí balancovat a ujde třeba pět nebo deset metrů. Chůze na krátké lajně není tak složitá. Obtížnější je až skákání nebo chůze na delší vzdálenost.
Pomohla vám parkourová průprava?
Při obyčejné chůzi není potřeba, tu se může naučit každý. Při skákání mi ale parkour pomohl hodně. Už jsem uměl salta na zemi a na trampolíně, takže jsem je potom mohl přenést na slackline.
Co vás na skákání nejvíc baví?
Celkově mě baví skákat salta. Líbí se mi pocit, kdy letím vzduchem a jsem hlavou dolů. Když přesně vím, kde se ve vzduchu nacházím, je to skvělý pocit. Když se ale ztratím a nevím, jak dopadnu, je to naopak ten nejhorší pocit.
Tibor Mikulec u hradu Trosky
Proč jste nezůstal u trampolíny?
Na trampolíně jsem skákal už předtím, ale slackline mě z nějakého důvodu chytla mnohem víc.
Věděl jste od začátku, že existuje trickline?
Nevěděl. Původně jsem si koupil slackline jen proto, abych se na ní naučil chodit. Potom jsem viděl video, na kterém lidé skákali, a zjistil jsem, že existuje i tahle disciplína. Tak jsem se k trickline dostal.
Musí se člověk nejdřív naučit chodit, než začne skákat?
Určitě. Nejdřív se musí naučit obyčejnou chůzi. Teprve potom může přejít ke skákání. I základní dopad na nohy je mnohem náročnější než samotná chůze.
Je skákání opravdu jednodušší, než vypadá?
Úplně jednoduché není, ale není ani tak složité, jak působí. Dodnes vlastně nechápu, koho napadlo, že se na tom dá skákat. Když si ale člověk zvykne, začne se lajna chovat trochu jako trampolína.
Jak je možné dopadat na záda, hrudník nebo zadek a neodletět stranou?
Tyto dopady jsou paradoxně stabilnější než dopad na nohy. Když člověk dopadne na chodidla trochu mimo osu, lajna ho může odhodit do strany. Při dopadu na hrudník nebo záda se spíš po popruhu trochu sveze. Může ho to odřít, ale většinou ho to nevystřelí tak daleko.
Jak velkou nepřesnost dopad snese?
Když dopadnu přibližně pět centimetrů vedle, je vidět, že jsem nakřivo, ale pořád se na lajně dokážu udržet. Pokud je to třeba patnáct centimetrů, většinou už popruh netrefím správně a spadnu.
Působí na vás dnes triky, se kterými jste se dříve trápil, jednoduše?
Když se na ně dívám zpětně, často mi připadají jednoduché. Ve chvíli, kdy jsem se je učil, ale jednoduché rozhodně nebyly. Některé skoky jsem trénoval celé měsíce, než se mi je podařilo skočit alespoň jednou.
Jak dlouho trvá naučit se základní skoky?
Šikovný člověk může za dva týdny zvládnout základní dopady na zadek nebo hrudník. Pokud už má průpravu a umí salta na zemi či na trampolíně, může se za měsíc naučit jednodušší salto nebo otočku. Neplatí to samozřejmě pro každého. Myslím si ale, že během několika let by se základní salto na slackline mohl naučit skoro každý.
Kdy se z volnočasové zábavy stala závodní ambice?
Dokud jsem po lajně jen chodil, bral jsem ji jako volnočasovou aktivitu. Jakmile jsem začal skákat, věděl jsem, že do toho chci jít naplno, pravidelně trénovat a soutěžit.
Jak závody v trickline probíhají?
Závodník má většinou minutu a půl až dvě minuty, během kterých ukáže všechno, co umí. Nejprve probíhá kvalifikace. Z ní obvykle postoupí osm nejlepších, kteří se potom utkávají proti sobě. Při soubojích se mohou střídat například po třiceti sekundách.
Co rozhodčí hodnotí?
Především obtížnost triků. Dvojité salto dostane víc bodů než jednodušší skok. Hodnotí se také čistota provedení, styl a různé chyty během salta. Systém hodnocení ale zatím není na všech závodech úplně jednotný, takže každá soutěž může některé věci posuzovat trochu jinak.
Co znamená čistý dopad?
Když člověk dopadne na zadek trochu nakřivo, může se rukou zapřít o zem a zachránit se. Nespadne, ale nevypadá to dobře a dostane méně bodů. U dopadu na nohy je nejlepší, když závodník trefí popruh přesně a okamžitě pohyb zastaví. Jakmile musí rovnováhu složitě zachraňovat, čistota provedení je horší.
Který ze svých triků považujete za nejtěžší?
Skočil jsem backflip 720 s dopadem na záda. Je to salto dozadu doplněné dvěma otočkami kolem vlastní osy. Později se mi v Barceloně podařilo skočit stejný trik také s dopadem na nohy.
Podařilo se tento trik někomu zopakovat?
Pokud jde o variantu s dopadem na záda, nikdo jiný ji tehdy neskočil ani nezopakoval.
Kolik triků jste jako první na světě předvedl?
Celkem tři. Dva byly především velmi obtížné. Třetí nebyl tak těžký, ale byl originální, protože jsem ho vymyslel trochu jinak.
Jaký je zatím váš největší sportovní úspěch?
Buď jsou to právě triky, které jsem skočil jako první, nebo páté místo ve světovém poháru. To je zatím můj nejlepší závodní výsledek.
Proč vás nejtěžší triky automaticky neposunou na stupně vítězů?
Ty úplně nejtěžší na závodech většinou neskáču. Některý se mi povede třeba jednou z dvaceti pokusů, takže by bylo příliš riskantní zařadit ho do soutěžní jízdy. Raději volím o něco jednodušší triky, u kterých vím, že je dokážu čistě doskočit a spojit do celé kombinace.
Jak vznikl váš vytrvalostní rekord?
Na zahradě mám lajnu dlouhou přibližně jednadvacet metrů. Chodil jsem po ní stále tam a zpátky. Nakonec jsem na lajně vydržel osmnáct hodin bez pádu a ušel 14,8 kilometru.
Kdo výkon uznal?
Záznam jsem poslal Mezinárodní slackline asociaci a ta rekord uznala. V Guinnessově knize zapsaný není. Potřeboval bych mnohem složitější dokumentaci, záznamy z více úhlů nebo přítomnost pověřeného člověka. To by bylo drahé a nechtěl jsem se tím stresovat.
Jaké je strávit na lajně osmnáct hodin?
Je to nuda, bolí to a člověk jen čeká, kdy spadne.
Co vás při tak dlouhém výkonu bolelo nejvíc?
Po několika minutách to vyčerpávající není. Asi po třech hodinách mě ale začaly bolet kotníky a bolest se pořád zhoršovala. Po dvanácti hodinách jsem už nemohl pořádně natahovat ruce. Když jsem některou natáhl, vystřelila mi z ramene bolest až do prstů, takže jsem chodil s pokrčenými pažemi.
Po výkonu mě ještě dva týdny brněl palec. Nejhorší ale byly kotníky. Když jsem slezl, nemohl jsem pořádně chodit. Po vyspání se to naštěstí zlepšilo a následující večer už jsem chodil docela normálně.
Proč jste skončil, když jste ještě nespadl?
Původně jsem chtěl zůstat na lajně až do pádu, klidně do dalšího dne. Čekaly mě ale závody a kotníky bolely tak moc, že jsem si je nechtěl zranit. Proto jsem po osmnácti hodinách dobrovolně slezl.
Potom jsem byl opravdu rád, že jsem skončil. Bolest se ještě zhoršila, nemohl jsem kvůli ní spát a byla mi zima, jako bych měl horečku. Asi bych vydržel déle, ale nechtěl jsem riskovat zranění.
Chtěl byste jednou zvládnout celých čtyřiadvacet hodin?
Ano, rád bych rekord ještě překonal. Čtyřiadvacet hodin by mohlo být dalším cílem.
Co vás na podobných výkonech láká?
Bolest si rozhodně neužívám. Baví mě ale hledat hranice toho, co člověk dokáže, a postupně se zlepšovat. Zajímá mě jak závodní trickline, tak vytrvalostní výkony.
Souvisí zájem o hranice těla také s tím, že se chcete věnovat fyzioterapii?
Celkově mě zajímá pohyb, lidské tělo a všechno, co s tím souvisí.
Jak jste se na osmnáctihodinový výkon připravoval?
Nešel jsem rovnou na osmnáct hodin. Nejdřív jsem zvládl hodinu, potom pět, deset a dvanáct hodin. Každý rok jsem hranici o něco posunul a zjišťoval, kdy mě začne co bolet a jak dlouho dokážu na lajně zůstat.
Při pětihodinovém pokusu mě například hodně bolela záda, protože jsem tehdy nechodil, ale stál na jednom místě. Na to jsem nebyl dost připravený.
Láká vás také chození po stále delších lajnách?
Ano, ale netrénuji ho tolik. Zabírá hodně času a když už můžu jít na lajnu, většinou ho raději věnuji skákání.
Proč délka lajny tolik mění obtížnost?
Každá délka se chová trochu jinak. Když někdo bez problémů přejde desetimetrovou lajnu a potom ji poprvé napne na dvacet metrů, většinou ji hned nepřejde. Popruh se jinak třese a víc se kýve. U opravdu dlouhých lajn už se potom rozdíly mohou trochu zmenšovat a jejich chování bývá podobnější.
Mají závodníci na soutěžích pokaždé stejné podmínky?
Délka trickline bývá přibližně pětadvacet metrů a popruh je většinou ve výšce hlavy. Přesné napětí nebývá vždy pevně stanovené. Závodníci si lajnu vyzkoušejí, řeknou svůj názor a hledá se nastavení, které vyhovuje většině.
Ani stejný typ lajny ale není pokaždé úplně stejný. Jednou ji člověk napne o trochu víc, jindy méně. Každý popruh má také jinou pružnost. Důležité proto je umět skákat na různých lajnách a za různých podmínek. Najít dvě naprosto totožné sestavy je skoro nemožné.
Jaký je váš hlavní sportovní cíl?
Chtěl bych se dostat do semifinále světového poháru, tedy mezi nejlepší čtyři závodníky. V současnosti jsou nahoře především čtyři Japonci, kteří mají před ostatními určitý náskok. Chtěl bych se mezi ně dostat.
Proč právě Japonci trickline tolik dominují?
Začínají trénovat už jako malé děti a o sport je tam mnohem větší zájem než v Evropě. Výhodou také může být menší a lehčí postava. Když je člověk těžší, lajna se pod ním víc prohýbá, takže se na ní obtížněji skáče.
Je rozdíl mezi nimi a zbytkem světa překonatelný?
Není to úplně blízko, mezi nejlepšími Japonci a ostatními určitá mezera je. Nemyslím si ale, že by bylo nemožné se mezi ně dostat.
Které svaly jsou při chůzi po slackline nejvíc zatížené?
Při delší chůzi hodně bolí trapézové svaly a ramena. Člověk drží dlouho ruce nahoře a musí je občas sklepávat a nechat odpočinout. Střed těla samozřejmě pracuje také, ale jeho zatížení podle mě není cítit tolik jako bolest ramen a trapézů.
Při opravdu dlouhém výkonu už potom nejvíc trpí klouby, především kotníky.
Je slackline zdravý sport?
Naučit se po slackline chodit bych doporučil skoro každému. Je to dobré pro rovnováhu, záda i celé tělo. Stát nebo chodit na ní osmnáct hodin ale zdravé určitě není. Nesmí se to přehánět, protože potom už může slackline spíš škodit. Mě to ale pořád baví.
