Článek
Chci spojit lidi pro dobrou věc a vytvořit každoroční tradici, která bude rozsvěcet celé Česko.
Je to nádherná myšlenka, opravdu. Na stránkách projektu píšeš, že je to největší vánoční výzva v dějinách České republiky. Největší v čem? Na Vánoce je štědrost dárců obrovská, sbírek je hodně, v čem tedy je tvůj projekt největší?
Já to vnímám tak, že je největší v tom, že spojíš sto tisíc lidí, subjektů dohromady a rozsvítíš sto tisíc vánočních světel na mapě. To je za mě to největší. Udělat ten akt pomoci v takovém měřítku. Trochu mě inspirovala i hvězda Orion, kdy si před lety lidi vylepovali do oken hvězdu a bavilo je, že si vlastně hrají. Celý národ si vylepoval hvězdu do okna a čekal na to, až na ně zazvoní Orion hlídka. My nikam nic nevylepujeme, ale rozsvěcujeme světla na mapě republiky. Každý domek může svítit.
Popiš, prosím, ten princip.
My jsme v rámci projektu vybrali 14 neziskových organizací, za které ručíme. A vy přijdete na stránku rozsvitmecesko.cz a tam můžete přispět jakoukoli částkou. I kdyby to bylo deset korun. Nebo stovka, dvě, pět tisíc, deset tisíc, i víc. Je to výzva pro každého bez ohledu na to, jaká je jeho finanční situace. Může se zapojit opravdu každý. A ta myšlenka spočívá v tom, že dárce nám vybere částku, kterou chce darovat, pak nám tam vyplní svou adresu a my rozsvítíme do půl hodiny jeho světlo na mapě. Buď to může být jeho domov, jeho oblíbené místo, pobočka firmy, škola, může to být cokoli, co má číslo popisné nebo evidenční. Jak jsem řekl, lidé si rádi hrají. Budou se chodit - a už vlastně chodí - koukat se na tu stránku, kolik tam svítí světel, jak svítí jejich obec, jak svítí jejich město, okolí a tak. Takže i ze zvědavosti se na web budou vracet, aby viděli, jak Česká republika svítí a jestli svítí třeba jejich soused.
Co je tvým cílem?
Chtěl bych rozsvítit Česko, spojit lidi pro dobrou věc, podpořit neziskové organizace, kterým fandím a jsou mi blízké, a vytvořit tady každoroční tradici a každý rok vybrat krásnou částku a symbolicky na Vánoce spojit lidi a rozsvítit Česko. Takže to není akce jednorázová, chci to určitě dělat pravidelně.
Určitě to nebyl nápad ze dne na den. Jak dlouho ti zrál v hlavě?
Já měl nádhernou inspiraci. A to je projekt jablunka-advent.cz, na který jsem narazil loni na Vánoce. Tenhle projekt je o tom, že v malé obci každý den rozsvítí jedno vánoční světýlko na mapě a všichni z té obce se na tom místě sejdou. A to místo, které svítí, připraví pro ostatní nějaký program. Punč, koncert a tak. Takhle to je celý prosinec, až do Štědrého dne. A já jsem si říkal, že to je super, že se mi to strašně líbí, jen nevím, jak to využít neziskově. Od té doby jsem to nosil v hlavě, ale začalo se mi to spojovat až letos v listopadu, jak by to asi mohlo vypadat. Že prostě rozsvítíme Česko.
Dáváš tomu mnoho času a energie. Ale kromě toho jsi vložil i své peníze, sto tisíc korun. Považoval jsi to za nutné? Nestačilo ti „jen“ vymyslet a rozjet projekt?
Já tam prostě vidím potenciál v tom, že můžeme vytvořit něco, co tady zůstane natrvalo. A peníze jsem vložil jednak proto, že věřím, že se to povede. Taky jsem tomu svým vkladem chtěl dodat důvěryhodnost. A možná i tenhle vklad byl důvodem, proč do toho se mnou spousta lidí pro bono šla. A je tady ještě jeden důvod, každý rok přispívám na charitu zhruba dvacet tisíc korun. Takže stejně bych je v horizontu několika let darovat, tak jsem si řekl, že to udělám jinak a vynaložím je takhle, efektivněji a vytvořím něco velkého.
Výzva podporuje 14 organizací. Jak jsi je vybíral?
Sedm je mi blízkých, což je třeba hospic Tempus, nebo Nadační fond Příběhy. Taky je mi hodně blízká hospicová péče, protože pro ně je hodně náročné získat peníze. Smrt pro firmy není marketingově zajímavá, zní to drsně, ale je to tak. Mají to náročné i z hlediska pojišťoven a tak. Chtěl jsem, aby organizace působily napříč republikou. A dvě organizace jsem si nechal doporučit. Což je Nadační fond Vrba, který podporuje vdovy a vdovce a dobré reference jsem dostal i na organizaci Psí život, protože jsem chtěl i organizaci, která podporuje zvířata.
Mě hodně zaujalo, že ze 14 organizací se 5 věnuje právě hospicové péči, evidentně je to pro tebe hodně důležité téma.
Ano, to je, hospicu Tempus pomáhám dlouho, hodně i ve volném čase a prostě reálně vidím problémy, se kterými se musí potýkat. Oni potřebují mít 5 zdravotních sester, aby s nimi vůbec zdravotní pojišťovny byly ochotny spolupracovat a na 5 zdravotních sester by potřebovali jen na výplaty a pojištění skoro 5 milionů ročně. Paní ředitelka je do deseti do večera u úmrtí člověka, ve čtyři ráno mi odepisuje na emaily a já to vnímám jako obrovsky náročné povolání. Za mě to je prostě oblast, které se nevěnuje taková pozornost, jako třeba věcem typu - přispějme na handbike pro handicapovanou holčičku. Takže i touhle výzvou chci upozornit na to, že hospicová péče je extrémně důležitá a podle mě je hodně opomíjená.
Rozsviťme Česko je největší adventní výzvou v historii ČR
Když vám někdo postaví hranici, pokuste se ji překonat. To je jediná cesta, jak dokázat něco skvělého.
Když jsi mi o tom poprvé říkal, byla jsem nadšená, ale trochu jsem si říkala, jak se to proboha dá stihnout. Pro realizaci ses rozhodl až ve druhé polovině listopadu. Teď je 10.12., projekt je na světě, světla už naskakují, takže - jak se to dá stihnout?
Stačí spousta nadšených lidí, co tu myšlenku sdílí se mnou a pak to jde samo. Nadace Via do toho šla okamžitě, šel jsem za programátorem, šel do toho okamžitě. Psal jsem grafikům, za pár hodin jsme měli společný call, líbilo se jim to, šli jsme do toho. Asi v tom vidíme společný nadšení a potenciál a díky tomu se to povedlo rozběhnout. Vytváříme něco, co nás tady vlastně může přežít a každoročně generovat krásnou finanční částku. Myslím, že jsem svoje nadšení přenesl na ty lidi a poskládal se super tým.
Všichni, kdo na projektu pracují, na něm pracují pro bono. Zdarma. Dobří grafici i programátoři jsou lidé, co si umí říct o peníze a jsou pořád vytížení, jak to, že ty je máš na lusknutí prstu, z hodiny na hodinu a zdarma?
Část jsou kamarádi, už jsou se mnou přes deset let a nějaké projekty dělali se mnou. Takže už mě znají a chtějí pomáhat se mnou, prostě tomu věří. A na další lidi dýchlo moje nadšení z toho, když jsem to prezentoval a chtějí toho být součástí.
Tebe baví měnit svět k lepšímu. Dokážeš pojmenovat, kde to u tebe má kořeny?
Mě baví využít běžnou věc pro něco dobrýho. Prostě udělat věc, která se dá udělat běžně, ale dát jí neziskovej přesah, to mě baví. A taky překonávat hranice toho, když mi lidi říkají, že něco nejde. To je moje hlavní motivace.
Ano, ale to pořád neodpovídá na otázku, jestli víš, kde se u tebe zrodila potřeba dělat dobro.
Tohle začalo na vysoké škole. Učitel nám ukazoval jeden příklad, kdy máš devět bodů ve čtverci a máš je spojit čtyřma rovnýma čarama jedním tahem. A ono to nejde. Jenže je způsob, jak to udělat, a to je, kdy se nenecháš zastavit těmi hranicemi čtverce a uvažuješ „out of the border.“ Prostě si nestavíš hranice, ale hledáš cesty, jak to udělat přes tu hranici, kterou ti někdo vystaví. Nebo kterou si vystavíš ty sám. Tak to je jedna věc, protože když zboříš hranice, je to jediná cesta, jak dokázat něco skvělýho. A druhej ten aspekt je, že jsem ve 22 letech začal hrát florbal a vůbec mi to nešlo. A v té první sezoně, kdy jsem prohrál všechny zápasy, jsme měli vánoční turnaj, kterej měl nádhernou atmosféru. A tam jsem si řekl, že by příští rok bylo fajn ho spojit s nějakým hezkým přesahem. A všichni mi říkali, že to je blbost. Že tam chodí lidi bez peněz, mají tam pivo zdarma, jídlo zdarma, nikdo nepřispěje na nic, ať to nedělám. A v tu chvíli jsem si vzpomněl na toho učitele, který nám řekl, že když nám někdo postaví hranici, ať se ji pokusíme překonat. Takže to mě nakoplo do toho, že to udělám. Pak jsem jel do Jižní Koreje a chtěl jsem to zase spojit s něčím hezkým. Rozhodl jsem se, že budu posílat pohlednice a zase jsem poslouchal: „Nikdo tě nezná, kdo si od tebe koupí pohlednici, je to blbost, nedělej to.“ Tak jsem to udělal, lidi mi posílali peníze, já posílal pohledy a výtěžek šel zase na dobrou věc. A nebo i projekt Odposlechnuto v Praze, který mám na starosti. Když jsme to vydávali knižně, zase jsem poslouchal: „Nedělej to, nevyjde to, kdo by si kupoval něco, co si přečte na internetu, je to zbytečný.“ A knížka se prodávala skvěle. Takže moje motivace je mix překonávání hranic a dávání přesahu věcem.
Takže ty vlastně potřebuješ, aby ti někdo říkal, že něco nejde.
Asi jo, asi mě to pak baví víc. Právě dva tři týdny zpátky jsem byl na schůzce s Nadací VIA a pak s jedním markeťákem, to bylo 18.11. Nadace byla nadšená, zato markeťák mi řekl, že moje adventní výzva je blbost, že by to nedělal, že takhle rychle se to nestihne a že to nebude fungovat a bla bla bla bla. Byl jsem z toho skleslej, ale pak mě to strašně moc nakoplo. Takže proto to chci dokázat, že to prostě jde, když se to hecne.
Už mnoho let děláš CSR aktivity (pozn.: společenská odpovědnost firem) v Kauflandu. Pomohly nějak zkušenosti z korporátu vzniku tohoto projektu?
Určitě, hlavně marketingově. Protože v Kauflandu vidím, jak se marketing dělá v rámci velké firmy a to je zkušenost k nezaplacení, to v nezisku chybí. Zároveň jen pro upřesnění, tohle dělám jako soukromá osoba, takže přes den jsem normálně v práci a na projektu rozsvitmecesko.cz makám po nocích, nebo na něj čerpám dovolenou. V korporátu dělám osm let, to smýšlení tam je prostě jiný a tady se v mnoha věcech hodí. Třeba budeme zkoušet spot na Spotify, což je třeba věc, o které si myslím, že ji většina neziskovek vůbec ani nezkusí.
Je to náročnější, než sis představoval?
Je to hodně náročné, ano. Zmizel mi volný čas, dělám to po večerech, po nocích. Na druhou stranu, nesleduju seriály, nepouštím si Netflix. A tohle beru jako pozitivní zkušenost, která mě něco naučí. Takže ano, je to náročné, makám do půlnoci, do jedné. Pak chvíli spím, vstanu v pět, abych ještě něco stihl, než odjedu do práce a tak pořád dokola. Ale poté, co jsem před několika lety vyhořel, tak už do toho nedávám všechno až na dřeň. Ty jsi mi říkala, že si nemám dávat očekávání, tak k tomu tak nějak přistupuju. Že to prostě nějak dopadne a dopadne to, jak má. Já pro to udělám maximum, ale když se necítím, tak se jdu prostě vyspat. Nebo do sauny. Už nic nechci dělat „napadrť.“ Už vím, kde mám hranice, za které klidně půjdu jednorázově, ale dlouhodobě už ne.
Jaké máš vánoční přání?
Abyste i vy rozsvítili svoje světlo na mapě.
