Mocný mafián bloumal městem v županu a mluvil na lampy. Vincent Gigante si třicet let hrál na blázna

Vincent Gigante se narodil v roce 1928 v New Yorku. Rodiče přišli z Neapole, otec byl hodinář a matka švadlena. Nedokončil ani střední školu, dal se raději na box. Mezi lety 1944 a 1947 odboxoval v polotěžké váze 25 zápasů a prohrál jen čtyři.

Mladého boxera si všimli v mafiánské rodině, které šéfoval Frank Costello. Jeden z jejích kápů, Vito Genovese, si vzal Gigantea pod křídla a stal se jeho mentorem. Dokonce mu prý pomohl zaplatit i operaci matky.

Jak věrného muže tím získal, se ukázalo v květnu 1957. Genovese se rozhodl převzít vedení celé mafiánské rodiny a poslal Gigantea, aby stávajícího bosse Costella zabil. Vystřelená kulka ho ale jen škrábla.

Popis střelce seděl na Gigantea, který skončil v poutech a stanul před soudem za pokus o vraždu. Costello ale policii tvrdil, že útočníka neviděl a výstřel neslyšel. U soudu ho pak navíc nepoznal a Gigante odešel volný.

Costello odešel po útoku do ústraní a mafiánskou rodinu převzal Vito Genovese, po němž získala i své jméno. V roce 1959 dostal Gigante spolu s Genovesem sedm let za obchod s heroinem. Vrátil se asi po pěti letech a rodina ho povýšila na kápa.

V roce 1969 Gigantea obžalovali za uplácení policie. Jeho advokáti ale předložili psychiatrické posudky, podle kterých nebyl schopen stát před soudem. Tím začalo představení, které vydrželo přes třicet let.

Gigante bydlel u matky v Sullivan Street, jedné z ulic Greenwich Village v New Yorku. Po okolí se teď šoural v obnošeném županu, pyžamu a bačkorách, na hlavě plandavou čepici staženou do čela. Mumlal si sám pro sebe a hrál karty v krámcích kolem. Podle jeho životopisce Larryho McShanea si povídal s parkovacími automaty a močil na ulici.

Nejslavnější scéna se odehrála, když do matčina bytu přišli agenti FBI se soudním předvoláním. Podle novináře Selwyna Raaba, který o newyorské mafii napsal obsáhlou knihu, stál Gigante ve vaně, v županu, pod vypnutou sprchou a nad hlavou držel otevřený deštník.

Jeho advokáti později u soudu popisovali, že cosi šeptal pouličním lampám. Příbuzní tvrdili, že má IQ mezi 69 a 72, tedy na samé hranici lehké mentální retardace. Ošálil i psychiatry, kterým vykládal, že slyší hlas Boha. Jeho lékař mu diagnostikoval paranoidní schizofrenii a podle advokátů ho osmadvacetkrát hospitalizovali.

Newyorský bulvár mu brzy dal přezdívku Oddfather. Jde o slovní hříčku: kmotr se anglicky řekne godfather, jako v názvu slavného filmu, a odd znamená podivný. Stal se z něj tak Podivný kmotr ze Sullivan Street.

Zatímco se Vincent Gigante šoural v županu ulicemi, v hierarchii zločinu stoupal. V roce 1981 se stal faktickým šéfem rodiny Genovese, která tehdy platila za nejmocnější mafii v Americe. Navenek ji sice vedl Anthony „Tlustý Tony“ Salerno, ale hlavní slovo měl právě Gigante.

Jeho jméno bylo tabu. Aby ho nezachytily policejní odposlechy, nařídil, že kdo ho vysloví nahlas, může přijít o život. Kdo o něm potřeboval mluvit, použil krycí jméno „župan“ či „moje teta“, nebo si sáhl na bradu. Anglicky se brada řekne chin, a tak zněla i přezdívka Vincenta „Chin“ Gigantea. Ve skutečnosti ale vznikla z maminčina mazlivého oslovení Chinzeeno, odvozeného od italského Vincenzo.

Soud později popsal, jak Gigante měnil své chování. Na veřejnosti předstíral šílenství. Za zavřenými dveřmi se ale proměnil v bystrého muže, který s rodinou i s mafiány jednal úplně normálně. Po městě ho přitom vozil osobní šofér.

Dvojí život vedl i v soukromí. Měl manželku a pět dětí v New Jersey a zároveň milenku se třemi dětmi v domě na Upper East Side, bohaté čtvrti na Manhattanu.

V květnu 1990 obžalovali Vincenta Gigantea spolu s mafiány z dalších newyorských rodin kvůli podvodům s okny do městských bytů. K soudu přišel v pyžamu a županu.

Zastal se ho jeho bratr Louis Gigante, katolický kněz z Bronxu. „Není žádný boss. Pomočuje se, mluví sám se sebou. V bezpečí je, jen když spí,“ řekl časopisu Newsweek.

Soudy pak šest let řešily, jestli je Gigante vůbec schopen stát před porotou. Žalobcům se nakonec podařilo získat svědectví bývalých mafiánů z jiných rodin, že Gigante šílenství celou dobu předstíral. Soud ho proto uznal způsobilým.

Proces začal v červnu 1997. Gigante přijel k soudu na invalidním vozíku a cosi si mumlal pro sebe. Obžaloba mezitím narostla, kromě podvodů s okny v ní bylo i schvalování vražd.

Vaz mu zlomil Salvatore Gravano, bývalý mafián z konkurenční rodiny, který začal spolupracovat s úřady. S Gigantem se znal ze schůzek vedení newyorských mafiánských rodin. „Chin byl boss,“ řekl porotě. Na schůzky podle něj Gigante chodil normálně oblečený, v županu a pyžamu přišel jen jednou.

Porota Gigantea uznala vinným z vydírání a ze spiknutí k vraždě. V prosinci 1997 dostal dvanáct let.

V pondělí 7. dubna 2003, pár hodin před dalším procesem, Gigante přiznal, že šílenství hrál. Žalobci měli nahrávky z vězeňských návštěv, na kterých řídil mafiánskou rodinu souvisle a rozvážně.

Poprvé po desetiletích se u soudu choval jako zdravý člověk: bavil se se synem, potřásl si rukou s obhájci a upíjel vodu. Za maření spravedlnosti dostal další tři roky.

Zemřel 19. prosince 2005 ve vězeňské nemocnici ve Springfieldu ve státě Missouri, bylo mu 77 let. V jeho epitafu by klidně mohlo stát to, co o něm řekla žaloba: Byl to prostě jen mazaný simulant.

Baví vás skutečné příběhy z historie mafie? Potěší mě, pokud začnete sledovat profil Příběhy mafie, ať vám žádný další článek neuteče. Za like nebo komentář děkuji.