27 mrtvých při explozi v 10 km. Letušku před smrtí zachránil servírovací vozík a slabé srdce

Ztemnělý zimní les na severu Čech proťal lidský výkřik. Padající soumrak toho lednového večera 1972 halil v okolí vesnice Srbská Kamenice trosky letadla, z nichž stoupal dým. Když se za hlasem ozývajícím se z rozbitého trupu rozběhl místní lesník Bruno Henke, nečekal, že najde živého člověka.

Přesto tam ležela dvacetidvouletá letuška – krvácející, uvězněná mezi sedačkami a kusy plechu, ale naživu. V šoku křičela bolestí a volala o pomoc. Henke, bývalý medik z druhé světové války, neváhal a poskytl zraněné první pomoc, dokud nedorazili záchranáři. Tak začal příběh Vesny Vulovićové, ženy, která přežila pád z nebe.

Dvě hodiny předtím bylo vše poklidné. Dvoumotorový dopravní letoun Douglas DC-9 Jugoslávských aerolinií (JAT) na lince Stockholm–Kodaň–Záhřeb-Bělehrad nabral v podvečer 26. ledna 1972 cestovní výšku přes 10 kilometrů.

Nová posádka, ke které se v Kodani přidala i letuška Vesna Vulovićová (shodou okolností nasazená omylem místo jiné kolegyně stejného jména), obsluhovala 23 cestujících na palubě. Let 367 mířil nad území Československa, když se v 16:01 ozvala ohlušující exploze.

Ve vteřině se kabina změnila v chaos. Trup letadla se rozlomil na několik částí a stroj se nekontrolovaně zřítil k zemi. Příčina neštěstí dlouho budila otázky, ale vyšetřování tehdejší československé komise došlo k jasnému závěru: v předním zavazadlovém prostoru explodovala časovaná nálož ukrytá v kufříku.

Podezření padlo na teroristický útok chorvatských ultranacionalistů z organizace Ustaša, kteří se k činu krátce poté přihlásili a měli v té době na svědomí desítky útoků proti Jugoslávii. Přesto nebyl nikdy nikdo dopaden a odsouzen – žádný konkrétní pachatel nebyl identifikován.

Osudovou ironií je, že sama Vesna později vzpomínala na podezřelého muže, kterého zahlédla při mezipřistání v Kodani vystupovat z letadla – možná právě on byl atentátníkem. Exploze roztrhla letoun ve výšce okolo 10 km nad zemí. V mrazivých výškách došlo k okamžité dekompresi a většina pasažérů i členů posádky byla patrně vymrštěna ven do volného prostoru.

Nikdo jiný kromě Vesny pád stroje nepřežil. Všech 27 ostatních lidí na palubě zahynulo buď už během výbuchu, nebo při dopadu trosek na zem. Letadlo se zřítilo na zalesněný svah poblíž vesnice Srbská Kamenice na Děčínsku v severních Čechách. Obrovské štěstí však stálo při jediné přeživší.

Při explozi se totiž zadní část trupu s uvízlou letuškou oddělila a začala padat relativně příhodným způsobem. Zřítila se na zalesněný zasněžený svah v takovém úhlu, že náraz byl částečně ztlumen – větve stromů a závěje sněhu zmírnily dopad.

Vulovićová navíc zůstala zaklíněná v části ocasního trupu, připoutaná k sedadlu a přimáčknutá servírovacím vozíkem, což jí paradoxně pomohlo, že nebyla vymrštěna ven. Lékaři se domnívají, že sehrála roli i její nízká hladina krevního tlaku – možná právě díky ní upadla po explozi rychle do bezvědomí a její srdce se nepřetížilo stresem při dopadu.

Vesna utrpěla těžká mnohočetná zranění orgánů a končetin. Pád z výšky 10 kilometrů přežila jako zázrakem, avšak za strašlivou cenu: měla frakturu lebky, rozdrcené obratle, zlomené obě nohy a několik žeber, roztříštěnou pánev. Náraz byl tak silný, že mladá žena dočasně ochrnula od pasu dolů. Ještě téhož večera ji záchranáři vynesli z trosek a spěšně transportovali do nemocnice v České Kamenici, kde lékaři bojovali o její život.

Vesna byla v kómatu a první týden se zdálo, že nemůže přežít. Z bezvědomí se probrala až po takřka měsíci od nehody – to už byla převezena vrtulníkem na specializované oddělení vojenské nemocnice v pražských Střešovicích. Když se Vesna Vulovićová probudila, netušila, co se stalo. „Měsíc mám z paměti úplně vygumovaný,“ přiznala po letech.

Poslední, co si vybavovala, bylo, jak se s kolegy po mezipřistání v Kodani vítali s nastupujícími cestujícími – a pak až nemocniční pokoj. První věc, o kterou zmateně požádala lékaře, byla prý cigareta. Na dramatickou událost samotnou si nikdy nevzpomněla. Vlivem amnézie nebyla schopna popsat okamžiky katastrofy ani těch několik následujících týdnů života.

Možná právě díky tomu ji po zotavení netrápily klasické příznaky posttraumatického šoku – zřícení letadla se vůbec nebála, protože si na něj nepamatovala. Když se od rodičů později dozvěděla, co se přihodilo jejím kolegům a pasažérům, zasáhl ji smutek. Ale vlastní zážitek pro ni zůstal zahalen v milosrdné paměťové mlze.

Zraněná letuška se zotavovala překvapivě dobře. Díky mládí a prvotřídní péči českých lékařů se jí postupně vrátil cit do nohou a po náročných operacích a rehabilitaci se znovu naučila chodit. Už za deset měsíců od nehody dokázala sama udělat pár kroků, i když navždy kulhala kvůli lehce zkroucené páteři. Její vyléčení tehdy bylo považováno za malý lékařský zázrak a také za úspěch československého zdravotnictví.

Za normalizačního Československa i v Titově Jugoslávii se z příběhu okamžitě stala senzace. Mladá žena, která jako jediná unikla smrti z desetikilometrové výšky, byla oslavována jako hrdinka a „zázrak u Srbské Kamenice“. V socialistické Jugoslávii, pro niž byla letecká doprava výkladní skříní pokroku a otevřenosti světu, se Vesna Vulovićová stala národním symbolem.

Prezident Josip Broz Tito jí vyjádřil osobně uznání. Televize přinášela reportáže o její neuvěřitelné spáse, noviny ji označovaly za národní hrdinku. V zemi dokonce vznikla píseň „Vesna stjuardesa“ opěvující statečnou letušku, kterou nazpíval známý srbský zpěvák Miroslav Ilić. V roce 1985 se příběh Vesny Vulovićové dostal do Guinnessovy knihy rekordů – oficiálně jí byl potvrzen světový primát „nejvyšší pád přežitý bez padáku“, 10 160 metrů.

Na galavečeru Guinnessovy síně slávy v Londýně převzala Vesna ocenění z rukou legendárního člena Beatles Paula McCartneyho, což pro ni jakožto velkou fanynku Beatles mělo mimořádný význam. Navzdory obdivu a slávě Vulovićová opakovaně zdůrazňovala, že se necítí být hrdinkou, spíše obětí nešťastné souhry náhod.

Po propuštění z nemocnice se chtěla vrátit k létání a znovu pracovat jako palubní průvodčí – létání milovala a paradoxně z něj neměla strach. Dokonce žertovala, že někteří cestující by teď možná chtěli sedět v letadle vedle ní pro štěstí. Jenže vedení aerolinek JAT rozhodlo jinak: obávalo se, že její přítomnost na palubě by poutala přílišnou pozornost a mohla by působit rušivě.

Nabídli jí proto místo v kanceláři. Vesna souhlasila – byla vděčná, že vůbec může chodit, a tak od roku 1973 zastávala administrativní práci v oddělení nákladní přepravy a později prodávala letenky firemním zákazníkům. V uniformě letušky už nikdy na palubu letadla nenastoupila. Tíha toho, že unikla smrti jako jediná, ji pronásledovala celý život.

Vesna Vulovićová byla vychována v poválečné socialistické Jugoslávii a ctila ideály jednoty a bratrství mezi národy. Když se v 80. letech začaly v Jugoslávii zvedat vlny nacionalismu, hleděla na ně se znepokojením. V zaměstnání u JAT zůstávala téměř 20 let, ale nadšení pro firmu i režim v ní postupně vyhasínalo – zvláště poté, co se k moci v Srbsku dostal nacionalistický vůdce Slobodan Milošević.

Koncem 80. let Vesna čím dál hlasitěji kritizovala autoritářský kurz a šovinistické tendence srbské politiky. Když se v roce 1991 Jugoslávie začala rozpadat a vypukly etnické konflikty, otevřeně vystupovala na demonstracích proti Miloševićovu režimu a vyzývala krajany k smíření mezi Srby, Chorvaty a Bosňany. Snažila se přesvědčit i kolegy v aerolinkách, aby podobné nacionalistické síly nepodporovali.

Její občanská angažovanost ovšem nezůstala bez následků. Vedení JAT ji už v roce 1990 propustilo (oficiálně byla „předčasně penzionována“) – bylo zřejmé, že důvodem je její veřejný odpor vůči vládě. Známost jejího jména však způsobila, že režim si netroufl ji zatknout nebo šikanovat tak, jako to dělal jiným disidentům. Vulovićová byla pro Miloševićovu propagandu nepohodlná hrdinka.

„Jsem jako kočka… měla jsem devět životů. Ale jestli v téhle zemi zvítězí nacionalisté, pukne mi srdce,“ prohlásila neohroženě v rozhovoru v roce 2008. Právě láska k vlastní zemi a snaha uchránit její lepší tvář ji vedly k tomu, že až do pádu Miloševiće v roce 2000 pokračovala v prodemokratických aktivitách.

Později se ještě krátce veřejně angažovala – v kampaních podporovala proevropskou Demokratickou stranu a myšlenku vstupu Srbska do Evropské unie.

Mimořádný příběh Vesny Vulovićové nepřestával jitřit představivost veřejnosti ani desítky let po oné události. Ještě v průběhu 70. a 80. let kolovaly různými zeměmi zkazky o „letecké Popelce“ a o tom, jak dokázala nemožné.

Současně se ale objevovaly i konspirační teorie a pochybnosti. Už v 70. letech někteří škarohlídi tvrdili, že takový pád není možné přežít a že musí jít o omyl. Skutečný rozruch ale přišel až po mnoho letech: v roce 2009 (resp. 2010) publikovali německý novinář Peter Hornung a jeho český kolega Pavel Theiner investigativní zjištění, podle kterého měl být celý příběh pádu z 10 km výmysl komunistických úřadů.

Podle těchto novinářů letadlo ve skutečnosti letělo mnohem níž a bylo omylem sestřeleno československou stíhačkou MiG-21 – údajně proto, že bylo zaměněno za nepřátelský stroj v blízkosti citlivého vojenského prostoru.

Hornung a Theiner se odvolávali na archivní dokumenty československého civilního letectva a svědecké výpovědi, podle nichž letoun hořel už pod hladinou mraků a rozpadl se až asi 800 metrů nad zemí. Tvrdili dokonce, že se nenašly záznamníky letu (černé skříňky) a že komunistické úřady si vymyslely „pád z výšky“ jako snesitelnější vysvětlení tragédie.

Tato senzacechtivá teorie vzbudila pozornost médií i laické veřejnosti, ale neprokázala se. České úřady i armádní experti ji označili za neopodstatněnou a oficiální vyšetřovací zprávu z roku 1972 obhájili. Podle ní bylo letadlo skutečně zničeno trhavinou na palubě ve veliké výšce – což potvrdila i analýza palubních zapisovačů letu, již tehdy provedli specialisté z Československa, Jugoslávie a dalších zemí.

Přesto se legenda dál přetřásala a dodnes se tu a tam objeví pochybnosti, jestli onen rekordní pád nebyl „příliš pohádkový příběh na to, aby byl pravdivý“.

Osud, který si s ní tak nevyzpytatelně zahrál, ji nakonec dostihl nenápadně. Dne 23. prosince 2016 byla Vesna nalezena mrtvá ve své koupelně. Zemřela ve věku 66 let, pravděpodobně pár dnů před Štědrým dnem. Její přátelé pojali podezření, když jim několik dnů nebrala telefon, a do bytu musela vstoupit policie.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vesna_Vulovi%C4%8Dov%C3%A1

https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/zemrela-srbska-letuska-ktera-jako-jedina-prezila-pad-letadla-z-10-kilometru-nad-ceskoslovenskem-_201612241152_dpihova

https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/zemrela-jedina-prezivsi-padu-letadla-v-ceskoslovensku-vesna-vulovicova-104382

https://www.guinnessworldrecords.com/news/2022/4/how-vesna-vulovic-survived-the-highest-fall-ever-with-no-parachute-697786

https://www.theguardian.com/world/2009/jan/13/flight-attendant-record-fall-hoax

https://www.washingtonpost.com/world/europe/vesna-vulovic-serbian-flight-attendant-who-survived-1972-crash-dies-at-66/2016/12/29/92664a82-ce01-11e6-b8a2-8c2a61b0436f_story.html

https://people.com/plane-exploded-in-sky-sending-stewardess-into-record-free-fall-11890928

https://www.cambridge.org/core/journals/european-journal-of-international-security/article/icons-and-ontological-insecurity/1F836EC149FD95174C482F6520F3DECA