Článek
Je pozdní noc v únoru 2002 a na pařížském televizním natáčení panuje napjaté ticho. Osmasedmdesátiletá Marie Laforêt sedí naproti moderátorovi a její obvykle klidný je plný neklidu.
Právě prohlásila, že ji pronásleduje jakási zločinecká organizace s rozpočtem 250krát větším, než má Francie, a varuje před sektou Řádu slunečního chrámu. Publikum zatajilo dech. Laforêt, kdysi idol 60. let známá svýma pronikavýma očima a andělským hlasem, se teď na obrazovce třese, ale odhodlaně pokračuje.
Vyzývá diváky, aby „se proboha probudili, protože se něco děje!“. V tu chvíli nikdo netuší, že se před nimi odvíjí jeden z posledních dramatických aktů života slavné herečky a zpěvačky – života plného tajemství, vnitřních běsů a nečekaných zvratů.
Ozvěna jednoho léta
Ještě o několik let dříve, v horkém létě roku 1998, sedí Marie Laforêt ve svém pařížském bytě a po více než čtyřech desetiletích mlčení se odhodlává odhalit nejtemnější kapitolu svého dětství. V rozhovoru pro magazín Paris Match poprvé veřejně přiznává, že v pouhých třech letech byla opakovaně znásilněna sousedem.
Vzpomínky na ten traumatický červnový den roku 1943 v Cahors – modřiny po těle, polštář tisknoucí se na obličej, aby umlčel její křik – dlouho ležely pohřbeny hluboko v podvědomí. Rodina tehdy prchala před válečným chaosem, otec byl nezvěstný ve válečném zajetí a malá Maïtena (pravé jméno Marie) zůstávala s matkou a sestřičkou v péči cizích lidí. Když matka tenkrát nacházela dceru s podlitinami, přikládala je dětským hrám a nechtěla ani pomyslet na horší možnost.
Teprve po desetiletích se Laforêt odvážila prolomit ticho. „Kdyby mě neznásilnili, nikdy bych nedělala veřejnou kariéru, která šla proti mé vrozené plachosti. Zvolila jsem si povolání jako emocionální ventil,“ vysvětlovala v onom zpovědním rozhovoru. Trauma v ní zůstalo jako němý stín.
Zrození hvězdy z nouze
V roce 1959 je Maïtena Doumenach osmnáctiletá dívka s uhrančivým pohledem, kterou živí spíš sny než ambice. Po válečných letech strávených v chudobě se rodina usadila v Paříži a Maïtena tíhne k duchovnímu životu – dokonce uvažuje o klášteru.
Nakonec ale nachází jinou „vášeň“: divadlo a herectví, které jí umožňují zapomenout na minulost a vyjádřit emoce, jež v sobě dusí. K herectví přičichne na kurzech dramatického umění, kam chodí společně se starší sestrou Alexandra.
Osudový zlom nastává nečekaně. Sestra onemocní těsně před rozhlasovou soutěží talentů „Naissance d'une étoile“ a nesmělá Maïtena ji na poslední chvíli zastoupí. K překvapení všech soutěž vyhraje a přes noc se z ní stává „zrozená hvězda“ – tak zní i název soutěže.
Krátce poté už mladá dívka, nyní pod uměleckým jménem Marie Laforêt, stojí na filmovém place vedle vycházejícího idolu Alaina Delona. Režisér René Clément ji obsadil do thrilleru Plein Soleil (V plném slunci, 1960) jako Marge, půvabnou přítelkyni boháče, o jehož život usiluje psychopatický Tom Ripley.
Na plátně působí Laforêt sebejistě a étericky, ale zákulisí vypráví jiný příběh. Dvacetiletá debutantka, doprovázená svou matkou, se na slunném ostrově Ischia cítí nešťastná a svými zkušenými hereckými partnery dokonce trochu zesměšňovaná. V očích diváků se s filmem Plein Soleil zrodila nová hvězda francouzské kinematografie, ale uvnitř mladé Marie zůstává pocit nejistoty – trpí silnou trémou a pochybnostmi o vlastním talentu.
Netrvá to však dlouho a Laforêt svou nejistotu převrátí v odhodlání. Roku 1961 se provdá za Jean-Gabriela Albicocca, režiséra z umělecké rodiny. Právě on z ní udělá svou múzu ve filmu Dívka se zlatýma očima (1961), balzakovské adaptaci, podle níž už jí navždy přezdívají.
Mladinká herečka s neobyčejně zářivým pohledem na stříbrném plátně působí jako zjevení, přestože uvnitř stále bojuje se stíny minulosti. Zpočátku ji filmoví kolegové neberou zcela vážně, jenže Marie má jednu pozoruhodnou vlastnost – dokáže proměnit svou zranitelnost v sílu. Když v roce 1963 vstoupí do hudebních studií, aby nazpívala píseň Les Vendanges de l’amour, okamžitě z toho je celofrancouzský hit.
Publikum okouzlí její křišťálově čistý hlas s nádechem melancholie. Nikdo by nehádal, že tato křehká žena o sobě v skrytu duše pochybuje: „Nemám hlas, jen zabarvení. Stydím se, že dělám to, co dělám – povrchně interpretuji popové písně,“ prohlásí později sebekriticky.
Sláva a samota
Šedesátá léta jsou pro Marie Laforêt dobou závratného vzestupu. Z filmu přechází plynule k hudbě a stává se hvězdou takzvané yé-yé generace, třebaže hudebně míří dál než její vrstevnice. Prodá přes 35 milionů desek a hity jako Viens, Viens nebo Il a neigé sur Yesterday (dojemná píseň o rozpadu Beatles) si prozpěvuje celá Francie.
Její „zlaté oči“ a podmanivý hlas začnou být pojmem i za oceánem, kam vyrazí na propagační turné. Americké noviny jí neváhají předpovědět hvězdnou budoucnost: podle jednoho kritika The Washington Post je dvacetiletá Marie „moudrá jako sfinga“ a na plátně doslova „září“ vedle Delona.
Jenže zatímco navenek prožívá pohádku, v soukromí to tak idylické není. Manželství s Albicoccem nevydrží ani pět let a rozpadá se v roce 1965 – v době, kdy Laforêt právě září jako zpěvačka. Krátce poté se impulzivně vdává znovu, tentokrát za marockého obchodníka Judas Azuelose. Ve dvaceti šesti letech už je dvojnásobnou matkou – narodí se jí dcera Lisa (1965) a syn Jean-Mehdi (1967).
Marie se sice snaží skloubit roli matky s hektickou kariérou, ale moc se jí to nedaří. „Máma nebyla opravdová máma, ale milovaly jsme se,“ vzpomíná po letech dcera Lisa Azuelos, která jako dítě trpěla nedostatkem mateřské lásky a častou nepřítomností matky. V polovině 60. let je Laforêt neustále na cestách – natáčí filmy, vystupuje v televizi, koncertuje ve vyprodané Olympii.
Na jevišti se na oko usmívá a rozdává radost, zatímco uvnitř ní sílí tíživý smutek. Její blízcí si všímají, že i ve chvílích triumfu dokáže být z ničeho nic zamlklá, pohroužená do vlastních myšlenek, jako by ji něco uvnitř stahovalo zpět do temnoty.
Silnou oporu nenachází ani v rodině. Otec, vzdělaný polytechnický inženýr, byl vždy spíše rezervovaný a po válce se plně ponořil do práce vědce. Matka sice stála u jejího startu kariéry (osobně ji doprovázela na první natáčení), ale citlivé věci se v rodině neprobíraly – tragédie z dětsví byla tabu až do matčiny smrti.
Laforêt tak své vnitřní démony krotila po svém: uměleckou tvorbou a také milostnými úniky. Vystřídala pět manželů a mezi kolegy byla známa svou nevypočitatelností. Jednou se opozdí na premiéru, jindy bez vysvětlení odřekne televizní vystoupení. Bulvár ji počátkem 70. let líčí jako výstřední divu, ale málokdo tuší, že tahle „divadelní gesta“ jsou ve skutečnosti voláním o pomoc ženy zmítané úzkostmi.
Útěk do stínu
Na vrcholu popularity přichází rozhodnutí, které šokuje fanoušky i hudební branži. V létě 1977 Marie Laforêt náhle ukončí pěveckou kariéru, opustí Francii a natrvalo se usadí ve Švýcarsku. Tehdy osmatřicetiletá umělkyně má za sebou nespočet hitů, ale cítí uvnitř prázdnotu. „Vyprodala Olympii, ale nebyla svými úspěchy uspokojená“, vzpomínají přátelé.
Laforêt otevřeně prohlašuje, že nechce dál zpívat písně, které jí připadají plytké. Místo toho touží po klidu a anonymitě, chce psát a věnovat se umění. V Ženevě si skutečně otevře malou galerii a nějaký čas se živí jako obchodnice s výtvarným uměním. Konečně uniká před dotěrnými paparazzi – ve Švýcarsku je jen další tváří v davu. „Chtěla uniknout přemíře slávy a věnovat se psaní knih,“ popisují její blízcí důvody odchodu. V tichu ženevských uliček se zklidňuje. Občas vystoupí na malé divadelní scéně či napíše sloupek do novin, ale dlouhá léta o ní není slyšet.
Ani z ženevského ústraní se však zcela nevytratila. Když se na sklonku sedmdesátých let znovu objevila před kamerou po boku Jeana-Paula Belmonda, působilo to skoro jako střet dvou odlišných energií francouzského filmu: on byl rozený živel, ona tichá, neproniknutelná elegance. V Policajtovi nebo rošťákovi vnesla do svižné kriminální hry svůj chladný půvab a odstup.
A o několik let později zafungovala stejně přesně i ve Veselých Velikonocích. Laforêt už tu nehraje křehkou dívku, nýbrž ženu zralou, sebejistou a ironicky přesnou.
I ve Švýcarsku ji však dostihnou bouře osobního života. Její čtvrté manželství s chirurgem Pierrem Meyerem (1980) je krátké a bezdětné. Pátý sňatek s Ericem de Lavandeyra, elegantním burziánem, zpočátku vypadá jako šance na štěstí – Marie se po letech samoty stará o jeho dvě malé děti z předchozího manželství a působí spokojeně.
Jenže manžel nakonec ukáže i odvrácenou tvář. Manželé se roku 1994 rozcházejí ve zlém a Laforêt se brzy nato začne znovu objevovat ve francouzských médiích, bohužel však nikoli kvůli umění. Po polovině 90. let dochází Marinin vnitřní klid a na povrch vyplouvají potlačené křivdy i paranoia.
V únoru 2002 se Marie Laforêt objevuje v populární talk show Thierryho Ardissona – právě v oné scéně, kterou jsme viděli v úvodu. Původně má propagovat svou knihu Panier de crabes (Košík krabů), v níž píše o zkaženosti finančních kruhů, jež poznala po boku manžela bankéře. Jenže místo reklamy na knihu se spustí lavina obvinění.
Laforêt se v přímém přenosu rozpomene na všechny domnělé i reálné křivdy posledních let. Obviňuje exmanžela Lavandeyra, že ji chtěl připravit o život, zmiňuje dokonce podezřelé nehody své předchůdkyně (Lavandeyrovy první ženy) i podivné chování manžela u její nemocniční postele.
Diváci zírají: jedna z jejich bývalých oblíbenkyň líčí thrillerový příběh plný tajných spiknutí, nočních výhrůžek a záhadných postav. „Spí s vystřelovacím nožem na nočním stolku a v noci mi kontroluje puls, jestli ještě žiju,“ tvrdí o exmanželovi před zkoprnělým hledištěm. Moderátor Ardisson se marně snaží udržet rozhovor v mezích – Laforêt jede ve svých obviněních naplno dál.
Následující den herečka působí jako zhroucená žena, která přišla o rozum. Ona si ale stojí za svým. Podává na exmanžela oficiální žalobu a dokonce předkládá soudcům šanon dokumentů, jimiž chce dokázat existenci zákeřného spiknutí napojeného na sektu slunečního chrámu. Soudy se vlečou několik let, ale Laforêt dosáhne jisté satisfakce.
V následujících letech obnoví i kontakt s dcerou Lisou, z níž vyrostla úspěšná režisérka. Lisa nakonec matce odpouští dávné chyby a smíří se s ní. „S jejím odchodem se náš vztah proměnil v mnohem vlídnější a láskyplnější,“ řekne Lisa po matčině smrti smířeně.
Na podzim 2019 přichází poslední dějství příběhu Marie Laforêt. Ve věku 80 let umírá ve švýcarské nemocnici v městečku Genolier nedaleko Ženevy, kam se před lety uchýlila. Na její pařížský pohřeb v chrámu Saint-Eustache dorazí davy přátel a fanoušků.
Zdroje:
https://fr.wikipedia.org/wiki/Marie_Lafor%C3%AAt
https://www.appl-lachaise.net/laforet-maitena-marie-brigitte-doumenach-dite-marie-1939-2019/
https://www.programme.tv/news/celebrites/223929-marie-laforet-ce-viol-dun-voisin-dont-elle-fut-victime-a-lage-de-3-ans/
https://www.leparisien.fr/culture-loisirs/tout-le-monde-en-parle-marie-laforet-hallucinante-11-02-2002-2002808794.php
https://www.telestar.fr/actu-tv/autres-emissions/mort-de-marie-laforet-ces-accusations-delirantes-lors-de-son-passage-dans-une-em-468934
https://www.journaldesfemmes.fr/people/magazine/2647445-marie-laforet-violee-a-3-ans-ses-filles-racontent-sur-le-divan-de-drucker-ruquier-vivement-diimanche/
https://www.washingtonpost.com/local/obituaries/marie-laforet-french-singer-and-actress-with-the-golden-eyes-dies-at-80/2019/11/03/f42ebaba-fe55-11e9-8bab-0fc209e065a8_story.html
https://www.telestar.fr/actu-tv/autres-emissions/mort-de-marie-laforet-ces-accusations-delirantes-lors-de-son-passage-dans-une-em-468934
