Článek
Peta Gia Wilson se narodila 18. listopadu 1970 v Sydney do rodiny armádního důstojníka a cateringové podnikatelky. Dětství neměla zrovna usedlé – kvůli otcově službě se rodina často stěhovala. Několik let žila malá Peta i v odlehlé Papui-Nové Guineji, kde ochutnala drsný život mimo civilizaci. Tropické nemoci, odloučení, žádná televize; jen příroda a vlastní představivost.
Snad právě tam se zrodila její fantazie a odolnost, které jí později pomohly na herecké dráze. Když bylo Petě dvanáct, rodiče se rozvedli a ona se s matkou vrátila do Austrálie. Vyrůstala jako vysoká, atletická dívka – sama o sobě později řekla, že byla spíš „jako kluk než holka“ a že právě to dodalo Nikitě potřebnou fyzickou stránku.
Mladá Peta měla dobrodružství v krvi. Chvíli zkoušela modeling – poukaz na cestování, jak tomu sama říkala. Už v osmnácti odjela do Evropy, pózovala pro reklamní kampaně a nasávala svět. Modeling ji živil dva roky, ale cítila, že to není ono.
Měla umělecké ambice a nebála se začít znovu od píky. Ve 21 letech se přestěhovala do Los Angeles studovat herectví. Pět let chodila na kurzy k renomovaným učitelům a hrála drobné roličky v nezávislých filmech. Protloukala se, učila se řemeslu a čekala na svou příležitost. Netušila, že přijde brzy – a změní jí život.
Casting, který změnil vše
V roce 1996 se chystala odjet zdokonalovat herectví do New Yorku, když přišla zpráva o velkém castingu. Americká kabelová televize USA Network hledala představitelku hlavní role do nového seriálu podle slavného francouzského filmu Brutální Nikita. Peta váhala – ale nakonec se přihlásila. Konkurence byla obrovská: o roli se ucházelo přes 200 hereček, mnoho z nich zkušenějších a slavnějších.
Wilsonová však zaujala už na prvním setkání s castingovou režisérkou. Následovalo devět kol náročných zkoušek, při nichž musela opakovaně dokazovat, že umí být ve stejné chvíli zranitelná i nebezpečná. Finální zkouška proběhla přímo před čtyřiceti vedoucími pracovníky Warner Bros – Peta odehrála sedm různých scén za sebou, pod palbou tří kamer současně.
„Bylo to vyčerpávající,“ vzpomínala, „ale když máte něco dostat, tak to dostanete. A když ne, asi to tak mělo být.“ Nakonec uspěla. Z neznámé Australanky se ze dne na den stala televizní Nikita. Smlouva ji zavázala k několika letům práce v zámoří. Ve svém starém ojetém Oldsmobilu vyjela z parkoviště Warner Bros – a začala novou kapitolu života.
Bylo jí 26 let a stála před ní obrovská příležitost i zodpovědnost. Seriál La Femme Nikita (v Česku uváděný jako Brutální Nikita) se měl natáčet v kanadském Torontu jako kanadsko-americká koprodukce, epizody po celou hodinu nabité akcí a napětím.
Už první natáčecí dny Petu vrhly do víru, jaký dosud nepoznala. Televizní práce se liší od divadla i filmu – jede se rychle, na záběry není moc pokusů, není čas na zkoušení.
Seriál měl premiéru v lednu 1997 a záhy se stal hitem. Příběh mladé ženy neprávem odsouzené za vraždu, kterou tajná organizace Section One přinutí stát se vládní vražedkyní, zaujal diváky svou temnou atmosférou i morální ambivalencí. Peta Wilson vnesla do postavy Nikity křehkost i oheň zároveň.
Její Nikita nebyla chladnokrevná vražedkyně jako ve slavné předloze od Luca Bessona – v seriálu je to nevinná dívka z ulice, oběť osudu, která musí běžet s vlky, ačkoli sama zůstává andělem. Právě tenhle rozpor – zabiják proti své vůli – publikum milovalo. Každou neděli večer na kabelovce USA Network sledovaly miliony lidí, jak si Nikita poradí s dalším neřešitelným úkolem od svých nelítostných šéfů.
Během krátké doby se objevila na titulních stranách časopisů, v populárních talk show i televizních magazínech. Sláva ji nezměnila: pořád působila jako bezprostřední holka z Austrálie, která mluví na rovinu a nikoho nevodí za nos. „Jsem vděčná každému divákovi – bez nich bych další rok neměla práci,“ říkala upřímně v začátcích nečekané popularity.
Za kamerou však všechno tak zářivé nebylo. Natáčení bylo extrémně náročné. Produkce jela pět let v kuse, celkem 96 epizod. Každý díl se točil zhruba šest až sedm dní a jelo se i na noční směny. Wilsonová dělala maximum svých akčních scén sama – všechny souboje tváří v tvář zvládala bez kaskadéra. Odmítla jen ty nejrizikovější kousky typu skoků z budov.
Výcvik v bojových uměních i držení zbraně byl součástí práce a Peta v tom vynikala – díky své výšce 178 cm a atletické postavě působila v akci přesvědčivě, přestože ženské akční hrdinky byly tehdy raritou. Tlak na fyzický vzhled tu samozřejmě byl: akční hrdinka musela být štíhlá, krásná, vždy upravená, i když zrovna uniká z nebezpečí. Wilsonová to zvládala s grácií, a ještě stíhala do Nikity vnášet zranitelnou duši.
Konec 4. sezóny v roce 2000 zastihl celý štáb na pokraji sil. Poslední natáčecí dny připomínaly dobíhání maratonu: herci i štáb byli vyčerpaní a emotivní. „Byli jsme absolutně unavení a vlastně i rádi, že to končí,“ vzpomínala Peta na původně zamýšlené finále. S kolegou Royem Dupuisem (představitel tajemného Michaela) si za ta léta vytvořili silný pracovní vztah – byl to tichý, soustředěný muž a Petě pomáhal ustát kritické chvilky.
Fanklub, co nedal pokoj
Seriál Brutální Nikita si vybudoval kultovní základnu fanoušků. Byl to konec 90. let, zrod internetu – diváci zakládali diskusní fóra, psali vlastní povídky inspirované seriálem a doslova žili osudy Nikity a Michaela. Když po čtyřech sériích stanice oznámila konec, zvedla se vlna nevole. Skalní příznivci spustili kampaň Save Nikita a zaplavili internet peticemi. Dokonce si zaplatili inzeráty v prestižním magazínu Variety, kde protestovali proti zrušení show.
Takovou sílu tehdy televizní fandom ukázal jen výjimečně. A světe div se – producenti se rozhodli vyhovět. Ohlásili natočení krátké páté řady o osmi epizodách, jež měly příběh definitivně uzavřít. Pro Petu Wilson to znamenalo, že se musí vrátit, ačkoli už se jednou s Nikitou rozloučila. Váhala – cítila, že pět let drsné práce stačilo.
Nakonec však souhlasila, i kvůli fanouškům. Finále seriálu odvysílané počátkem roku 2001 uzavřelo osudy Nikity a jejího osudového Michaela, ke spokojenosti většiny fanoušků. Peta Wilson se mohla s postavou rozloučit s čistým svědomím – dala jí všechno.
Nečekané kontroverze
V době vrcholné popularity seriálu zažívala Peta bizarní chvíle, které ilustrovaly, jak daleko Brutální Nikita doputovala. V roce 2001 byla pozvána na Mezinárodní filmový festival v Moskvě, kde po boku hollywoodských ikon jako Jack Nicholson zasedla vedle nečekaného hosta.
Na oficiální večeři k ní náhle přistoupil prezident Vladimir Putin – a k hereččině šoku jí s nadšením sdělil, že je velkým fanouškem seriálu Nikita. Galantně jí dokonce daroval šperk a připil si s ní vodkou. „Putin po mně vyjel,“ komentovala to zpětně Peta s nadhledem.
„Krmil mě jednohubkami a říkal, jak obdivuje mou Nikitu. Můj tehdejší přítel stál vedle, ale najednou nikde – ochranka ho taktně vyvedla z místnosti.“ Historka o flirtu ruského prezidenta s blonďatou akční hrdinkou obletěla bulvár. Někteří ji zpochybňovali, Kreml to popíral, ale jako kuriozita to podtrhlo Petinu image neodolatelné femme fatale, které podlehl i mocný politik.
Kontroverzním momentem se ukázala také nabídka z Hollywoodu, kterou kvůli seriálu musela odmítnout. Na vrcholu popularity Nikity, dostala Peta šanci zahrát si v chystaném velkofilmu X-Men. Hovořilo se dokonce o roli Jean Grey v tomto komiksovém trháku. Jenže produkce Brutální Nikity ji nechtěla z natáčení ani na chvíli uvolnit – ledaže by se upsala k dalším sezónám seriálu, což už nechtěla.
Wilsonová stála před těžkou volbou a nakonec zůstala loajální Nikitě. Utekla jí tak velká šance proniknout do světa filmu dřív. Tahle zkušenost v ní zanechala pocit křivdy – viděla, že televize umí být nemilosrdný byznys. Odvedla práci, která z Brutální Nikity udělala celosvětový hit, ale finančně z toho kromě platu nic moc neměla.
Osobní život ve stínu Nikity
Udržet si soukromý život během těch bouřlivých let nebylo jednoduché. Peta Wilson chodila od roku 1997 s filmovým režisérem Damianem Harrisem. Byl o deset let starší, syn slavného herce Richarda Harrise, a Petě poskytoval zázemí v jinak osamělém světě showbyznysu. Žili spolu pět let v Los Angeles i Torontu během natáčení.
Peta však trávila většinu roku v Kanadě prací, zatímco Damian působil v USA – vztah na dálku byl těžký. Po skončení seriálu se jejich cesty v roce 2002 rozešly, ale zůstalo mezi nimi pouto nejcennější: syn Marlowe. Peta otěhotněla krátce po Nikitě a v polovině roku 2002 se jí narodil vytoužený chlapeček. V té době už dávno opustila Hollywood a vrátila se domů do Austrálie, aby dítě vychovávala v klidu rodiny.
Našla si nové přátele mimo branži, s bývalým kolegou Aaronem Jeffreym (oblíbencem z australského seriálu McLeodovy dcery) ji pojilo přátelství, které časem přerostlo v lásku. Nějaký čas spolu žili v Sydney, společně se starali o Marlowea a Aaronovu dceru z předchozího vztahu.
Zatímco někteří kolegové z branže se snaží po úspěšném seriálu rychle naskočit na další velkou příležitost, Peta Wilson se vytratila ze světa filmu téměř úplně. Po Brutální Nikitě sice ještě zkusila prorazit ve filmu – zahrála si Mínu Harkerovou v komiksovém spektáklu Liga výjimečných (2003) po boku Seana Conneryho.
Film sice vydělal, ale kritiku zklamal. Petina vysněná vstupenka mezi hollywoodské hvězdy se tak nekonala. S odstupem ale nelituje – už samotné setkání s Connerym pro ni bylo zážitkem: vzpomíná, jak ji po natáčení galantně doprovodil domů pěšky noční Prahou.
Peta Wilson zůstane ikonou 90. let podobně jako Xena či Dana Scullyová. Ona sama však už dávno žije jinak. „Všem fanouškům jsem ráda, že mají novou Nikitu, na kterou se mohou dívat,“ vzkázala s nadhledem, když se jí ptali na remake slavného seriálu.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Peta_Wilson
https://lfnforever.tripod.com/id117.htm
https://nuvomagazine.com/magazine/autumn-2001/a-day-with-roy-dupuis?srsltid=AfmBOooDQnmIU-ibsIA-0L2YbQATeAuzXV9ZQ3NNkUPZCANnIR_I5o8O
https://www.tapatalk.com/groups/petawilsononline/new-peta-interview-in-the-age-t1173.html
https://kids.kiddle.co/Peta_Wilson
https://nuvomagazine.com/magazine/autumn-2001/a-day-with-roy-dupuis?srsltid=AfmBOooDQnmIU-ibsIA-0L2YbQATeAuzXV9ZQ3NNkUPZCANnIR_I5o8O
https://ew.com/article/2003/07/11/peta-wilson-bloodsucking-and-nikita-revival/
https://web.archive.org/web/20100707053131/http://www.cdi.org/russia/johnson/7272-9.cfm
